Inspirace z knihovny: Co kdybyste si mohli vybrat život, který chcete žít? Půlnoční knihovna tohle umožňuje

Půlnoční knihovna je doslova hitem, který naláká k četbě i spoustu nečtenářů. Stojí opravdu za to? Čím uhranula svět? V této recenzi se podíváme knize oblíbeného Matta Haiga na zoubek.

Kniha s povedenou obálkou na nás kouká z výloh knihkupectví, mluví o ní lidé v tramvajích. Jedná se o bestseller první třídy. Co stojí za jeho úspěchem? Je příběh a jeho zpracování opravdu tolik výjimečné, nebo jde především o dobře udělaný marketing? Matt Haig je každopádně zkušený spisovatel, který má na svém kontě úspěšné tituly. V České republice si získal před více než deseti lety mládež titulem Radleyovi – Upíři odvedle. Fantasy prvky ho očividně fascinují, jelikož v roce 2018 vyšla v nakladatelství Metafora jeho kniha Vězeň času. V ní pracuje s myšlenkou, že by někdo mohl nestárnout (a žít třeba několik set let). Půlnoční knihovna také není obyčejným příběhem. Haig v ní pracuje s myšlenkou paralelních životů.

Kvantová fyzika poslední roky fascinuje širokou veřejnost a začíná se popularizovat. V rámci ní se můžeme dozvědět o spoustě teorií, které se dříve zdály nemyslitelné. Hlavní hrdinka Půlnoční knihovny Nora by na něco takového nejspíš sama nevěřila, kdyby to nezažila. Poté, co se jí její život zhroutí jako domeček z karet, rozhodne se spáchat sebevraždu. Ve chvíli, kdy začnou účinkovat spolykané prášky, se ocitne na hranici mezi životem a smrtí. V ten okamžik se dostane do Půlnoční knihovny, která je plná knih. Nora si může vybrat, jaký výtisk chce. Jeho prostřednictvím se přenese do svého paralelního života. Má možnost si tak vyzkoušet, jaký život by žila, kdyby se nerozešla se svým bývalým přítelem, kdyby se nerozhodla skoncovat se závodním plaváním nebo kdyby to nezabalila s kapelou. Její čas však není neomezený. Než vyprší, musí najít odpověď na otázku starou jako lidstvo samo: jaký je nejlepší způsob života?

Kniha je psaná nenáročným a čtivým jazykem. Jedná se o oddechovku, kterou může číst člověk před spaním nebo po náročném pracovním dni. Nabízí několik míst k zamyšlení, obvykle se však jedná o poměrně známé fráze z osobního rozvoje. Příběh sám o sobě je zajímavý, ale zasloužil by důkladnější zpracování a hlubší vykreslení postav. Neuškodilo by, kdyby Nora zkusila méně životů, ale za to by je autor více propracoval. V tomto případě se zdá, že spisovatel psal kvantitativně na úkor kvality. Kniha je milá, člověku po jejím dočtení zůstane příjemný pocit. Nejedná se však o zásadní literární dílo, které by bylo škoda minout. I zde platí jako v případě jiných mainstreamových děl, že je kniha psaná tak, aby ji mohlo číst co nejvíce lidí. Nenadchne, ale ani neurazí.

Slovo autorky článku:

Jsem už poučená z velkých hitovek, že mě obvykle zklamou. Proto je záměrně nevyhledávám. U této knihy jsem neměla žádná zvláštní očekávání. Dočetla jsem ji, protože mi nápad přišel zajímavý, a styl psaní mi vyloženě nevadil. Věřím (a jak jsem se dívala na recenze, tak tomu tak je), že kniha si najde své fanoušky. Koho by nelákala představa paralelních životů? Minimálně já často přemýšlím, jak by věci byly, kdybych se rozhodla jinak.

Autorský článek Gabriela Brázdové