Je mu 98 a každý den udělá 40 kliků

Dvacet ráno, dvacet večer. Tak vypadá každodenní rutina Billa Kobera z městečka Woodbridge v anglickém hrabství Suffolk. Je mu osmadevadesát let a kliky nevynechá ani jeden den. Informoval o tom server BBC.

Ke kondici se podle svých slov dostal vlastně až ve stáří. „Teprve v posledních letech jsem zjistil, že tohle dokážu, a tak to dělám, protože můžu. Jak se říká, co nepoužíváš, o to přijdeš, a já o to přijít nechci. Chci být tak fit, jak jen to jde," vysvětluje.

Kromě kliků si Bill rád zacvičí i pilates a nedávno zvládl pózu zvanou vrána. A co je podle něj klíčem k dokonalému kliku? „Dobře narovnaná záda, díky kterým máte pěkně zatnuté pozadí," směje se. „Kdybych vám mezi půlky strčil dvacetilibrovou bankovku, musíte ji sevřít tak pevně, aby ji nikdo nevytáhl."

Pravidelný pohyb se mu vyplácí. Britská zdravotní služba NHS doporučuje, aby lidé od 65 let byli aktivní každý den a alespoň dvakrát týdně cvičili na sílu, rovnováhu a pružnost. K tomu radí týdně nejméně 150 minut středně náročného pohybu, nebo 75 minut náročnějšího, třeba plavání. Pravidelný pohyb snižuje riziko vážných nemocí, jako jsou srdeční choroby, mrtvice nebo rakovina, a riziko předčasného úmrtí může snížit až o 30 procent.

Bill sám tvrdí, že cvičení pro něj nikdy nebylo nějak důležité. Aktivní byl ale celý život díky tvrdé manuální práci. Strávil dva roky v armádě, pracoval ve stavebnictví a 28 let, tedy většinu kariéry, odpracoval v továrně. Posledních deset let pracovního života bylo klidnější, kdy v Ilfordu vozil školáky autobusem.

„Nikdy jsem v tom nebyl důsledný, trochu jsem zkoušel posilování i běh, ale ten mi moc nesedl," přiznává. „Kliky jsou ale to, co mě drží při dechu. Dělám je, dokud nemůžu dál. Pak vstanu, odpočinu si, a tím to končí."

Se svou manželkou je Bill ženatý už přes 75 let. Narodil se v londýnské čtvrti Mile End a za druhé světové války ho i se sourozenci evakuovali do oblasti Cotswolds. „Zpětně to byly nejlepší dva a půl roku mého života. To místo jsem si zamiloval a stal se ze mě venkovan," vzpomíná.

Dnes si v klidném Woodbridge užívá penzi, dobrovolničí v komunitním centru Long Shed a vyrábí intarzované záložky do knih i vikingské šachovnice. Nedávno oslavil osmadevadesátiny a doufá, že kliky bude zvládat i ve sto letech.

„Klíčem k dlouhému životu jsou dobré geny," říká. „Mně se dobré geny předaly a očividně fungují, jak mají."