Nejen muži prokázali během druhé světové války velké hrdinství. Svůj podíl na protinacistickém odboji měly také na dvě stovky československých žen, které působily v britských armádních pomocných sborech ATS a WAAF. Jejich osudy představila ve své knize Karolína Stegurová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Kniha s názvem I ženy chtěly bojovat. Československé ženy v britských armádních pomocných sborech ATS a WAAF za druhé světové války mapuje nábor, výcvik i službu žen ve Velké Británii i na Středním východě. Kromě archivních materiálů autorka využila také výpovědi a osobní vzpomínky samotných aktérek.
V britských sborech ženy působily nejen jako kuchařky a sekretářky, ale i jako řidičky, meteoroložky, tlumočnice, zbrojířky, velitelky přesunu konvojů či technické kreslířky.
Jednou z nich byla i Helena Polívková, která se po výzvě československých úřadů přihlásila do ATS a od roku 1943 působila jako řidička. „Patřím do šestičlenné skupiny řidiček. Máme kemp u moře, poblíž jednoho velkého egyptského města. Řítíme se boulevardy rychlostí 20 mil. Jezdíme také v konvojích, jsou to nekonečné hodiny, kdy vidíte jen písek a černý pruh silnice,“ uvedla Polívková pro časopis Československá žena roku 1943.
K britské WAAF se roku 1941 přihlásila Hana Vogelová. Byla přidělena k československé 311. bombardovací peruti. Tam působila jako úřednice, technická překladatelka a tlumočnice. Svůj život spojila s osudy československých letců.
„Mnozí z nich po leteckých operacích zavítali do Haniny kanceláře na kávu, během které probírali různé situace a válečné události. Nejspíše i proto Hanu Voglovou později napadlo sešít dohromady několik kusů leteckého plátna a sbírat na něj podpisy jednotlivých letců. Za tři roky nasbírala přes 400 podpisů, řada z nich zůstala jedinou vzpomínkou na ty, kteří se již ze svých operačních letů nikdy nevrátili,“ uvedla Karolína Stegurová.
Z právních důvodů v Československu ženy nemohly v armádních sborech za války sloužit. Aktivně se však zapojily do odboje v protektorátu Čechy a Morava, a to například přípravou úkrytu pro parašutisty při atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Zdroj: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Amputací nohy život nekončí, říká plavkyně Věra Závorková
Ve 13 letech jí lékaři diagnostikovali nádor v koleni, následná léčba včetně chemoterapie ovšem nepomohla, a tak musela podstoupit amputaci. I přes to se Věrka nevzdává a vyhrává jednu medaili za druhou. Jejím snem je paralympiáda.
Inspirace z knihovny: Jak znovu nalézt sebe sama? Pohádkový návod přináší kniha Ztracená duše
I dospělí potřebují čas od času pohádky, které je pohladí po srdci. Držitelka Nobelovy ceny za…