„Je důležité, aby se ráno člověk probudil a měl radost z druhého dne,“ říká 74letá sokolka Vendulka Jozífová

Zdroj fotografií: Ocenění Laskavec Nadace Karla Janáčka

Vendulka Jozífová z Pardubic je mezi lidmi známá svou laskavostí, ochotou pomoci a vždy pozitivním přístupem k životu. Je jí sedmdesát čtyři let a od malička je členkou Sokola, myšlenku zdravého ducha a těla považuje za to nejdůležitější. Sokolské myšlenky se snaží šířit i dál, pořádá například Den světel, kdy s ostatními sokoly uctívá památku popravených sokolských odborářů. Vendulka Jozífová za svou celoživotní energii, angažovanost a šíření pozitivního myšlení obdržela cenu Laskavec Nadace Karla Janečka.

Ve svém okolí jste známá svou laskavostí. Komu chodíte pomáhat?

To, že se snažím někomu pomáhat, neberu jako laskavost, nýbrž jako věc, kterou jsem poznala v rodině. Bez jakýchkoli nároků pomáhám ráda a hrozně důležitý je pro mě optimismus. Hlavní je, aby byl člověk všímavý ke svému okolí, proto se snažím pomáhat dalším lidem. Třeba svému sousedovi, kterému je devadesát tři let, pomůžu uklidit, uvařit nebo se mu postarám o zahradu. Něco podobného mám pak i ve vztahu ke své rodině. Člověk by rozhodně neměl zůstat ve svém bytě sám, ale měl by mít dojem, že se vždy může obrátit na někoho, kdo mu pomůže.

Životem vás provází Sokol. Jak jste se k němu dostala?

V sokolském hnutí jsem asi od svých tří let. V naší rodině je sokolství velká tradice a sama cvičím celý život. Myšlenka Tyrše a Fügnera o zdravém těle a zdravém duchu je podle mého to nejdůležitější. Je nezbytné, aby člověk o své tělo pečoval a aby se tak staral i o další lidi. Tradice tak může přenášet na další generace.

Dodnes působíte jako cvičitelka. Co vám to přináší?

Cvičím jako cvičitelka předškoláků, tedy dětí od tří do šesti let, vždy dvakrát týdně. To cvičení mě nabíjí energií. Ale také si myslím, že to funguje i obráceně – my dětem energii vracíme. Sokol je čestný a pravdomluvný. Jeho tradice zpevňuje, Sokoli jsou charakterní lidé. Je to organizace, která shromažďovala československou elitu národa a všechny totalitní režimy z ní měly strach.

Proto pořádáte akci Den světel?

Den světel pořádám od roku 2014 na památku zavražděných sokolů. Ve dnech 7. a 8. října 1941 bylo tisíc pět set sokolů odvlečeno od svých blízkých a zavřeno. Děti s rodiči si na Den světel připraví lodičky, na ně si dají svíčku a za každého odvlečeného sokola pošlou na památku lodičky po Chrudimce. Dělám to také proto, aby si i malé děti zvykly na to, že je zapotřebí chránit demokracii a svobodu.

Angažujete se v sokolském hnutí i jinak?

Kromě toho, že cvičím a pořádám Den světel, jsem také patronkou Památného dne sokolstva. Pořádám i drakiády, různé školení a besedy i cvičení pro veřejnost. Snažím se myšlenky Sokola šířit dále a mezi další generace, aby se teze jeho zakladatelů dále rozšířily i v budoucnu.

Autor článku

Eva Krejčí