Spiritualita jako prevence srdečního selhání

Při péči o duši je kromě psychoterapií stále populárnější zájem o spiritualitu a duchovní rozvoj. Vážně nemocní lidé či osoby v těžkých životních situacích často pátrají po smyslu života, což je navede k nejrůznějším technikám a přístupům. Nemusí jít nutně o blábol a placebo. Vědci nyní zjistili, že spiritualita může pomoci zlepšit kvalitu života lidem s chronickými nemocemi.

Podle rozsáhlé analýzy vytvořené lékařskou fakultou Duke University v Severní Karolíně může mít spiritualita pozitivní dopad také na kvalitu života pacientů se srdečním selháním. Vědci tvrdí, že spiritualita by měla být součástí paliativní péče, neboť její začlenění může vést ke zlepšení klinických výsledků pacienta. „Pacienti, kteří mají problémy se srdcem, mohou mít horší kvalitu života ve srovnání se svými vrstevníky. Mohou trpět na vyšší míru deprese a úzkosti,“ uvedla hlavní autorka studie Rachel Tobinová. „Ke snížení kvality života přispívá skutečnost, že srdeční selhání je na rozdíl od mnoha jiných chronických onemocnění velmi nepředvídatelné a může vést k beznaději a izolaci,“ dodala Tobinová.

Provedením analýzy 47 článků, v nichž se zkoumal význam spirituality u pacientů se srdečním selháním, odborníci zjistili, že hledání smyslu, účelu a hodnoty života je pro pacienty zásadní. Duchovní poradenství při paliativní péči je navíc často spojováno s nižší mírou úzkosti a deprese. Hraje tedy zásadní roli ve zlepšování života nemocných.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Earth