Vědci spojili výsledky 24 dlouhodobých studií z různých částí světa, které sledovaly rodiče a jejich děti po mnoho let. Tento přístup umožnil porovnat chování rodičů v době, kdy vychovávali děti, s tím, jak se tyto děti chovaly ke svým vlastním potomkům v dospělosti. Ukázalo se, že zkušenosti z raného dětství mají silnější vztah k pozdějšímu rodičovství než zážitky z období dospívání.

Zároveň ale nejde o pevně daný osud. Vliv dětství na styl výchovy je podle vědců spíše malý a do hry vstupuje mnoho dalších faktorů – například partnerský vztah, psychická pohoda nebo prostředí, ve kterém rodina žije. I lidé, kteří v dětství nezažili mnoho vřelosti, mohou podle odborníků vytvořit pro své děti velmi láskyplné a bezpečné prostředí.

Do péče o českou přírodu a turistiku se zatím zapojilo přes 700 lidí a opravili 45 kilometrů turistických cest. „Máme obrovskou radost z dosažených výsledků a zájmu veřejnosti. Projekt si rychle získal renomé nejen mezi dobrovolníky. Na Klub českých turistů se obracejí spolky, národní parky i soukromí vlastníci s nabídkami na spolupráci a návrhy na brigády. Dobrovolníci jsou skuteční srdcaři, kteří věnují svůj čas i pohodlí české přírodě. Další ročník zahájíme na jaře,“ uvedl místopředseda Klubu českých turistů Ladislav Macka.

Víkendové akce se uskutečnily po celé republice, nejvíce na horách, například v Beskydech, Krkonoších či Krušných horách. Dobrovolníci obvykle prosekávají u cest větve a náletové dřeviny, ale také obnovují studánky či cesty a na Lysé hoře v Beskydech dělali štětový chodník u obelisku, tedy vrcholového bodu. Obvykle se zapojují opakovaně. Vzniká tak prostor pro navázání nových přátelství. Mnoho lidí se dnes cítí osamělých, a právě projekt Stezky z lásky jim nabízí příležitost to změnit.

Oxytocin, hormon, který se vytváří v hypotalamu mozku a uvolňuje se do našeho krevního oběhu, je posilovačem nálady. Snižuje stres, cítíme se díky němu společenštější a pomáhá nám zdravě vyjadřovat naše emoce. Vědci zpozorovali vyšší koncentraci oxytocinu u dětí po setkání se psy, než když si hrály samy.

Výzkum byl zaměřen na 55 dětí ve věku od 8 do 10 let v Arizona Canine Cognition Center. Během série návštěv si mladí účastníci hráli se svými psími mazlíčky, neznámým psem, a hráli si i bez čtyřnohých kamarádů. Během těchto setkání výzkumný tým měřil hladiny oxytocinu jak u dětí, tak u psů. Zjistili přitom, že nezáleží na tom, zda byl pes pro dítě rodinným mazlíčkem nebo cizím zvířetem, zvýšení oxytocinu bylo zaznamenáno v obou případech. Alfou a omegou je tedy přítomnost chlupatého přítele.

Vědci použili funkční magnetickou rezonanci k měření mozkové aktivity. Respondenti mezitím přemýšleli o krátkých milostných příbězích, které zahrnovaly šest různých typů lásky. Vědci zjistili, že různé druhy lásky rozzáří různé části mozku. Odborníci přišli na to, že nejintenzivnější mozkovou aktivitu vytváří láska k dětem, těsně následovaná romantickým typem lásky.

Studie zkoumala lásku k romantickým partnerům, přátelům, cizím lidem, domácím mazlíčkům a přírodě. Mozková aktivita byla ovlivněna nejen blízkostí milovaného, ale také jeho povahou. Zjistilo se, že soucitná láska k cizím lidem je méně obohacující a vyvolává menší aktivaci mozku ve srovnání s láskou v důvěrnějších vztazích.

Výzkum zdůraznil významnou roli citových vazeb a  jejich vliv na mozkovou aktivitu. Silná spojení, jako jsou ta mezi rodiči a dětmi, vykazovala nejvyšší úrovně nervové aktivace.

Výzkumníci zaměřili průzkum na hodnocení evropských měst, ve kterých se nejlépe žije, pracuje a randí mladým a svobodným lidem. Odborníci analyzovali sedm různých faktorů: cenu za rande, pivo, nájemní bydlení, množství aktivit, kterým se ve městě dá věnovat, a procento nezaměstnanosti. Na prvním místě se umístila Budapešť, na druhém Praha a třetí příčku obsadil Lisabon. Na čtvrtém místě se umístila bulharská Sofie, pátou příčku obsadila Varšava, dále Istanbul, Bratislava, Berlín, Riga a desáté místo patřilo Amsterdamu. 

„Praha s levným pivem a nepřeberným množstvím atrakcí se oprávněně dostala do první pětky,“ uvedli autoři výzkumu. Mladí lidé, kteří se vypraví na schůzku v Praze, zaplatí údajně v průměru 1 440 korun. Útrata zahrnuje dva lístky do kina, láhev vína, pětikilometrovou cestu taxíkem a jídlo pro dva. Při hodnocení příležitostí k zábavě získala Praha druhou příčku s počtem 4103 aktivit, které se dají v hlavním městě podnikat.

Indie se tak snaží čelit západní civilizaci, která Valentýn pojímá materialisticky. Tamní vláda si od svého kroku slibuje posílení starších indických tradic. Právě krávy jsou v hinduismu uctívané a v celé zemi jsou považovány za posvátná zvířata. Podle oficiálního prohlášení objetí tohoto zvířete přinese citové bohatství a zvýší individuální i kolektivní štěstí.

Den objetí krávy je iniciativou hinduistické nacionalistické strany Bharatiya Janata, v jejímž čele stojí současný indický premiér Naréndra Módí. Strana se snaží učinit z úcty ke kravám celonárodní politiku, prosazovala třeba i zkoušku z předmětu zaměřeného právě na tento dobytek. Návrh byl ale v roce 2021 odložen s tím, že se jedná o propagaci náboženské pseudovědy o indických kravách.

Zdroj: The Guardian, Radio Wave

Cílem studie bylo pomoci lidem, kteří trpí poruchou přizpůsobení. Mezi její projevy patří při významné životní události nebo změně, například při těžkém rozchodu, deprese, nespavost, problémy se soustředěním a v krajních případech i sebevražedné myšlenky.  Lidé s touto poruchou zkrátka prožívají důležité životní situace velmi intenzivně, což má vliv na jejich běžný život.

Vědci proto provedli experiment na pacientech, kteří poruchou přizpůsobení trpí. Požádali je, aby si vzpomněli na rozchod nebo nepříjemnou vztahovou situaci, třeba nevěru. Zároveň jim podali lék, beta-blokátor propranolol, který se obvykle předepisuje při úzkostech nebo migrénách. Součástí experimentu byla i terapie, během které si pacienti zapisovali traumatické vzpomínky. Ty pak přečetli nahlas a zaznamenali si fyzické reakce, které situaci doprovázely, jako je pocení, třes nebo napětí. Léčivý tedy nebyl jen medikament, ale byla potřeba účast vyškoleného terapeuta. „Tento přístup vychází z neurovědeckého výzkumu, podle kterého musí být vybavená vzpomínka znovu uložena do dlouhodobé paměti. Pokud do toho procesu ukládání zasáhneme, přinese to zhoršenou, méně emotivní, vzpomínku,“ popsal pro server Dazed jeden z autorů studie Alain Brunet.

Už dříve se ukázalo, že použití této metody je efektivní pro léčbu posttraumatické stresové poruchy. Nyní by se takto daly léčit i vzpomínky na těžký rozchod, neboť i taková událost může být příčinou vážných duševních problémů.

Zdroj: Radio Wave, Dazed

Nezřídka se v dlouhodobých vztazích stává, že upadnou do stereotypu, až se zdá, že láska uvadá. Dá se podle vás znovu zažehnout jiskra i po několika letech partnerství či manželství?

Myslím si, že rozhodně ano. Pokud se dva lidé milují a pokud byl začátek jejich vztahu opravdu hezký a láskyplný, pak jsem přesvědčený, že se oživit dá, protože láska tam stále zůstává, jen trochu vyprchává. Velmi hezky se o tom píše v knížce Pět jazyků lásky. Na začátku máte plnou nádobu, ale tím, že přestanete dávat a dostávat pocit lásky, tak se ta nádoba postupně vyprazdňuje.

Každý z nás touží po lásce. Ten pocit, když jsme milováni, je úžasný. Každý den je růžový, sluníčko stále svítí. To je pocit, po kterém každý toužíme, a pokud ho nedostáváme, začneme ho hledat někde mimo vztah. Nemusí jít přitom hned o nevěru, můžeme „jen“ začít trávit čas v jiném kolektivu, jinými koníčky apod. Problém nastává ve chvíli, když spolu s partnerem netrávíme čas, proto poté se naše nádoba vyprazdňuje. Pokud si to však včas uvědomíme a začneme dělat věci, které jsme dělali na začátku, dá se vztah ještě zachránit.

Vy jste pro tento účel vytvořil deskovou hru Partnerské souznění. Jak se hraje?

Hra Partnerské souznění má člověka vést k uvědomění toho, jak se má ve vztahu chovat a jaké drobnosti může pro druhého dělat. Člověk pochopí, co je potřeba, aby jeho vztah fungoval. Nejprve si na zeď pověsíte obraz, krásné umělecké dílo od malíře Karla Kotizy, které je zároveň symbolem toho, kde se momentálně váš vztah nachází a kam chcete dojít. V první fázi je tmavý, a nakonec se zesvětluje, zatímco se dva stromy na obraze navzájem propojují. Postupně stoupáte po schodech nahoru s cílem zocelit váš vztah, což je reprezentací jednotlivých herních úkolů.

Samotná hra probíhá tak, že si vezmete kartičku s úkolem, který je určený buď pro jednoho, nebo pro oba. Například můžete dostat za úkol připravit pro partnerku domácí rande, uvařit večeři, postarat se o děti a udělat si hezký večer. Žena zase bude mít za úkol se na rande připravit, hezky se upravit a obléct. Hrajete sedm týdnů a výhodou je, že nepřestanete jen tak hrát, protože také neukončíte Člověče, nezlob se, když vás vyhodí před domečkem. Postupem času vidíte, jak se vztah zlepšuje. Jdete krůček po krůčku, jako na začátku.

Má hra ambici člověka naučit takovému chování, i když ho k tomu nepovede žádná kartička?

Přesně to je ve hře důležité. Protože když hrajete, splníte úkol a váš protějšek je šťastný. Zažehnete v něm příjemný pocit a ta chvíle je nádherná. Když si člověk uvědomí, jak byl ten pocit krásný, pak ho bude chtít zase získat. Bude ho chtít zopakovat. A to je právě smysl té hry. Nakonec přijdou na řadu i prázdné kartičky, s jejichž pomocí můžete vytvořit, co potřebujete. Hra má být přirozeným návodem.

Co vás k vytvoření hry Partnerské souznění inspirovalo?

Hra vznikla tak, že jsem šel na dvůr a koukat se na hvězdy a najednou jsem si začal uvědomovat, proč jsem pokazil svůj první vztah. Pochopil jsem, že jsem své bývalé partnerce neprojevoval lásku a od rána do večera jsem jen pracoval. Pamatuji si, jak za mnou vždycky přišla zeptat se, jestli už jdu za ní, a já jsem většinou odpověděl, že jen ještě dodělám jednu tabulku a hned půjdu.

Abych svůj vztah pozvedl, koupil jsem si už dříve jednu podobnou partnerskou hru, ale hned první úkol zněl „cucejte partnerce palec“, tak jsem si řekl, že tohle mi asi vztah nezachrání. Chtěl jsem proto vytvořit hru s větší hloubkou, která jde do opravdové podstaty té krize ve vztahu.

Jakým způsobem hra vznikala? Je podložena reálnými zkušenostmi a terapeutickými metodami?

Pracoval jsem dvanáct let jako realitní makléř a školitel obchodní strategie. Během toho času jsem zjistil, že mnohým lidem chybí doma opora. Často jsme s lidmi vedli tyto diskuze a já najednou viděl, že většina párů má problém, protože se navzájem nepodporují, neprožívají hezké chvíle, od ráda do večera pracují. Začal jsem si s lidmi víc a víc povídat a všiml jsem si, že u všech párů je to podobné – mají na sebe málo času na sebe, už nerostou kytky, nejsou dárky a podobně. Druhým důvodem pro vznik hry bylo, že jsem chodil k terapeutovi, a to, co mi radil, tak jsem přesně v deskovce zužitkoval. Poté jsem vše konzultoval i s párovým koučem a dozvěděl se, že tohle je to pravé, co by mohlo pomoci.

Procházela hra nějakým testováním? Máte již nějaké ohlasy?

Několik sad her jsem rozdal různým párům. Bylo to pro ně velké oživení vztahu a hraní jim ukázalo, co mají dělat. Zároveň si potvrdily, že to, co dělají sami od sebe, dělají správně. A díky tomu se nedostávají do stereotypu. Zatím nejsme na trhu tak dlouho, proto nemáme mnoho zpětné vazby, ale každý, s kým jsem hru konzultoval, tak na něj působila dobře. Můj psycholog řekl, že už samotný obraz na něj působí skvěle, protože máte stále na očích, co byste měli ve vztahu dělat.

Koupí hry však partneři nepomáhají pouze sami sobě. Rozhodl jste se věnovat část výdělku na charitu. S kým spolupracujete?

Spolupracujeme s Nadací Malý Noe, což je nadace, která pomáhá dětem, které to v rodinách neměly snadné. Spolupráce probíhá tak, že z každé prodané hry vezmu z čistého zisku 500 Kč a pošlu je nadaci. Unikátní je také práce samotné nadace, protože pomáhá systémem 100 procent. Od počátku jsem chtěl, aby hra pomáhala. Děti totiž dobře vidí, jakým způsobem se k sobě ve vztahu chováme. Vidí, že si rodiče nedají pusu, nejdou na výlet, nepřekvapí se. Jakým způsobem se budou ony budou chovat ve svých vztazích? Asi hodně podobně. A pokud se budeme my budeme ve svém vztahu láskyplnější a pozornější, můžeme tím něco změnit i pro další generaci.

Neurohormon oxytocin, často označovaný jako hormon lásky, je známý tím, že podporuje sociální vazby a vyvolává příjemné pocity po aktivitách, jako je cvičení, sex nebo sledování umění. Odborníci nyní zjistili, že u zebřiček a lidských buněk má tento hormon ještě další funkci. Stimuluje buňky z epikardu, což je vnější vrstva srdce, k migraci do myokardu – vnitřní vrstvy srdce. Tam se vyvinou do kardiomyocytů, což je typ svalových buněk, které generují srdeční stahy. V budoucnu by se tyto poznatky mohly využít k podpoře regenerace lidského srdce po infarktech.

Po infarktu kardiomyocyty obvykle ve velkém množství odumírají, a jelikož se jedná o vysoce specializované buňky, nemohou se samy doplňovat. „Oxytocin je schopen aktivovat mechanismy opravy srdce v poraněných srdcích u zebřiček a lidských buněk, čímž otevírá dveře potenciálním novým možnostem terapií pro léčbu srdce u lidí,“ uvedl vedoucí studie Aitor Aguirre.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Frontiers in Cell and Developmental Biology

Vietnamské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že LGBTQ+ orientace ani v nejmenším není nemoc, takže nemůže být vyléčena a ani není třeba ji léčit. Lidi v tomto směru nelze žádným způsobem konvertovat ani tlačit do léčby. Naopak je potřeba se k dotyčným chovat s respektem a úctou jakou si lidské bytosti zasluhují. „Lékaři by nijak neměli vynucovat léčení jejich LGBTQ+ pacientů. Pokud je potřeba nějaká podpora, musí být ve formě psychologické pomoci a musí ji vykonávat pouze ten, kdo má znalosti o sexuální identitě,“ uvedlo ministerstvo.

Jedná se o zásadní změnu v paradigmatu. Cílem je zajistit, aby lidé nebyli na základě své sexuality diskriminováni. Organizace, které se angažují v osvětě, nyní požadují legislativu, která by v zemi umožnila sňatky osob stejného pohlaví.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z The Guardian a Radio Wave

V roce 2014 tým výzkumníků zjistil, že mozky matek vykazovaly překvapivě podobnou reakci při prohlížení obrázků jejich dětí a jejich psů, což naznačuje, že prožívaly stejný typ emocí. Podle doktorky Machin, která nedávno interpretovala výsledky této studie, to znamená, že lidé prožívají podobnou rodičovskou lásku vůči dětem i psům. Připouští však, že může existovat rozdíl v intenzitě, což naznačuje, že rodiče by pravděpodobně nejprve třeba při požáru zachránili dítě.

Podle skenů psích mozků se zdá, že tento pocit lásky tato zvířata opětují. Navíc se podařilo zjistit, že při interakci s lidmi psi produkují beta endorfiny. Jedná se o typ chemikálií, které hrají zásadní roli v sociálních vazbách. Ukázalo se přitom, že mnozí psi vykazují silné pocity ztráty při smrti svého majitele.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a The Harvard Gazette

Nový zákon znamená více bezpečí pro rodiny a děti

Poté, co se Laure a Aline setkaly, obě spolu okamžitě uzavřely takzvané civilní partnerství v Ženevě – úvazek, který poskytuje párům stejného pohlaví některá práva a ochranu manželských párů. Místní zákon jim však neumožňoval přístup k daňovým výhodám nebo společnému zdravotnímu pojištění, které byly v té době definovány federálními zákony a na civilní partnerství se nevztahovaly.

V roce 2014 se partnerky staly registrovanými partnery – jedná se o právní ustanovení, které umožňuje dvěma lidem stejného pohlaví spojit se ve svazek, který je vylepšenou verzí civilního partnerství, a dosáhnout podobných práv jako manželské páry.

Nicméně po narození dítěte prostřednictvím lékařsky asistovaného těhotenství si obě uvědomily, že mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím je přece jen několik klíčových rozdílů a i registrované partnerství je v tomto ohledu nedostatečné.

I když Laure porodila jejich syna, Aline musela překonat řadu vyřizování a čekat roky, než bude uznána jako jeho druhý rodič. Laure je biologickou matkou syna, a Aline tím pádem neměla ve vztahu k dítěti žádná práva. Musely počkat, až bude dítě žít rok s nimi jako rodina. Poté musí nebiologický rodič projít procesem adopce, který trvá přibližně dva roky. Až poté je legálně uznán jako druhý rodič. Těmto složitým procesům ale nyní odzvonilo.

Stejnopohlavní sňatky

Nový zákon zrovnoprávní páry stejného pohlaví s těmi heterosexuálními a zajistí, že budou moci požádat o společnou adopci dětí, zdědit důchod zesnulého partnera nebo mít přístup k řízení o občanství v případě, že jeden z nich není švýcarský státní příslušník.

Zákon se však neobešel bez odpůrců. Křesťanští demokraté v zemi v roce 2016 prosadili referendum, které by definovalo manželství jako „trvalé soužití mezi mužem a ženou“, ve snaze učinit svatby osob stejného pohlaví nezákonnými. Referendum, které potřebovalo prostou většinu, bylo jednoznačně odmítnuto nejmenším počtem 0,8 % voličů. Poté, co byla v prosinci 2020 v národní radě země schválena parlamentní iniciativa za uznání sňatků osob stejného pohlaví, využila pravicová Federální demokratická unie ustanovení švýcarského zákona, které jim umožnilo vyhlásit další referendum, pokud nasbírají více než 50 000 podpisů. Referendum v roce 2021 však ukázalo, že 61,4 % voličů a všech 26 kantonů země podporuje legální sňatky osob stejného pohlaví. Švýcarsko je jednou z posledních zemí v západní Evropě, která umožňuje sňatky osob stejného pohlaví.

Stovky párů po celém Švýcarsku tedy konečně promění v příštích týdnech své registrované partnerství v manželství. A očekává se i množství církevních obřadů. Jak protestantské, tak reformní církve podporovaly sňatky osob stejného pohlaví, přičemž první z nich v roce 2019 uvedla, že ve svých předpisech navrhne ustanovení, které umožní jednotlivým pastorům rozhodnout o sňatku párů stejného pohlaví v jejich církvi.

Zdroj: Euro News

Analýzu nově nalezené zkameněliny provedli výzkumníci z Institutu paleontologie a paleoantropologie obratlovců Čínské akademie věd. Jedná se o fosilii rané žirafy, konkrétně druhu známého jako Discokeryx xiezhi. Mezi zkamenělými pozůstatky je dobře zachovaná lebka a čtyři krční obratle. Pozůstatky byly nalezeny ve vrstvách raného miocénu, datovaného v období asi před 17 miliony lety. Přestože se jedná o předchůdkyní současných žiraf, neměla dlouhý krk. Uprostřed čela však měla neobvyklou kostěnou vycpávku a její krční obratle naznačovaly, že zvíře bylo přizpůsobeno k přežití narážením do hlavy. 

Zhruba před sedmi miliony lety, kdy se žirafy poprvé objevily na Východoafrické plošině, procházelo změnou také životní prostředí – z lesů na otevřené pastviny. Přímí předkové žiraf se těmto změnám museli přizpůsobit. Je možné, že žirafí samci tehdy vyvinuli způsob, jak útočit na své konkurenty kýváním krku a hlavy. To mohlo podle odborníků vést k rychlému prodlužování žirafího krku.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science

Klára Haunerová je úspěšnou ženou, která nejen, že vlastní Institut módní tvorby, ale také píše. Před knihou Teorie klavíru vydala dílo Méně mít, více žít – Najděte si vlastní cestu k minimalismu a jako spoluautorka knihu Fashion management. Zatímco ve svém předchozím textu věnovala skromnému žití bez přemíry věcí, tuto knihu zacílila na vztahy. Ty jsou alfou a omegou života většiny lidí. Kdo z nás nesnil o prožívání naplněného a uspokojujícího vztahu? A čí sny zvládly přežít střet s realitou?

Jedná se o autobiografickou knihu, jak sama autorka přiznává hned v jejím úvodu. Dalo by se říct, že se jedná o odlehčenou a zábavnou formu analýzy dnešních vztahů. Klára Haunerová je krásná, inteligentní a úspěšná žena s kariérou, spoustou zálib a koníčků. Přesto je sama. Proč? V Teorii klavíru se kromě vzpomínek na své vztahy věnuje tématu randění a hledání partnera v době globální pandemie. Dočteme se tak o zdánlivě perfektních mužích, o nichž si autorka myslela, že to jsou konečně oni – ti praví. Růžové brýle jí buď po nějaké době spadly samy od sebe, když se dotyční Don Juani vybarvili, případně jí drahá polovička oznámila, že to necítí stejně. „Byla to velice otevřená zpověď, která ač vypadá jako veselé povídání jedné holky po třicítce, tak pro mě to znamenalo zpracovat mnoho emocí a vztahů, které nedopadly. Samotné vydání knihy pro mě nebylo už tak silné, i když je samozřejmě krásné potkat svou knihu v knihkupectví,“ uvedla Haunerová na dotaz jaké měla pocity, když její dílo vyšlo. „Nikdo ze zmíněných můžu se mi neozval, snad i díky tomu, že ty příběhy se napsaly humornou formou a nikdo se na mě za to nemůže zlobit. Navíc jsem se snažila vše vidět postupem času z jiného úhlu pohledu a spíše čtenáře pobavit. Tak doufám, že bývalí partneři to tak berou. Reakce mám spíše od čtenářů a čtenářek, kterým se knížka líbí právě proto, že jim připomíná, co sami zažívají a jak těžké je najít osudového partnera. S knihou se ztotožňují,“ dodala.

Knize by neuškodily důslednější korektury. Přesto je text svižný a zábavný. Jedná se spíš o čtení pro ženy oddechovějšího charakteru. Haunerová se v textu dotýká generačních témat, díky čemuž má její dílo vypovídající hodnotu. Věřím, že se v něm najde spousta mladých žen, které se nachází ve věku kolem třicítky, touží po partnerovi a dětech, ale toho pravého pořád ne a ne najít. Sama se pak nabízí otázka, jestli někdo takový vůbec existuje? „Na pravou lásku jsem věřila vždy a jak píšu v knize –  stále jsem ji hledala i přes všechny ty peripetie. Kdybych na ni nevěřila, tak bych nenašla partnera, se kterým jsem nyní šťastná a plánujeme velké věci do budoucna. A právě díky tomu si říkám, že to za to celé stálo,“ uvedla pro Pozitivní zprávy Haunerová.

Slovo autorky článku:

Knihu jsem si vybrala, protože jsem si podle názvu naivně myslela, že se dozvím nějaké tipy ke hře na klavír, které budu moci na lekcích hry na tento hudební nástroj zužitkovat. Má očekávání se nemohla více minout s realitou. Teorie klavíru v podání Kláry Haunerové mě však nadchla, patrně i proto, že jako single sedmadvacítka mám velmi podobné zkušenosti s randěním. V dnešní bláznivé době se zkrátka jeví nemožné potkat někoho normálního. Jenže co vlastně znamená být normální?

Lvi jsou nebezpečnými šelmami. Ovšem i jim dovedou hormony pobláznit hlavu natolik, že sleví ze svých hranic, které si jindy ostře hlídají. Neplatí to však v případě jídla. Potrava pro ně stále zůstává velmi citlivou záležitostí. Zjistili to ve své studii vědci americké Minnesotské univerzity.

V experimentu výzkumníci podávali oxytocin 23 lvům žijícím v rezervaci v Jihoafrické republice během léta roku 2018 a 2019. Ukázalo se přitom, že tyto šelmy jsou poté klidnější a přátelštější. „Viděli jsme, jak se jejich rysy okamžitě zjemnily, přestali být agresivní a úplně se zklidnili a uvolnili,“ popsala autorka studie Jessica Burkhartová. Podle vědců by jejich zjištění mohla pomoci s chovem lvů v rezervacích či v zajetí, kdy musí menší území obývat více lvů z různých teritorií.

Zdroj: Ekolist, iScience

V jejich případě se nejednalo pouze o módní záležitost, kdy se dvojky pěkně vyjímají na pozvánkách a oznámeních. Číňané totiž přepis tohoto specifického data považují za magický, přičemž by měl sňatkům přát. V čem konkrétně tkví jeho výjimečnost?

Číslo dva je pro Číňany kouzelné tím, že jeho výslovnost je velmi podobná slovu láska. Tento fakt byl znásoben celkovým počtem dvojek, kterých bylo rovnou šest. Nejenže přepis data do podoby den-měsíc-rok, tedy 22022022, je i palindromem, zároveň se jedná o druhý den v týdnu a 22. den nového lunárního roku. Zkrátka magické číslo! Podobný den lásky znovu nastane až za 200 let. K sňatku jej proto mnoho párů preferovalo před jinak oblíbeným valentýnským čtrnáctým únorem. Jen v Pekingu manželství toho dne uzavřelo přes pět tisíc párů.

Zdroj: Radio Wave

Filipíny

Filipínci slaví 14. únor opravdu s grácií. Podle tradice se zde na den svatého Valentýna konají hromadné svatby, a to kdekoliv na veřejnosti, klidně i v nákupních centrech. K novomanželům se přidávají také již sezdané páry, které chtějí obnovit své svatební sliby. Ceremoniály bývají často hrazené vládou jako veřejné události a každoročně si na Valentýna své ano řeknou tisíce párů.

Anglie

Valentýnským symbolem jsou v Anglii holubice a labutě. Britové totiž věří, že si v tento den ptáci volí své životní partnery. Oslavy zde probíhají podobně jako v jiných západních zemích výměnou květin, drobných darů, anonymních valentýnek a pečením buchet.

Wales

Valentýn se ve Walesu slaví už 25. ledna. Zamilovaní si u jeho příležitosti symbolicky vyměňují ručně vyřezávané dřevěné lžičky s motivy lásky. Tato tradice pochází z 16 století.

Norsko a Dánsko

Valentýn je v severních státech spojený s oslavami Velikonoc. 14. února posílají muži ženám anonymní veršované valentýnky. Do Velikonoc musí každá žena uhodnout, od koho přání dostala. Pokud se jí to podaří, dostane velikonoční vajíčko. Pokud ne, musí vajíčkem obdarovat odesílatele valentýnky, který se na Velikonoce odtajní.

Japonsko

Japonský svátek zamilovaných je zcela odlišný od ostatních slavností ve světě. Dárky zde totiž místo žen dostávají muži, a to většinou v podobě čokoládových dobrot. Měsíc poté, na takzvaný Bílý den, mohou muži ženám laskavost oplatit.

Jižní Korea

Jihokorejci slaví den zamilovaných hned dvanáctkrát, a to vždy 14. den v každém měsíci. Každý svátek má svůj vlastní název, a tak například na 14. května připadá Den růží, 14. června je Den polibků a 14. prosince Den objímání. Speciální tradicí je zde Černý den, kdy svátek lásky slaví nezadaní pojídáním tradičního jihokorejského pokrmu, bílých nudlí s omáčkou z černých fazolí.

Zdroj: Florea, The Travel Magazine, Eppi

Příběh West Side Story by se dal popsat jednoduše – jedná se o novodobého Romea a Julii. Jde o klasickou dějovou linku plnou soupeření a rivality dvou pouličních gangů, ale také lásky dvou mladých lidí v New Yorku v roce 1957. Tomu odpovídají nejen kostýmy, ale celkové prostředí a atmosféra. Chcete-li si tedy udělat výlet do minulosti této metropole, je poslední provedení tohoto muzikálu jistě vhodnou volbou. Nejedná se o ryze holčičí film, přesto něžné pohlaví nadchne patrně více, a to i navzdory tomu, že příběh přináší několik drsnějších šarvátek.

Steven Spielberg zde prokazuje své filmařské umění. Natočit muzikál, který je klasikou, tak, aby bavil a takzvaně odsýpal, není jednoduché. V podání Spielberga to však působí, jako kdyby se jednalo o něco samozřejmého, až se divák přistihne u myšlenky, zda to vlastně mohlo dopadnout jinak.

Filmu dominují výtečná taneční čísla a také nádherná hudba. V hlavní roli Tonyho zahlédneme vycházející hvězdu Ansela Elgorta, kterého jsme měli možnost vidět už dříve třeba v populárním snímku Hvězdy nám nepřály. Jeho milou Marii zahrála Rachel Zeglerová, která se ve větší roli objevuje poprvé. Oba hlavní hrdinové mají charisma a divák nemá problém jejich náhlému vzplanutí citů věřit. Protože je to zde jako v jiných muzikálech – city jsou opravdu planoucí a děj se vyvíjí rychle kupředu.

Hlavní myšlenkou filmu je bezpodmínečná láska, která je schopná přestát mnohé. Už jen pro toto poselství se vyplatí na tento snímek vyrazit do kina. Velké plátno a pořádný zvuk si rozhodně zaslouží.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové

Výzkumníci z americké Emory University provedli experiment, během kterého přišli na to, že babičky jsou vůči svým vnoučkům empatičtější než vůči svým dětem. Prozradila je zvýšená mozková aktivita při prohlížení určitého typu fotografií. 

Vědci totiž babičkám ukazovali snímky jejich vlastním potomků, vnoučat a také cizího dítěte a dospělého člověka. Pomocí magnetické rezonance odhalily větší zapojení mozkových center při prohlížení fotografií s vnoučaty. „Ženy zapojily hlavně ty části mozku, ke kterým se vztahuje emociální empatie,“ popisuje vedoucí studie neurolog James Rilling. „Když se dívají na obrázky svých vnoučat, ovlivňuje je to. Když je dítě na fotografii šťastné, ženy to činí také šťastné.“

Součástí experimentu byly i rozhovory, které zjištění potvrdily. Babičky mají podle všeho pocit, že mohou se svými vnoučaty trávit čas kvalitněji než se svými dětmi. Ve starším věku jim totiž odpadnou starosti s nedostatkem času nebo financemi, které neodmyslitelně patří k výchově vlastních potomků.

Zdroj: Radio Wave, Independent

Láska je jednou z nejsilnějších sil ve vesmíru. Známe to už z pohádek, ve kterých dokáže polibek z pravé lásky oživit Sněhurku nebo probudit Šípkovou Růženku. V příběhu o Harrym Potterovi se zase setkáváme s mocí mateřské lásky, která malého čaroděje ochrání před obávaným černokněžníkem. Svá srdce často otevíráme i v reálném životě. Z lásky k druhým chodíme darovat krev, přispíváme na nejrůznější dobročinné programy, pomáháme potřebným i náhodným lidem na ulici. Jak mít lepší a kvalitnější vztahy s nejbližším okolím, a hlavně se sebou, ale mnozí z nás stále tápou.

Kniha Volba lásky čtenáře učí probudit v sobě tuto sílu, která je naší základní přirozeností. Poukazuje mimo jiné na to, že na lásku nemusíme čekat. Není totiž ničím vnějším, co by bylo závislé na okolnostech. Ve svém srdci ji má každý z nás – stačí se pro ni rozhodnout a otevřít se jí. „Láska je volba, kterou činíme každým okamžikem. Nečekejte, až si Ona vybere vás. Každou chvíli si vy můžete vybrat Ji,” píše autorka.

Barbara de Angelis také nabízí několik cvičení, která si mohou čtenáři vyzkoušet. Řada z nich je zaměřená právě na otevírání srdce. Pokud totiž máme srdce zavřené v důsledku nejrůznějších emočních zranění, která se nám v průběhu života stala, láska podle Barbary nemůže proudit tak, jak by měla. Její proud však můžeme pomocí několika technik opět uvolnit. Autorka v textu pokládá také řadu provokativních otázek, které mohou čtenáře inspirovat. „Jak mohu do této situace vnést co nejvíce lásky? Jak by to právě teď vypadalo?”

Kniha obsahuje řadu podnětných myšlenek, které nás vedou k sobě samým. Dokud totiž nezačneme prožívat lásku v sobě, sotva ji najdeme v okolí, které je do velké míry naším odrazem. „Jděte cestou Srdce. Nechávejte za sebou jen Lásku. Volte si jen Ji,” láká Barbara ke změně životního přístupu.

Slovo autorky článku:

„Láska je v poslední době často skloňovaným slovem. Vidíme ji všude – v příspěvcích na Instagramu, v titulcích časopisů nebo v podobě nápisů na oblečení. Hodně o ní mluvíme, ale kolik z nás ji skutečně prožívá? Sama jsem si nedávno kladla otázku, kolik mých vztahů je skutečně ‚čistých‘ a ve kterých případech se jedná o závislosti. Zjištění nebylo moc pěkné. Ryzí lásku máme přitom na dosah ruky každý den – sami v sobě. Stačí se jen otevřít, nebát se a dávat. Kniha Volba lásky vám přitom může být laskavým průvodcem, který vás nenechá uhnout z cesty.”

Knihu Volba lásky zakoupíte například v knihkupectví Dobrovský.