Výzkumníci sledovali univerzitní studenty po dobu 12 týdnů. Účastníci plnili krátké kognitivní úkoly zaměřené na rychlost a přesnost myšlení a zároveň zaznamenávali své cíle, produktivitu, náladu, spánek i pracovní zátěž. Důležité je, že studie neporovnávala jen různé lidi mezi sebou, ale sledovala výkyvy u stejných jednotlivců ze dne na den. Ukázalo se, že ve dnech, kdy byli studenti mentálně bystřejší než je jejich osobní průměr, si častěji stanovovali cíle, lépe je dokončovali a u studijních úkolů si troufali i na náročnější výzvy.

Mentální bystrost tedy není pevně daná vlastnost, ale stav, který se může měnit. Studie naznačuje, že ji podporuje kvalitnější spánek, nižší míra rozptýlení, lepší nálada a rozumné tempo práce. Krátkodobě člověk zvládne zabrat a podat vyšší výkon, ale pokud vysoká zátěž trvá celý týden bez dostatečného odpočinku, mentální svěžest naopak klesá.

Výzkumníci pracovali s daty z amerického programu NHANES z let 2021 až 2023 a analyzovali odpovědi více než tisícovky mladých lidí. Zajímalo je, jak se liší délka spánku ve všední dny a o víkendu, a tato čísla pak porovnali s výskytem depresivních příznaků. Studie vyšla v odborném časopise Journal of Affective Disorders a podle autorů nabízí realistický pohled na to, jak si dospívající a mladí dospělí v běžném životě upravují spánek.

Autoři zároveň připomínají, že úplně nejlepší stále je dostatek pravidelného spánku i během týdne. Přesto mohou být prospaná víkendová rána pro řadu teenagerů praktickou pomocí, protože dospívání přirozeně posouvá biologické hodiny k pozdějšímu usínání a časné začátky školy nebo práce jim pak spánek zkracují. I malá úprava odpočinku může být pro psychickou pohodu mladých lidí užitečná.

Zvláštní význam má podle autorů teplý kontakt už na samém začátku života. Kontakt kůže na kůži pomáhá novorozencům udržet teplo, zvyšuje pocit bezpečí a podporuje vznik pevné vazby mezi dítětem a pečující osobou. Právě odtud může vést i vysvětlení, proč nám v dospělosti dělá dobře obyčejné objetí: spojení doteku a tepla posiluje pocit, že jsme „ve svém těle“, a přispívá k uklidnění i pocitu blízkosti.

Velkou roli tak mohou hrát i drobná, každodenní gesta. Teplé podání ruky, objetí nebo laskavý fyzický kontakt nejsou jen projevem náklonnosti, ale zřejmě i přirozenou oporou pro naši psychickou rovnováhu a vztahy s druhými. Blízkost a teplo mají v našem životě zásadní význam.

Účastníci studie sledovali videa plná laskavosti, inspirace nebo lidské soudržnosti. Výsledky ukázaly pokles stresových ukazatelů a nárůst pocitů klidu a pohody. Tyto změny byly srovnatelné s efekty, kterých lidé dosahují při krátké meditaci. Zásadní roli přitom hraje takzvané pozitivní dojetí. Pocit, kdy člověka zahřeje u srdce a na chvíli zapomene na každodenní starosti.

Výzkum naznačuje, že inspirativní videa mohou být snadno dostupným nástrojem, jak si během dne rychle ulevit od stresu, zejména pro ty, kteří s meditací teprve začínají nebo na ni nemají čas. I krátká pauza s pozitivním obsahem může mít reálný dopad na naši psychickou pohodu a pomoci nám zvládat náročné situace o něco efektivněji.

Psi navštěvují pacienty, kteří utrpěli zranění v bojích s nelegálními ozbrojenými skupinami, a jejich přítomnost podle vojáků pomáhá zmírnit bolest i psychický tlak. Seržant Jeisson Sánchez Duque popisuje, jak mu kontakt se psy umožnil na chvíli zapomenout na fyzické trápení, a další zraněný voják, Luis Miguel López, uvedl, že návštěvy psů mu pomohly překonat depresi během léčby.

Program psích terapeutů, který byl zahájen v dubnu 2024, reaguje na dlouhotrvající následky kolumbijského konfliktu, který si vyžádal statisíce životů a zanechal mnoho vojáků s těžkými fyzickými i psychickými jizvami. Projekt má za cíl doplnit tradiční medicínu o emocionální podporu, jež může významně urychlit zotavování pacientů a zlepšit jejich celkovou morálku.

Podle odborníků z výzkumného týmu je tento krátký „digitální detox“ nejúčinnější u těch, kdo při vstupu do studie již trpěli mírnějšími až středními příznaky psychické nepohody. Výsledky ukazují, že omezení sociálních sítí může mít skutečný dopad na celkovou pohodu. Nejde přitom o izolovaný nález. Jiné vědecké práce rovněž potvrzují, že přestávka od online prostředí může snižovat úzkost, depresi a zlepšovat spánek nebo sebeúctu.

Na druhou stranu vědci upozorňují i na stinné stránky úplného odpojení: někteří účastníci během detoxu popisovaly zvýšený pocit osamělosti, což je pravděpodobně důsledek náhlého přerušení kontaktu s online komunitami. To naznačuje, že rovnováha mezi digitálním a offline životem je klíčová a že pauza od sociálních sítí by měla být promyšlená a přizpůsobená individuálním potřebám. Celkově však tento výzkum dodává naději, že i krátká změna ve způsobu, jakým trávíme čas na internetu, může mít pozitivní dopad na naši psychiku.

Tento pocit má v psychologii odborný název – eudaimonická pohoda. Jde o smysl života, sebepřijetí, růst a vztahy. Podle odborníků by s tím měla pomáhat právě příroda. Dovede vám nejen zlepšit náladu, ale také vám může dát jasnější pocit sebe sama, který trvá.

Výzkumníci vyzvali lidi v Turku ve Finsku, aby se podělili o to, jak se příroda projevuje v jejich reálném životě. Nejprve 158 obyvatel odpovědělo na otázky týkající se času stráveného v přírodě a toho, jak se v jejich životě projevoval smysl, sebepřijetí, růst, vztahy, autonomie a řízení života. Poté se 20 lidí zapojilo do workshopů tvůrčího psaní, aby vlastními slovy popsali, jak je příroda formuje. Studie se zaměřila na dvě skupiny: mladé ve věku 15 až 24 let a dospělé nad 60 let. Různá životní období s sebou nesou různé potřeby. Přesto respondenti z obou skupin měli pocit, že příroda je nesoudí. Stromy ani voda nehodnotí. To jim dalo pocit úlevy, ze které plynula upřímnost. „Ačkoli mezi různými věkovými skupinami existovaly určité rozdíly v tom, jak trávily čas v přírodě a na jakých místech, měly také mnoho společných zážitků,“ poznamenala doktorandka z Univerzity v Turku Joha Järekari. „Obě věkové skupiny měly mimo jiné společného pocit, že příroda nesoudí ani nekritizuje, což mělo pozitivní vliv na sebepřijetí účastníků.“

Odborníci sledovali ženy podstupující IVF, z nichž část absolvovala krátkodobou psychologickou podporu zaměřenou na posílení vnitřních zdrojů a zvládání stresu. Výsledky ukázaly, že tyto ženy měly méně úzkosti a depresivních pocitů, lépe spaly a celkově se cítily psychicky stabilnější než ty, které takovou podporu neměly. Na tyto poznatky reagují i některá česká centra asistované reprodukce, která rozšiřují své služby o celostní přístup. Nabízejí nejen lékařské zákroky, ale i psychologickou podporu, fyzioterapii, techniky uvolnění nebo vzdělávací skupiny pro ženy.

„Úspěch v léčbě často nezávisí jen na laboratoři a číslech. Důležité je, aby se ženy cítily v bezpečí, pochopené a opečované. Právě v takovém prostředí může medicína naplno rozvinout svůj potenciál. U nás v centru se o to maximálně snažíme a využíváme kromě nejmodernějších vědeckých poznatků také osobní zkušenost. S manželkou jsme sami celý IVF proces absolvovali a víme, jak náročná cesta to může být,” říká přední československý embryolog a zakladatel IVF centra Clayo Clinic Daniel Hlinka. Právě díky svým odborným i osobním zkušenostem se na vlastní klinice zasadil o otevření nového Centra komplexní podpory plodnosti, kde klientkám nabízí psychoterapii, koučink, ženské kruhy, fyzioterapii zaměřenou na ženské zdraví a metodu Ludmily Mojžíšové, akupunkturu nebo nutriční poradenství. 

Zkušenosti klientek potvrzují, že když nejsou na léčbu samy, cítí se silnější a mají větší motivaci pokračovat. V době, kdy je stres jednou z hlavních překážek na cestě k rodičovství, tak může právě podpora těla i duše rozhodnout o tom, jak celý příběh skončí.

Výzkum využil data z English Longitudinal Study of Aging. Respondenti bez demence na začátku studie byli každé dva roky testováni na paměť a vlastní hodnocení pohody. Výsledky ukázaly, že vyšší pohoda predikovala lepší paměť, ale ne naopak. Pohoda se přitom dělila do čtyř kategorií: kontrola, autonomie, seberealizace a potěšení. Ukázalo se, že každá z nich má vlastní vliv na paměť. Kontrola byla spojena s okamžitým i opožděným vybavováním si informací téměř ve všech časových bodech. Autonomie a seberealizace sledovaly podobný vzorec, se silnou vazbou na budoucí paměť. Potěšení také prokázalo prediktivní hodnotu, zejména u opožděného vybavování. Nejde tedy jen o „dobrý pocit“ obecně. Specifické aspekty pohody, jako je možnost volby nebo užívání si života, hrají v ochraně paměti důležitou roli.

Autoři při výzkumu zohlednili depresi, věk, pohlaví, etnickou příslušnost a vzdělání. Vyloučili také účastníky, u kterých se později rozvinula demence nebo kteří zemřeli během následného sledování. I po těchto úpravách byla souvislost mezi vyšší úrovní pohody a lepší pamětí konzistentní. To naznačuje, že tato souvislost není způsobena pouze špatnou náladou nebo zhoršením zdraví. Výsledky podporují názor, že emocionální a psychologické zdroje jsou důležité pro zdraví mozku.

V nedávné studii vědci zjistili, že přínosy cvičení pro duševní zdraví nejsou vázány pouze na intenzitu nebo trvání. Jsou úzce spjaty s kontextem, v němž se aktivita provádí – například s tím, zda se provádí samostatně nebo s ostatními, uvnitř nebo venku, pro zábavu nebo z povinnosti. Ne každý pohyb je stejný. Venčení psa, jízda na kole s přáteli nebo účast na tanečním kurzu bývají příjemnými aktivitami. Ale drhnutí podlahy nebo běhání do práce už nemusí. I když je fyzická námaha stejná, zážitek a jeho emocionální dopad se může velmi lišit.

Vědci provedli analýzu tří druhů studií: rozsáhlých populačních průzkumů, randomizovaných kontrolovaných studií a menší skupiny studií zaměřených na kontext. Data z velkého množství studií ukázala jasné vzorce: lidé, kteří se pravidelně věnují fyzické aktivitě ve volném čase (věcem, které si vybírají pro radost) mají tendenci hlásit méně depresí a úzkostí. Důležitý je ovšem právě kontext. Pokud hrajeme fotbal a dáme gól, cítíme se jako hrdinové, avšak pakliže trefíme tyčku a ostatní se nám smějí, může to mít opačný efekt. Stejně tak, když jdete na skupinovou lekci cvičení na lektora, kterého máte rádi, vyvolá to ve vás jiné pocity, než když je horko a musíte jít pěšky do práce, protože kolabuje doprava. Fyzická aktivita může být prospěšná, ale její dopad závisí na mnoha faktorech.

Odborníci z UBC Okanagan a Brock University testovali dopad videí se psy na lidi. Studie se zúčastnilo přes tisíc lidí, kteří prokázali zjevné snížení stresu. Údajně stačilo pětiminutové video s terapeutickým psem. „Naše zjištění ukazují, že i bez fyzického kontaktu došlo k významnému snížení stresu jak u studentské populace, tak u široké veřejnosti, bez ohledu na věk,“ uvedl doktor John-Tyler Binfet z UBC Okanagan.

Výsledky naznačují, že tzv. digitální terapie by mohla být jednoduchým a dostupným způsobem, jak podpořit psychickou pohodu. Ať už ve školách, na pracovištích nebo v domácnostech. Krátká videa se psy mohou přinést okamžité uklidnění a úsměv.

A jak to mají psi? Léto znamenalo spoustu společného času s páníčky. Návrat do režimu tedy může být pro některé psí parťáky zbytečně stresující. Mnoho páníčků má tendenci po prázdninách psovi naplánovat spoustu aktivit, aby se zvíře nenudilo. Cvičák, dlouhé procházky, nové kurzy. Jenže stejně jako lidé, i psi potřebují najít svůj rytmus postupně a mít prostor na odpočinek. Přetížení může vést k podrážděnosti a zdravotním problémům. Platí stejně jako u lidí, že trochu nudy je pro psa zdravé. Učí ho, že nemusí být závislý na neustálé zábavě ze strany majitele. „Nuda podporuje schopnost odpočívat a regenerovat, což je pro psychické zdraví psa stejně důležité jako pro to naše,“ vysvětluje Tomáš Haškovec z e-shopu Spokojený pes. Pomoci mohou psí hlavolamy, žvýkací hračky nebo pamlsky, které psa zabaví na delší dobu. Pokud je zvyklý, může mu být příjemné i puštěné rádio nebo uklidňující hudba. Důležité ale je, aby měl možnost si sám vybrat, jestli si chce hrát, nebo odpočívat.

Jak se cítit skvěle? Autorka napsala knihu, která má ambici pomáhat ke zvyšování psychické odolnosti malých čtenářů. Ve svém textu radí, jak vést zdravé vztahy, mít silné tělo, kterému člověk rozumí a dobré návyky, jak pěstovat silnou vůli, odolnost i cílevědomost. Díky ní se mohou děti lépe zorientovat v tom, co se v nich odehrává. Kniha má velký potenciál sloužit jako předcházení (prevence) psychickým obtížím.

Foto: Gabriela Brázdová

Ludmila Bakonyi Selingerová je spisovatelka, která vydala už 18 titulů. Ten poslední určila malým a velkým čtenářům, představuje jim v něm základní pilíře psychického zdraví hravou formou. Text je dobře členěný. Čtenáři v knížce najdou stručnou teorii i mnoho různých cvičení. Každá kapitola obsahuje říkanku, otázky a zamyšlení pro čtenáře, jak vnímá danou problematiku on, popis toho, o čem je zrovna řeč, zdůraznění, na co si dávat pozor, vychytávky, jak si pomoci a pak různé hry a techniky. Kniha je sice určena dětem, ale hodit se může i dospělým, ať už rodičům nebo pedagogům. Ostatně spoustu věcí, které my, dospěláci, známe, si nikdy není na škodu připomenout, například: „Se strachem si můžeš povídat. Je to mnohem lepší, než se ho snažit potlačit. Tím on totiž roste a stává se hrozivějším.“

Foto: Gabriela Brázdová

Kniha má moc pěkné provedení, je psaná čtivě a přehledně, srozumitelným jazykem. Text doprovodila Aneta Žabková hravými ilustracemi. Malí čtenáři tento titul, který se věnuje duševnímu zdraví, jistě ocení. Zejména v době, kdy se psychické zdraví a prevence stávají čím dál důležitějšími tématy ve společnosti.

Spánek má zásadní vliv na regeneraci mozku, zejména v případě paměti a center, která regulují emoce. Vlezlé vzpomínky přitom narušují emoční stabilitu, proto je pochopení jejich mechanismů pro nás zásadní. Ve studii se vědci zabývali otázkou: proč špatné spánkové návyky vedou k problémům duševního zdraví, jako je úzkost a deprese? Odborníci provedli výzkum na 85 zdravých dospělích. Respondenti byli rozděleni do dvou skupin: jedna strávila klidnou noc, druhá zůstala vzhůru. Následující den obě skupiny prováděly různé paměťové testy a úkoly, zatímco podstupovaly funkční vyšetření magnetickou rezonancí. Tento proces pomohl výzkumníkům identifikovat, které oblasti mozku se aktivovaly během pokusů potlačit nežádoucí vzpomínky.

Výsledky byly zarážející. Účastníci, kteří v noci spali, vykazovali větší aktivaci v pravém dorzolaterálním prefrontálním kortexu – oblasti mozku, která je zásadní pro kontrolu myšlenek, akcí a emocí. Naopak osoby bez spánku vykazovaly v této oblasti sníženou aktivitu. Tyto závěry studie naznačují, že zlepšení kvality spánku by mohlo zlepšit schopnost kontrolovat naše vzpomínky a zvýšit naši emoční odolnost.

Když prožíváme různé situace, elektrické vlastnosti naší kůže se dramaticky mění v důsledku pocení. Signály těchto změn se objeví během jedné až tří sekund po původním emocionálním spouštěči. Různé emoce tedy způsobují, že se naše kůže chová jinak.

Aby to vědci prokázali, provedli experiment, kdy dobrovolníci sledovali různé typy videí, zatímco na sobě měli kožní sondy. Po každém videu odborníci zaznamenali a analyzovali stopy vodivosti, což vedlo k potvrzení jejich hypotézy. Toto zjištění otevírá nové možnosti pro emocionálně vnímavé technologie.

Většina z nás zná radu, abychom důvěřovali svému nitru. Překvapivě na tom může být více pravdy, než si myslíme. Nedávná studie prokázala, že následování instinktu náš může učinit šťastnějšími a spokojenějšími. Výzkum vedli odborníci z HMU Health and Medical University v německé Postupimi. Pro šetření tým vyhodnotil osobní zkušenosti 256 účastníků. Cílem studie bylo zjistit, zda náš přístup k rozhodování (analytický nebo instinktivní) ovlivňuje naši náladu.

Během dvou týdnů zaznamenávali respondenti svůj rozhodovací proces při každodenních volbách. Dát si k obědu pizzu nebo salát? Dívat se na svůj oblíbený seriál nebo jít ven s přáteli? V neustále se vyvíjejícím světě plném nekonečných možností hraje klíčovou roli náš styl rozhodování. Ti, kteří se řídili svou intuicí, vykazovali větší zlepšení nálady. Podle odborníků to bylo tím, že intuitivní rozhodnutí se dělala snadněji.

Jsou vaše sny barevné, nebo černobílé? Studie z roku 2017 ukázala, že účastníci výzkumu viděli barvu v téměř 50 procentech svých snů, zatímco černobílá barva tvořila pouze 10 procent. U zbývajících 40 procent si respondenti nemohli vybavit, zda viděli nějaké barvy, nebo ne.

Tendence snít v odstínech šedé anebo v barvách může být částečně ovlivněna tím, kdy lidé vyrostli. Až do 50. let 20. století velká většina dotazovaných uváděla, že se jim barevné sny zdály jen příležitostně, zřídka nebo nikdy. To se nejspíše s nástupem barevné televize změnilo.

Studie z roku 2008 zjistila, že lidé starší 55 let – kteří možná vyrostli bez barevné televize – říkali, že barvy vidí v jen asi 34 procentech snů, u lidí mladších 25 let bylo toto číslo naopak dvojnásobné. Na otázku, jestli si po probuzení pamatují barvy ve snech, záporně odpovědělo téměř 18 procent lidí z první skupiny a 15 procent ze druhé. Neschopnost si zapamatovat, zda máme barevné sny, může naznačovat zaměření na jiné aspekty při snění. Například když si zákazník po večeři v restauraci nepamatuje barvu číšníkovy košile, neznamená to, že by košile žádnou barvu neměla, ale že si jí zákazník nevšímal a tudíž nezapamatoval. Podobné to může být i u snů.

Aplikace, kterou by mohli využívat psychoterapeuti při práci s klienty, spojuje princip virtuální či smíšené reality a monitoring biosignálu. „Terapeutický nástroj BraveMind klientům umožní bezpečně reagovat na různé fobické stimuly v kontrolovaném prostředí. Zvýší to efektivitu terapeutických sezení a šetří čas i náklady psychoterapeutů,“ uvedl Vojtěch Juřík z Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Právě s technologií BraveMind uspěli vědci v soutěži Prototypuj a ověřuj, kterou pořádá Jihomoravské inovační centrum.

Funkční prototyp vznikne začátkem příštího roku. Poté chtějí výzkumníci navázat spolupráci s psychoterapeuty, nemocnicemi a odbornými centry, kde chtějí technologii vyzkoušet a pak doladit.  „Teprve potom můžeme BraveMind nabízet i komerčně,“ řekl Juřík.

Sezení začíná dechovými cvičeními a poté účastníky vybízí k uvolnění skrytých emocí a hněvu. Účastnice této aktivity, která vznikla ve Skotsku, křičí, pláčou a v lese mlátí klacky o zem. „Hněv byl démonizován zejména u žen,“ uvedla organizátorka setkání Mia Banducciová na svém kanálu Mia Magik na YouTube. Významným aspektem rituálů vzteku je tzv. terapie prvotním křikem, který v 70. letech 20. století vyvinul psycholog Arthur Yanov s cílem uvolnit potlačené trauma. 

Rituál vzteku je očividně populární, měl na TikToku a YouTube velký ohlas, některá videa získala více než 39 000 lajků. Rituál vzteku se přitom obvykle provádí jako součást pobytu. „Je to opravdu místo, kde můžete být divokou ženou a nikdo se na vás nebude dívat jinak než s láskou, přijetím a péčí,“ řekla k tomu jedna z účastnic.

Cílem probíhajícího výzkumu je získat jasnější pokyny pro jednotlivce, kteří se zajímají o začlenění konceptu všímavosti do svého každodenního života. „Trénink pozornosti je mechanismus, pomocí kterého můžete trénovat svůj mozek,“ řekla Erika Nyhus, kognitivní neurovědkyně z Bowdoin College. „Výzkum zaměřený na pochopení nervových mechanismů, které hrají v tomto tréninku všímavosti, poukazuje na efektivnost tréninku všímavosti, ale neexistují žádné zkratky. Chce to cvik,“ dodala.

Jedním z klíčových aspektů tréninku všímavosti je posílení interocepce, což je vnímání vnitřních stavů těla. To je klíčové při zvládání poruch nálady, jako je deprese. „Interocepce je u deprese důležitá, protože naše emoce se skládají jak z viscerálních tělesných vjemů, tak z našich kognitivních hodnocení těchto vjemů, které nám pomáhají tyto pocity pochopit a dát je do kontextu,“ vysvětlil Norman Farb, psycholog z University of Toronto Mississauga. Zjištění naznačují, že trénink všímavosti zaměřený na vnitřní uvědomění může odvést pozornost od zakořeněných kognitivních hodnotících návyků, což usnadní přijímání nových pocitů a emocí. To by mohla být cesta ven z nepříjemných stavů, jako jsou deprese nebo úzkosti.

Vědci prostřednictvím studie, kterou financoval Národní institut zdraví, zjistili, že děti, které vyrůstají poblíž přírody, mívají v předškolním věku méně emocionálních problémů. Tento fascinující objev nás nutí ptát se: mohla by být každodenní dávka outdoorového dobrodružství klíčem k lepšímu duševnímu zdraví?

Vědci sledovali velkou a různorodou skupinu dětí z celých Spojených států. Použili satelitní data k měření množství zeleně kolem domu každého dítěte. To zahrnuje živé přírodní oblasti, jako jsou parky, lesy nebo dokonce dvorky se spoustou stromů a rostlin. Rodiče dětí vědcům zase poskytovali pravidelné zprávy o emočním stavu dítěte. Analýza odhalila jasný vzorec: děti, které žily od narození v zelenějším prostředí, měly v předškolním věku (ve věku 2 až 5 let) sníženou pravděpodobnost, že budou zažívat úzkost nebo depresi.