Následujte vášeň svého srdce a naslouchejte své intuici, radí lékař Jan Vojáček

Ač je Jan Vojáček klasicky vystudovaným doktorem, aplikuje v Česku stále ještě netradiční celostní medicínu, která pojímá člověka jako komplexní bytost. Je inspirací mnoha lidem, mění zažité postupy a názory, ukazuje nové perspektivy v přístupu k léčbě. Jak se k celostnímu přístupu k medicíně dostal, kdo ho v životě ovlivnil a v čem spočívá recept na štěstí?

Jste klasicky vystudovaný doktor, jaké bylo vaše první setkání s celostní medicínou?

S celostní, holistickou medicínou jsem se poprvé setkal v roce 2008, když jsem žil ve Skotsku a měl prostor věnovat se věcem, které mě vždy zajímaly. V tomto případě komplexnímu hlubokému pohledu na člověka z hlediska Ajurvédy, tradiční čínské medicíny, akupunktury. Od té doby již tento komplexní princip rozvíjím a zavádím do praxe. Postupně mě to dovedlo až k tzv. funkční medicíně, která má kořeny v Americe a vyvinula se z klasické medicíny. Tohle je směr, který nyní praktikuji, je mi jako klasicky studovanému lékaři nejbližší a také je nejbližší lidem západního světa.

Jak byste pojem funkční medicína jednoduše vysvětlil?

Funkční medicína je evoluční princip klasické medicíny. Je praktikována klasicky studovanými lékaři, využívá nástrojů klasické medicíny – krevních testů, zobrazovacích metod, fyzikálních vyšetření, ale přesto je její přístup k člověku jiný. Ta jinakost spočívá hlavně v personalizaci a osobním, empatickém, lidském přístupu ke každému člověku. Každý jsme jiný a takto k léčbě přistupuje i funkční medicína. Léčba představuje proces změny v životním stylu a často také v systému přesvědčení a chování daného člověka se zdravotním problémem. Protože nemoc je pouze signál, informace upozorňující na vznik nerovnováhy ve fungování organismu na různých úrovních. Důležité je proto poznat příběh, který si člověk do ordinace přináší, následně nadesignovat sérii diagnostických testů k identifikaci poruch vnitřního prostředí organismu a na základě výsledků a informování klienta, proč nemoc vznikla, nastavit individuální léčebný plán.

Všichni muži z vaší rodiny mají lékařské vzdělání. Jak na vaše rozhodnutí být doktorem funkční medicíny reagovali?

Můj otec je chirurg, což je úplně o něčem jiném než léčba chronických onemocnění. Chirurg je šikovný řemeslník s obrovskou mírou zodpovědnosti za životy lidí. Děda byl patolog, takže otec i děda jsou vlastně na konci řetězce procesu nemoci. Mě ale zajímá začátek, jak nemoci vznikají, co je jejich příčinou. Otec i děda vůbec nemají problém s tím, co dělám, jen tomu přesně nerozumí, protože to je mimo rámec toho, co se vyučovalo, když studovali, a zároveň ani jednomu by vědomosti, jako mám já, nebyly užitečné do jejich praxe.

Co bylo důvodem, že jste začal dělat funkční medicínu v praxi?

Vášeň skutečně pomáhat lidem. Jít do hloubky. Být lidem průvodcem ke změně a vyléčení.

Kdo vás v životě nejvíce ovlivnil?

Nedokáži říci, kdo nejvíce. Ať osobně, či čtením různých publikací, jsem měl možnost poznat myšlenky a názory spousty skvělých lidí a odborníků různých směrů, nejen medicínských, ale také z oblasti filozofie a života. Na začátku mé transformace to byl zejména Eckhart Tolle, Dan Millman, Amit Goswami, Deepak Chopra, Miguel Ruiz, Robin Sharma, Paulo Coelho. Kdybych měl vyjmenovat všechny, byl by seznam opravdu dlouhý. Neustále se vzdělávám, zajímám se o nové směry a perspektivy, a proto další neustále přibývají.

Kdo je vaším životním vzorem a proč?

Nemám konkrétní životní vzor. Nechci kopírovat něčí cestu, hledám si svoji. Můj vzor může být každý den někdo jiný, kdo přináší autentické neotřelé myšlenky, které nevychází pouze z ega nebo nějakého dogmatu.

Dle funkční medicíny je propojena psychika s fyzickou stránkou. Když za vámi přijde pacient, jehož zdravotní stav má příčinu v psychické rovině, jak postupujete?

Každá chronická nemoc má i psycho-emocionální kontext. Snažím se to lidem vysvětlit tak, aby to pochopili. Přímo spolupracuji s odborníky, kteří jsou pak schopni s člověkem hluboké práce na podvědomých aspektech vzniku nemoci.

Lidé se začínají aktivně zajímat o zdravý životní styl, nové přístupy k léčbě i o to, jak být zdravějšími na těle i na duši. Čím si tento zájem a s ním spojené pozvolné změny ve společnosti vysvětlujete?

Dosáhli jsme určité úrovně komfortu na materiální, vnější úrovni. Zároveň to sebou přineslo nárůst počtu lidí, kteří cítí prázdnotu uvnitř sebe, ale nedokáží to správně identifikovat, a tak vznikne určitá fyzická, či psychická potíž. Lidé začínají bojovat o svoji duši. Hledají, jak zaplnit prázdné místo uvnitř sebe a často již chápou, že toho nelze docílit braním chemických léků. Hledají jiné možnosti a pro takové tady s funkční medicínou jsme a poptávka je čím dál větší.

Všude nacházíme nespočet rad, jak zlepšit své vztahy s druhými, a i přes to neznám ve svém okolí příliš lidí, kteří by byli ve vztazích spokojení. Máte také pocit, že mezilidské vztahy jsou dnes něco, co prostě příliš často nefunguje? Pokud ano, proč tomu tak podle vás je?

Je tomu tak pro jeden hlavní důvod. Nezdravý vztah lidí k sobě samotným. Každý by měl projít procesem sebepoznání a seberozvoje. To je hlavní klíč ke zdravým vztahům k sobě samotnému a tím pádem i k našim nejbližším.

V mnoha rozhovorech jste mluvil o tom, jak je důležité následovat intuici. Proč?

Intuice je hlas naší vnitřní moudrosti. Ne hlas ega v naší hlavě. Intuice to s námi vždy myslí dobře, neustále nás informuje, co je pro nás skutečně dobré k udržení rovnováhy a co je naopak špatné a z této rovnováhy nás vyvádí. A to na úrovni psyché, emocí, vztahů, stravy, spánku, pohybu, prostě všeho. Pokud by lidé měli schopnost slyšet a následovat tento hlas, nikdy by neonemocněli. Jak s oblibou říkám, zemřeli by zdraví, do poslední chvíle aktivní, soběstační, bez léků a bolestí.

Pro každého znamená ono vytoužené „být šťastným“ něco jiného. Co to znamená pro vás a co byste poradil lidem, kteří po štěstí touží?

Štěstí přímo souvisí s kvalitou vztahu k sobě samému a s kvalitními vztahy s nejbližšími. Štěstí je být svobodný, nezávislý na názorech druhých, nezávislý na názorech vašeho ega. Šťastný je ten, kdo následuje vášeň svého srdce a naslouchá své intuici, která ho za štěstím přirozeně vede.

Medailonek:

Jan Vojáček se narodil v roce 1981. Vystudoval Lékařskou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci, u klasické medicíny ale dlouho nevydržel. Postupně v něm rostl zájem o člověka v celé jeho komplexnosti a individiualitě, načež vystudoval funkční medicínu na univerzitě v Jižní Kalifornii. Provozuje vlastní soukromou praxi, v roce 2017 spoluzaložil Institut funkční medicíny a výživy s cílem tento obor zviditelnit. V roce 2020 vydal knihu Umění být zdráv, letos na podzim chystá další publikaci. S manželkou Šárkou vychovávají dceru Emu a těší se na příchod druhého potomka.