V kapse ho nosila a stále nosí spousta českých kluků a holek. A to i těch velkých. Díky svému nevšednímu vizuálu získal tento zavírací nůž název i popularitu. Jak ale legendární Rybička před více než sto lety vznikla? A jakou cestu od té doby uplavala?
Psal se rok 1794, kdy v Českém Švýcarsku, kraji už dlouho známém výrobou nožů, založil Ignaz Rösler první továrnu zaměřenou právě na tento typ výrobků. Na tradici později navázala i firma Mikov, která vznikla v roce 1955 sloučením tehdejších dvou národních podniků působících v Mikulášovicích – Sandrik a Koh-i-Noor. Název Mikov je prostou zkratkou pro Mikulášovický kovoprůmysl.
Jenže zatímco historie firmy je jasně zaznamenána, podrobnosti o vzniku signifikantního nože Rybička jsou dosud nejasné. V sortimentu mikulášovických firem se prokazatelně nachází déle než sto let, nicméně jméno nožíře, který ho poprvé uvedl na trh, stále čeká na své objevení.
Původní střenka nože byla z plechu, nyní se vyrábí pomocí tlakového lití zinku. Čepel dříve tvořila uhlíková ocel, kterou ale nahradil nerez. Mírnými úpravami prošla i velikost, nicméně design zůstal po celé staletí zachován.
A jak se Rybička vyrábí? „Čepele a pera se vystřihují na lisovacích automatech a pak se skládají dohromady se střenkami odlitými ze zinku. Vše se pak snýtuje na speciálních přípravcích, a nakonec ručně naostří,“ popisuje Bedřich Jetelina, ředitel komunikace společnosti. Do portfolia firmy patří vedle Rybičky řada dalších nožů od loveckých po kuchyňské stejně jako kancelářská technika nebo ruční nářadí. Žádný produkt ale nezískal takovou oblibu jako osobitý nožík ve tvaru rybky.
Právě design je hlavním specifikem nože, výjimečný je ale i díky roli, kterou v životech mnoha Čechů sehrál. „Během své staleté historie se nůž stal součástí něčeho, co by se dalo nazvat ‚přechodový rituál‘, kdy otcové a dědové svým vnukům a vnučkám dávají Rybičku jako první nůž, který je uvádí do světa dospělých. Stejně tak to kdysi prožili oni sami, a Rybička tak pomáhá budovat rodinné tradice a pouto mezi generacemi,“ uvádí Jetelina. To potvrzují i čísla – ročně se tohoto nože prodá několik stovek tisíc kusů. Do zahraničí se vyváží spíš jako rarita. Oblibě se těší třeba ve Spojených státech amerických, nicméně opravdovou srdcovkou zůstává především pro Čechy.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Pozitivní kniha: Jiří Hájíček napsal román ze současného venkova
Život pětapadesátiletého Tomáše, ředitele statku na vesnici, se znenadání obrátí vzhůru nohama…