V životě mám jiné priority než hezkou postavu, říká Kristýna Dolejšová z blogu Za normální holky

Bez nadsázky lze říct, že pro širokou veřejnost před pár lety otevřela téma sebelásky. Tehdy Kristýna Dolejšová založila projekt Za normální holky, v němž bez obalu sdílela vlastní příběh, a to i jako protipól k mnoha účtům vyvolávajícím iluzi dokonalých životů. „Na sociálních sítích trávíme několik hodin denně, a to, co tam sledujeme, se stává naší realitou,“ je přesvědčená autorka. Její realita bez filtru aktuálně na instagramu inspiruje přes 160 tisíc lidí.

Kdy naposledy jste nějakou fotku nedala na sociální sítě, protože jste nechtěla čelit nepříjemným komentářům?

To už bude tak dva roky nazpět. Dříve jsem fotky postovala s tím, že jsem připravená těm komentářům čelit. Nyní už je sdílím s tím, že je mi to úplně jedno. 

Vaším ústředním tématem v projektu Za normální holky je sebeláska. Proč vnímáte toto téma v dnešní době jako důležité?

Protože souvisí úplně se vším. S našimi vztahy, zdravím, s naší kariérou. Máme vše, na co si vzpomeneme, ale málokdo je skutečně spokojený a já se ptám: čím to je? A podle mě je to často proto, že v tom všem úžasném, rychlém, luxusním světě zapomínáme na to nejdůležitější. Na sebe, své pocity, laskavost k sobě a svému tělu, vděčnost.

Cestu k sebelásce si asi musí prošlapat každý sám. Jak jste ji našla vy?

Bohužel jsem ji našla až díky toxickému vztahu, kde mi, jak se říká, po třech letech přetekl pohár. Nechtěla jsem už dál snášet ponižování, a tak jsem se rozhodla, že musím něco změnit. A začala jsem v hlavě. Nešlo vlastně vůbec o vzhled, ale o to, že si zasloužím lepší vztah a život než ten, jaký jsem do té doby žila. 

V čem tkví podle vás největší kámen úrazu, proč lidem sebeláska chybí?

Je to velmi individuální. Někdo se naopak má velice rád, někdo to vůbec neřeší, někdo s tím bojuje. Záleží na kultuře, na výchově, na kolektivu ve škole, na našich aktivitách, čím a kým se obklopujeme. Je ale pravda, že na ženy je všeobecně vyvíjen mnohem větší nátlak na dokonalost a krásu. 

Dnešní době vládnou sociální sítě, které jsou plné dokonalých těl a životů. Je proto ještě těžší než kdy jindy „mít se rád takový, jaký jsem“?

Pro mladé dívky určitě ano. Ono to tady bylo vždy, dříve v magazínech, pak v televizi, dnes na sociálních sítích. Problém je, že magazín člověk prolistoval o pauze v práci nebo o přestávce ve škole, televizi si pustil večer nebo o víkendu, ale na sociálních sítích trávíme několik hodin denně, a to, co tam sledujeme, se stává naší realitou, se kterou je snadné se porovnávat. Leckdy to pak skončí přesvědčením, že náš život tak perfektní není, my tak perfektní nejsme… a vzniká zacyklení, kdy i my chceme tak krásný život a pro lajky začneme žít lež.

Máte vy osobně nějakou obranu proti těm „dokonalým“ tělům a životům na sociálních sítích? Nebo už to s vámi prostě nehne?

Asi už to se mnou nehýbe. Jasně, že si někdy povím, že bych také měla ráda tak hezkou postavu, ale už jsem v životě hodně přehodnotila a vím, že mám jiné priority, třeba zdraví.

Jakými cestami se snažíte o tématu mluvit a situaci zlepšovat?

Různě. Často humorem a nadsázkou, sdílím, že není nutné sebe a vše kolem brát tak vážně. Sdílením svých neupravených fotek a reality, emocí. Edukací, podporou v různých tématech a články. A často také sdílením vlastních příběhů či příběhů různých inspirativních žen.

Vydala jste o svém příběhu knihu Bez filtru. Nechystáte nějakou další?

Další knihu bych ráda, ale ještě není asi ten správný čas (úsměv).

MEDAILONEK

Kristýna Dolejšová se narodila 1. 6. 1990. Vystudovala gymnázium v Chebu, poté žila pět let v Austrálii, kde studovala sportovní management. Má ráda interior design, cestování a veškerou kreativní tvorbu. Přesně před čtyřmi lety založila projekt Za normální holky, skrz který chtěla pracovat na své sebelásce a sdílet svůj příběh s lidmi. Momentálně žije s přítelem a kočkou v Česku a věnuje se mimo jiné svému podcastu Follow Your Magic.