Petr Freimann: Suchej únor mění pohled na alkohol

Pravidelně vás informujeme o akci Suchej únor. A protože tento rok probíhá už 10. ročník této výzvy a zároveň loni organizátoři vydali knihu, která Sušiče, jak účastníkům sami říkají, provází celým abstinenčním obdobím, rozhodli jsme se udělat rozhovor s vedoucím kampaně Petrem Freimannem. O tom, jak akce vznikla, proč jsme na tom s alkoholem tak špatně a jak to vidí se svými aktivitami do budoucna.

Kde se ten nápad v roce 2013 vzal?
Tehdy to bylo úplně jednoduché uskupení kolem organizace, která se věnuje primárně mužskému zdraví – Liga otevřených mužů. Skupinka jejích pracovníků řešila, co se dál může udělat pro mužské zdraví, a protože poměr mužů a žen, kteří konzumují alkohol, je pořád 4 : 1, tak jim přišlo dobré zkusit měsíc bez alkoholu. Bylo to při lednovém plánování, tak to dali hned na únor. Nebylo to tedy kvůli tomu, že má únor nejméně dnů v roce, což hodně lidí zmiňuje. V únoru jsou také různé plesy a masopusty, kde se hodně pije A pak se traduje, že v lednu drží výzvy jen tzv. ledňáčci a pak už to nevydrží, proto je to hodnotnější výzva. Ale hodně Sušičů do toho jde už od Nového roku, nebo si sušení naopak další měsíce protahují.

Jak je to vlastně s tou spotřebou alkoholu v České republice?
Je jedno, jestli jsme ve spotřebě alkoholu na hlavu první, druzí nebo pátí, prostě ten žebříček vedeme. Plus mínus 1 000 000 lidí je tu na hraně rizikového pití, to znamená, že nevědí, jestli ovládají alkohol, nebo on je. Je to celospolečenský problém, který nás stojí peníze, a dává smysl na to upozorňovat. Přidat se a inspirovat svoje okolí může opravdu každý!

Proč je tak těžké přestat pít?
Když pominu fyziologické aspekty, kdy člověk už má opravdu závislost a to pití fyziologicky potřebuje, tak se často potkáváme se stigmatem – co blbneš, proč si nedáš, proč trháš partu… Máme zakořeněné, že když jdeme do hospody, tak si musíme dát alkohol, i kvůli společenskému tlaku. A to si myslím, že se nám daří nabourat, a vidím to i u hospod, restaurací a kaváren. Dříve naši iniciativu neměli moc rádi, ale teď se snaží nabízet v únoru alternativní nápoje – nealkoholická vína, destiláty, domácí limonády apod. Také jsme se jako společnost ještě nenaučili pít umírněně. Říká se tomu gentle drinking, kdy jdu do té hospody, dám si jeden až tři drinky a přejdu na nealkoholické nápoje. Nejde o to se opít, ale degustovat.

Nebude problém i to, že třeba pivo je levnější než nealkoholické nápoje?
To máte úplnou pravdu. Vždycky říkám příběh kamarádky ze střední, která chodila s tátou do hospody a on jí kupoval pivo, protože bylo levnější než Coca-Cola. Určitě to má velký efekt a už jsou země, kde je uzákoněné, že nejlevnější alkoholové pití musí být dražší než nealkoholické.

Kolik lidí letos očekáváte, že se do akce přidá?
Přáli bychom si zase vyrůst, jako každý rok. Máme dvě různé statistiky. My evidujeme přímo lidi, kteří se zaregistrují přes náš web, tam jsme v nějakých jednotkách tisíc, a pak jsou obecná čísla, kolik lidí drží Sucháč v rámci republiky, a tam vycházíme z průzkumu, který nám dělá agentura. Ta to letos vypočítala na 10,3 % dospělé populace, což je něco k 700 000 lidí. A poslední roky je zastoupení mužů a žen vyrovnané.

Když se někdo zaregistruje do vaší výzvy, co se pak děje?
Máme připravenou komunikaci na celý ten měsíc pro všechny účastníky. Chodí jim pravidelné e-maily, komunikujeme na sociálních sítích a ve facebookové skupině. Tam je různě podporujeme, sdílíme zajímavá fakta apod. A pokud se podaří, tak chceme ještě připravit speciální edici něčeho pěkného pro všechny registrované Sušiče.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený suchejunor (@suchejunor)

Jsou lidé, kteří třeba přestali pít úplně nebo si to prodloužili?
Právě do té facebookové skupiny, kde jsou lidé, kteří se připojují ke kampani a podporují se tam navzájem, jsem teď přidával člověka, který 1. února oslaví roční abstinenci. Víme, že si to lidé samovolně protahují, protože jim to přináší benefity.

Pomohli jste takto někomu dostat se z alkoholové závislosti?
Určitě ano. Statistiky pečlivě sledujeme, na stránkách máme i alkotest, který jsme vytvořili v kooperaci s Národním ústavem duševního zdraví, a v rámci pravidelného vyhodnocování víme, že čtyři měsíce po kampani svoji spotřebu alkoholu sníží 53 % účastníků a po roce je to stále 47 %. Minimálně v této rovině vidíme, že objektivní dopad máme. A pak tu jsou přímo příběhy lidí, asi nejznámější je Petr Harazin, zpěvák a muzikant, který držel Suchej únor a zjistil, jaký má problém s alkoholem, šel na léčení a dva roky už abstinuje.

Co vás vedlo k vydání knihy?
Ruku v ruce s tím, jak roste náš dopad, tak se zvedá naše odpovědnost vůči celému tématu a ta kniha je pomyslný vrchol naší kampaně. Do 28 kapitol o 416 stránkách jsme dali veškeré alkoholové poznání, na které může člověk narazit nebo kde se s alkoholem může potkat, ať už je to práce, sex, sport, výchova dětí atd. Populárně naučně, a hlavně lidsky jsme celou tu problematiku popsali v duchu kampaně a našeho stylu komunikace. Knihu si můžete zakoupit i mimo Sucháč. Skvělé by například bylo, kdyby knihu dostávaly děti ve školách v rámci primární prevence.

Kdo za celou akcí stojí?
Nejsem v tom sám a určitě bych to ani nezvládl. V tuhle chvíli má náš tým něco mezi pěti až deseti lidmi. Všichni to máme jako práci po práci, z velké míry je to stále dobrovolnická činnost, bohužel. Rozdělujeme si aktivity podle klasických segmentů – někdo dělá social, někdo komunikaci s institucemi, další s novináři, někdo dělá odbornou část, další se stará o web, grafiku atd.

Co plánujete do budoucna?
To se bude dost odvíjet od toho, jak se povede letošní ročník. Dali jsme si pomyslný cíl, že bychom chtěli vybrat 10 000 000 korun (při registraci dáváte příspěvek na kampaň, pozn. redakce). Ať už se to povede, nebo ne, rádi bychom nakládali s tématikou závislostí a dělali více aktivit napříč celou republikou a celým rokem. Třeba přednášky a další osvětu. Míříme dále na spolupráci s firmami a připravujeme různé výzkumy, například o dětech, rodičích a podávání alkoholu. Dávalo by nám smysl se bavit o závislostech obecně, ruku v ruce s pitím jde u nás i kouření, ale zatím na to nemáme kapacitu.

Medailonek

Petr Freimann je nejen vedoucím celé kampaně a autorem knihy Suchej únor, je také úspěšný marketér a komunikační stratég. Spoluzaložil komunikační agenturu pro sociální sektor BARD PR a jako Marketing & PR manažer prošel i korporátní vody. Mimo komerční sféru pracoval také v Armádě spásy, Rubikonu nebo u Národní linky pro odvykání, proto má k tématu alkoholu blízko.

Autorský článek Barbary Tesařové, suchejunor.cz