Obři z Bornea si se suchem poradí. Pomohly české přístroje

Menara měří kolem sta metrů a roste v chráněném Danum Valley na Borneu. Je to nejvyšší tropický strom na světě. A patří do skupiny, o které vědci dlouho tvrdili, že sucho ji zabíjí první. Informoval o tom server Ekolist.

Teď to vypadá, že se mýlili.

Sto metrů vysoké stromy na malajsijské části Bornea dokážou i během vysilujícího sucha protlačit vodu z kořenů až do vrcholků korun. Nejsou přitom o nic zranitelnější než jejich nižší sousedé, jak se dlouho předpokládalo. Vyplývá to z nové studie v časopise Science, na které se výrazně podepsali vědci z Mendelovy univerzity v Brně a z České zemědělské univerzity v Praze. Informoval o tom server Ekolist.

Dosavadní představa říkala něco jiného. Podle ní hydraulický systém těchto obrů během častějších období sucha selhává, a právě mimořádná výška byla brána jako slabina. Čím výš musí strom vodu dopravit, tím náročnější to má být, hlavně když srážek ubývá. Nová data ukazují pravý opak.

„Stromy jsou unikátní tím, že dokážou bez vlastní energetické spotřeby dopravovat stovky litrů vody denně z kořenů až do listů proti působení gravitace. Předpokládalo se, že s rostoucí výškou je tento proces stále obtížnější, zejména během sucha. Naše výsledky ale potvrzují, že stromoví obři jsou své výšce výborně přizpůsobeni a transport vody pro ně zatím nepředstavuje limitující faktor,“ vysvětluje Roman Plichta z Mendelovy univerzity, který se zabývá ekofyziologií dřevin.

Šplhání do korun a české přístroje

Zkoumané stromy patří do čeledi Dipterocarpaceae, česky dvojkřídláčovité. Dominují zachovalým deštným pralesům Bornea a tvoří páteř lesních ekosystémů celé jihovýchodní Asie. Tým sledoval jedince různých velikostí v malajsijském státě Sabah. Od báze kmene až po samotné koruny měřili průměr cév, které vodu vedou, vlastnosti listů spojené s odolností vůči vodnímu stresu a to, jak stromy rostou před suchem, během něj a po něm.

Jako přirozená laboratoř posloužil klimatický jev El Niño, který oblast zasáhl v letech 2023 a 2024. Nešlo o slabou epizodu. Dopady na tropické lesy byly mimořádně silné, v Amazonii dosáhl podíl oblastí zasažených vodním deficitem vrcholu 68,2 procenta v období od září do prosince 2023, jak dokládá analýza dopadů El Niña. V jihovýchodní Asii vedly podobné extrémy k rozsáhlému úbytku lesů kvůli suchu a požárům.

Do korun těch nejvyšších stromů se vědci museli doslova vyšplhat. K měření růstu použili automatické dendrometry a mikroklimatické senzory. „Použité přístroje jsou českou technologií vyrobenou přímo v České republice. Zjistili jsme, že obří stromy během zatím posledního období El Niño nesnížily svůj růst tak jako stromy menší. Naopak vykazovaly menší pokles růstu i rychlejší návrat k hodnotám typickým před obdobím sucha,“ popsal dendrolog Radim Matula z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.

Proč na obřích stromech tolik záleží

Výsledky mají dosah daleko za hranice jednoho ostrova. Nejvyšší stromy totiž drží nepoměrně velkou část uhlíku.

„Pouhé jedno procento nejvyšších stromů obsahuje více než polovinu nadzemního množství uhlíku uloženého v těchto lesích. Dosavadní klimatické modely přitom předpokládaly, že právě tyto stromy budou během sucha nejvíce odumírat. Naše studie ale ukazuje, že výška nemá negativní vliv na transport vody, což naznačuje nutnost přehodnotit stávající modely dopadů klimatické změny,“ uvedla Palasiah Jotan z ČZU, odbornice na anatomii dřeva a jedna ze tří hlavních autorů práce.

Význam tropických pralesů pro uhlíkovou bilanci planety je obrovský. Pokrývají zhruba 30 procent celosvětové plochy porostlé stromy, přesto v nich leží polovina veškerého uhlíku vázaného v lesních porostech světa. Když se přepočty toho, kolik uhlíku dokážou vázat i do budoucna, opíraly o mylný předpoklad o umírajících obrech, mohly být zkreslené.

Sabah, kde výzkum probíhal, je zároveň domovem už zmíněné Menary. Patří do stejné čeledi a jde o druh Shorea faguetiana. Jako světový rekordman byla poprvé odhalena při leteckém laserovém průzkumu v roce 2014. Vědci soudí, že se svými zhruba sto metry je blízko maximální výšky, jaké vůbec krytosemenná rostlina může dosáhnout. Výš už to prostě nejde.

Tito velikáni ovšem v bezpečí nejsou. Borneo je centrem diverzity celé čeledi, hostí 267 druhů dvojkřídláčovitých, z toho 162 se nevyskytuje nikde jinde na světě. Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je ale 62 procent borneanských druhů této čeledi ohroženo. Jejich ztráta by neznamenala jen úbytek biodiverzity. Spustila by kaskádu problémů, od vodní bezpečnosti až po celý navázaný ekosystém.

Ekolog Martin Svátek z Mendelovy univerzity zdůraznil, že jde o první přímý důkaz hydraulické odolnosti nejvyšších tropických stromů. „Díky kombinaci anatomických, ekofyziologických a ekologických metod se nám vůbec poprvé podařilo prokázat, že ani nejvyšší stromy z čeledi Dipterocarpaceae nejsou během sucha hydraulicky zranitelnější než menší jedinci. Podobný výzkum bude nyní potřeba rozšířit i na další druhy vysokých stromů v jiných částech světa,“ řekl.

Na studii spolupracovali vedle vědců z Brna a Prahy i odborníci z Velké Británie, Malajsie, Německa, Španělska, Brazílie a Spojených států.

Zdroje:

• Ekolist
• frontiersin.org
• bgci.org
• gfr.wri.org
• arxiv.org
• ncbi.nlm.nih.gov

Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.