Jesenické lesy hostí všech šest druhů sov, letos se ozval i kalous
Dvacítka dobrovolníků strávila jarní noci na jesenických stezkách poslechem sovího houkání. Rok předtím se jim ozvala kriticky ohrožená sova, kterou znají jen z jediného místa v pohoří – a i letošní poslech přinesl nečekaný nález.
#příroda#ptáci#zvířata#ochrana zvířat#Morava
Letos na jaře, o víkendu 20. až 22. března, vyrazilo do jižní části CHKO Jeseníky dvacet dobrovolníků. Rozdělili se na dvojice a trojice a v noci prošli devatenáct předem vytyčených tras – dohromady necelých 190 kilometrů. Akci s názvem Jesenické houkání pořádá Česká společnost ornitologická spolu s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR každý rok od roku 2024 – letos šlo už o třetí ročník. Provoz podporuje malý členský grant ČSO a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Chráněná krajinná oblast Jeseníky vznikla už v roce 1969 a na ploše 744 kilometrů čtverečních pokrývá horské lesy od 314 do 1491 metrů nadmořské výšky – tedy až po vrchol Pradědu, nejvyšší hory Moravy a Slezska. Právě v těchto lesích žije všech šest druhů sov, které se v Jeseníkách vyskytují.
Pět druhů, jeden nový oproti loňsku
Teritorium znamená místo, kde se ozval houkající samec bránící si svoje území – podle počtu takových míst pak ornitologové odhadují, kolik párů sov v pohoří žije. Dobrovolníci letos z nočního poslechu potvrdili čtyři druhy: puštíka obecného na 20 teritoriích, sýce rousného na 10 místech, kulíška nejmenšího ve čtyřech lokalitách a výra velkého na dvou místech. K nim se přidal pátý druh, kalous ušatý, kterého zaznamenali jen jednou – v nížinách jde o běžný druh, ale v horách je vzácností a loni ho dobrovolníci nenašli vůbec.
Nižší letošní počty teritorií (loni 44 u puštíka obecného, 19 houkajících samců sýce rousného) neznamenají, že sov v horách ubylo – loni na monitoring vyrazilo 24 dobrovolníků a prošli 22 tras v délce 216 kilometrů, letos jich bylo dvacet na devatenácti trasách o 190 kilometrech. Méně lidí v terénu logicky znamená i méně zaznamenaných teritorií, ne méně sov.
Některé skupiny si na trasách všimly i jeřábka lesního na dvou lokalitách a ořešníka kropenatého; mladým ornitologům Martinovi Loníčkovi a Lukáši Kohoutovi se navíc poštěstilo neobvyklé pozorování strakapouda bělohřbetého.
💡 Zajímavost: Puštík bělavý je ve střední Evropě takzvaný glaciální relikt – pozůstatek doby ledové, kdy jeho areál sahal mnohem dál na jih. Na Šumavě ho lidé vystříleli, poslední exemplář byl zastřelen v roce 1922, a sedmdesát let ho tam pak nikdo neviděl. Teprve vysazování mláďat od roku 1990 vedlo k tomu, že se v roce 1998 na Šumavě znovu prokazatelně vylíhla mláďata.
Loňský nález: sova s jediným teritoriem v celých horách
Puštíka bělavého – druhou největší sovu Evropy hned po výrovi velkém, s rozpětím křídel přes metr – se letos přes snahu potvrdit nepodařilo, přestože je v Česku kriticky ohrožený. U druhu, který se při monitoringu ozývá jen z jediné lokality v celých Jeseníkách, to samo o sobě nic zásadního neznamená: přítomnost jednoho konkrétního páru se rok od roku těžko ověřuje jedním víkendem poslechu. Loni v březnu 2025 ho dobrovolníci na stejném místě znovu potvrdili – tehdy šlo o pět z šesti druhů sov, které se v pohoří vyskytují, doplněných o puštíka obecného (44 teritorií), sýce rousného (19 samců), kulíška nejmenšího (3) a výra velkého (2). „Každoroční monitoring nám umožňuje sledovat, jak se jesenickým sovám daří, a zároveň poskytuje důležité údaje pro jejich ochranu," řekl tehdy k loňským výsledkům Daniel Křenek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Jak vzácný je puštík bělavý, ukazuje srovnání s Moravskoslezskými Beskydy, kam se od 80. let minulého století šíří ze Slovenska: i tam má podle odhadů jen 20 až 30 párů na celé pohoří.
Jak se sovy v horách sledují
Sovy se na rozdíl od denních ptáků těžko sčítají pohledem – proto dobrovolníci chodí v noci a spoléhají na sluch. Na vytyčených trasách zastavují na určených bodech a zaznamenávají, který druh a odkud houká; přes den se sčítání doplňuje pozorováním druhů s denní aktivitou. Termín ve druhé polovině března není náhodný: samci sov si právě tehdy nejintenzivněji houkáním brání teritorium, stromy ještě nejsou olistěné a houkání se v tichém jarním lese nese nejdál – než se k němu na začátku léta přidá sbor ostatních ptáků. Akce má podle organizátorů kromě ochranářského i vzdělávací přínos – noční poslech láká i mladé ornitology jako Loníčka s Kohoutem, kteří díky němu získávají první zkušenosti s terénním mapováním.
Za poslední dva ročníky monitoringu tak dobrovolníci dohromady doložili všech šest druhů sov, které se v Jeseníkách vyskytují – loni díky puštíkovi bělavému, letos díky kalousi ušatému.
Ověřeno z:
- Česká společnost ornitologická (ČSO) — tiskové zprávy Malý členský grant: II. a III. Jesenické houkání (duben 2025, květen 2026)
- AOPK ČR — tisková zpráva o potvrzení puštíka bělavého v CHKO Jeseníky (14. 4. 2025)
- Národní park Šumava — historie a reintrodukce puštíka bělavého
- Zoologické zdroje (zoopark.cz aj.) — velikost a rozšíření puštíka bělavého ve střední Evropě
- AOPK ČR / Ministerstvo životního prostředí — charakteristika CHKO Jeseníky (rozloha, rok vzniku, nadmořská výška)
