Našli jste ptáče na zemi? Většinou pomoc nepotřebuje
Záchranné stanice v Česku letos za první pololetí přijaly rekordní počet zvířat – nejvíc pomáhaly mladým ptákům z měst. Kdy jde o skutečnou pomoc a kdy jen o zbytečný zásah, radí odborníci.
#příroda#zvířata#ochrana zvířat#Praha#Česko
O víkendu na konci června se telefony českých záchranných stanic prakticky nezastavily. Jen stanice Falco přijala během jediné neděle 135 zvířat a stanici Huslík jich dorazilo přes sedmdesát. Drosera v Bublavě zase za víkend zvládla přes 140 telefonátů od lidí, kteří nevěděli, co s nálezem dělat. Většinou šlo o mladé rorýsy, poštolky, vlaštovky a jiřičky, které vlna veder vyhnala z rozpálených podstřeší a dutin dřív, než uměly pořádně létat.
„Mláďata se v rozžhavených dutinách tlačí u vletových otvorů a padají dolů," popsala tehdejší situaci předsedkyně Rady Národní sítě záchranných stanic Marta Kroča Bryndová.
Půl roku, jaké tu ještě nebylo
Podle dat Českého svazu ochránců přírody přijala síť 34 stanic v první polovině letošního roku 22 609 zvířat. Loni ve stejném období jich bylo 18 649 – meziročně tedy o pětinu víc, a jde o nejvyšší číslo za první pololetí v historii sítě.
Žebříčku nejčastějších pacientů vévodí právě druhy spojené s městem: rorýs obecný, poštolka obecná, jiřička obecná, holub hřivnáč, vrabec domácí a kos černý. Rorýs, jiřička, vrabec i poštolka dnes ve městech hnízdí hlavně na budovách – ve štěrbinách, na římsách nebo v okenních truhlících – místo v korunách stromů nebo dutinách kmenů.
Proč končí ve stanicích právě ptáci z měst
Rorýsi mají ve městech čím dál míň míst, kde hnízdit. Podle České společnosti ornitologické plošné zateplování panelových domů zalepilo tisíce štěrbin pod okapy, kam si rorýsi desítky let stavěli hnízda – mezi lety 1989 a 2000 kvůli tomu pražská populace rorýsů klesla téměř o 45 procent a zateplování pokračuje dodnes. Poštolky zase ve městech běžně narážejí do skleněných ploch nebo je srazí auto, mladí ptáci navíc často předčasně vypadnou z hnízda ještě předtím, než umí pořádně létat. K tomu se přidávají domácí kočky, kterým podle hrubého odhadu záchranné stanice v Jaroměři ročně v Česku padne za oběť až několik set tisíc volně žijících ptáků.
Kdy volat a kdy nechat zvíře být
Národní síť záchranných stanic radí, aby si člověk, který zvíře najde, nejdřív odpověděl na jednu otázku: hrozí mu opravdu bezprostřední nebezpečí? Ptáče nalezené v trávě, na kraji lesa nebo na zahradě většinou žádnou pomoc nepotřebuje – jen se učí létat a rodiče ho nedaleko krmí. Stačí se aspoň na deset minut schovat opodál a sledovat, jestli k němu rodiče přiletí.
Zásah dává smysl, jen když je mládě na rušné silnici nebo ho ohrožuje pes, kočka či malé dítě. Pak stačí ho opatrně přenést kousek stranou – na větev, plot nebo hromadu dřeva – a nechat tam. Jedinou výjimkou jsou právě rorýsi: mládě, které vypadne z hnízda na zem, už rodiče nenakrmí a bez pomoci by uhynulo, proto se u něj má volat záchranná stanice okamžitě. Stejně opatrně se má postupovat u srnčat – tiše ležící mládě v trávě se nemá vůbec dotýkat.
💡 Zajímavost: Rorýs obecný umí strávit ve vzduchu bez jediného přistání i deset měsíců v kuse – za letu spí, žere i se páří. Právě proto je pro něj pád na zem tak nebezpečný: z rovné plochy se sám znovu nevznese, jeho krátké nožky a dlouhá křídla jsou stavěné jen pro vzduch.
Ve všech nejasných případech je nejrychlejší zavolat na celostátní dispečink Zvíře v nouzi na čísle 774 155 155 (denně 7:00–22:00) nebo použít mobilní aplikaci Zachraň zvíře, kterou jako oficiální kanál doporučuje i Ministerstvo zemědělství. Na přenos stačí prostorná kartonová krabice vystlaná starými novinami nebo hadrem – hlavně ať má zvíře teplo a klid.
Provoz na hraně kapacit
Tento nárůst přijatých zvířat zastihl stanice uprostřed nejistoty kolem financí: Ministerstvo zemědělství letos poprvé po několika letech pravidelné podpory odmítlo na provoz stanic přispět (šlo o dotaci zhruba 1,5 milionu korun) a dotace od Ministerstva životního prostředí dorazí až se zpožděním.
„Pokud zvířata přicházejí v tisících, ale finance od státu dostáváme až ve druhé polovině roku, stanice nemají potřebný prostor pro svou stabilizaci," popsala Bryndová. Podle ní systém drží pohromadě hlavně díky podpoře krajů, měst, obcí a soukromých dárců.
Cesta zpět do přírody
Zvíře, které pomoc opravdu potřebuje, stráví ve stanici obvykle týdny až měsíce. Podle údajů Záchranné stanice hlavního města Prahy trvá léčba poštolky v průměru 43 dní. Zpátky do volné přírody se nakonec podaří vypustit 74 % poštolčích pacientů – zbytek má zranění, se kterými by v přírodě neobstál. Stanice se vypuštění snaží naplánovat co nejblíž místu, kde pták lidem padl do rukou – dobře totiž zná okolí svého hnízdiště i to, kde shání potravu.
Přesně taková cesta čekala mládě poštolky, které lidé v květnu 2011 našli poblíž pražského parku Parukářka na Žižkově. Do péče ho převzala stanice AVES Kladno a po rehabilitaci ho vypustili zpátky přímo v parku, odkud pocházelo.
Ověřeno z:
- Český svaz ochránců přírody (ČSOP) — tisková zpráva o meziročním nárůstu přijatých zvířat v síti záchranných stanic (23. 7. 2026)
- ČSOP — tisková zpráva o financování záchranných stanic pro rok 2026 (21. 1. 2026)
- Česká společnost ornitologická (birdlife.cz) — údaje o úbytku hnízdišť rorýsa obecného v Praze
- Lesy hlavního města Prahy — statistika péče o poštolky v Záchranné stanici hl. m. Prahy (2021)
- ČSOP JARO Jaroměř a Ministerstvo zemědělství ČR — postup první pomoci zraněnému zvířeti (2026)
