Vědci zjišťovali, jak moc byli účastníci duševně aktivní v dětství, středním věku i později v životě. Během průměrně 7,6 roku sledování se ukázalo, že vyšší míra takzvaného kognitivního obohacení souvisela s o 38 procent nižším rizikem Alzheimerovy demence. Lidé s nejvyšší mírou duševní aktivity navíc onemocněli v průměru asi o pět let později než ti s nejnižší mírou. „Naše zjištění naznačují, že kognitivní zdraví v pozdějším věku je silně ovlivněno celoživotním vystavením intelektuálně stimulujícímu prostředí,“ uvedla doktorka Andrea Zammit z Rush University Medical Center v Chicagu.

Mozku prospívá zvědavost, pravidelné čtení, nové dovednosti i prostředí, které člověka vybízí přemýšlet a zůstávat v kontaktu se světem. Aktivní mysl může být jedním z návyků, které pomáhají udržet kvalitu života co nejdéle.

Výzkumníci z University of Rochester se zaměřili na bílkovinu CIRBP, která je u těchto velryb přítomná v mnohem vyšším množství než u jiných savců. Právě CIRBP pomáhá buňkám opravovat nebezpečné zlomy v DNA. Když vědci tuto bílkovinu testovali v lidských buňkách, oprava DNA se zlepšila. U octomilek navíc její zvýšené množství souviselo s delším životem a lepší odolností vůči záření.

Neznamená to, že lidé brzy budou žít 200 let. Objev ale nabízí slibnou indicii pro medicínu. Pokud se vědcům podaří bezpečně podpořit podobné opravné mechanismy i u člověka, mohlo by to jednou pomoci zpomalovat některé projevy stárnutí a lépe chránit tělo před nemocemi spojenými s poškozením DNA.

Nejde přitom jen o sportování v tělocvičně. Výzkum zmiňuje obyčejné situace, které mohou mít velký dopad: pozvání od rodiny na procházku, kamarádka ve skupinovém cvičení, pravidelné setkání v komunitním centru nebo zahradničení s dalšími lidmi. Starší dospělí s častějším sociálním kontaktem podle získaných dat obvykle víc chodí a méně času tráví sezením. Pomáhá i to, když člověk vidí vrstevníky, kteří zůstávají aktivní. Pohyb pak působí dostupněji a přirozeněji.

Autoři výzkumu doporučují programy, které spojují pohyb se společenským kontaktem: pěší skupiny, taneční lekce, kluby zahradničení nebo online skupinová cvičení pro ty, kdo se hůř dostávají ven. Takové aktivity mohou pomoci nejen tělu, ale i psychice, protože dávají seniorům rytmus, řád, společnost a důvod vyrazit mezi lidi.

Vědci sledovali více než 24 tisíc dospělých lidí. Zjistili, že ti s lepší kondicí měli ve vyšším věku méně zdravotních potíží, například se srdcem, cukrovkou, ledvinami, plícemi nebo pamětí. Nemoci se u nich objevovaly později a často jich měli méně najednou. To je důležité hlavně proto, že zdravější stáří znamená více samostatnosti, energie a chuti do běžného života.

Na zlepšení kondice každopádně není potřeba žádný drahý trénink. Pomoci může svižná chůze, jízda na kole, plavání, práce na zahradě nebo pravidelné procházky. Důležité je hýbat se tak, aby se člověk trochu zadýchal, ale stále se cítil bezpečně. I malé kroky, pokud se opakují pravidelně, mohou být velkou investicí do zdravějšího stáří.

Závěry vychází z rozsáhlé studie COSMOS, do které bylo zařazeno 958 zdravých účastníků s průměrným věkem kolem 70 let. Po dvou letech se ukázalo, že lidé užívající multivitaminy stárli podle některých epigenetických ukazatelů pomaleji než skupina s placebem, a rozdíl odpovídal přibližně čtyřem měsícům. Kakaový extrakt podobný efekt nepřinesl.

Odborníci zároveň připomínají, že nejde o zázračný recept na dlouhověkost a že multivitaminy nemohou nahradit kvalitní stravu, pohyb ani dostatek spánku. Přesto je to povzbudivý výsledek: i běžně dostupný doplněk může mít podle vědců měřitelný vliv na procesy spojené se stárnutím, zejména u lidí, jejichž organismus stárne rychleji než odpovídá jejich skutečnému věku.

Sakai si pro turnaj vybrala postavu italského exorcisty Claudia, zatímco její soupeř hrál za postavu Lili. Akci uspořádala japonská asociace e-sportu Care, která se seniorům věnuje už od roku 2019 a snaží se jim nabídnout profesionální podmínky i prostor pro nové zážitky. Turnaj tak měl komentátory, arkádové joysticky i živé vysílání, tedy vše, co patří k velkým herním událostem. Jejím cílem je zapojit seniory do e-sportu a poskytnout jim k tomu odpovídající zázemí.

Příběh Hisako Sakai je krásnou připomínkou, že digitální svět může spojovat generace a otevírat nové možnosti i lidem, od kterých by to mnozí nečekali. Její triumf ukazuje, že odvaha učit se nové věci a radost ze hry nejsou otázkou věku, ale chuti zkoušet něco nového.

Důležitou roli podle ní nehraje jen samotný trénink paměti, ale také životní styl. Odborníci upozorňují, že stav zhoršuje nedostatek spánku, alkoholu i pohybu, zatímco právě pravidelná fyzická aktivita patří mezi nejúčinnější způsoby prevence demence. Dobrou zprávou je, že člověk může pro svůj mozek něco dělat každý den. Mozek totiž funguje jako sval, který se musí posilovat a trénovat. Existují k tomu různé techniky jako mnemotechnické pomůcky. Často jsou založené na kreativitě a fantazii, takže aktivují i pravou polovinu mozku. Jako příklad pro zapamatování informací od jmen a pořadí amerických prezidentů, přes hlavní města evropských zemí po planety Sluneční soustavy.

Na význam péče o paměť upozorňuje i Národní týden trénování paměti, v jehož rámci se po celém Česku konají stovky přednášek. Následovat budou také Pochody pro mozek na desítkách až stovkách míst, které mají připomenout, že aktivní mysl i tělo spolu úzce souvisejí a že zdravé stárnutí lze podpořit konkrétními kroky. Trenéři paměti s kurzy akreditovanými společností působí například v knihovnách, kde jich je více než stovka, nebo ve školách všech stupňů včetně vysokých a univerzit třetího věku. Pomáhají také například v pobytových zařízeních pro seniory nebo ve fakultních nemocnicích. 

Tradiční japonský způsob stolování navíc podle odborníka pomáhá udržovat pohyblivost kyčlí, kotníků i středu těla, protože se při něm nesedí pasivně jako na běžné židli. Sezení na zemi vyžaduje aktivnější držení těla a přirozeně protahuje svaly, které při dlouhém sezení na židli často tuhnou. Podobný princip naznačují i další výzkumy, podle nichž není rozhodující jen to, kolik času člověk prosedí, ale také v jaké poloze sedí.

Zajímavé je, že japonská kultura spojuje stolování i s větší střídmostí. Její součástí je i princip hara hachi bu. Jedná se o zvyk jíst jen do zhruba osmdesáti procent nasycení, který vědci dávají do souvislosti s dlouhověkostí obyvatel Okinawy. Vedle zdravotního rozměru má chabudai i další výhodu: podporuje jednoduchost, protože nízký stolek lze snadno uklidit a prostor znovu využít.

Odborníci zjistili, že kolagen může přispět k lepší struktuře pokožky a podpořit její celkový vzhled. U seniorů je právě pružnost kůže jedním z faktorů, který ovlivňuje nejen estetiku, ale i pohodlí (například při suchosti nebo zvýšené citlivosti pokožky). Doplnění kolagenu tak může být jednou z možností, jak si udržet pleť v lepší kondici. Podle výsledků 113 studií zahrnujících téměř 8000 lidí navíc mohou tyto doplňky také zmírnit opotřebení, bolesti kloubů při artritidě a ztuhlost.

Specialisté zároveň připomínají, že nejlepších výsledků lze dosáhnout v kombinaci s vyváženou stravou, dostatkem tekutin a přiměřeným pobytem na čerstvém vzduchu. Péče o pokožku totiž úzce souvisí s celkovým zdravím. I v seniorském věku je možné podpořit vitalitu a cítit se dobře ve vlastním těle.

Odborníci analyzovali mozkovou tkáň zesnulých lidí ve věku kolem osmdesáti let a porovnávali množství nově vzniklých nervových buněk. Zjistili výrazné rozdíly mezi jednotlivci. Zatímco u některých byla tvorba nových neuronů minimální, jiní měli jejich počet až dvojnásobný. Tito „mozkově mladší“ senioři zároveň vykazovali méně známek poškození spojeného s neurodegenerativními onemocněními a lepší stav mozkových struktur důležitých pro kognitivní funkce.

Výsledky naznačují, že biologické stárnutí mozku není u všech stejné a že existují faktory, které mohou jeho vitalitu podporovat. Vědci upozorňují například na význam pravidelného pohybu, mentální aktivity, kvalitního spánku a sociálních vztahů. Studie tak přináší naději, že i ve vysokém věku lze podpořit zdraví mozku a osmdesátka rozhodně nemusí znamenat konec mentální svěžesti.

Impulzem byla frustrace z toho, kolik nepořádku pod hladinou zůstává skryto před očima kolemjdoucích. Seniorky se proto rozhodly jednat. Účastnice prvních akcí byly ohromeny množstvím odpadků v místních vodních tocích a rybnících a myslely si, že by se jim hodilo více rukou. Z původně malé iniciativy se tak stal organizovaný tým, který vyráží do terénu opakovaně a systematicky. Jejich práce má přitom konkrétní dopady. Z vody mizí nebezpečné předměty a prostředí se stává bezpečnějším pro ryby i další živočichy. „Naší tajnou zbraní je, že nám je jedno, jak vypadáme. Jsme obalení v černém a můžeme v klidu tahat věci z rybníka. Jsme už za fází, kdy na marnivosti záleží,“ uvedla zakladatelka klubu Susan Baurová.

Projekt zároveň boří stereotypy o stáří. Ženy dokazují, že i v pokročilém věku lze být fyzicky aktivní, prospěšný komunitě a inspirovat ostatní. Jejich příklad připomíná, že ochrana přírody nezačíná u velkých kampaní, ale u ochoty jednotlivců vzít odpovědnost do vlastních rukou.

Konkrétně šlo o ochranu před takzvanou sarkopenií, tedy postupnou ztrátou svalové hmoty a síly, která zvyšuje riziko pádů, zranění a ztráty soběstačnosti. Výzkumníci dávají efekt do souvislosti hlavně s polyfenoly a dalšími antioxidanty v kávě, které snižují zánět a oxidační stres ve svalových buňkách. Kofein navíc podporuje svalovou aktivaci a může pomáhat udržet lepší fyzickou výkonnost.

Důležité je, že přínos se projevil při běžném pití kávy, tedy v řádu jednoho až několika šálků denně. Nejde o zázračné řešení, ale o drobný ochranný faktor, který může ve vyšším věku hrát roli. V kombinaci s pohybem a dostatkem bílkovin tak může káva pomoci udržet sílu, stabilitu a samostatnost déle, než by se čekalo.

Výzkumníci analyzovali data desítek tisíc lidí a zjistili, že kouření má dlouhodobě negativní vliv na mozek, ale tento proces není nevratný. Jakmile člověk přestane kouřit, mozek se začne zotavovat. Platí to i u lidí ve středním a vyšším věku. Délka kouření sice hraje roli, ale klíčové je samotné rozhodnutí přestat, které spouští pozitivní změny.

Znamená to, že nikdy není pozdě. Přestat kouřit nemá smysl jen kvůli srdci nebo plicím, ale i kvůli mentální kondici a kvalitě života. Mozek zjevně neztrácí schopnost regenerace ani s přibývajícími roky, a každé období bez cigaret se počítá.

Vědci mapují, jak střevní mikrobiom komunikuje s mozkem prostřednictvím imunitních, nervových a hormonálních cest, což je propojená osa, která formuje kognitivní funkce po celý život. Tento celkový obraz je důležitý, když se ptáme, zda konzumace prebiotik může v pozdějším životě zlepšit paměť.

Odborníci zkoumali, zda přidání denního prebiotika k malému množství proteinového doplňku a lehkému cvičení s odporem může ovlivnit kognitivní funkce u starších dvojčat. Tým do studie zahrnul 36 párů, každý ve věku 60 let a starších, a jednomu z dvojčat podávali inulin a fruktooligosacharidy, zatímco druhé dvojče dostávalo placebo, vše za podmínek dvojitě zaslepené studie. Prebiotická skupina následně po 12 týdnech dosáhla vyššího skóre v kombinovaném kognitivním faktoru a udělala méně chyb v PAL testu, což je vizuálně párový asociovaný úkol citlivý na změny související s časnou Alzheimerovou chorobou. „Jsme nadšeni, že tyto změny uvidíme už za 12 týdnů. To představuje obrovský příslib pro zlepšení zdraví mozku a paměti u naší stárnoucí populace,“ řekla doktorka Mary Ni Lochlainn z King’s College London, která studii vedla.

V rámci rozsáhlé britské studie sledovali vědci téměř 300 tisíc lidí po dobu čtrnácti let. Zjistili, že ti, jejichž těla stárla rychleji než odpovídalo jejich skutečnému věku, měli vyšší riziko rozvoje demence. Ukázalo se, že právě biologický věk, měřený pomocí krevních testů a dalších biomarkerů, přesněji odhaluje, jak je na tom náš mozek.

Co je ale nejdůležitější – biologický věk není pevně daný. Na rozdíl od data narození ho můžeme ovlivnit. Zdravý životní styl, kvalitní spánek, dostatek pohybu a vyvážená strava dokáží proces stárnutí zpomalit. Vědci tak otevírají dveře nové éře prevence, kdy budeme schopni díky pravidelnému sledování biologického věku rozpoznat rizika včas a předejít jim.

Studie rovněž ukazuje, že biologické stárnutí těla se odráží i v samotné struktuře mozku. Lidé s vyšším biologickým věkem měli menší objem šedé hmoty, což je známý ukazatel raných fází demence. Tato zjištění přinášejí novou naději v boji proti nemocem, které dosud přicházely často tiše a bez varování.

Soutěžící si z finále národního kola v Soulu si sice neodnesla korunku pro vítězku, ale vyhrála cenu o nejlepší šaty. Její účast potvrzuje důraz na větší různorodost v soutěžích krásy, které by měly být dostupnější více ženám.

Čche Sun-hwa dříve pracovala jako zdravotnice a s kariérou modelky začala ve svých 70 letech. Letos v září se dostala spolu s dalšími 31 soutěžícími až do finále Miss Universe Korea. Ještě v minulém roce by Čche soutěžit nemohla, protože soutěže se mohly zúčastnit jen ženy od 18 do 28 let. Organizátoři ovšem už dlouho čelili kritice spojené právě s věkovou hranicí, která bránila tomu, aby se soutěž stala modernější a různorodější. Proto ji letos společně s promenádou v plavkách zrušili. Soutěžící také už nemusí splňovat požadavky na vzdělání a výšku. Soutěž krásy by tak měla být dostupná více ženám.

Výzkumný tým vedený odborníky z University of Sydney provedl dlouhodobou studii sledující více než 11 000 žen. Získaná data poskytla velké množství informací. Intenzivní cvičení ve středním věku je údajně silně spojené s lepšími výsledky v oblastech fyzického zdraví v pozdějších letech, jako je zlepšení síly, snížení rizika pádů a zlepšení kardiovaskulárního zdraví.

Důležité je, že i ženy, které v mladším věku nebyly trvale aktivní, zaznamenaly významné výhody z toho, že začaly cvičit ve svých 50 letech. Tyto výhody zdůrazňují potenciál pozitivních změn životního stylu, které ovlivní naše zdraví v pozdějším životě. „Naše zjištění naznačují, že k tomu, aby si člověk udržel dobrou kvalitu života související s fyzickým zdravím ve věku kolem 70 let, stačí, když dotyčný nahradí to, že nebyl aktivní dříve a stane se aktivním kolem padesátky,“ poznamenali vědci.

Odborníci analyzovali odpovědi od 14 056 účastníků německého průzkumu, který se věnoval stárnutí. Tato longitudinální studie pokryla více než 25 let, zahrnula německé obyvatele narozené v letech 1911 až 1974 a hodnotila jejich názory na stárnutí. V průzkumu se opakovaly otázky na věk, ve kterém respondenti někoho považují za starého. Zjištění naznačují významný posun: účastníci narození dříve ve 20. století identifikovali počátek stáří v mladším věku než ti, kteří se narodili později. Například účastníci narození v roce 1911 věřili, že stáří začíná v 71, zatímco ti, kteří se narodili v roce 1956, stanovili hranici 74 let. Výzkumníci však v posledních desetiletích zaznamenali zpomalení trendu odsouvání vnímaného začátku stáří, což naznačuje, že tento posun nemusí pokračovat donekonečna. 

Další analýza ukázala, že jak jednotlivci stárnou, mají tendenci posouvat začátek stáří do stále pozdějšího období v životě. Například ve věku 64 let účastníci v průměru věřili, že stáří začíná na 74,7, ale ve věku 74 let toto přesvědčení upravili na 76,8. Ženy v průměru věří, že stáří začíná asi o dva roky později než muži, což je rozdíl, který se postupem času zvětšuje.

Analýza více než 226 000 lidí z celého světa ukázala, že 4 000 kroků stačí k tomu, aby se začalo snižovat riziko předčasného úmrtí, a dokonce jen 2 300 kroků prospěje srdci i cévám, zjistili odborníci z Lékařské univerzity v Lodži a americké Univerzity Johnse Hopkinse. Přínosy chůze se týkají všech pohlaví a věkových kategorií bez ohledu na to, kde lidé žijí, nejvíce z ní však těží osoby mladší 60 let.

„Věřím, že bychom měli vždy zdůrazňovat, že změny životního stylu, včetně stravy a cvičení, které bylo hlavním hrdinou naší analýzy, by mohly být přinejmenším stejně nebo dokonce účinnější (než léky) při snižování kardiovaskulárního rizika a prodlužování života,“ řekl kardiolog Maciej Banach z univerzity v Lodži. Chůze může snížit váš krevní tlak, posílit svaly, aby chránily kosti, může rovněž zvýšit množství energie a také vám dodat endorfiny.

Za výzkumem, který předpokládá, že se maximální věková hranice dožití prodlouží a možná se budeme dožívat až 122 let, stojí americký matematik a profesor David McCarthy z Univerzity v Georgii. Tato věková hranice by se měla týkat především žen, neboť se průměrně dožívají vyššího věku. Ke značnému prodloužení maximální délky lidského života by podle něj mohlo dojít v následujících několika desítkách let. „Pokud naše prognózy vyjdou a svět se nezhroutí, pravděpodobně se najdou jedinci, kteří překonají současný rekord dlouhověkosti,“ uvedl McCarthy.

Podle McCartyho maximální věk lidí není biologicky konstantní, ale zatím se zdá, že se neustále zvyšuje. Podle výpočtů by tak třeba ženy narozené v roce 1940 by mohly dosáhnout věku mezi 120 a 130 lety. Doposud nejstarší zaevidovanou osobou byla Francouzka Jeanne Calment, která žila 122 let a 164 dní. Zemřela v roce 1997.