Trik, jak chválit děti: mluvte o nich tak, aby vás slyšely

Sednete si s partnerem do kouta a začnete nahlas mluvit o tom, jak skvělé je vaše dítě, zatímco ono poslouchá na druhé straně místnosti. Přesně tohle dělá Namwila Mulwanda se svým partnerem Zephim. Video, na kterém chválí svou dceru Nhyaru, sklidilo na Instagramu přes milion lajků a rozjelo debatu mezi rodiči po celém světě. Informoval o tom server Upworthy.

„POV: Mluvíte o svém dítěti za jeho zády tak, aby vás slyšelo," napsala Mulwanda k záběrům. Nejde přitom o žádné stěžování si nebo ventilování každodenních frustrací. Naopak, dvojice si vytváří záměrné chvilky oslavy a upřímného uznání. Ve videu sedí v tichém koutě, občas mrknou, jestli dcera poslouchá, a probírají, co všechno zvládá.

„Jsem na ni tak hrdá a na to, co dělá," začíná maminka. „Pracuje na čtení, vzpomeň si na to těžké slovo, které si dala záležet a opravdu ho vyslabikovala," přidává otec. Pak vyzdvihnou její samostatnost. „Pořád mi říká: Tati, chci si vyčistit zuby sama," zmiňuje Zephi. A oba se shodnou, že je úžasná.

Komentáře se zaplnily reakcemi rodičů, kteří v tom našli sami sebe. „Jako sólo máma předstírám, že volám příbuznému, a dělám to takhle," napsala jedna z nich. Jiná popsala silný příklad: „Syn se bál chodit po schodech dolů. Manžel proto nahlas prohlásil: Je hrozně statečný, poslední dobou ukazuje spoustu odvahy. Druhý den, když jsme ho chtěli snést, řekl: Ne, mám v sobě hodně odvahy."

Podle výzkumů má nepřímá pochvala silnější psychologický dopad než ta přímá, hlavně u malých dětí. „Je něco zvláštního na tom, když vás slyší mluvit někdo jiný, víte, že to myslí upřímně, protože vám to neříká přímo," vysvětluje rodičovská influencerka Cara Nicole. Děti totiž odmala tuší, že rozhovory mezi dospělými bývají poctivější než přímá konverzace s rodiči, která často míří k tomu, aby ovlivnila jejich chování.

Funguje to nejlépe, když se chvála soustředí na úsilí a postup, ne na vrozené vlastnosti. Důležité je zůstat realistický. Pokud dítě vycítí přehánění nebo neupřímnost, celá strategie se může obrátit proti vám a nahlodat důvěru. Stačí klidná poznámka typu: „Všimla jsem si, jak pečlivě Maya uklidila hračky, aniž bych ji o to prosila."

Rodičovská koučka Dr. Chelsey zašla ještě dál a spočítala, kolikrát denně by dítě mělo slyšet pochvalu, pokud chcete podpořit konkrétní chování. To číslo je rovných sto. U neurodivergentních dětí ještě roste.

Ve své připnuté reakci Mulwanda dodala vzkaz pro ty, kdo v dětství slýchali jen kritiku: „Nikdy jste nebyli problém. Byli jste dítě a nezasloužili jste si to, co jste prožili."