Inspirace z knihovny: Nechte se vést svým srdcem. Jitka Juliet Navratilová poradí, jak na to

Lákala vás někdy představa, že si prostě sbalíte batoh a vyrazíte na druhý konec světa? Autorka knihy Myslet srdcem tak učinila a vydala se prozkoumávat nejen naprosto cizí země, kde se s angličtinou sotva domluvíte, ale především putovala za svým uzdravením. Během cesty zjistila, že určující pro zdraví či nemoc je zejména to, jaký máme kontakt se svým srdcem, a tím pádem sami se sebou.

Rozum je dobrý sluha, ale zlý pán. Platí to dvojnásob v naší racionalizované společnosti, odkud se razantně vytratila citovost. Jsme tlačeni k výkonu, úspěchu, stoupání po kariérním žebříčku až do oblak. Honíme se za nedostižnými ideály, přičemž když pak dorazí těžká nemoc, všechno to, co pro nás bylo dřív důležité, se rozplývá do prázdna. Protože zdraví si za peníze nekoupíme. Často teprve tehdy dostává prostor citová část uvnitř nás a probouzí se intuice, kterou jsme měli celou dobu, ale do té doby ji příliš nevyužívali. Jaké to bylo, když s intuicí začala spolupracovat autorka knihy? Čeho všeho kromě nefunkčního vztahu s partnerem a práce se musela vzdát, aby se uzdravila?

Jitka Juliet Navrátilová žije od mládí v Londýně, kde pracuje jako profesionální průvodkyně. Autorka se vydala na cestu za uzdravením poté, co ji byla diagnostikovaná dvě nevyléčitelná onemocnění – revmatioidní artritida a lupus. Západní medicína neumí ani jednu z těchto nemocí léčit, pouze potlačuje příznaky. Autorka, která si nechává říkat Juliet, léčbu odmítla a vydala se na pěší pouť do Santiaga de Compostela. Tehdy ucítila hlas svého srdce, který ji volal právě do Jižní Ameriky. Po návratu z „výletu“ se tedy rozešla s přítelem, dala okamžitou výpověď v práci a vyrazila. To vše navzdory nesnesitelným příznakům, které autoimunitní nemoci doprovázejí. Uvědomila si, že není nač čekat. Respektive že život na ni rozhodně čekat nebude.

Její příběh je o dvou cestách. Jedna z nich je dobrodružná, vede ji amazonským pralesem, horami, pouští a pobřežím po celém latinskoamerickém kontinentu. Druhá, neméně dobrodružná cesta vede do jejího nitra a za hranice běžného vědomí, přes které ji přenese psychedelická rostlinná medicína ayahuasca, tabák mapacho a rostlina San Pedro. Jedná se tedy o netradiční formu cestopisu a příběhu důvěry, odhodlání a snahy porozumět nemoci, a tím i sám sobě.

Kniha je čtivá. Dozvídáme se z ní mnoho o tamních obyvatelích, způsobu jejich života i o jejich kultuře. Zásadní je však linka cesty za uzdravením, která se prolíná celou knihou. Právě ona taky žene čtenáře kupředu, protože chce vědět, jak to dopadlo a co tedy té Juliet pomohlo. Abych vás ještě více nalákala k četbě této inspirativní knihy, vybírám tuto ukázku: „Každý máme na vybranou, kým se staneme. Životní okolnosti mohou být těžké a může nám připadat, že na to, abychom je změnili, jsme v tomto velkém vnějším světě moc malí, slabí, nemocní či chudí. Ale i když se zdá, že podmínky života změnit nelze, je každý z nás schopen změnit svůj duševní postoj. Náš vnitřní svět je nám k dispozici s celým svým bohatstvím a potenciálem, který by mohl hory přenášet.“

Slovo autorky článku:

Na Juliet jsem narazila náhodou, když s ní byl rozhovor v DVTV. Okamžitě jsem pak utíkala do knihkupectví pro její knihu. Autoimunitní nemoci, kterých je celá řada, fungují totiž na zásadním principu, a tím je zblázněná imunita. Namísto, aby nemocného chránila, když potřebuje (například při setkání s virem a bakteriemi), je přehnaně aktivní a útočí sama proti sobě. To znamená, že dotyčný člověk tak likviduje sám sebe. Vzhledem k tomu, že se toto téma mě samotné týká, neskutečně mě zajímalo, jak to Juliet dokázala. Už při čtení knihy se dozvídáme odpovědi a je fascinující sledovat autorku na její cestě, kdy je jí chvíli lépe a pak se nemoc vrací v plné síle, což sama znám. Až nakonec dojde k poznání. Všechny poznatky, ke kterým během cesty dospěla a jsou rozeseté v celé knize, pak ještě v závěru shrnuje.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové