Inspirace z knihovny: Poetický příběh o pouti jednoho hlemýždě vykouzlí úsměv na tváři nejen dětem

Putovat světem a životem doslova hlemýždím tempem nemusí být nutně na škodu. Zvolnit v dnešní uspěchané době doporučuje kdekdo. Člověk pak snadněji spočine v přítomném okamžiku, vnímá vítr cuchající vlasy, všimne si barevného listí na stromech, skrz které probleskují paprsky sluníčka. Čínská autorka Čou Cung-wej napsala příběh se schopností oslovit čtenáře napříč generacemi.

Za knihou Hlemýždím tempem stojí spisovatelka Čou Cung-wej, která je zároveň docentkou Fakulty vzdělávání Nankingské pedagogické univerzity. Její sbírka esejí s názvem Mravenci byla oceněna německým výborem UNESCO zvláštní cenou pro nejkrásnější knihu roku 2008. Vizuální stránku knihy Hlemýždím tempem si vzal na starost grafik a ilustrátor Ču Jing-čchun. Jedná se o uměleckého vedoucího knižního ateliéru Šu-i-fang a Vydavatelství Nankingské pedagogické univerzity. Jeho knihy jsou opakovaně oceňovány titulem „nejkrásnější kniha roku“. Podílel se i na Mravencích a jeho kniha Bezešvá získala v roce 2007 ocenění za design na Lipském knižním veletrhu.

Z výše uvedeného je patrné, že se jedná o silný autorský tandem, což potvrzuje i výsledný produkt. Tím je kouzelná kniha, jejíž slova v kombinaci s jemnými snovými kresbami působí jako balzám na duši.

Čou Cung-wej vypráví příběh hlemýždě, který by se na první pohled mohl zdát nudný. Však co takový hlemýžď? Než někam doleze… Jenže právě pomalost, zpřítomnění a všímání si zdánlivých banalit v našich životech činí knihu výjimečnou a plnou moudrosti. Porozumí jí nejen dospělí, má co předat i dětem. Přitom však není dětinská nebo jednoduchá. Jen plyne svým specifickým tempem. 

„Došel jsem k němu a utěšoval ho: Neboj, to bude dobré. 

Bezmocně zakroutil hlavou: Kdepak, tady není pomoci, to poznáš, až budeš tak starý jako já. 

Zvykli jsme si slovy útěchy projevovat soucit.

Víme, že útěchou bolest nezmizí,

nemáme však odvahu podívat se pravdě přímo do očí.”

Slovo autorky článku:

Čínská autorka se v knize několikrát dotýká tabuizovaného tématu smrti. Zprostředkovává je nenásilnou formou jako něco přirozeného, co je součástí života. Tou bezesporu je, jenom jsme se ji naučili vytěsňovat. Nejen, že kniha čtenáři umožní zpomalit, ale i spočinout v důležitých životních tématech, která se týkají každého bez rozdílu.