Kostarice se vrátily lesy – dnes pokrývají 60 procent země

„Cítím hrdost, když jdu lesem – nejen kvůli sobě, ale kvůli celé své rodině," říká kostarický farmář Elicinio Flores. Pozemek dostal v roce 1976, ve dvaadvaceti letech, a jako tehdy skoro každý ho zčásti vykácel na pastvinu pro dobytek. Dnes od státu dostává peníze za to, že si zbylých pár hektarů lesa – část původního, část nově vysázeného – nechává stát. Podobnou smlouvu jako Flores dnes má přes osmnáct tisíc kostarických hospodářů, a právě ony stojí za jedním z nejrychlejších návratů deštného pralesa na světě.

Peníze za strom, který zůstane stát

Ještě ve čtyřicátých letech minulého století pokrývaly husté lesy asi 75 procent kostarického území. Stát pak desítky let farmáře motivoval, aby půdu odlesnili a proměnili v pastviny a pole – kácení bylo tehdy oficiální politikou, ne prohřeškem.

V roce 1997 přišla vláda s programem, který tuhle logiku otočil úplně naruby. Jmenuje se Platby za ekosystémové služby – zjednodušeně řečeno, farmář dostane zaplaceno za to, co zdravý les dělá zadarmo: čistí vodu, váže v krajině uhlík a brání erozi půdy. Program spravuje státní lesní fond FONAFIFO. Majitel pozemku, který svůj les nechá stát, dostává každý rok přibližně 64 dolarů za hektar – tedy zhruba tolik, kolik by mu vynesl chov dobytka na stejné ploše. Peníze na výplaty se berou z daně na fosilní paliva, kterou Kostarika vybírá už od poloviny devadesátých let. Kostarický environmentalista a pozdější ministr životního prostředí Carlos Manuel Rodríguez to shrnul jednoduše: „Naučili jsme se, že peněženka je nejrychlejší cesta k srdci."

Zákon, který kácení bez povolení zakázal

Program sám by ale nestačil. Rok předtím, v roce 1996, schválila Kostarika lesní zákon, který zakázal měnit využití lesní půdy bez výslovného povolení úřadů. Do té doby mizelo z krajiny podle odhadů kolem 55 tisíc hektarů lesa ročně – plocha větší než Praha zmizela pod pilami každý rok. Vykácená půda přitom nejčastěji končila jako pastvina pro dobytek určený na export. Koncem osmdesátých let tak lesní pokryv klesl podle oficiálních odhadů na dno kolem 21 procent rozlohy země.

Kombinace zákazu a finanční pobídky zabrala rychle. Kostarika v sedmdesátých a osmdesátých letech patřila k zemím s nejvyšší mírou odlesňování v celé Latinské Americe, ale dokázala to zvrátit v poměrně krátkém čase, řekl Stewart Maginnis, globální ředitel pro přírodní řešení Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN). Dnes lesy podle nejnovějších dat Světové banky pokrývají přes 60 procent kostarického území.

Lenochodi, tukani a kajmani se vrátili do lesa

S lesem se vrátila i divočina, která z odlesněné krajiny dřív zmizela. V národních parcích jako Tortuguero nebo v mlžném pralese Monteverde dnes běžně potkáte opice, lenochody, barevné tukany a další ptáky, kajmany i kolibříky. Podobné scény se odehrávají i v okolí sopky Arenal, jednoho z nejnavštěvovanějších míst země.

Kostarika přitom zabírá jen 0,03 procenta světové souše. Na ploše menší než Česko se přesto vejde překvapivá část života celé planety – žije tu kolem šesti procent všech druhů rostlin a živočichů na Zemi. Za tu hustotu vděčí i tomu, že chráněné oblasti a národní parky dnes netvoří izolované ostrůvky zeleně mezi poli, ale souvislé pásy, kterými se divoká zvěř může pohybovat. Takové oblasti dnes pokrývají přes čtvrtinu kostarického území. Obnovené a chráněné lesy navíc odsávají uhlík ze vzduchu – jen díky reforestaci pohltily kostarické lesy od poloviny osmdesátých let odhadem 107 milionů tun CO2.

Návštěvníci se do korun stromů dostávají po visutých lávkách a pozorují ptáky s dalekohledem místo z okna projíždějícího auta. Právě tahle proměna – z kácené krajiny na cíl, za který lidé ochotně platí – přesvědčila i farmáře, kteří dřív žili z toho, že les mizel.

Bezmála tři miliony turistů ročně platí za návrat přírody

Obnovený les se Kostarice vyplácí i finančně. Zemi ročně navštíví bezmála tři miliony turistů. Cestovní ruch je dnes největším zdrojem peněz ze zahraničí – vydělá zemi víc než vývoz banánů, ananasu a kávy dohromady. Přímo v turismu pracuje skoro osm procent všech zaměstnaných lidí v zemi, s navazujícími obory zhruba čtvrtina pracovní síly. Většina návštěvníků přitom nemíří do velkých hotelových resortů, ale rovnou do pralesa a národních parků – jezdí do Kostariky kvůli deštným pralesům, sopkám a divoké zvěři, ne kvůli plážovému hotelu.

Turismus přináší zemi ročně přes pět miliard dolarů. Uživí se jím lidé napříč celou zemí, od horských průvodců po majitele malých penzionů v Monteverde. Peníze z turismu i z uhlíkové daně umožnily od spuštění programu vyplatit farmářům přes 500 milionů dolarů na smlouvách o ochraně lesa.

Recept, který si dnes půjčují další země

Kostarický model dnes zkoumají vlády v řadě dalších zemí, které řeší stejný problém – jak zastavit kácení, aniž by lidem na venkově vzaly obživu. Recept není žádné tajemství. Stačí zaplatit majitelům půdy za to, co les stejně dělá zadarmo, a přestat jim naopak platit za to, aby ho káceli.

Systém navíc dál roste. FONAFIFO teď rozšiřuje platby i na pozemky bez jasného vlastnického titulu, tedy i na domorodé komunity, které dřív ze systému vypadávaly. Od jeho spuštění v roce 1997 letos uplyne bezmála třicet let – a les, který kdysi ustupoval pastvinám, dnes patří k tomu, co Kostariku živí. „Ochrana přírody se vyplácí a těží z ní úplně každý," napsal v roce 2024 Diego Vincenzi, šéf kabinetu kostarického ministra životního prostředí a energetiky.

---

Ověřeno z:

• The Irish Times — reportáž „Costa Rica gets back to nature after decades of deforestation" (5. března 2026)
• Světová banka — datová sada Forest area (% of land area), Kostarika (platnost dat 2023)
• OECD — Tourism Trends and Policies 2026, kapitola Kostarika (zaměstnanost a příjmy z turismu, data 2024)
• Mongabay — komentář Diega Vincenziho, šéfa kabinetu kostarického ministra životního prostředí a energetiky (2024)
• Earth.org — analýza „How Costa Rica Reversed Deforestation and Became an Environmental Model"