Podle lékařky Allie Hare může teplá sprcha před spaním zlepšit kvalitu spánku a zkrátit dobu usínání. Teplo podle ní pomáhá tělu s následným snížením teploty a tlumené světlo zároveň podporuje tvorbu melatoninu, tedy hormonu spánku. Sprcha potmě tak může fungovat jako jednoduchý večerní signál, že je čas zpomalit a přejít do odpočinkového režimu.

Další výhodou je i větší soustředění na samotný prožitek. Bez ostrého světla a dalších rušivých podnětů lidé víc vnímají dotek vody, dech i vůně, takže se krátká sprcha může proměnit v malý domácí wellness rituál. Odborníci jen připomínají, že důležitá je také bezpečnost, a proto je lepší zvolit slabé orientační světlo než úplnou tmu.

Účastníci studie sledovali videa plná laskavosti, inspirace nebo lidské soudržnosti. Výsledky ukázaly pokles stresových ukazatelů a nárůst pocitů klidu a pohody. Tyto změny byly srovnatelné s efekty, kterých lidé dosahují při krátké meditaci. Zásadní roli přitom hraje takzvané pozitivní dojetí. Pocit, kdy člověka zahřeje u srdce a na chvíli zapomene na každodenní starosti.

Výzkum naznačuje, že inspirativní videa mohou být snadno dostupným nástrojem, jak si během dne rychle ulevit od stresu, zejména pro ty, kteří s meditací teprve začínají nebo na ni nemají čas. I krátká pauza s pozitivním obsahem může mít reálný dopad na naši psychickou pohodu a pomoci nám zvládat náročné situace o něco efektivněji.

Tento pocit má v psychologii odborný název – eudaimonická pohoda. Jde o smysl života, sebepřijetí, růst a vztahy. Podle odborníků by s tím měla pomáhat právě příroda. Dovede vám nejen zlepšit náladu, ale také vám může dát jasnější pocit sebe sama, který trvá.

Výzkumníci vyzvali lidi v Turku ve Finsku, aby se podělili o to, jak se příroda projevuje v jejich reálném životě. Nejprve 158 obyvatel odpovědělo na otázky týkající se času stráveného v přírodě a toho, jak se v jejich životě projevoval smysl, sebepřijetí, růst, vztahy, autonomie a řízení života. Poté se 20 lidí zapojilo do workshopů tvůrčího psaní, aby vlastními slovy popsali, jak je příroda formuje. Studie se zaměřila na dvě skupiny: mladé ve věku 15 až 24 let a dospělé nad 60 let. Různá životní období s sebou nesou různé potřeby. Přesto respondenti z obou skupin měli pocit, že příroda je nesoudí. Stromy ani voda nehodnotí. To jim dalo pocit úlevy, ze které plynula upřímnost. „Ačkoli mezi různými věkovými skupinami existovaly určité rozdíly v tom, jak trávily čas v přírodě a na jakých místech, měly také mnoho společných zážitků,“ poznamenala doktorandka z Univerzity v Turku Joha Järekari. „Obě věkové skupiny měly mimo jiné společného pocit, že příroda nesoudí ani nekritizuje, což mělo pozitivní vliv na sebepřijetí účastníků.“

Naučnou publikaci, která obsáhne stres a spoustu technik, jak jej řešit, napsala psychiatrička a psychoterapeutka Andrea Dutková. Kniha pomáhá čtenáři zamyslet se nad jeho životem, nad prostředím, ve kterém žije, nad jeho návyky a pocity časové tísně a nesoustředěnosti. Právě tyto pocity totiž škodí našemu zdraví. Proto bychom se měli naučit odpočívat, abychom si uchovali smysl pro podstatné věci života. „Všichni sice víme, že musíme jednou zemřít, ale do té doby toho musíme co možná nejvíce zařídit,“ ironicky poznamenává autorka hned v předmluvě knihy.

Knihu lze skutečně vnímat jako průvodce, což je naznačeno už v jejím podnázvu. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, stručné a přehledné. Autorka v nich jasně vysvětluje jednotlivé pojmy a témata. Jde přímo k jádru věci a nemá potřebu patlat se s omáčkou. Jak sama naznačuje v úvodu knihy, má se jednat o manuál pro všechny přepracované a naučit je, jak zahálet a udržovat si svěžest a zdravý rozum. Také vysvětluje, jak raný věk, citová vazba a nevědomí může souviset s naším životním pocitem, budoucími vztahy, láskou a přátelstvím.

Foto: Gabriela Brázdová

Cílem knihy je dovést čtenáře k uvědomění, že tělo je propojené s duší, a když je duše dlouhodobě opakovaně bolavá, vede to k nemoci. Autorka proto v jejím závěru naráží na fenomén psychosomatiky a neopomene zmínit ani alternativní směry (například šamanismus). Vysvětluje, jak fyzická schránka člověka reaguje na to, když se dotyčný nachází ve stresu, na co konkrétně to má vliv. Zároveň se nevyhýbá ani tématu, co nám chce která nemoc říct.

Slovo autorky článku:

Vzhledem k tomu, že nejsem tématem nepolíbená, mi kniha nic moc nového neřekla. Má sice široký záběr, přijde však, že autorka klouže pouze po povrchu. Jednotlivá témata naznačí, nějak je představí, ale pro skutečnou hloubku není prostor. Například samotný šamanismus by rozhodně vydal na samotnou knihu, to samé psychosomatika. Text je však dobře a čtivě napsaný. Doporučila bych všem začátečníkům.

Odborníci zkoumali, jaké má dopady, když se lidé na týden vzdálí od sociálních sítí. Některým respondentům výzkumu přestávka uvolnila zhruba devět hodin času, které by jinak trávili na Facebooku, Instagramu, Twitteru a TikToku. „Sociální média způsobila revoluci ve způsobu, jakým spolu komunikujeme, umožňují uživatelům být v kontaktu s přáteli a rodinou a setkávat se s ostatními na základě společných zájmů vytvářením virtuálních profilů,“ napsali autoři studie. „Ve Velké Británii se počet dospělých používajících sociální média zvýšil ze 45 procent v roce 2011 na 71 procent v roce 2021,“ doplnili.

Výzkumníci se zaměřili na lidi ve věku od 18 do 72 let, kteří používali sociální média každý den. Jednotlivcům bylo náhodně přiděleno, aby buď zcela přestali používat sociální sítě na sedm dní, nebo aby pokračovali v zapojení do života na sociálních médiích jako obvykle. Ti, kteří si dali pauzu, vykazovali výrazné navýšení pocitu pohody, zmírnění deprese a úzkosti. Získané údaje naznačují, že i menší přestávka od sociálních sítí může mít příznivý dopad na duševní zdraví člověka.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Earth

Kniha norského polárníka a spisovatele Erlinga Kagge nese podtitul Proč zavřít dveře před hlukem světa. Filozof a dobrodruh v ní hledá odpovědi na otázky, jak souvisí ticho se štěstím, zda nás slova ochuzují o hloubku prožitku a jak najít ticho uprostřed vřavy velkoměsta. Nejedná se přitom o klasickou seberozvojovou knihu, která by nabízela zaručený návod na štěstí. Kagge v ní poukazuje na určité aspekty našeho života, kterými je například i touha něco neustále podnikat a neschopnost se zastavit. Čerpá přitom z vlastních zkušeností. „Čím víc toho děláte, abyste se nenudili, tím víc se nudíte. Sám jsem si tím také prošel, takže to vím. Z podobných věcí lze vytvořit návyk. A teď vidím, že moje děti dělají totéž. Ze zaneprázdnění se snadno stane cíl sám o sobě, místo abyste tomuto neklidu dovolili, aby vás dovedl dál.“

Erling Kagge je člověk, který má rozhodně co předat. Pěšky se mu podařilo zdolat severní a jižní pól i vrchol hory Mount Everest. Právě během těchto svých výprav se naučil ticho nacházet nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. Tuto schopnost v knize Radost z ticha, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing, čtenářům přibližuje a zpřístupňuje. Nejedná se totiž o nedosažitelnou metu, jak by se mohlo některým zdát. „Ticho ve mně začalo žít vlastním životem. Bez kontaktu s okolním světem, izolován a jen sám se sebou a se svými problémy, jsem byl nucen dál hloubat nad myšlenkami, které mě už napadly. A co hůř, i nad svými emocemi.“

Jednotlivé kapitoly jsou krátké, ale úderné. Kagge nechodí kolem horké kaše, ale míří rovnou k jádru. Kniha je doplněna krásnými fotografiemi, které propojují tóny modré barvy. Po úvodních kapitolách, ve kterých čerpá zejména ze svého cestování, se autor dostává k tématům, která se s tichem pojí, například zastavení se, pobyty v tichu nebo technologie. V poslední kapitole autor shrnuje cesty, které podle něj vedou do ticha. Text je velmi čtivý, a tak se nyní čemu divit, že se kniha dočkala překladu do několika desítek jazyků.

Slovo autorky článku:

Pobyty ve tmě jsou velice trendy. Stanou se hitem i pobyty v tichu? Meditativní kniha Radost z ticha přinesla přesně to, co jsem od ní očekávala. Vlastní zkušenosti a zamyšlení člověka, který si toho sám dost prožil. A teď hurá do ticha!

Autorský článek Gabriely Brázdové

Nejen jedno z nejbohatších a nejdražších, ale také vůbec nejtišší z velkých měst na světě. Takový je Curych, hlavní město Švýcarska, ve kterém je podle Světové zdravotnické organizace v porovnání s ostatními zkoumanými městy nejméně hluku. Naopak nejvyšší míru hlukového znečištění vědci naměřili v čínském Guangzhou.

Přírodní oázou naprostého klidu je pak nejtišší místo v Americe, které leží ve Washingtonu. V tamním Olympijském národním parku se nachází velké pásmo jehličnatých lesů, skrze které nevede žádná silnice, a dokonce nad ním nelétají ani letadla. Uprostřed je ukrytý One square inch of scilence, tedy jeden čtverečný palec ticha. Absolutní klid zde symbolizuje malý červený kámen.

Na americkém kontinentě byl před několika lety vyhlášen také první tichý park na světě. Nachází se uvnitř amazonského deštného pralesa podél řeky Zabalo v Ekvádoru. Nejsou zde žádné cesty, budovy ani elektrické vedení.

Ticho však můžeme hledat i na zdánlivě rušných místech, jako jsou silnice. Příkladem je třeba cesta v Dubových horách na Islandu, která je veřejnosti přístupná pouze v určitém období v roce. Ve zbylých měsících je zde doslova ticho po pěšině. Podobná cesta je pak k nalezení také v Norsku, kde přes jednotlivé ostrovy vede Atlantic ocean road.

V místech, kde je hluk všudypřítomný, lze najít chvíli naprostého ticha alespoň v uměle vytvořených prostorách. Příkladem mohou být kláštery, ale třeba také anechoická komora, kterou v jedné ze svých washingtonských budov vybudovala firma Microsoft. Slouží k testování produktů a tvoří jí šest stěn, které jsou odpruženy od okolních staveb. Díky tomu je komora maximálně izolovaná od ostatních zvuků světa.

Zdroj: Tiché zprávy

BBC pro originální čtyřdílnou sérii využila archivní materiál. Spolupracovala přitom s odborníky, kteří se zabývali především tím, které záběry a elementy jsou pro dané účely vhodné, a které nikoliv. Například zvuk vody dostal zelenou, hlasitý vítr byl naopak označen za potenciálně stresující. Vhodné není ani příliš časté opakování jednotlivých prvků.

Co konkrétně tak na diváky čeká? Hejna ryb, která je navedou ke správnému dýchání, nebo surikaty, jejichž sledování vede až k pocitu ospalosti. Do ucha diváka budou proudit především zvuky přírody, hudba a vyprávění je doplní pouze zlehka. Tvůrci věří, že sledování netradičního formátu pomůže lidem zmírnit stres a jednoduše jim udělá dobře na duši.

Udělejte si to hezké

„Naplánujte si na každou adventní neděli nějakou hezkou aktivitu – třeba jít s rodinou nebo s přáteli na vánoční punč, jít koupit stromek, projít se přírodou nebo vánočně vyzdobeným městem. Pokud chcete péct vánoční cukroví, berte to jako příjemnou záležitost, pouštějte si k tomu vánoční hudbu a užívejte si to. Každou adventní neděli navečer si zapalte svíčku na vánočním věnci a povídejte si s rodinou,“ radí koučka Janka Chudlíková.

Nekupujte vánoční dárky, s výjimkou těch pro děti

„Dětem dárky udělají radost, my dospělí se bez nich snad obejdeme. Je dobré se na to ovšem domluvit v celé rodině, ať někteří nejsou zklamaní nebo naštvaní. Přinese vám to hned několik zisků – ušetříte čas a snížíte si stres, ušetříte a chováte se tak ekologicky. Není větší příležitosti pro nákup neužitečných věcí, které byste si sami nekoupili, než Vánoce. Polovina dárků končí nepoužívána, brzy jsou odloženy. Pokud pro vás dárky představují způsob, jak druhého potěšit, jistě najdete o Vánocích mnoho jiných příležitostí – někam si společně zajdete, vyjedete na výlet, prožijete něco zajímavého. To jsou prostředky skutečné radosti,“ vysvětluje psycholog Dalibor Špok.

Najděte si chvilku sami pro sebe

„Přemýšlejte o tom, co vnitřně cítíte a co potřebujete udělat, aby vám bylo dobře. Jde o vědomé zpomalování a vypínání vnějšího světa. Čím více svět kolem šílí, tím více se spojte se svým vnitřním já a ptejte se, co je pro vás dobré. Vánoce jsou dobrou příležitostí k vnitřnímu usebrání a uvědomování si hlubších hodnot,“ doporučuje koučka Janka Chudlíková.

Plánujte a zpomalte

„Pohodové vánoční atmosféře nesvědčí stres a shon – ačkoliv se nákupní horečce a frontám v obchodech možná nevyhnete, zkuste ovlivnit alespoň to, co jde. Například nenechávejte nákup dárků na poslední chvíli, rozvrhněte si plán příprav na jednotlivé dny, udělejte bramborový salát den, dva dopředu a nechystejte vše sami, ale zapojte i ostatní členy rodiny. Nezapomínejte také, že to pěkné na Vánocích není nablýskaná podlaha ani perfektně nachystaná tabule, ale uvolněná atmosféra,“ připomíná psycholožka Barbora Jahodová.

Buďte konečně SPOLU

„Když se sejde rodina u společné večeře nebo při povídání u stromečku, v mnohých případech jsou všichni sice fyzicky spolu, ale myšlenkami jsou každý sám u své obrazovky a ve svém virtuálním světě. Kontrolují lajky u fotky vánočního stromečku anebo odepisují na zprávy lidem, na které si vzpomenou jednou za rok. Nezávoďte o to, jak rychle nasdílíte na Instastories vánoční atmosféru – prožijte ji. Nesnažte se dekorovat vánoční tabuli tak, aby vypadala dobře na Facebooku, místo toho si vědomě a s chutí toho kapra dopřejte. Buďte tyto Vánoce opravdu spolu s těmi, kteří jsou vedle nás, a nesnažte se zavděčit nebo ukázat těm, kteří jsou kilometry daleko,“ radí lektorka Replug me workoshopů Karolína Presová.

Nelpěte a buďte k sobě laskaví

„Připomněla bych především na to, že Vánoce jsou z podstaty svátky klidu a míru. Někdy zapomínáme, že shovívaví a laskaví bychom měli být nejen ke svým blízkým, ale také sami k sobě. Takže ano, neodkládejme balení dárků, ale když to tak nakonec dopadne, odpusťme si to s tím, že už jsme asi takoví. Věnujme sváteční čas naší rodině a přátelům, pokud nám to vyhovuje, a když nám bude chvíli lépe samotným, tak na tom taky není nic zlého. A pokud využijeme všech tipů a rad, jak prožít klidné Vánoce, a ony třeba stejně nedopadnou podle našich představ – zkusme se na sebe v duchu usmát a připomenout si, že tak už to často bývá a že je to tak v pořádku,“ doporučuje psychiatrička a spoluautorka projektu Příběhy bláznovství Zuzana Špačková.

Novinku zkoušel Globus původně na týden. Ohlas zákazníků i zaměstnanců byl ale natolik pozitivní, že se obchod rozhodl prodloužit inovaci až do Vánoc. Někteří zákazníci dokonce přišli cíleně právě z toho důvodu, že v danou hodinu muzika nehraje.

Hodina ticha probíhá ve vybraných obchodech každodenně mezi 18. a 19. hodinou. Hypermarket se tímto krokem snaží vyjít vstříc zákazníkům, kteří si chtějí udělat rychlý předvánoční nákup bez muziky.

Prvním způsobem je podle autora Richarda Louva najít si jedno místo, které vám poslouží jako místo odpočinku. Může to být lavička před domem nebo strom v zahradě, pod jehož korunami je možné na čas spočinout a obnovit síly.

Za druhé je důležité co nejvíce zůstávat venku. Stačí být v přírodě a dýchat čerstvý vzduch. Doopravdy je nutné psát report do práce v kuchyni, není třeba lepší vyjít na balkon nebo si najít hezké místo k práci v parku? Nemusí se jednat o převratnou změnu, můžete si stanovit jen pár minut denně, které takto strávíte na čerstvém vzduchu.

I váš domov může odrážet kousek přírody. Stačí umístit do bytu květiny či vybrat si dřevěné doplňky. Také je možné natočit křeslo tak, aby se z něj dalo dívat na kousek přírody před vámi. Možností je celá řada. Stačí se odhodlat.

Zdroj: positive.news

Výzkumníci průzkum prováděli na skupině 120 dobrovolníků. Polovinu z nich nechali pětadvacet minut relaxovat v tichu, druhé polovině k odpočinku pouštěli hudbu. A při zvolení té správné se skutečně objevily rozdíly.

Co je podle německých vědců tedy k poslechu vůbec nejlepší? Ideální na uklidnění je klasická hudba. Studie doporučuje rakouské skladatele Johanna Strausse mladšího a Wolfganga Amadea Mozarta. Proti tomu poslech skupiny ABBA nevyvolal u dobrovolníků žádné změny.

Zdroj: rozhlas.cz