25 světelných let odsud leží planeta, kde může téct voda

V roce 2024 popsal tým francouzských a kanadských astronomů planetu u hvězdy GJ 3378 jako poměrně hmotnou a vzdálenější – natolik, že by mohlo jít spíš o plynatější těleso než o kámen. Nové, přesnější přepočty ukazují jiný obraz. Tým vedený astronomem Paulem Robertsonem z Kalifornské univerzity v Irvine spojil data ze čtyř různých přístrojů a zjistil, že starší signál byl nejspíš zkreslený šumem jednoho z přístrojů. Po opravě vychází planeta GJ 3378b jako menší a kamenná, jeden z nejnadějnějších kandidátů na obyvatelnost v okolí Slunce.

Jak se poznalo, že jde o omyl přístroje

Nový výzkum kombinuje čtyři nezávislé přístroje – spektrografy Habitable-zone Planet Finder (na texaském dalekohledu Hobby-Eberly) a NEID (na dalekohledu WIYN v Arizoně), doplněné staršími daty z přístrojů CARMENES a SPIRou. Všechny čtyři měří nepatrné pravidelné „zavrávorání" hvězdy, které kolem ní vyvolává gravitace obíhající planety. Tři z nich – HPF, NEID i CARMENES – se shodly na periodě 21,45 dne. Jen SPIRou, ze kterého vycházel odhad z roku 2024, ukazoval odlišnou periodu 24,7 dne. Podle autorů nové studie tenhle starší signál nejspíš vůbec nepocházel od planety, ale z nediagnostikovaného šumu přístroje, který se náhodou překrýval s frekvencí skutečné planety.

Po opravě vychází hmotnost planety na nejméně 2,3násobek Země – necelou polovinu toho, co se odhadovalo v roce 2024. Je to jen minimální hmotnost, protože se neví, pod jakým úhlem se planeta kolem hvězdy vlastně točí – skutečná hmotnost tak může být o něco vyšší. Právě nižší hmotnost už podle vědců spadá do pásma, kde je planeta pravděpodobně kamenná, ne plynná. Poloměr nejde přímo změřit – GJ 3378b totiž nepřechází mezi svou hvězdou a Zemí, takže ji žádný dalekohled nevidí zastínit kousek hvězdného světla. Když vědci předpokládají, že se planeta kolem hvězdy točí téměř bokem k nám (tedy že skutečná hmotnost je blízká té minimální), vychází jim z fyzikálních vztahů mezi hmotností a velikostí poloměr asi 1,3násobku Země.

Planeta obíhá kolem GJ 3378, což je červený trpaslík – menší a chladnější hvězda, než je naše Slunce. Právě proto, že je své hvězdě blíž, než je Země Slunci, zvládne oběh za necelé tři týdny. GJ 3378 je ale zároveň slabší a chladnější než Slunce, takže se to nakonec vyrovná: podle propočtů týmu dostává planeta na svém povrchu asi 90 procent záření, které dostává Země od Slunce – podobně jako Země.

Proč taková blízkost vědce nadchla

Vzdálenost 25 světelných let zní jako nepředstavitelné číslo, v galaktickém měřítku je to ale kousek za rohem – Mléčná dráha měří napříč přes 100 000 světelných let. Právě blízkost dělá z planety tak lákavý cíl: čím blíž je systém, tím snáz se dá zkoumat i těmi nejlepšími dnešními přístroji.

Takových kandidátů přitom astronomové znají jen hrstku. Z víc než 6 100 dosud potvrzených exoplanet napočítali vědci z Cornellovy univerzity letos v březnu jen 45 skalnatých světů, které mají reálnou šanci na obyvatelnost – zbytek jsou buď plynní obři, tělesa příliš horká nebo studená, anebo jde o planety, u kterých prostě chybí dost dat. Svou blízkostí a nově opravenou, pravděpodobně kamennou povahou přesně uprostřed obyvatelné zóny GJ 3378b do tohoto úzkého okruhu nejnadějnějších kandidátů zapadá – a právě proto si teď vysloužila další pozorování.

Co se zatím neví – a co by to změnilo

Největší otazník visí nad atmosférou. Planeta leží na hranici takzvaného kosmického pobřeží – oblasti, za kterou hvězdné záření dokáže atmosféru z planety postupně odfouknout. Podobný osud podle vědců pravděpodobně potkal Mars. Jestli si GJ 3378b atmosféru udržela, nebo o ni podobně jako Mars přišla, dnešní dalekohledy nedokážou rozeznat. Odpověď má přinést až Habitable Worlds Observatory, vesmírná observatoř, kterou NASA plánuje vypustit ve 40. letech tohoto století přímo za účelem hledání života na blízkých exoplanetách.

Proč na atmosféře tolik záleží, vysvětlil Robertson přirovnáním: „Když zmenšíte Zemi na velikost jablka, její atmosféra by byla asi tak silná jako slupka toho jablka." I tak tenká vrstva plynu ale rozhoduje o tom, jestli je planeta obyvatelná, nebo mrtvá skála. Bez atmosféry se totiž povrch nedokáže udržet v teplotě vhodné pro kapalnou vodu, ať je vzdálenost od hvězdy jakkoli příznivá.

Student Gogod James, který se na výzkumu podílel, popsal, co by objev atmosféry znamenal pro další bádání: „Pokud má planeta v obyvatelné zóně pořádnou atmosféru, máme důvod pokračovat a hledat na ní stopy života." Takovým stopám se říká biosignatury – nezvyklé složení plynů v atmosféře, jaké na Zemi udržují právě živé organismy. „Konečným cílem jsou biosignatury," dodal spoluautor studie Michael Endl z Texaské univerzity v Austinu. „Opravdu chceme vědět: jsme sami ve vesmíru?"

Podobnou otázku si vědci kladou i u jiných blízkých exoplanet – u vzdálenější planety K2-18b se dřív objevily náznaky možných biologických molekul, pozdější rozbory je ale nepotvrdily. Právě proto vědci spoléhají i na nové dalekohledy, které mají v příštích letech najít další desetitisíce planet v okolí cizích hvězd – čím víc kandidátů budou mít k dispozici, tím větší šanci mají narazit na tu, která otázku „jsme ve vesmíru sami" jednou zodpoví.

Studie s přepočtenými parametry GJ 3378b vyšla 30. června 2026 v odborném časopise The Astrophysical Journal.

---

Ověřeno z:

• Habitable-zone Planet Finder (Penn State) – tisková zpráva k opravě staršího odhadu
• UC Irvine News – tisková zpráva univerzity k objevu
• The Astrophysical Journal – A Revised Mass and Period for the Habitable Zone super-Earth GJ 3378b (Robertson et al., 2026)
• EarthSky – přehled 45 nejnadějnějších kandidátů na obyvatelnost (Cornell University, březen 2026)