Česká tvořivost a vynálezectví jsou součástí naší národní DNA a měli bychom je veřejně oceňovat, říká zakladatelka Tvůrců v praxi Bohdana Goliášová

Lektorka, poradkyně, mentorka, držitelka několika podnikatelských ocenění, ale také tvůrkyně a nesmírně energická žena – to všechno je Bohdana Goliášová, zakladatelka projektu Tvůrci v praxi, který už 7 let pomáhá drobným rukodělným podnikatelům rozjet vlastní byznys. Prozradila nám, proč si vybrala právě toto zaměření a jaká specifika podle ní má český tvůrce i místní trh.

Pomáháte tvůrcům s podnikáním. Věnujete se tvoření i vy sama?

Mám tvoření v krvi. Narodila jsem se v rodině domácích kutilů. Tvoření všeho druhu byl u nás životní styl. Myslím, že každý má nějakou činnost, ve které se cítí tak dobře, že to vůbec nevnímá jako práci, ale odchází z toho nabitý energií. Něco, k čemu se člověk utíká, když se potřebuje vrátit sám k sobě. U mě to je a byla rukodělná tvorba.

Úspěšně jste podnikala v několika oborech. Proč u vás vyhrály právě rukodělné činnosti?

Podnikání mě jako obor fascinuje. V prvních letech podnikání, když jsem se zadrženým dechem zkoumala všechny jeho podoby, jsem si potřebovala vyzkoušet, jestli ty stejné principy fungují v různých oborech. Když jsem si ověřila, že většina jich funguje, vrátila jsem se ke svojí srdcovce, podnikání v rukodělné tvorbě. Z toho se časem vyvinulo lektorování a mentorování ostatních tvůrců a před sedmi lety vznikla vzdělávací platforma Tvůrci v praxi.

Úspěšně propojujete svět podnikání se světem drobných výrobců. Co je na celém procesu nejtěžší?

Ve facebookové poradně, kterou provozujeme, zmiňují tvůrci dva stále se opakující problémy. První je neochota či nemožnost zákazníků za rukodělné výrobky dobře zaplatit. Když to hodně zobecním, pořád máme jako zákazníci v podvědomí, že když je něco „vyrobené doma”, mělo by to stát tak do dvou stovek. Proto v našem projektu učíme tvůrce, jak důležitý je kontext, do kterého svoji tvorbu zasadí. Na trhu na náměstí těžko prodají něco, co stojí víc než pětistovku. Kdežto když se zaměří na nějakou konkrétní klientelu, vybudují si v ní povědomí o sobě, můžou potom svoji práci prodávat za řádově vyšší, tedy spravedlivé ceny. Druhá překážka, na které se jako tvůrci často zasekáváme, je v nás samotných. Když to zase hodně zobecním: Čeští tvůrci jsou často introverti, kteří tvoří poklady, ale schovávají je doma v šuplíku. Mají velkou nechuť k vystavování svých srdcařských výtvorů na veřejnosti. Při představě, že by se měli pravidelně ukazovat na sociálních sítích, doslova trpí.

Proto tvůrce učíme, jak dělat své práci marketing citlivě. Jak ho založit na své práci, ne na postování toho, co měli k obědu. Učíme je, jak si kolem sebe vytvořit komunitu, která jim rozumí a jejich práci obdivuje.

Máte přehled také o mezinárodní tvůrčí scéně. Liší se přístup zahraničních a českých tvůrců a zákazníků?

Liší se hodně. Zemím z ekonomicky vyspělých částí světa chybí naše generace domácích kutilů pocházející z dob chudoby a železné opony, kdy se všechno vyrábělo doma, protože se nic nedalo sehnat. V těchto zemích má veřejnost k rukodělným pracím velký obdiv a skutečně tam platí, že když je něco vyrobené ručně, je správně, že je to drahé. 

Český národ má neobvykle velké rukodělné sebevědomí. Máme opravdu velký počet lidí, kteří, když vidí hezkou věc, tak si řeknou: „To si doma udělám sám.” Nebo aspoň znají někoho, kdo „to taky umí vyrobit“. Laťka je u nás nasazena velmi vysoko. Proto je pro naše tvůrce tak důležitá specializace. Mým snem je, že k nám budou jezdit lidi z celého světa a budou se od nás všechny ty úžasné tvůrčí techniky učit. 

Za svoji činnost jste získala několik významných ocenění. Co pro vás znamenají?

Každá cena mi dodává velkou chuť do další práce. Já už hrozně dlouho tvrdím, že jsme nejšikovnější národ na světě, jenom to o nás nikdo neví. Že česká tvořivost a vynálezectví jsou součástí naší národní DNA a měli bychom je veřejně oceňovat. Dlouhou dobu jsem měla pocit, že jsem sama, kdo to vidí. Teď, když mám na kontě ocenění Živnostník roku za Jihomoravský kraj a též čerstvě cenu Český Goodwill, mám pocit, že už to vidí i ostatní. A můj sen o tom, že naše země bude známá ve světě nejen pivem a hokejem, ale také naší úžasnou českou tvorbou, se začíná zhmotňovat.

No a pak je tady praktická stránka těch ocenění. Já si je nedávám doma na zeď, ale používám je jako pracovní nástroj. Já ten titul vezmu a chodím s ním za různými novináři a dojednávám s nimi mediální spolupráce pro naše tvůrce, aby mohli svoji práci ukázat světu. 

Rukodělné činnosti jsou v Česku velmi oblíbené. Co nás k nim táhne?

Fenomén kutilství, tak jak ho máme v naší zemi, je ve světě ojedinělý. Umožňuje nám zažívat nezávislost. Co nemáme, umíme si vyrobit. A jakmile tohle jednou zažijete, už se toho jen tak nepustíte. Z mých zkušeností ta naše zručnost a skutečnost, že si umíme poradit, prosakuje i do dalších oblastí života. Možná proto se tolik lidí, kteří něco tvoří, snaží osvobodit ze zaměstnání, která je nebaví, a odvažují se zkoušet se svojí tvorbou uživit. Tvorba nám poskytuje náš vlastní svět. Protiváhu k virtuálnímu světu, do kterého se přestěhovala většina běžné práce. Představte si, že máte v domě místnost, do které když vkročíte, je vám dobře, bez ohledu na to, co se děje kolem. To je pro nás, tvůrce, naše tvoření, prostor v naší hlavě i v našem životě, kde můžeme být sami sebou a uskutečňovat naše úžasné nápady. A když takový koníček povýšíte na regulérní obživu, je to to nejlepší, co se vám může stát. Mít tu možnost živit se tím, co milujete, vám doslova změní celý život. Tímto bych chtěla podpořit všechny lidi, kteří rukodělnou tvorbou žijí, a sní o tom, že by se jí chtěli živit, aby se do toho pustili. Ono to totiž, s trochou podpory a vzdělání, jde.

Medailonek:

Bohdana Goliášová je zakladatelkou největší české komunity podnikajících rukodělných tvůrců a autorkou vzdělávací platformy Tvůrci v praxi. V nedávné době získala mimo jiné ocenění Živnostník roku Jihomoravského kraje i Český Goodwill. Věnuje se také podpoře a mentoringu žen v byznysu.