Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.
Chronicky nemocní lidé v Česku obvykle putují od jednoho specialisty ke druhému, lékaři si přitom mezi sebou dostatečně nesdílejí informace a výsledkem je léčba, která drhne. Právě na příkladu srdečního selhání ukázal Pavel Hroboň, zakladatel a partner společnosti Advance Healthcare Management Consulting, jak jinak by to mohlo fungovat. Vystoupil na 4. ročníku Kardiologické konference, která se konala v prostorách pražského Břevnovského kláštera. Informoval o tom server Zdravotnický deník.
Hroboň mluvil o takzvaném disease managementu, tedy o promyšleném řízení péče o jednu skupinu pacientů. Podle něj jde dnes o nejrozvinutější přístup právě u srdečního selhání a diabetu. A u srdečního selhání má jednu velkou výhodu, kterou většina podobných programů postrádá.
„Když se díváme na programy disease managementu, obvykle pomáhají pacientům. Ale jen některé z nich dokážou ušetřit peníze. Právě u srdečního selhání ale disease management podle dostupné evidence peníze ušetřit dokáže. Vede totiž ke snížení množství hospitalizací. Zaplatíte sice více za ambulantní péči, ale celkové náklady budou nižší,“ uvedl Hroboň.
Proč zrovna hospitalizace? Léčba srdečního selhání je jedna z nejnákladnějších vůbec. Spotřebovává jedno až dvě procenta celého rozpočtu na zdravotnictví a zhruba 60 procent těchto nákladů tvoří právě opakované pobyty v nemocnici. Když se podaří readmise omezit, ušetří se tam, kde jde o největší balík peněz.
Rozměry problému jsou v Česku dobře popsané. Chronickým srdečním selháním u nás trpí kolem 230 000 lidí, náklady na jednu hospitalizaci se pohybují okolo 85 000 korun a odhadované celkové roční výdaje za jejich hospitalizace se mohou vyšplhat až na 7,98 miliardy korun. Data ministerstva zdravotnictví přitom ukazují, že v roce 2023 proběhlo 40,7 tisíce hospitalizací pro srdeční selhání u 32,5 tisíce unikátních pacientů. Část nemocných tedy skončí v nemocnici víc než jednou za rok, a právě tyhle opakované pobyty umí dobře nastavený program stlačit dolů.
Aby disease management fungoval, musí podle Hroboně splnit pět základních podmínek. První je zajištění péče lege artis. „Je zásadní rozdíl mezi existencí a znalostí klinických doporučených postupů a jejich reálnou aplikací v konkrétním zdravotnickém zařízení,“ řekl. K posouzení toho, jestli zařízení léčí tak, jak by podle současného stavu medicíny mělo, jsou potřeba data.
Jenže ani dokonalá data nestačí. I kdyby všichni lékaři odváděli perfektní práci podle doporučených postupů, není podle Hroboně vyhráno. „Samo o sobě to nebude stačit, péči je totiž třeba provázat a koordinovat,“ zdůraznil. Proto klade takový důraz na roli koordinátorů.
„Dobrá zpráva je, že roli koordinátora může hrát řada subjektů, což ukazuje i praxe z mnoha zemí světa. Mohou to být zdravotní pojišťovny, poskytovatelé, specializované agentury i další subjekty,“ vyjmenoval. Dodal, že i k samotné koordinaci jsou nezbytná data a funkční informační systémy.
Že tenhle problém není nový, ukazuje i to, jak dlouho se o něm mluví. Už v roce 2016 zaznělo, že hlavní potíž tkví v tom, kdo vlastně dohlíží, aby si specialisté nedublovali farmakoterapii. Nabízel se praktický lékař, ale odborníci tehdy uzavřeli, že správná odpověď je pravděpodobně „nikdo“. O deset let později se stále řeší totéž.
Který model koordinace je pro českou kardiologii nejlepší, Hroboň neřekne. A záměrně. „V tomto okamžiku bych se přimlouval za to, abychom v České republice trochu experimentovali a dali šanci více modelům. Vyzkoušejme je a uvidíme, jaké je pro nás vhodné řešení,“ navrhl. Osobně by favorizoval variantu, v níž by koordinátory byli sami poskytovatelé.
Někdo to ale musí zaplatit, a tady vstupují do hry pojišťovny. „Pojišťovny jsou pod finančním tlakem. A my po nich budeme chtít, aby, minimálně na začátku, do disease managementu investovaly. A ač víme, že pokud je program disease managementu perfektně udělaný, zajistí pozitivní ekonomickou návratnost. Ta ale nepřijde zítra, nějakou dobu to trvá, řekněme v řádu měsíců,“ vysvětlil.
Dalším pilířem jsou úhradové mechanismy. Podle Hroboně jsou dnes dobře nastavené třeba v akutní lůžkové péči, kde motivují poskytovatele léčit racionálně. „O řadě dalších segmentů se to ale bohužel říct nedá. Motivace u jednoho segmentu může navíc jít proti motivaci u druhého segmentu, a pak je dost těžké se domlouvat,“ popsal.
Peníze podle Hroboně nejsou všechno, ale hrají velkou roli. „Poskytovatelé se samozřejmě neřídí jenom finanční motivací. Myslím si dokonce, že profesní motivace je pro většinu z nich ještě silnější než ta finanční. Přesto je nesporné, že finanční motivace hraje velkou roli,“ řekl. Připomněl, že o neoptimálním systému úhrad pro ambulantní specialisty se v Česku diskutuje léta.
„Mnohem aktuálnější začala být tato situace někdy před 10 lety. Tehdy se začaly realizovat určité kroky k přesunu nekompletovaných pacientů k praktickým lékařům. A dnes je důležité důrazně říct, že pokud nezměníme úhradový mechanismus pro ambulantní specialisty, tenhle cíl se nepodaří naplnit,“ zdůraznil.
Pátou podmínkou je zapojení samotných pacientů. „Bez zaangažování pacientů a bez jejich podpory se neobejdeme,“ řekl Hroboň a vyzdvihl roli edukace.
Systému by podle něj prospělo i posílení bonifikací. Přidal konkrétní příklad z minulosti. Před deseti lety zpracovala jeho společnost Advance na žádost pražské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny jednoduchou analýzu ambulantních specialistů. Nesledovali výsledky léčby, jen to, zda pacienti dostávají medikaci předepsanou podle klinických doporučených postupů. „A specificky u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a s dalšími kardiovaskulárními onemocněními byly výsledky poměrně tristní,“ popsal. Situaci dnes považuje za lepší, ale závěr z tehdejších čísel platí dál: existuje jednoduchá analýza, která pojišťovně ukáže, jestli vůbec funguje proces vedoucí k dobrému výsledku.
„Čeká nás spousta práce. Ale jenom pokud se všechny jmenované podmínky naplní, můžeme očekávat, že budeme díky disease managementu realizovat zajímavé výsledky, které dnes známe hlavně ze zahraničních studií,“ shrnul Hroboň.
Zdroje:
Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…
Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Poetický příběh o pouti jednoho hlemýždě vykouzlí úsměv na tváři nejen dětem
Putovat světem a životem doslova hlemýždím tempem nemusí být nutně na škodu. Zvolnit v dnešní…
