Pohled na sebe jako dítě může obnovit zapomenuté vzpomínky

Vidět sám sebe jako dítě může pomoci znovu vzkřísit vzpomínky, které se zdály nenávratně ztracené. Podle nové studie, o níž informoval server Earth, může tento jednoduchý vizuální podnět výrazně ovlivnit naši paměť. Vědci z Anglia Ruskin University se zaměřili na to, jak obrazy z dětství působí na mozek a jeho schopnost vybavovat si minulost.

Vědci zjistili, že dospělí si dokáží živěji vybavit rané vzpomínky poté, co krátce spatřili dětskou verzi své vlastní tváře. Experimentu se zúčastnilo padesát dospělých. Každý seděl před obrazovkou, na které se promítal jejich obličej. Některým software proměnil tento obličej do dětské podoby. Poté hovořili o vzpomínkách z dětství a z uplynulého roku. Ti, kteří viděli své mladší tváře, vyprávěli bohatší a emotivnější vzpomínky z dětství. Ostatní, kteří viděli své dospělé tváře, si pamatovali méně detailů.

Výzkum ukázal, že fotografie nebo videa vlastní dětské podoby aktivují oblasti mozku spojené s autobiografickou pamětí. Lidé si díky tomu dokázali vybavit více detailů ze svého raného života, včetně emocí, prostředí nebo drobných událostí, na které by si jinak nevzpomněli. Nejde přitom jen o nostalgii, ale o skutečné oživení paměťových stop.

Tento objev může mít význam nejen pro pochopení fungování paměti, ale i pro terapeutickou praxi. Práce s dětskými fotografiemi nebo představami sebe sama v raném věku by mohla pomoci lidem lépe porozumět vlastní minulosti a posílit vztah k sobě samým. I obyčejné otevření starého alba tak může mít hlubší dopad, než se na první pohled zdá.