Udržitelnost si s estetikou rozumí. Na Bermudách řeší absenci pitné vody důmyslným střešním systémem

Na největším bermudském ostrově žije 65 tisíc lidí, přestože nemá žádná jezera ani řeky. Pitnou vodu obyvatelé získávají prostřednictvím důmyslného střešního systému už od 17. století, kdy byl ostrov objeven.

Bermudské střechy plní svůj účel nejen z podstaty věci, ale také ze zákona. Ten určuje, že má každý dům povinnost zachytávat vodu a odvádět ji do společných cisteren, které jsou pro místní hlavním zdrojem vody. Ze zářivě bílých vápencových střech se však stala také záležitost estetiky a turismu. „Architektonicky se Bermudy vlastně nezměnily,“ vysvětluje pro portál Atlas Obscura Guilden Gilbert. „Není pravděpodobné, že byste v ostrovní architektuře viděli moderní design, což je, myslím, vlastně dobrá věc,“ dodává rodilý Bermuďan, který emigroval, ale koncept funkční střechy si vzal s sebou a snaží se jej rozšířit po Karibiku.

Bermudské střechy vydrží po generace a jejich koncept vychází z místních zeměpisných podmínek. Celý ostrov je tvořen vápencem. Materiál vykopaný při hloubení základů domu a povinné nádrže je pak zužitkován při stavbě střechy. Z té je voda sváděna prostřednictvím zabudovaných okapů do podzemní nádrže, která musí pojmout téměř 400 litrů vody na každý metr čtvereční střechy. Vápenec navíc přirozeně chladí, což šetří náklady za klimatizaci. Díky své tloušťce a váze dokáží tyto střechy odolat i hurikánům, které Bermudy rok co rok zasahují a zásobují jej srážkami.

Dešťům se tak v místním nářečí říká „plniče nádrže“. Právě kvůli závislosti na přírodě jsou místní v zacházení s vodou obezřetní. „Byli jsme vychováni k tomu, abychom si uvědomovali, kolik vody je v rezervoáru a museli jsme s ní vydržet,“ vzpomíná Gilbert. Kvůli rostoucí popularitě mezi turisty, kteří tak šetrní nejsou, začala samospráva pro získávání pitné vody používat také odsolovací zařízení.