Radost se dá trénovat. Dalajlama a Tutu popsali osm návyků
Dva staří přátelé strávili spolu týden v indické Dháramsale a sepsali z toho osm návyků, které se podle nich dá naučit každý. Jejich knihu si od té doby koupilo přes milion lidí.
#inspirace#psychologie#duševní zdraví#zdraví
Jak si člověk uprostřed nemocí, ztrát a bezpráví udrží radost ze života? Přesně touhle otázkou se celý týden v indické Dháramsale probírali dva staří přátelé a nositelé Nobelovy ceny míru – dalajlama a jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu. Tutu tehdy, v dubnu 2015, přiletěl oslavit dalajlamovy osmdesátiny; jejich rozhovory zaznamenával spisovatel Douglas Abrams s jasným cílem – sepsat z nich knihu.
Jak vznikla Kniha radosti
Abrams z rozhovorů sestavil knihu Kniha radosti (anglicky The Book of Joy, 2016; česky vyšla 2017 v nakladatelství JOTA). Kniha se stala bestsellerem New York Times a dodnes se jí prodalo přes milion výtisků.
Během pobytu se oba muži nejen bavili, ale i vzájemně účastnili svých duchovních obřadů – dalajlama byl přítomen Tutuově mši, arcibiskup zase meditoval po dalajlamově boku. Podle knihy se sice v životě potkali jen šestkrát, přesto si navzájem říkali „šibalští duchovní bratři" a celou dobu se škádlili – Tutu si prý na dalajlamu i postěžoval: „Musíš zkracovat odpovědi, já jsem stručný."
Osm pilířů radosti
Z rozhovorů nakonec vykrystalizovalo osm vlastností, které si podle obou mužů může natrénovat každý – čtyři se týkají mysli, čtyři srdce. Mysl podle nich radost najde přes širší pohled (nedívat se na svět jen svýma očima), pokoru (nikdo není důležitější než ostatní), smysl pro humor (schopnost nebrat sám sebe smrtelně vážně) a přijetí (napřed přijmout věci takové, jaké jsou – teprve pak je lze měnit). Srdce podle nich radost najde přes odpouštění (rozlišovat mezi činem a člověkem, který ho spáchal), vděčnost (všímat si, co člověk má, ne co mu chybí), soucit a velkorysost – tu poslední chápou jako soucit převedený do skutku.
U odpouštění nejde o pouhou teorii. Tutu tuhle myšlenku v 90. letech proměnil ve skutečnou politiku – jako předseda Komise pravdy a usmíření, kterou po pádu apartheidu jmenoval Nelson Mandela, stál v čele vyšetřování, k němuž se sešlo přes 21 tisíc výpovědí obětí násilí. O amnestii pro jednotlivé pachatele výměnou za doznání pravdy rozhodoval samostatný výbor komise, Tutu ale celý proces zaštiťoval a veřejně obhajoval jako jedinou cestu, jak zemi jako Jižní Afrika pomoct pohnout se dál – aby bolest z minulosti nezůstala navždy otevřenou ranou.
💡 Zajímavost: O přátelství dalajlamy a Tutua natočil v roce 2021 režisér Louie Psihoyos celovečerní dokument Mission: Joy, který kombinuje záběry z jejich společných setkání s rozhovory o tom, jak si radost udrželi navzdory vlastním životním ztrátám.
Dalajlama vlastní zkušenost s perspektivou vysvětloval na svém osudu tibetského uprchlíka. V knize podle Douglase Abramse doslova sepnul ruce do malého kroužku a řekl, že když se dívá jen na tenhle vlastní malý svět potíží, sevře se mu srdce úzkostí – pak ruce rozevřel doširoka a dodal, že jakmile pohled rozšíří na celý svět, najde v něm sounáležitost s miliony lidí v podobné situaci, i s problémy, které mají úplně jiní lidé v úplně jiných zemích. Domovem podle tibetského přísloví, které v knize cituje, nakonec není místo, ale lidé: „Kdekoli máte přátele, to je vaše země, a kdekoli přijímáte lásku, to je váš domov."
Vděčnost, jeden ze čtyř pilířů srdce, popisují na obyčejném příkladu – když se člověku porouchá auto, dá se u toho vztekat, nebo si všimnout, že existuje MHD a vlastní nohy, kterými se dá dojít, kam je potřeba. Nejde o to předstírat, že se nic nestalo, ale všímat si vedle ztráty i toho, co pořád funguje. Přesně tahle drobná změna úhlu pohledu, tvrdí kniha, se dá cvičit stejně jako sval – čím častěji ji člověk použije, tím snáz mu jde příště.
Radost jako dovednost, ne dar osudu
Ústřední myšlenka knihy je proti intuici: radost podle obou mužů nezávisí na tom, jak se člověku daří, ale na tom, jak moc ji trénuje. Dalajlama v exilu přišel o vlast, Tutu bojoval s rakovinou prostaty a roky žil pod apartheidem – přesto oba popisují svůj život jako naplněný radostí, ne navzdory utrpení, ale právě skrze to, jak se s ním naučili pracovat. V knize to popisují jako rozdíl mezi bolestí, které se nedá vyhnout, a utrpením, které si často navíc přidáváme sami ve vlastní mysli – tomu druhému říkají „zvolené utrpení" a tvrdí, že se mu dá včas zastavit v cestě.
Desmond Tutu zemřel v prosinci 2021 ve věku devadesáti let. Dalajlamovi bylo letos v červenci jedenadevadesát a při té příležitosti řekl, že doufá, že bude lidem ještě desítky let sloužit dál. Kniha radosti, kterou spolu před deseti lety napsali, mezitím vyšla v desítkách jazyků – i v češtině si ji dodnes lidé kupují jako připomínku, že radost není něco, co člověka potká, ale něco, co se dá cvičit každý den znovu.
Ověřeno z:
