Když se spojí nebe se zemí, mohou se dít zázraky, říká kněz, který vrací život poutnímu místu v pohraničí

Před třiceti lety se katolický kněz Josef Suchár usídlil v Neratově, dnešní části obce Bartošovice v Orlických horách. A právě příchod tohoto muže a jemu podobných změnil život celé obce. Společně s lidmi, kteří v sobě našli sílu a odhodlání, farář zrekonstruoval Kostel Nanebevzetí Panny Marie, a pustil se do budování místa, kde mohou žít všichni lidé s nelehkým osudem. Díky své dlouholeté práci se stal Suchár nositelem ocenění Laskavec 2020.

Proč jste si pro své působení vybral zrovna Neratov?

Já jsem tajně svěcený kněz, ještě v období komunismu jsem pracoval ve fabrice a právě tady, do Neratova, jsme jezdívali do hor na tábor. Po revoluci jsem se přihlásil u pana biskupa Otčenáška a ten mě přijal mezi oficiální kněze. Chtěl jsem vybudovat místo k životu nejen handicapovaným, ale všem s nelehkým osudem.

Jak vypadal kostel v Neratově, než jste jej začali rekonstruovat?

Kostel, který jsem v Neratově objevil, byl čistě ruina. Neměl střechu, zůstaly jenom obvodové zdi, uvnitř rostly stromy. Neratov se nachází těsně na česko-polských hranicích a po odsunu sudetských Němců tady zůstala žít jen jedna paní.

Když jsem se byl ptát pana biskupa, jestli mi dovolí opravovat místní kostel, řekl mi, že pokud tady nebudou bydlet lidi, tak to nemá smysl. Společně s lidmi s handicapem se proto snažíme do těchto míst vrátit znovu život, obnovit život poutního místa.

Kostel má velmi moderní a netradiční podobu. Jak vás napadlo zrekonstruovat jej zrovna takto?

Když se nám podařilo kostel vyklidit, tak jsme stáli před otázkou, co s ním bude dál. A nechtěli jsme ho vracet zpátky do baroka. Chtěli jsme na tom, co nám tady předkové zanechali, začít stavět něco, co je dnešní. Proto i presbytář je nový, moderní, nadčasový. A nad tím je prosklená střecha.

Kdo vám s prací nejen na kostele pomáhá? Co vaše pomocníky motivuje?

Já si myslím, že proto, aby se normální svět mohl posunovat dál, je potřeba spousta bláznivých lidí. Neratov je dílo skupiny lidí, kteří v sobě našli sílu a taky trošku toho bláznivého odhodlání vyjít, odejít třeba z města, přijít sem a začít tady žít. Pomáhají zde jak handicapovaní lidé, tak i dobrovolníci.

Svůj život v Neratově jste spojil právě i s pomocí handicapovaným. Jak jim pomáháte?

Už od začátku jsme chtěli nabídnout na tom nádherném místě život lidem, kteří ho měli nějakým způsobem polámaný. Lidé s handicapem tady můžou žít opravdově jako lidé, i s tím, že tvoří a jsou potřební. V Bartošovicích jsme proto otevřeli školu, provozujeme i chráněnou dílnu. Jsem velice pyšný na to, že výrobky z našich chráněných dílen si tady lidé chodí kupovat ne proto, že to jsou věci z chráněné dílny, ale proto, že se jim ty výrobky opravdu líbí.