Poklad z popela Vesuvu. Vědci přečetli svitek, aniž ho rozbalili

Když v roce 79 našeho letopočtu zasypala erupce Vesuvu římské město Herculaneum, ve vile bohatého Římana shořela na uhel celá knihovna. Historikové se domnívají, že dům patřil Luciu Calpurniu Pisonovi, tchánovi Julia Caesara. Žhavý popel a plyn svitky proměnily v křehké černé uhlíkové válce, ale zároveň je uzavřely bez přístupu vzduchu, takže se nerozpadly na popel, jak by se stalo na otevřeném ohni. Je to vůbec jediná celá knihovna, která se z antického světa dochovala.

Rozbalit znamená zničit

Když archeologové svitky v 18. století vykopali, italský kněz Antonio Piaggio pro ně sestrojil stroj, který je pomocí hedvábných vláken po milimetrech odvíjel. Přes dvě stě let se tak fyzicky rozvinulo přes 500 svitků – čtení první z nich trvalo čtyři roky – ale metoda byla pomalá a ničivá, takže se přes 600 nejkřehčích kusů raději nechalo neotevřených. Ležely tak v neapolské knihovně dál zavinuté, protože jediný bezpečný způsob, jak je přečíst, bylo nedotýkat se jich vůbec.

Přesně to se letos podařilo se svitkem označeným PHerc. 1667. Vědecký tým, který na projektu Vesuvius Challenge spolupracuje s profesorem Brentem Sealesem z University of Kentucky, ho ve spolupráci s Národní knihovnou v Neapoli naskenoval na urychlovači částic ESRF ve francouzském Grenoblu – rentgenová mikrotomografie funguje podobně jako CT v nemocnici, jen mnohem jemněji: nahlédne do zavinutého papyru vrstvu po vrstvě, aniž by ho někdo rozbalil. Na výsledných snímcích ale samotný inkoust splývá s uhlíkatým podkladem, takže ho lidské oko nerozezná. Řešení přinesly modely strojového učení, které se naučily rozpoznat jemné rozdíly v textuře tam, kde inkoust kdysi ležel na papyru. Tak se 25. června 2026 stal PHerc. 1667 prvním svitkem z Herculanea přečteným od začátku až do úplného konce – 1,4 metru papyru, dvaadvacet sloupců řeckého textu.

Co bylo uvnitř

Podle papyrologů z projektu Vesuvius Challenge jde o filozofické pojednání o etice z okruhu stoické školy, napsané už ve 2. století před naším letopočtem – tedy víc než století předtím, než ho erupce pohřbila. Jmenovitě se v něm mluví o Aristokreontovi, synovci a žákovi slavného stoika Chrýsippa. Autor v dochovaných pasážích řeší, jak člověk poznává vlastní přirozenost a mravní pokrok. Jedna z rozluštěných vět zní v českém překladu asi takto: „Budeme něco zkoumat, ale nepochopíme to, pokud se nějak vzdálíme sami sobě a své přirozenosti."

Stovky dalších čekají

Projekt Vesuvius Challenge od roku 2023 spojuje vědce s dobrovolníky z celého světa. Zpočátku si dal za cíl přečíst jen čtyři krátké pasáže ze dvou naskenovaných svitků. Tuto první cenu tým soutěžících získal necelý rok po startu soutěže. Kompletní přečtení celého svitku od začátku do konce byla další meta, kterou se týmu podařilo zdolat až po dalších letech práce.

Na výsledku se nakonec podílela širší skupina lidí než jen počítačoví vědci. Strojové modely jen odhalily obrysy písmen – smysl textu pak musel dát tým papyrologů. Mezi nimi i Federica Nicolardi z Neapolské univerzity, jedna z těch, kdo slova přečetli a zařadili text do stoické filozofické tradice.

Podle organizátorů projektu zůstává v neapolské knihovně stále zapečetěno přes 600 dalších svitků – a každý z nich může obsahovat text, který lidé neviděli od chvíle, kdy nad Herculaneem vybuchla sopka.

---

Ověřeno z:

• Vesuvius Challenge (scrollprize.org) — First Scroll, oficiální oznámení přečtení PHerc. 1667 (25. června 2026)
• Smithsonian Magazine — reportáž o rozluštění stoického pojednání ze svitku PHerc. 1667
• University of Kentucky (UKNow) — reportáž o týmu kolem Brenta Sealese a technologii skenování