Dost bylo sezení u počítače. Venkovní retro hry zabaví děti v každém věku

Učitelé, kuchaři, trenéři i animátoři. Rodiče musí v době pandemie zastávat opravdu mnoho rolí. Nevíte si už rady, jak dítka ve volných chvílích zabavit? Přinášíme vám tipy na léty osvědčené hry, které neprávem upadly v zapomnění. Nic nestojí, pobaví děti různých věkových kategorií a nenásilnou formou je vzdělávají.

Já kuchařka hloupá

Tahle hra je skvělou volbou pro školou povinné děti. Kombinuje totiž trénink paměti i znalostí a pohyb. Pravidla jsou jednoduchá. Jeden z účastníků se ujme role hloupé kuchařky a spustí: „Já kuchařka hloupá jsem zavařila do polévky všechny druhy…,“ a doplní libovolné téma – například květiny, zvířata, auta nebo třeba chemické prvky.

Ostatní děti si potichu rozdělí své přezdívky tak, aby každé představovalo jiného zástupce z dané kategorie. Vybraný mluvčí je vyjmenuje kuchařce a ta si ze seznamu vybere. Dítě, kterému daný pojem patří, vyběhne a snaží se co nejrychleji oběhnout stanovené kolečko tak, aby ho kuchařka nechytila. Když se mu to podaří, hra pokračuje a kuchařka vybírá dále. Když bude lapeno, vymění si s kuchařkou role a hra začíná od začátku.

Nenáročná pohybová hra je vhodná pro malé i starší děti. Pokud se do hry zapojí i dospělí, mohou si hráči navíc hravě zopakovat školní látku. Stačí, když kuchařka „omylem“ do polévky zamíchá například všechny druhy evropských států, českých prezidentů nebo třeba vyjmenovaných slov.

Honzo, vstávej

„Honzo, vstávej! Kolik je hodin?“ Tak zní úvodní hláška další z oblíbených venkovních her. Děti vyrovnané na pomyslné startovní čáře se postupně ptají zastánce role Honzy, který stojí daleko od nich. Místo časového údaje se ale od něj dozví informaci ze zvířecí říše. Mohou být například dva slepičí, jeden žabí nebo pět sloních. Úkolem daného dítěte je napodobit pohyb jmenovaného zvířete a posunout se o uvedený počet kroků. Jako mravenec tak jen nepatrně pohne nohami, jako žába zase pořádně skočí.

A kdo je vítěz? No přeci ten, kdo jako první doputuje až k samotnému Honzovi. Dítě, které Honzu představuje, si tak musí dobře rozmyslet strategii a posouvat každého z hráčů tak, aby mu cestu za vítězstvím příliš neusnadnilo.

Čáp ztratil čepičku

Zopakovat si barvy a pořádně se vyběhat. To nikdy není na škodu. Ve hře o nepořádném čápovi opět zastává hlavní roli jedno z dětí a ostatní se mu snaží uniknout. Vypravěč odříká příběh: „Čáp ztratil čepičku, ta měla barvičku…,“ a na jeho konec doplní libovolnou barvu. Každý z hráčů pak musí co nejrychleji najít předmět v dané barvě a dotknout se ho dříve, než ho vypravěč chytí. Komu se to nepovede, přebírá pro další kolo roli vypravěče.