Ježkům pomůže i obyčejná zahrada, ukazují záchranné stanice

Zhruba za měsíc, na přelomu srpna a září, začne pro ježky nejnáročnější období roku. Právě tehdy se v zahradách nejčastěji objevují pozdní mláďata z takzvaných druhých vrhů – narodila se pozdě a do zimy jim zbývá jen pár týdnů na to, aby nabrala dost tuku na přežití. Záchranná stanice Bartošovice u Nového Jičína, první svého druhu v Česku i ve střední Evropě, patří mezi stanice, kam taková osiřelá mláďata na podzim míří nejčastěji.

Proč ježků v krajině ubývá

Že letos stanice přijímají víc ježků, přitom neznamená, že se ježkům celkově daří lépe – spíš naopak. Za jejich dlouhodobým úbytkem v krajině stojí několik věcí najednou. Silnice, ploty a nová zástavba krájejí krajinu na stále menší kusy, takže ježek nemá kudy chodit za potravou a partnery. Přidává se k tomu intenzivní zemědělství s pesticidy, které hubí slimáky a hmyz, jimiž se ježci živí, a srážky s auty, které patří mezi časté příčiny úhynu dospělých zvířat.

Paradoxně jedno z rizik, kterého se lidé bojí nejvíc, tak velké není. Robotické sekačky totiž jezdí hlavně po posekaném trávníku, kde už se ježek většinou neschovává. „Robotická sekačka jezdí tam, kde prakticky žádný život není, tedy už není co zahubit," říká Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody, který koordinuje síť záchranných stanic. Mnohem nebezpečnější jsou podle něj strunové vyžínače a motorové kosy použité ve vysoké trávě, kde se ježci přes den ukrývají. U konkrétního zranění se přitom ne vždy pozná, jestli za ně mohla sekačka, nebo vyžínačka – dohromady kvůli sekacímu nářadí přijímají záchranné stanice ročně zhruba stovku zraněných ježků se sekanými ranami.

Kdy ježkovi pomoct a kdy ho nechat být

Ne každý ježek v zahradě potřebuje zásah. Přibližně dvě třetiny mladých ježků přirozeně nepřežijí svůj první rok života – je to smutné, ale běžné číslo, které samo o sobě není důvod k panice.

Pomoc je namístě, když se ježek pohybuje nekoordinovaně, nedokáže se stočit do klubíčka, je vidět zraněný nebo má na sobě larvy. V takovém případě má smysl zavolat záchrannou stanici nebo linku Zvíře v nouzi na čísle 774 155 155 (funguje denně od 7 do 22 hodin) a poradit se, než se zvíře odveze pryč ze zahrady. Síť záchranných stanic provozuje i stejnojmennou mobilní aplikaci Zvíře v nouzi, která podle polohy najde nejbližší stanici, umožní jí rovnou zavolat a poslat fotku nálezu – stanice pak často dokážou z fotky poznat, že daný ježek žádný zásah nepotřebuje, a ušetří tak zbytečnou cestu.

Pokud je ježek naopak čilý a váží aspoň pár set gramů, obvykle stačí nechat ho na místě a jen mu přilepšit miskou kočičích granulí. Záchranná stanice hlavního města Prahy třeba do listopadu přijímá jen ježky pod 300 gramů, od listopadu hranici zvedá na 400 gramů a s příchodem zimy už bere všechny – právě proto, že později v roce má malý ježek čím dál menší šanci dohnat váhu sám.

Jak zahradu upravit, aby byla ježkům přátelská

Nejjednodušší pomoc nestojí skoro nic. Když v koutě zahrady necháte hromadu větví a napadaného listí, vznikne ježkovi ideální úkryt na celou zimu i s troškou přirozené potravy okolo. Pomůže i menší otvor v plotě, ideálně aspoň 13 na 13 centimetrů (u zděných plotů raději 15 na 15), kterým se ježek dostane mezi sousedními zahradami dál za potravou.

Než zahradu posekáte nebo projdete s vyžínačem, vyplatí se prohlédnout vysokou trávu – ježek se v ní přes den schová a nemusí být vidět. Na slimáky a hlemýždě je lepší vzdát se jedů na bázi metaldehydu, které jsou pro ježky smrtelné, a zvolit mechanickou ochranu záhonů.

Co ježkům rozhodně škodí

Mezi lidmi dodnes koluje mýtus, že ježek musí do zimy dosáhnout určité „bezpečné" váhy, tradičně půl kila, jinak zimu nepřežije. Podle Petra Stýbla to ale neplatí plošně – záleží i na tom, kde ježek žije a jak dlouhá a tuhá zima ho čeká. Váhové hranice, jako je ta pražská (300, respektive 400 gramů), jsou proto jen provozním vodítkem konkrétní stanice pro danou chvíli v roce, ne univerzální hranicí přežití. Kvůli přesvědčení o „bezpečné" váze lidé zbytečně odvážejí do stanic i zdravé ježky, kteří by si poradili sami, a stanicím pak chybí kapacita pro ty, kteří pomoc opravdu potřebují.

Stejně tak se ježkovi nemá dávat kravské mléko ani ovoce – ježčí trávení si s nimi neporadí. Vhodné je naopak libové maso, konzervy pro kočky nebo rozmočené granule.

Kolik ježků stanice loni přijaly

Že jde o reálný jev, ne výjimku, potvrzuje bilance celé sítě za rok 2025: záchranné stanice tehdy přijaly přes 7000 ježků – ježek západní a ježek východní obsadily první dvě příčky mezi všemi 247 druhy, které stanicemi za celý rok prošly. Až za nimi se umístil holub hřivnáč, kterého loni přijaly poprvé v historii jako nejčastěji přijímaného ptáka.

Co si zapamatovat

Než přijde podzim, stačí pár drobností: nechat v zahradě kout s listím a větvemi, udělat v plotě malý průchod, vyhnout se jedům na slimáky a před sečením se podívat do vysoké trávy. Zdravého a čilého ježka je nejlepší nechat na místě – zavolat se vyplatí jen tehdy, když je vidět zraněný nebo se nedokáže stočit do klubíčka. Právě tahle rovnováha – pomoct, ale nezasahovat zbytečně – rozhoduje o tom, jestli budou mít záchranné stanice letos na podzim kapacitu pro ježky, kteří ji opravdu potřebují.

---

Ověřeno z:

• Český svaz ochránců přírody (ČSOP) — bilance záchranných stanic za rok 2025 (přes 7000 ježků, 40 784 zvířat, 247 druhů)
• Česká televize (ČT24) — Záchranné stanice plní ježci, ne všechny je ale třeba zachraňovat, vyjádření Petra Stýbla (1. listopadu 2025)
• Ekolist.cz — Ježci na zahradě a robotické sekačky, vyjádření Petra Stýbla (8. března 2024)
• Záchranná stanice Bartošovice / ZO ČSOP Nový Jičín — doporučení pro veřejnost k péči o ježky
• National Geographic Česko — fyziologie hibernace ježka