Hlava je mocná věc a stejně tak sebevědomí. Zná to asi každý z nás: po krátkém rozhovoru s potenciálním kamarádem se chytáme za hlavu, co jsme to vlastně říkali a jak hrozný dojem jsme museli udělat. Jenže okolí k nám obvykle tolik kritické není. Informoval o tom server České noviny.
Výzkumníci přišli s utěšujícím zjištěním. Ostatní lidé mají tendenci nás mít rádi a těšit se z naší společnosti mnohem více, než si myslíme. Nejkrutějšími soudci jsme vůči sobě my sami. Vědci rozdíl v perspektivách vnímání – co si myslíte, že si o vás někdo myslí, oproti tomu, co si o vás skutečně myslí – označují termínem liking gap, tedy zhruba „rozdíl v sympatiích“. Právě tento rozdíl může být jedním z důvodů, proč v nás sociální interakce mohou vyvolávat stres, obavy a úzkost i po jejich skončení. Jednoduše podceňujeme, jak moc se lidem naše společnost líbí.
Odborníci na toto téma provedli několik výzkumů. Lidé v nich téměř vždy odhadovali, že je jejich partneři při konverzaci či úkolech anebo spolubydlící mají rádi méně, než jak to vnímali oni sami. Tento vnímaný rozdíl v sympatiích je ještě vyšší u lidí, kteří jsou plaší a mají nízké sebevědomí.
Na první pohled se tato sebekritika může zdát dobře míněná. Chceme být oblíbení a jsme výjimečně citliví na všechny společenské přešlapy, kterých se můžeme dopustit. Chceme se jim vyvarovat a v budoucnu si vést lépe. Důležité je se však v těchto myšlenkách nezacyklit.
Zdroj: České noviny, Seznam
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Inspirace z knihovny: Vzdát můžeš zítra. Richard Štěpánek ve své knize povzbuzuje k životu
Vždycky je pro co žít. Touto větou by se dal shrnout obsah knihy Vzdát můžeš zítra, kterou napsal…