Naplňuje mě, když svůj čas můžu smysluplně využít, říká vozíčkářka Petra Černá, která pomáhá opuštěným kočičkám

Pomoc kocourkovi z útulku přerostla v životní poslání. Invalidní důchodkyně Petra Černá věnuje péči o nemocné a opuštěné kočky veškerý svůj volný čas. Ve svém bytě poskytuje dočasný domov nechtěným mláďatům i kočkám s handicapem. Za šest let fungování depozita Mléčný krok zde našlo milující náruč více než dvě stě němých tváří. Právě za dlouholetou pomoc kočkám v nouzi si Petra vysloužila ocenění Laskavec 2020.

Kde se ve vás zrodila láska právě ke kočkám?

Už od dětství jsem milovala vše živé. Doma jsme měli andulku Pepíčka a morče Míšu. Volba kočky ale byla spíš pragmatická. Jsem vozíčkářka, když jsem se tak před lety rozhodla rozšířit naši rodinu o nějakého mazlíka z útulku, péči o kočku jsem vyhodnotila jako méně náročnou. Na rozdíl od psa není potřeba pravidelné venčení, kočky si více poradí samy.

Jak se z adoptování jednoho zvířete stalo založení depozita?

Zhruba před šesti lety jsem na sociální síti viděla zoufalé prosby útulků a depozit o pomoc v podobě dočasné péče hlavně o opuštěná kočičí novorozeňata. Péče o ně je náročná především na čas a vzhledem k tomu, že jsem v invalidním důchodu, jsem čas mohla nabídnout. Stačilo jen zkusit, jestli mi to půjde. A šlo!

Založila jste tedy vlastní depozit Mléčný krok. Co tento název znamená?

Mléčný krok je takové přešlapování předních tlapek kotěte, když se kojí. Stimuluje tím maminčiny mléčné žlázy, aby mlíčko teklo. A tak to již napovídá, že se věnuji především koťatům-sirotkům. Často se ke mně dostanou třeba i 80gramové uzlíčky, které je nutné krmit stříkačkou každé dvě hodiny. Je ale skvělé, když se podaří kotě zachránit a poté mu najít novou rodinu.

Jak se vám daří činnosti financovat? Péče o nemocná zvířata přeci jen něco stojí.

Moje depozitum spadá pod spolek Projekt Hope z.s. Ten mi finančně velmi pomáhá, především s úhradou veterinární péče, která je nejnákladnější. Člověk ale samozřejmě musí počítat s tím, že investuje i něco sám. Pravidelně sdílím informace o své činnosti i na Facebooku Mléčného kroku. Zájemci nás tak mohou podpořit – ať už materiálně, nebo finančně.

Kolik koček u vás v bytě může člověk běžně potkat?

Máme velký, více než stometrový byt. Trvale je u nás pět kocourků a dvě těžce nemocné kočičky, které do adopce nejsou vhodné. Jinak se počty čtyřnohých obyvatel mění podle období. Za těch šest let se jich tu vystřídalo už přes dvě stě.

Jak se k vám kočičky vůbec dostanou? Jaké jsou jejich životní osudy?

Většinou bohužel ne moc hezké. Nejhorší je období od časného jara do konce podzimu. To nazývám „sezóna koťat“. Lidé nacházejí nechtěná mláďata v lese, u silnic i v popelnicích. Často je přiváží právě sami nálezci, případně veterinární kliniky nebo městská policie. V tuto dobu mám k dispozici dva pokoje pro karanténu nově příchozích koťat. 

Co na vaše kočičí aktivity říkají vaše děti a rodina?

Bydlím se svými třemi dcerami, které mě v mých aktivitách podporují a pomáhají mi. Jsem jim za to moc vděčná.

Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují o pořízení kočky jako domácího mazlíčka?

Kočka je skvělý domácí mazlíček. Je ale potřeba myslet na to, že bude vaším parťákem třeba patnáct i dvacet let. Prosím, vytvořte jí vhodné podmínky pro život včetně kastrace ve vhodném věku. Když jí dáte milující domov, mnohonásobně vám to vrátí.