Turisté našli u Zvičiny zlatý poklad, dostanou 11,7 milionu

Zvičina je se svými 671 metry nejvyšší vrch celého Podkrkonoší a oblíbený cíl výletníků z okolí Dvora Králové nad Labem — na vrcholu se sbíhá hned několik značených tras a dlouhá léta jím procházely davy lidí, aniž by kdo z nich tušil, co leží ukryté kousek od cesty. V únoru 2025 tam vyrazili na obyčejnou procházku dva turisté. Mezi kameny na svahu narazili na dvě staré kovové schránky, které tam ležely ukryté nejspíš celá desetiletí. Rovnou je odnesli do Muzea východních Čech v Hradci Králové. Uvnitř bylo 598 zlatých mincí — rozdělených do jedenácti sloupečků a zavinutých do černé textilie — a přes třicet šperků a dalších drobností: tabatěrky, náramky, kapesní hřeben, pudřenka i dámská plesová taštička.

Puncovní úřad potvrdil: je to opravdu zlato

Puncovní úřad jinak běžně zkoumá a značí zlato a stříbro v klenotnictvích, aby zákazníci věděli, jakou ryzost si kupují — tentokrát ale dostal na stůl mnohem vzácnější zakázku, než na jakou je zvyklý. Na definitivní potvrzení se čekalo skoro rok od nálezu, než úřad analýzou potvrdil, z čeho přesně poklad je — pravost mincí přitom uměl odhadnout hned kurátor numismatické sbírky muzea Vojtěch Brádle, jistotu o zlatě ve zbylých 34 nemincovních kusech ale přinesla až finální analýza. Muzeum si depot z pražského Puncovního úřadu převzalo 28. ledna 2026, o dva dny později kraj výsledky zveřejnil: čistého zlata bylo v obou schránkách přesně 5 230,56 gramu (samotné mince vážily 3,7 kilogramu z celkových sedmi), a při ceně zlata k datu nálezu v únoru 2025 (2 237,50 koruny za gram) tak šlo o nález za zhruba 11,7 milionu korun.

Ředitel Muzea východních Čech Petr Grulich při ohlášení výsledků analýzy 30. ledna 2026 řekl: „Rád bych v prvé řadě ještě jednou poděkoval nálezcům depotu, že jej odevzdali do našich rukou." Náměstek hejtmana Jiří Štěpán k tomu dodal, že z hlediska odhadované hodnoty jde o největší nález tohoto druhu v dějinách kraje.

Mince prozrazují víc než jméno majitele

Přesně určit, čí poklad byl a proč skončil zakopaný na Zvičině, se zatím nepodařilo, i když od nálezu uplynul už déle než rok. Mince samotné ale leccos napovídají. Pocházejí z let 1808 až 1915 — nejvíc je francouzských, dál rakousko-uherské, osmanské i belgické — ale ani jedna z nich není německá nebo československá. Právě převaha francouzských ražeb dělá sbírku podle Brádleho pro české nálezy neobvyklou. Některé rakousko-uherské kusy navíc nesou drobné kontramarky z území pozdější Jugoslávie, které se používaly ve 20. a 30. letech — a právě podle nich Brádle usuzuje, že se depot do země dostal nejdřív po roce 1921.

Kdo poklad ukryl a proč, se ale zatím zjistit nepodařilo. Brádle to popisuje takto: „Navzdory řadě schůzek s mnoha lidmi a hodinám věnovaným zkoumání se zatím žádnou z hypotéz nepodařilo spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. Nějaké indicie existují, ale není to nic hmatatelného. Majitelem mohl být člověk ohrožený nacistickým režimem, stejně jako osoba německého původu, která byla po válce deportována, nebo možná šlo o něco úplně jiného. Pro žádnou z těchto domněnek zatím neexistují jednoznačné důkazy."

Doba, kdy poklad nejspíš putoval do země, se s těmito teoriemi dobře shoduje — kraj kolem Dvora Králové patřil k místům, která Mnichovská dohoda z roku 1938 zasáhla tvrdě: tehdejší soudní okres Dvůr Králové přišel o 32 obcí ze 47, většinou malých venkovských sídel při hranici. Přesná odpověď ale zatím chybí, a právě tahle nejistota dělá ze Zvičiny malou detektivku — muzeum se navíc podle svých slov chystá spolupracovat se zahraničními badateli, které mince kvůli jugoslávským ražbám zajímají a mohli by pátrání posunout dál.

Kraj odměnu schválil, výstava se chystá na letos

Výši odměny pro nálezce — 11,7 milionu korun — stanovil letos v dubnu krajský odbor kultury, krajští zastupitelé ji následně schválili v květnu. „Jednalo se o nález mimořádné hodnoty, což se projevuje i na stanovené výši odměny," řekl k tomu náměstek hejtmana Jiří Štěpán. „Na místě je také poděkování oběma poctivým nálezcům, kteří všechny předměty po nálezu předali pracovníkům muzea."

Celý depot po analýze a předání zpět do muzea zkontrolovali muzejní pracovníci a uložili ho do depozitárního trezoru. Nemincovní šperky teď čekají na konzervátory a restaurátory z muzejního oddělení ochrany sbírek, než je bude možné bezpečně vystavit. Podle ředitele Grulicha je ambicí muzea zjistit o původu pokladu víc a „ještě letos" ho představit veřejnosti formou výstavy — návštěvníci si tak budou moct na vlastní oči prohlédnout nejen samotné mince, ale i tabatěrky, náramky a plesovou taštičku, které kdysi patřily někomu, jehož jméno možná už nikdy nezjistíme.

---

Ověřeno z:

• Královéhradecký kraj — tiskové zprávy o nálezu a odměně nálezcům (leden a duben 2026)
• novinykraje.cz — potvrzení pravosti zlata Puncovním úřadem (30. ledna 2026)
• Krkonošský/Hradecký deník — reportáže o nálezu a odměně
• Muzeum východních Čech v Hradci Králové — vyjádření ředitele Petra Grulicha
• mudk.cz — historie soudního okresu Dvůr Králové a Mnichovská dohoda 1938