Chtěli byste žít ve městě bez aut? Nový výzkum přináší 12 praktických způsobů, jak auta v městech omezit

Vyhovovalo by vám žít ve městech bez aut? Zatímco auta jsou někdy nezbytná pro mobilitu a sociální začlenění lidí – v neposlední řadě pro osoby se zdravotním postižením – města zaměřená na automobily znevýhodňují zejména již tak marginalizovanou část obyvatelstva.

Řidičské návyky představují pro menšinovou společnost vysoké náklady, a to platí zejména ve velkých městech. Rodiny s vyššími příjmy vlastní alespoň jeden automobil, kdežto ženy, mladí a starší lidé, příslušníci menšinových komunit a zdravotně postižení lidé, kteří žijí v domácnostech s nejnižšími příjmy, většinou auto nevlastní.

Snížení používání aut ve městech

Před půl stoletím ovládala dánskou metropoli auta. Po místních kampaních za změnu politiky a uspořádání ulic, včetně nahrazení parkovacích míst bezpečnými, oddělenými cyklopruhy, Kodaň zvýšila podíl cyklistů na všech cestách z 10 % v roce 1970 na dnešních 35 %. V roce 2016 poprvé jezdilo po městě více jízdních kol než automobilů. I když se po celém světe objevilo mnoho iniciativ bojujících za omezení aut ve městech, stále neexistuje konkrétní funkční řešení. Nejnovější výzkum Pauly Kuss ze švédské Lund University, který byl publikován v případových studiích dopravní politiky, se snaží tento problém vyřešit kvantifikací účinnosti různých iniciativ ke snížení používání automobilů ve městech.

Studie uvádí 12 nejúčinnějších opatření, která evropská města v posledních desetiletích zavedla ke snižování počtu aut v městech. Žebříček odráží úspěchy měst nejen z hlediska měřitelného snížení používání automobilů, ale také v dosahování lepší kvality života a udržitelné mobility jejich obyvatel.

1. Poplatky za kongesce

Nejúčinnějším opatřením je podle výzkumu poplatek za vjezd do centra města, přičemž generované příjmy jdou na alternativní způsoby udržitelné dopravy. Londýn, první průkopník této strategie, snížil provoz v centru města o neuvěřitelných 33 % od zavedení poplatku prvním zvoleným starostou města Kenem Livingstonem v únoru 2003.

2. Parkování a řízení dopravy

V řadě evropských měst se velmi osvědčily předpisy nařizující odstranění parkovacích míst a úpravu dopravních tras – v mnoha případech byl prostor dříve vyhrazený pro automobily nahrazen ulicemi bez aut, cyklostezkami a chodníky.

3. Zóny s omezeným provozem

Příkladem může být Řím, tradičně jedno z nejpřetíženějších evropských měst. Ten omezil vjezd aut do svého centra v určitou denní dobu pouze pro obyvatelům a ty, kteří platí roční poplatek. Tato politika snížila automobilovou dopravu v italském hlavním městě o 20 % během omezených hodin a o 10 % i během neomezených hodin, kdy mohou do centra vjet všechna auta. Pokuty za porušení se používají k financování systému veřejné dopravy v Římě.

4. Služby mobility pro dojíždějící

Kampaň k poskytování služeb mobility pro dojíždějící v nizozemském městě Utrecht oslavila velký úspěch. Místní vláda a soukromé společnosti spolupracovaly, aby zaměstnancům poskytly bezplatnou jízdenku na veřejnou dopravu v kombinaci se soukromým kyvadlovým autobusem, který spojuje zastávky tranzitu s pracovišti. Bylo zjištěno, že prostřednictvím tohoto programu, propagovaného prostřednictvím marketingového a komunikačního plánu, bylo dosaženo 37% snížení podílu dojíždějících cestujících do centra města autem.

5. Poplatky za parkování na pracovišti

Dalším účinným prostředkem ke snížení počtu osob dojíždějících autem je zavedení poplatků za parkování na pracovišti. Například velké zdravotnické středisko v nizozemském městě Rotterdam dosáhlo 20–25% snížení počtu zaměstnanců dojíždějících automobilem prostřednictvím systému, který zaměstnancům účtoval poplatky za parkování před jejich kancelářemi a zároveň jim nabízel možnost místo toho využít služby veřejné dopravy.

6. Plánování cest na pracovišti

Programy poskytující nové cestovní strategie ve firmách s cílem povzbudit zaměstnance, aby ukončili dojíždění autem, jsou široce používány ve městech po celé Evropě. Velká studie publikovaná v roce 2010, která hodnotila 20 měst ve Spojeném království, zjistila, že v průměru 18 % dojíždějících přešlo z auta na jiný druh dopravy poté, co byla zkombinována celá řada podpor – včetně firemních autobusů, slev na veřejnou dopravu a lepší infrastruktury pro jízdní kola.

7. Plánování univerzitních cest

Podobně fungují i univerzitní cestovní programy, které se často věnují propagaci veřejné dopravy a aktivního cestování bez využití automobilů.

8. Služby mobility pro vysoké školy

Sicilské město Catania studentům nabídlo bezplatnou jízdenku na MHD a zajistilo kyvadlové spojení do kampusu, čímž dosáhlo 24% snížení podílu studentů dojíždějících autem.

9. Sdílení aut

K tomuto bodu se výzkumníci staví dvojím způsobem. Některé výsledky ukázaly, že pokud dochází k sdílení vozidel, kupříkladu v situaci, kdy si členové mohou snadno pronajmout blízké vozidlo na několik hodin, tento sdílený vůz dokáže nahradit 12 až 15 soukromých vozidel. Na druhou stranu jiné studie poukazují na riziko, že sdílení aut může ve skutečnosti přimět obyvatele, kteří dříve neměli auta, aby si svůj vlastní vůz pořídili.

10. Plánování školních cest

Dvě anglická města, Brighton a Norwich, využila při plánování školních cest přístup vedoucí k omezení aut: poskytování rad ohledně výletů, plánování a dokonce i akcí pro studenty a rodiče, aby je povzbudili k chození do školy pěšky, na kole nebo spolujízdou, a také poskytováním lepší cyklistické infrastruktury ve svých městech.

11. Personalizované cestovní plány

Mnoho měst experimentovalo s osobními cestovními analýzami a plány pro jednotlivé obyvatele, včetně Marseille ve Francii, Mnichova v Německu a dalších evropských měst. Zjistilo se, že programy, které poskytují rady ohledně pěší turistiky, jízdy na kole nebo používání veřejné dopravy, dosáhly snížení o 6–12 %.

12. Aplikace pro udržitelnou mobilitu

Technologie mobilních telefonů hraje stále větší roli v jednotlivých strategiích s cílem snižovat používání automobilů. Italské město Bologna například vyvinulo aplikaci pro lidi a týmy zaměstnanců zúčastněných společností, aby mohli sledovat jejich mobilitu. Účastníci soutěžili o body za chůzi, jízdu na kole a používání veřejné dopravy, přičemž místní podniky poté nabízely těmto uživatelům aplikace odměny za dosažení cílů, což bylo jistě velikou motivací.

Pokud se některé snahy podaří realizovat i v podobě těchto opatření, pozitivní dopad redukce aut ve městech nás nemine a pocítí to všichni, kdo v nich bydlí a pracují.

Zdroj: Interesting Engineering