Vánoční tradice: Proč zdobíme stromeček, dárky nosí Ježíšek a (ne)vidíme zlaté prasátko?

Vánoční dárky, stromeček, cukroví a štědrovečerní večeře, bez toho si Vánoce už neumíme představit. Jak se ale slavily dříve a odkud se vzaly naše novodobé tradice? To nám přiblížila Eva Doležalová, vedoucí oddělení dějin středověku Historického ústavu Akademie věd ČR.

Vánoční dárky a stromeček

Narození Ježíše Krista bylo dárkem pro křesťany. Proto v tomto období obdarováváme osoby, které máme rádi. Ve středověku si lidé dávali dobré jídlo, hezké misky, ozdobné předměty nebo liturgické knihy. Dávaly se v předvečer narození Ježíše Krista, ale ne pod stromeček.

Ježíš byl sám darem, a proto nyní obdarovává jako Ježíšek. Tato tradice ale není jen záležitostí střední Evropy, malý Ježíšek nosí dárky například i ve Venezuele. V jiných zemích obdarovává spíše svatý Mikuláš jako Santa Klaus, Père Noël nebo Děda Mráz. Svatý Mikuláš byl znám pro svoji dobročinnost a záchranu nespravedlivě obviněných. Vánoce už ale přerostly v něco naprosto nesouvisejícího s původní oslavou narození Ježíše Krista, jsou to komerční svátky, tím se i upravily dřívější tradice.

Vánoční stromek se objevuje v 16.–17. století a původně se věšel špičkou dolů. Zdobil se ovocem a slaměnými ozdobami, případně cukrovím. Úplný počátek této tradice můžeme hledat u koledníků, kteří s sebou na koledu nosili zelené chvojí. Byla to také ozdoba kostelů jako něco hezkého, živého, co dává naději. Tradice zdobení vánočního stromku, jak ho známe dnes, k nám přišla v 19. století z Německa a rychle se ujala.

Vánoční svátky a tradice

Dnes pro nás znamenají Vánoce pouze tři svátky 24.–26. prosince. Dříve byl ale vánoční čas mnohem delší, začínal adventem a končil až 6. ledna na Tři krále. V počátcích křesťanství se ale neslavily vůbec, důležité byly jiné církevní svátky. Až v polovině 4. století se začalo pátrat po přesném datu narození Ježíše Krista, které bylo stanoveno na 25. prosince.

Mezi 11. a 13. stoletím se začaly objevovat liturgické hry, které přinesly příběh o pastýřích, Josefovi, Marii a narození Ježíše. Byly velmi srozumitelné a oblíbené. Taktéž se ujaly vánoční písně, koledy, které se začaly dostávat z kostela mezi obyčejné lidi a byly dále šířeny.

První svátek vánoční se nesl v církevním duchu, sloužily se hned tři mše – půlnoční, jitřní a slavnostní. Po nich následoval sváteční oběd. Celý advent byl totiž obdobím půstu, proto měla být i štědrovečerní večeře lehčí a obsahovala ryby. Na Boží hod pak začínají kulinářské hody. Zlaté prasátko je ovšem pozdější lidová tradice (zhruba 19. století), která měla odměnit nedočkavé.

Druhý svátek vánoční je pak vzpomínkou na smrt apoštola Štěpána. V tento den vycházeli koledníci, byl to den radosti a oslav, protože ve středověku byl 26. prosince Nový rok a tito koledníci za přání hezkého nového roku dostávali jídlo a drobné za odměnu. Konec roku, jak ho dnes známe, byl určen později.

Vánoce se u nás staly rodinnými svátky až v období Marie Terezie, která zakázala liturgické hry a další oslavy v kostele, a tak se tyto tradice přenesly domů.

Zdroje: Martin Franc, Eva Doležalová, Akademie věd ČR