Chceme pomoci dětem vybudovat šťastné vzpomínky i na komplikované životní období, říká Tomáš Morávek z organizace (Ne)ohrožené děti

Tomáš Morávek je původní profesí herec a moderátor. Po setkání s dětmi v těžkých životních situacích ale jeho kariéra nabrala jiný směr a stal se vychovatelem. Nyní má už víc než desetiletou praxi v ústavních zařízeních, pracuje také jako krizový intervent na dětské krizové lince. V roce 2022 založil spolu se svou manželkou neziskovou organizaci (Ne)ohrožené děti. Za svou činnost získal ocenění Laskavec, které uděluje Nadace Lilie & Karla Janečkových. Jak organizace funguje, na jaké překážky naráží a proč je prioritou vytvoření vlastního zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc?

Jakou pomoc organizace (Ne)ohrožené děti konkrétně zajišťuje?

Pomáháme ohroženým dětem, které se nacházejí ve složitých životních situacích a potřebují pomoc. Zaměřujeme se na komplexní podporu ohrožených dětí a jejich rodin. Neomezujeme se tedy pouze na materiální pomoc, ale snažíme se poskytnout i emoční oporu a vytvářet prostředí, ve kterém se děti mohou cítit bezpečně a mají možnost rozvíjet své schopnosti.

Naše ojedinělost je v širokém spektru činností, které dětem nabízíme. Kromě pravidelné distribuce potravin a nepotravinového zboží, jako jsou pleny, sunary, drogerie a podobně, pořádáme také sportovní, vzdělávací a kulturní akce. Díky těmto aktivitám se děti zapojují do společnosti, získávají nové zkušenosti a navazují přátelství s vrstevníky. Nezapomínáme ani na jejich rodiče a rodiny a pořádáme pro ně akce, na kterých se vzájemně setkávají a mají prostor pro sdílení zkušeností a podporu v obtížných životních situacích.

Kdo jsou děti, kterým pomáháte? Žijí v rodinách, v dětských domovech? 

„Naše“ děti často pocházejí ze sociálně slabých rodin. To znamená, že nemají dostatek prostředků na zajištění základních potřeb jako je jídlo, oblečení nebo vzdělání. Často žijí se svými rodinami v azylových domech, v prostředí ústavní výchovy (dětský domov, ZDVOP, aj.), nebo z takového prostředí pochází. 

Jak často se s dětmi vy a další dobrovolníci potkáváte? Navazujete s nimi blízký vztah? 

S dětmi se potkáváme každých 14 dní. To probíhá distribuce potravin, které předchází minimálně hodina společného času. Většinou je to návštěva dětského hřiště, společná cukrárna, procházka nebo fotbal. A pak ještě jednou za měsíc při speciální volnočasové aktivitě, jako je paintball, laser game, hledání pokladu aj. S některými dětmi jsme v kontaktu také přes virtuální prostředí. S rodiči, vychovateli a institucemi udržujeme vztah profesionální, s dětmi se snažíme o vřelý a velmi přátelský vztah – o bezpečné láskyplné prostředí.

Jak na vaši pomoc reagují rodiče a jak se vám s nimi pracuje?

Rodiče našich dětí jsou různí, s některými bývá spolupráce jednodušší, s jinými náročnější. Spolupráce s námi je vždy oboustranně dobrovolná. Do naší spolupráce nezasahuje stát ani úřady, nepoužíváme tresty. Rodiny s námi spolupracují pouze když chtějí a když akceptují naše principy – komunikace, otevřenost a vzájemná pomoc mezi rodinami. Myšlenka této služby je utváření komunity lidí, kteří si pomáhají navzájem – nechceme vytvářet rodiny závislé na naší službě. 

Nabízíte také službu Chci se zeptat, kde děti mohou anonymně položit dotaz. Dokážete říct, jaká témata děti teď nejvíc trápí?

Objevují se různorodá témata, od přirozených otázek spojených se sexuálním vyzráváním, přes rady „co mám dělat, když…“, po pouhou potřebu sdílení a kontaktu.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Co je ve vaší práci největší překážkou? Co by vám ji mohlo usnadnit?

Naším hlavním cílem (důvodem, proč jsme organizaci založili) je vybudování a otevření vlastního Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), kde by se s dětmi pracovalo více empaticky a láskyplně. A právě tady se jako největší překážka jeví nejen byrokracie s tím spojená, ale především nedostatek finančních prostředků – nečerpáme žádné dotace nebo granty („další neziskovka, kterou si platíme z našich daní“ – tak tahle fráze u nás neplatí). Vše hradíme z vlastní kapsy (z dalších zaměstnání) a díky našim drobným dárcům. Pomohlo by nám najít ropný vrt, cihlu zlata a nebo sponzora, který by nám pomohl otevřít nový domov pro týrané a zanedbávané děti.

Jedním z vašich cílů je založení zařízení pro děti, které potřebují okamžitou pomoc. Jak bude fungovat? 

Není to jen „jeden z cílů“, založení ZDVOP je alfa i omega naší organizace, je to důvod, proč jsme organizaci založili i proč tomu všichni zaměstnanci věnujeme náš čas i peníze. Naše zařízení bude fungovat v souladu se Zákonem o sociálně právní ochraně dětí (tzn. že děti do něj mohou přijít kdykoli a být v bezpečí, nepotřebují na to souhlas zákonného zástupce) a v souladu s našimi postupy, metodami a cíli. Je důležité dětem zajistit nejen biologické potřeby, ale také emoční. Vytvořit domov, na který budou děti s láskou vzpomínat, protože budou vědět, že tam byly v bezpečí a milovány přesně takové, jaké byly. Děti by si měly dětství užívat, a to i když zrovna nemohou být se svou biologickou rodinou. Chceme jim pomoct vybudovat šťastné vzpomínky i na komplikované životní období.

Vaše organizace je nezisková, věnujete se jí s manželkou a dalšími dobrovolníky ve volném čase. Pokud vás někdo chce podpořit, jakou pomoc vítáte?

Pro chod organizace a založení ZDVOP potřebujeme především finanční podporu. A pro pořádání volnočasových aktivit oceníme nejen konkrétní nabídky činností, kam můžeme s našimi dětmi dorazit, ale také síť dobrovolníků, která by nám usnadnila pokrytí potřeb dětí.

Na závěr osobní otázka. Původní profesí jste herec, jaká byla vaše cesta k vychovatelství a práci s dětmi v tíživé situaci, a poté k založení neziskové organizace?

Cesta až sem byla zamotaná, trnitá a místy i hodně bolestivá. Hlavní zlom v mé profesní kariéře nastal, když… ale víte co, přečtěte si mou knihu.

Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi – kniha s provokativním názvem přináší příběhy dětí z dětských domovů a dalších ústavních zařízení, které si společnost škatulkuje jako problémové. Čtenáře seznamuje s tím, čím si prošly a jakému chování dospělých musely čelit. Zároveň má text zakotvení v terénní praxi a opírá se o odborný psychologický, psychoterapeutický a pedagogický základ. Jazyk textu není líbivý, ale surový – stejně jako realita, o které autor píše. Kniha vyšla v nakladatelství Portál v roce 2023.