Lesy Bhútánu pohltí šestkrát víc CO2, než země vypustí

Hlavní dopravní tepnou Bhútánu jsou horské serpentiny a vesnice roztroušené mezi kopci. Země nemá těžký průmysl ani velká města, zato má hory pokryté hustým lesem, který tu roste bez přerušení už desítky let – a díky němu patří do velmi úzkého klubu států, jejichž příroda pohltí víc uhlíku, než sama vypustí.

Ústava, která les nedovolí zmenšit

Bhútánská ústava zavazuje vládu udržet aspoň 60 procent území pod lesem, a to natrvalo. Realita jde ještě dál: lesy dnes pokrývají 70 procent rozlohy země. Víc než polovinu Bhútánu navíc chrání síť deseti národních parků a rezervací propojených devíti biologickými koridory – dohromady jde o 52 procent celého území, kudy se mohou volně pohybovat tygři, sněžní levharti i sloni. Přímo v těchto chráněných oblastech žije zhruba 35 tisíc lidí – farmářů a pastevců, kterým les mimo jiné drží v krajině vodu pro pole a dobytek – a další desetitisíce z něj těží v okolních vesnicích. Pro srovnání: v Česku zabírají všechna zvláště chráněná území dohromady necelých 17 procent rozlohy státu.

Loni v září bhútánský premiér Tshering Tobgay na Valném shromáždění OSN připomněl, že takhle na tom dnes je jen hrstka zemí – kromě Bhútánu ještě Panama, Surinam a Madagaskar. O měsíc později, při vyhlášení nového klimatického závazku, to shrnul jednoduše: „Jen málokterá země může říct, že její lesy pohltí šestkrát víc uhlíku, než vypustí. Pro Bhútán není zůstat uhlíkově neutrální proklamace, ale záměrná, nákladná a morální volba, která odráží naše přesvědčení." Bhútán se k tomuto závazku přihlásil už v roce 2009 na klimatickém summitu v Kodani a od té doby ho drží nepřetržitě. Podle analýzy Climate Action Tracker byla čistá bilance země v roce 2020 v mínusu 8,9 milionu tun CO2 – tedy o tolik víc příroda pohltila, než celá země vypustila – a i při rostoucích emisích by měl Bhútán čistým pohlcovačem zůstat i v příštích letech.

Turistů málo, ale platí za přírodu

Bhútán dlouhodobě razí zásadu „vysoká hodnota, málo turistů". Místo davů, které by chráněnou přírodu ničily, vybírá od cizinců poplatek za udržitelný rozvoj – aktuálně 100 dolarů za osobu a noc, v přepočtu zhruba 2 100 korun. Děti od šesti do dvanácti let platí polovinu, mladší mají vstup zdarma. Peníze jdou na bezplatné zdravotnictví, školství a ochranu přírody – tedy přímo do věcí, díky kterým může zemi zůstat lesnatá i do budoucna. Turista si tak dovolenou v Bhútánu pořádně rozmyslí, a přesně to je záměr: méně lidí, méně sešlapaných stezek, míň odpadu v horách. Funguje to i finančně – loni si vyšší poplatek nenechalo ujít necelých 210 tisíc turistů, o 44 procent víc než rok předtím, a jen ze samotného poplatku tak do státní pokladny přiteklo přes 43 milionů dolarů, tedy zhruba miliarda korun. Sousední Nepál, který láká turisty úplně jinou strategií, jich přitom loni hostil přes 1,15 milionu – víc než pětinásobek Bhútánu.

Voda z hor živí celou zemi

Tam, kde jiné země spoléhají na uhlí nebo ropu, staví Bhútán na řekách stékajících z Himálaje. Vodní elektrárny vyrábějí elektřinu, jejíž většina míří na vývoz do sousední Indie, a příjmy z jejího prodeje tvoří významnou část státního rozpočtu. Zůstat lesnatý tak pro Bhútán není jen otázka životního prostředí – zalesněná povodí drží v krajině vodu, a bez ní by řeky ztrácely průtok i schopnost pohánět turbíny, na kterých bhútánská ekonomika stojí. Ochrana lesa a ekonomika tu táhnou za jeden provaz: kácet se nevyplatí ani ekologicky, ani finančně.

Štěstí místo hrubého domácího produktu

Bhútán se od 70. let řídí i jiným pravidlem než většina světa – místo hrubého domácího produktu sleduje takzvané hrubé národní štěstí. Přišel s ním tehdejší bhútánský král s myšlenkou, že blahobyt země se nedá měřit jen penězi. Index zohledňuje devět oblastí života najednou – od duševní pohody přes zdraví, vzdělání a využití volného času až po stav životního prostředí a fungování komunity. Podle posledního průzkumu se index mezi lety 2010 a 2022 zvýšil a podíl lidí, které autoři průzkumu označili za „šťastné", vzrostl ze 41 na 48 procent.

Bhútánský přístup nezůstal jen doma. V roce 2011 se pod jeho návrhem jednomyslně podepsalo Valné shromáždění OSN a vyzvalo členské státy, ať úspěch země neposuzují jen podle ekonomického růstu. O rok později OSN zavedlo 20. březen jako Mezinárodní den štěstí – svátek, který se dnes slaví po celém světě.

Bhútánský recept – přísně chráněná příroda, omezený turistický ruch a jiné měřítko úspěchu než jen ekonomický růst – nejde jednoduše zkopírovat: země má necelý milion obyvatel a žádný těžký průmysl. I mezi svými třemi „spolužáky" ale Bhútán vyniká tím, jak dlouho a jak důsledně na svém závazku trvá – drží ho nepřetržitě už přes patnáct let a má ho zakotvený přímo v ústavě. Podobně velký obrat, jen jinou cestou, zvládla i Kostarika, které se lesy vrátily na 60 procent území – i tam šlo hlavně o politické rozhodnutí chránit přírodu dřív, než bude pozdě. Bhútán tak ukazuje, že les může růst i v době, kdy ho většina světa ztrácí – stačí se rozhodnout, že příroda má přednost před rychlým ziskem.

---

Ověřeno z:

• Bhútánské ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů (MoENR) — tisková zpráva ke třetímu národnímu klimatickému závazku (24. října 2025)
• Climate Action Tracker — nezávislá analýza klimatické politiky Bhútánu (data za rok 2020)
• Bhutan for Life — přehled chráněných území a biologických koridorů (aktuální stav)
• Český statistický úřad — Chráněná území v Česku (2024)
• Oxford Poverty and Human Development Initiative — zpráva o průzkumu hrubého národního štěstí (2022)