Robotická ponorka objevila ve skotském jezeře Loch Ness více než 55 let starý fotoaparát, nastražený kdysi s cílem zachytit slavnou lochnesku. Překvapivě se dochoval v dobrém stavu a podařilo se z něj získat snímky, které dosud nikdo neviděl. Samotná příšera se na nich sice neobjevila, ale pro badatele je to cenný artefakt a připomínka tehdejšího nadšení.

Příběh lochnesské příšery fascinuje svět už od 30. let minulého století a i přes desítky let pátrání a moderní techniku zůstává nerozluštěný. Právě nálezy, jako je tento zapomenutý fotoaparát, udržují legendu při životě – a s ní i lidskou chuť objevovat neznámé.

Nalezený pterosaurus měl pravděpodobně rozpětí křídel okolo jednoho až 1,5 metru. Nový druh získal jméno Ceoptera evansae. Zvíře žilo před 168 až 166 miliony lety. „Ceoptera pomáhá zúžit časovou osu pro několik milníků ve vývoji létajících plazů. Jeho výskyt na území dnešní Británie v době střední jury byl opravu překvapující, většina jeho blízkých příbuzných pochází z Číny,“ uvedl britský paleontolog Paul Barrett.

Objev podle vědců nabízí nový pohled na rozmanitost pterosaurů střední jury a jejich evoluční historii. Fosilie z doby střední jury jsou velmi vzácné, řekla serveru BBC odbornice z Bristolské univerzity Liz Martinová-Silverstoneová, která s pomocí počítačové tomografie vytvořila 3D digitální model zkamenělého pterosaura. „Najít z čehokoliv z tohoto období více než jednu kost je opravdu úchvatné,“ uvedla.

Tým turistické společnosti Loch Ness Centre ve spolupráci s Loch Ness Exploration, organizací, která sama sebe popisuje jako nezávislý a dobrovolný výzkumný tým, se rozhodl podniknout pátrání po bájné příšeře. „Hledáme začínající lovce příšer, kteří by se zapojili do víkendu, který se bude konat v sobotu 26. a v neděli 27. srpna. Pátrání je největší svého druhu od doby, kdy Loch Ness Investigation Bureau v roce 1972 jezero prozkoumalo,“ lákali organizátoři veřejnost. Výzkumný tým k prohledávání vody použil termální drony a také hydrofon k detekci akustických signálů, které připomínaly „volání Nessie“. Další lovci příšer se připojili prostřednictvím webových kamer.

Akce skončila bez získání přesvědčivých důkazů. Podle manažera střediska Loch Ness Paula Nixona však akce ukázala, že fascinace Lochnesskou příšerou je stále silná. „Věřím, že v hlubinách jezera Loch Ness se skrývá něco velkého. Teď nevím, jestli je to příšera – nevím, co to je, ale počítám s tím, že tam dole něco je,“ dodal.

Prodejem krokodýlů chce Namibie chránit lidi

Toužili jste navštívit Namibii, ale báli jste se kvůli krokodýlům? Vypadá to, že budete moci strach hodit za hlavu. Mluvčí namibijského ministerstva životního prostředí Romeo Muyundu uvedl, že většina namibijských divokých zvířat žije mimo národní parky a že v oblastech Zambezi, Západní Kavango a Východní Kavango nadále dochází k útokům krokodýlů na lidi a hospodářská zvířata. Tamní vláda se proto rozhodla prodat 40 krokodýlů, aby snížila počet střetů těchto velkých vodních plazů s člověkem. „Odchyt krokodýlů bude pod plným dohledem ministerstva a náklady na odchyt ponese kupující. Veškeré související kroky, včetně testování na choroby, jakož i veškerou nezbytnou péči po odchytu, zaplatí kupující. Zároveň musí prokázat, že jsou schopni krokodýlům zajistit vhodné podmínky,“ uvedl Muyundu.

Skotové chtějí zabránit vyhubení koček divokých

Ochránci přírody na tajných místech ve Skotské vysočině vypouštějí asi 20 speciálně vyšlechtěných koček divokých, aby zachránili tento druh před vyhynutím ve Velké Británii. Další zvířata budou do volné přírody vypuštěna postupně během příštích tří let. Celkem by jich mělo být vypuštěno až 60. Kočky jsou vybavené satelitními obojky, aby mohly být pečlivě sledovány a byly pod dohledem.

Program chovu v zajetí byl vytvořen poté, co se skotská populace kočky divoké ocitla v roce 2019 na pokraji prohlášení za geneticky vyhynulou ve volné přírodě kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a křížení s kočkami domácími. Pokud bude iniciativa úspěšná, zvýší i tlak navrácení rysa ostrovida do Skotska.

Ilustrační foto: Pexels

Kriticky ohrožený čmelák nadchl biology v Česku

V Českých Budějovicích objevili biologové kriticky ohroženého čmeláka klamavého. „Tito čmeláci vedou velmi zajímavý život. Jejich samečkové jako jediní mezi evropskými druhy čmeláků obhajují teritoria, kde čekají na mladé samičky. Proto mají na čmeláky nápadně velké oči,“ uvedl entomolog Michal Perlík z Biologického centra Akademie věd ČR. „Pro svůj život potřebují velké množství bobovitých rostlin, pokud možno po celou sezónu. Kromě nevhodných celoplošných sečí trávníků či luk je ohrožuje i používání pesticidů nebo změna klimatu,“ dodal.

Čmelákům pomohlo, že město některé části parků neseče tak často a vznikají tím pro ně ideální podmínky. „Jedna z důležitých ploch pro čmeláky klamavé je naštěstí součástí projektu mozaikových sečí budějovických trávníků. Víme o ní, že je druhově bohatá jak na rostliny, tak i na hmyz. K zachování co největší části s kvetoucím jetelem bylo nicméně zapotřebí upravit plán seče, a to doslova ze dne na den. Na naši prosbu zareagoval českobudějovický magistrát i firma Agrien, která v místě trávníky seče, velice vstřícně. Díky jejich rychlé reakci zde zůstala část kvetoucích jetelových porostů neposečená a dál slouží čmelákům jako významná potravní základna,“ uvedla Lenka Štěrbová z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Ilustrační foto: Pexels

Antoninův val, zhotovený převážně ze dřeva, se táhl v délce zhruba 60 kilometrů napříč Skotskem jako součást neúspěšného pokusu Římské říše rozšířit svou kontrolu nad celou Británií zhruba od roku 410 do roku 43 n. l. Antoninův val byl nejsevernější hranicí Římské říše. Stavbu zdi nařídil císař Antoninus Pius v roce 142 n. l. na popud svého předchůdce Hadriána, slavný Hadriánův val byl totiž postaven v roce 120 n. l. asi 160 kilometrů jižně od Antoninova valu.

V roce 1707 starožitník Robbert Sibbald uvedl, že viděl pevnůstku v okolí farmy Carleith v hrabství West Dunbartonshire. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století po ní pátraly výkopové týmy, ale neúspěšně. Nová technologie nyní umožnila archeologickému týmu Historic Environment Scotland najít pohřbené pozůstatky. Tým použil techniku geofyzikálního průzkumu zvanou gradiometrie, aby nahlédl pod zeminu, aniž by musel provádět výkopy. Gradiometrie měří malé změny v magnetickém poli Země a umožňuje odhalit pohřbené archeologické prvky, které nejsou z povrchu vidět. Díky tomu se podařilo identifikovat základnu hradiště, která zůstává pohřbena pod zemí. Tým nakonec našel hradiště na poli poblíž základní školy Carleith.

„Je skvělé vidět, jak se naše znalosti historie rozšiřují, protože nové metody nám umožňují nový pohled na minulost,“ uvedla v prohlášení Riona McMorrowová, zástupkyně vedoucího oddělení světového dědictví v Historic Environment Scotland. „Archeologie je často částečně detektivní prací a objev v Carleithu je pěkným příkladem toho, jak se pozorování učiněné před 300 lety a nové technologie mohou spojit a přispět k našemu poznání.“

Ačkoli kdysi mohlo zeď lemovat až 41 pevností, dosud jich bylo nalezeno pouze devět, tato je desátá. Historic Environment Scotland v současné době řeší označení této lokality na chráněnou a uznanou jako součást Antoninova valu.

Odborníci založili ve Skotsku „postdetekční centrum“, které v případě objevení života existujícího mimo planetu Zemi s řešením této problematiky pomůže. Zakladatelem nového vědeckého centra je John Elliott, který působí jako čestný vědecký pracovník na fakultě informatiky nejstarší skotské univerzity v St. Andrews. Tématem mimozemského života se zabývá už několik desetiletí a je členem výborů, které se na hledání mimozemšťanů zaměřují. Sám vyvinul různé přístupy k dešifrování mimozemských zpráv a vymyslel také strategie, jak informace o případně potvrzené detekci mimozemšťanů rozšířit mezi celosvětové publikum.

V novém centru by měla fungovat široká interdisciplinární spolupráce, neboť objev mimozemské civilizace by pravděpodobně zasáhnul do všech oblastí lidského života. Na protokolech, které budou případná zjištění upravovat, by se měli podílet nejen vědci zabývající se vesmírem, ale také třeba sociologové, právníci nebo mediální odborníci.

Zdroj: Radio Wave, Vice

Skotská whisky se v zemi vyrábí už více než 500 let. Co nezraje alespoň tři roky a jeden den na území Skotska a nemá alespoň 40 % alkoholu, se tam nemůže nazývat whisky. Výroba tohoto alkoholu je založena na velmi tradičních postupech a není jednoduchá, navíc je energeticky náročná. Výrobcům skotské whisky ale není životní prostředí jedno, a tak se domluvili, že by chtěli být uhlíkově neutrální do roku 2040.

V menší destilérce Oban, která whisky vyrábí již 200 let, dosáhli uhlíkové neutrality již v roce 2019. Začali pro provoz využívat biopalivo, čímž chtěli stanovit trend i pro další výrobce. Obecně producenti whisky ve Skotsku snížili emise skleníkových plynů o 34 % procent od roku 2019, což je velký posun. Jejich odhodlání je velké, i když dosažení uhlíkové neutrality bude náročné.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost

Kudy kam? Značky napoví

V Krkonoších po zimě pokračuje obnova Muttichových němých značek, které navádí turisty k nejvýznamnějším horským boudám, vrcholům, osadám či obcím. Poněkud zastaralý způsob turistiky se hodí zejména ve chvílích, kdy si chce člověk odpočinout od technologií nebo se mu vybije telefon. „Takzvané Muttichovky jsou tradiční krkonošská záležitost, která má v terénu své opodstatnění. Málokdo zná přesný význam jednotlivých symbolů. Mnozí na ně dokonce pohlížejí jen jako na nějaké ornamenty. Faktem ale zůstává, že jak v minulosti, tak i nyní to jsou orientační značky, které mohou turistům v nesnázích pomoci,“ říká ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch. Muttichovky neudávají kilometrové ani časové údaje, ukazují pouze směr k danému místu natočením a šipkou v dolním okraji značky.

Značky, které budou letos v terénu rozmístěny, vznikly přes zimu v kovovýrobě v Lánově na Trutnovsku. Stejně jako ty původní jsou vyrobené z dvoumilimetrového ocelového plechu s odolnou povrchovou úpravou a natřené červenou vypalovací barvou. Němé značky jsou krkonošským unikátem, nikde jinde v Evropě se v této době nic podobného nepoužívá.

Když kozli zasahují

První pomoc přírodě někdy poskytne ona sama. Svědčí o tom případ v kanadské provincii Ontario, kde se klub ochránců přírody rozhodl vyčistit krajinu od invazivního řešetláku, který ohrožuje ekosystém chráněné lokality. Jeho členové do oblasti zarostlé řešetlákem přivedli kozly, kteří se vyznačují velkou chutí k jídlu a schopností pojídat a okusovat rostliny po celý den.

Ekologické řešení zafungovalo již v minulosti. Projekt byl zahájen před dvěma lety a podařilo se díky němu už vysadit 200 stromů. „Jakmile se místní příroda obohatí o původní druhy, přibudou také ptáci, včely, motýli a savci. Řešetlák jim neposkytuje vhodné prostředí ani potravu,“ řekla koordinátorka akce Jen Bakerová.

Nová houba vykoukla ve Skotsku

Ve skotském pohoří Cairngorms byl objeven dosud neznámý druh houby z čeledi čirůvkovitých a parazitického rodu příživnic. To však není zdaleka všechno: kromě zcela nového druhu výzkumníci objevili i dvě houby, jejichž výskyt je ve Velké Británii novinkou. Jedná se o výsledek práce celkem 73 dobrovolníků, kteří minulé léto nasbírali 200 vzorků půdy, z nichž vědci ve Výzkumném ústavu Jamese Huttona extrahovali DNA a vytvořili přes 17 tisíc záznamů o 2 748 druzích hub. Vzorky pocházely z 55 hor Caringormského národního parku s nadmořskou výškou nad 914 metrů. „Spolupráce výzkumníků, ochránců přírody a místní komunity přinesla odhalení divokých a pozoruhodných druhů,“ uvedla Keilidh Ewanová z ekologické organizace Plantlife. Projekt podle ní přinesl cenný vhled do života hub vysoko v horách.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Českých novin, Radio Canada, Ekolist

Historická vlaková souprava, které v čele vévodí parní lokomotiva, staví na nádraží ve Fort Williams. Rádi ji k dopravě využívají především právě fanoušci ságy Harry Potter. „Každý rok sem přijíždí skupinka z Ameriky. Všichni mají na sobě hábity. Rezervují si celý vagón a vyzdobí ho rudozlatými ozdobami. Pokud se nemýlím, tak jsou to barvy Nebelvíru. Přijedou vždycky ze Spojených států, a to jen kvůli této jízdě,“ uvedl topič Andrew, který touží povýšit na strojvedoucího.

Trať kopíruje tu, která se objevila ve filmu. Na konci dvouhodinové cesty vlakem ovšem cestující nečekají Bradavice, nýbrž přístavní městečko Mallaig. Mezi pasažéry jsou rodiny s dětmi i dospělí. Skoro každý má na sobě čarodějnický hábit, často včetně špičaté čepice. Člověk tak získá dojem, že se opravdu přenesl do světa Harryho Pottera.

Zdroj: iRozhlas, RailTarget

Elena na procházce na pláži v norském městečku Gasvaer objevila zelenou láhev, která obsahovala dopis z roku 1996 napsaný Joannou Buchan. Joanně v té době bylo pouhých 8 let, žila v Peterheadu ve Skotsku a vzkaz poslala v rámci školního projektu. Dopis byl adresován jistému „objeviteli“, a obsahoval text, ve kterém se rozepsala o své lásce ke sladkostem, knize Šarlotina pavučinka, svém psovi a „poněkud velkém domě“, kde žila s celou svou rodinou. Svůj dopis zakončila větou „Mimochodem, nesnáším kluky.“

Láhev byla nalezena 800 mil od místa vypuštění. Elena po zjištění autorství dopisu neváhala a ozvala se Joanně skrz facebook se zprávou, že její dopis v láhvi objevila. Joanně je nyní 34 let a je lékařkou v Austrálii. Ke zjištění, že byl její dávný dopis objeven, se vyjádřila s nadšením. Uvedla, že byla naprosto šokována, když obdržela zprávu od Eleny.

„Bylo to k popukání. Jsou tam opravdu krásné řádky, jako například to, co pro mě bylo v tu dobu důležité,“ uvádí Joanna.

Zdroj: The Week

Skotsko patří v přechodu na obnovitelné zdroje k těm nejlepším a může sloužit jako vzor ostatním státům. Nebojí se přitom ani klást si velké cíle. Jedním z jeho plánů je být do roku 2045 uhlíkově neutrální. Předpoklady a očekávání nejsou evidentně mylná.

Pokud bude země podobně důsledná jako v případě elektřiny, může svého cíle dosáhnout. V roce 2011 si totiž Skotsko předsevzalo, že v roce 2020 bude spotřeba elektřiny pouze z čistých zdrojů. To se téměř podařilo, neboť tamní spotřeba elektrické energie se už z 98,6 procent opírá o obnovitelné zdroje. „Před námi je ještě mnoho výzev, abychom splnili naše ambiciózní cíle, položili jsme ale základy, aby Skotsko mohlo učinit důležité kroky směrem k uhlíkové neutralitě,“ uvedl ve zprávě poradce vlády pro uhlíkovou neutralitu, energii a dopravu Michael Matheson. Skotsko míří ještě dál. V roce 2030 chce produkovat polovinu veškeré energie z obnovitelných zdrojů, čistá by tak měla být nejen elektřina, ale i teplo a doprava. 

Na využívání udržitelné energie je přitom ze strany Evropské unie čím dál větší tlak. Lze tedy doufat, že se po bok Skotska zařadí i další evropské země. V Česku je nyní z obnovitelných zdrojů čerpaná necelá čtvrtina energie.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Czechcrunch a Deníku

Skotský podnik Glenfiddich vyrábějící whisky se pyšní dlouhou tradicí sahající až do konce devatenáctého století. Tak jako v řadě jiných podniků, i zde vnímají potřebu zbytečně nezatěžovat životní prostředí. Pro své kamiony převážející lahve whisky proto vyvinuli pracovníci firmy Wiliam Grant & Sons, v jejichž palírnách Glenfiddich vzniká, palivo, které pochází ze zbytků vzniklých při výrobě tohoto alkoholického nápoje.  

Bioplyn je převážně z mláta, což jsou tuhé zbytky obilí vznikající jako odpad při destilaci. Toto palivo je navíc mnohem ekologičtější než klasická nafta či benzin. „V celém procesu výroby bioplynu se ve srovnání s fosilními palivy snižuje produkce oxidu uhličitého o více než 95 procent a další škodlivé částice a emise skleníkových plynů až o 99 procent,“ uvedl ředitel palíren William Grant & Sons Stuart Watts. Každý kamion, který speciální palivo používá, tak ročně vyprodukuje o 250 tun oxidu uhličitého méně, což je srovnatelné s vysazením 4 000 stromů.

Zatímco alternativní zdroje energie, jako například solární či větrné, jsou již v dnešní době běžné, elektřina vznikající díky přílivovým vlnám zatím obvyklá není. Jedním z průkopníků v této oblasti je firma Orbital Marine Power, která sestrojila dosud nejvýkonnější turbínu tohoto druhu, již pojmenovala O2.

Ačkoli na první pohled turbína vypadá jako vrak potopené lodi, v praxi dokáže vyrobit elektřinu pro 2 tisíce domácností, a ještě tak ušetřit zhruba 2,2 milionů tun oxidu uhličitého, který by vznikl při získávání energie z jiných zdrojů. Stroj, který váží 680 tun a měří 74 metrů, by podle výrobců měl sloužit asi 15 let.

Turbína byla umístěna v přílivové zóně na severu Orknejských ostrovů, kde se setkává Atlantský oceán se Severním mořem a proudění vody zde dosahuje rychlosti až 4 metrů za sekundu. „Skotsko má díky svým bohatým přírodním zdrojům, odborným znalostem a ambicím ideální předpoklady k tomu, aby využilo obrovský světový trh s mořskou energií a zároveň mohlo dosáhnout čisté ekonomiky,“ uvedl skotský tajemník kabinetu pro energii Michael Matheson.

Zdroj: Czechcrunch

Nedostatek finančních prostředků na nákup menstruačních potřeb přitom zažila podle skotských charit každá pátá žena. „Zákon udělá v životech žen, dívek a všech osob s menstruací obrovský rozdíl. Už nyní můžeme pozorovat velký posun v myšlení lidí i lokálních autorit k zajištění důstojné periody pro všechny,“ řekla pro The Guardian skotská poslankyně Monica Lennon, které se zákon podařilo prosadit.

Součástí nové legislativy je i povinnost pro školy, úřady a další veřejné budovy poskytovat veřejnosti vložky a tampony zdarma. Již před ustanovením zákona se ale iniciativy ujaly skotské bary, restaurace, a dokonce i fotbalové kluby, kde volně dostupné menstruační potřeby na dámských toaletách nejsou ničím neobvyklým.

Zdroj: The Guardian

Zálohovat nejběžnější formy obalů, do nichž se řadí PET lahve, plechovky z hliníku či oceli a skleněné lahve, plánuje Skotko jako první ze všech částí Spojeného království. Na pomoc s realizací si přizvalo i organizaci Zero Waste Scotland. Výše vratného poplatku je stanovena na 20 pencí (asi 6 korun.

Zárukou úspěchu by mělo být co největší množství míst, kde bude možné zálohované obaly vracet. Odebírat by se měly jednoduše všude tam, kde lze lahve a plechovky koupit. Cílem nového systému je usnadnit recyklaci obalového materiálu a snížit množství odpadků v ulicích, ale i mořích a oceánech.

Zdroj: oenergetice.cz

Unity Grill je název sociální restaurace, která se díky crowdfundingové podpoře otevře ve skotském městě Ayr příští rok v únoru. Její iniciátoři se ale rozhodli pomoct lidem už letos o Vánocích. Pro padesátku zájemců z řad lidí v nouzi uspořádají 25. prosince tříchodovou vánoční večeři – samozřejmě zdarma.

Podle zakladatelky projektu Angely McNay je hlavním záměrem, aby lidé nebyli na Vánoce osamělí. Pro ty, kdo nemají vlastní rodinu, jde totiž o velmi náročné období v roce. A jak zdůrazňuje: „I chudí lidé si zaslouží hezké věci.“ S akcí pomůže řada dobrovolníků a půjde o úvodní vlaštovku předtím, než se restaurace otevře v běžném provozu. I poté bude vítat všechny návštěvníky bez ohledu na to, zda jsou schopni za jídlo zaplatit.

Zdroj: dailyrecord.co.uk

Vítěz ankety je možná trochu překvapivý. Kam se poděl Nový Zéland? Indonésie? Kanada? I tyto země se vešly do první desítky, na zemi ze Spojeného království ale nestačily.

Skotsko má nepochybně co nabídnout: přírodní krásy zahrnují úžasná jezera či horské vrcholky i krásné pláže. Země je ale plná také historických měst a kouzelných starobylých hradů. A co je pozitivní – není od nás vůbec daleko. Ostatně celou polovinu z první desítky zaplnily evropské země, což Evropana přímo láká vydat se na cestu. A co vy, vyrazíte?

Desítka nejkrásnějších zemí podle čtenářů Rough Guides:

1. Skotsko
2. Kanada
3. Nový Zéland
4. Itálie
5. Jihoafrická republika
6. Indonésie
7. Anglie
8. Island
9. USA
10. Wales

Série černobílých snímků pořídil autor během svých cest kolem Skotska, které společně se svojí kamarádkou absolvoval stopem. Již v té době žilo celé Skotsko přípravou na nadcházející referendum. „Zastavilo nám skoro 40 aut,“ vzpomíná sám autor: „při těchto náhodných setkáních, které stopování přináší, se povídalo o všem možném a to nám umožnilo udělat si vlastní malé referendum“.

Fotografie doplněné krátkým popisem totiž dávají jedinečnou možnost poodhalit důvody skotské snahy o samostatnost, ignorující chladná statistická data. Nabízí osobní výpověď obyvatel Skotska a přímočaře reflektuje jejich postoj tak, jak to jen stěží nabídne klasické zpravodajství. Návštěvníkům se tak otevírá příležitost podívat se na událost zcela jinýma očima a vytvořit si vlastní, možná i nový názor.

Vernisáž výstavy se uskutečnila v pátek 19. září, symbolicky jen den poté, co proběhlo samotné referendum a ve stejný den, kdy se svět dozvěděl konečné výsledky. Podbarvena skotskou hudbou i nahrávkami rozhovorů se dočkala hojné účasti. Veřejnosti je dokumentární cyklus „Skotské referendum 2014“ přístupný až do 2. října tohoto roku.

Jan Vermouzek

Jan Vermouzek je brněnským nezávislým fotografem. V roce 2012 absolvoval Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Zaměřuje se na dokumentární a ateliérovou fotografií. Spolu s Jiřím Schlosserem a Janou Kulhánkovou je také zakladatelem volného uměleckého seskupení „Něžná louka“. Jako fotograf spolupracuje mimo jiné s Wannieck Gallery Brno, která je největší galerií současného umění v ČR.

Na svém kontě má celou řadu samostatných i společných výstav. V roce 2012 získal druhé místo v kategorii „Každodenní život“ v soutěži Czech Press Photo. O dva roky později pak ve stejné kategorii získal také čestné uznání.

text a foto: Kamil Červinka

Jan Vermouzek: http://jan.vermouzek.eu

Galerie Jiří Putna: http://www.galeriejiriputna.cz