Při pingpongových zápasech se například na obrazovkách objevovaly vizuální znaky znázorňující dopad míčku, zvuky výměny nebo rychlost smeče. U juda zase fanoušci mohli pomocí speciálních zařízení vnímat vibrace zápasu, od jemnějších pohybů nohou až po silné nárazy při hodech soupeře na zem.

Technologie se v Tokiu nezkoušely jen přímo na sportovištích. Obrazovky v okolí převáděly hluk do dynamického textu a pomáhaly neslyšícím lépe se orientovat v rušném prostředí. Podle výzkumníků mohou podobná řešení pomoci i starším lidem se zhoršeným sluchem nebo těm, kteří v ruchu města přeslechnou důležité hlášení.

Vědci sledovali více než 24 tisíc dospělých lidí. Zjistili, že ti s lepší kondicí měli ve vyšším věku méně zdravotních potíží, například se srdcem, cukrovkou, ledvinami, plícemi nebo pamětí. Nemoci se u nich objevovaly později a často jich měli méně najednou. To je důležité hlavně proto, že zdravější stáří znamená více samostatnosti, energie a chuti do běžného života.

Na zlepšení kondice každopádně není potřeba žádný drahý trénink. Pomoci může svižná chůze, jízda na kole, plavání, práce na zahradě nebo pravidelné procházky. Důležité je hýbat se tak, aby se člověk trochu zadýchal, ale stále se cítil bezpečně. I malé kroky, pokud se opakují pravidelně, mohou být velkou investicí do zdravějšího stáří.

Inspekce uvedla, že mateřské školy většinou pohybové aktivity do programu zařazují, ale jejich kvalita a pravidelnost se mezi jednotlivými zařízeními liší. Důležitou roli hraje nejen zázemí a vybavení, ale také přístup pedagogů a to, jak často děti dostávají prostor pro spontánní i řízený pohyb. Podle zprávy je zásadní, aby se pohyb stal přirozenou součástí každodenního režimu, nejen jednorázovou aktivitou.

Zpráva zároveň upozorňuje, že právě období v mateřské škole může výrazně ovlivnit vztah dítěte k pohybu i v dalších letech. Pokud si děti v raném věku zvyknou na pravidelný pohyb, roste šance, že si tento návyk přenesou i do základní školy a pozdějšího života. Česká školní inspekce tak připomíná, že podpora pohybu v mateřských školách není jen doplněk programu, ale důležitá součást zdravého vývoje.

V Krkonoších je aktuálně otevřeno na více než dvaceti kilometrech sjezdovek a nechybí ani večerní lyžování, které si mohou návštěvníci užít na Hromovce. Rokytnice nad Jizerou zase rozšířila provoz až z vrcholu Lysé hory a na Ještědu v Liberci bude o víkendu k dispozici dalších několik tratí. Běžkaři pak mají široké možnosti výběru tras s desítkami kilometrů upravených stop nejen v Krkonoších, ale i v Jizerských horách, Lužických horách či v Krušných horách, kde se také připravují nové úseky.

Podmínky nejsou příznivé jen na sjezdovkách. Silné mrazy a sníh nabídly i další zimní radovánky. Zamrzlé rybníky lákají k bruslení a v některých lokalitách vznikají dokonce přírodní ledopády, které lákají i milovníky ledu a horolezeckých zážitků. Meteorologové navíc stále hlásí mráz a nové sněžení, což znamená, že se sezóna bude i nadále trvat, což ocení všichni, kdo milují bílé zimní sporty.

Nedávná studie, která po dobu 18 let sledovala 82 297 dojíždějících, zjistila, že lidé, kteří dali přednost šlapání do pedálů před motorem, měli o 50 procent nižší pravděpodobnost úmrtí na rakovinu nebo cerebrovaskulární onemocnění, což je termín, který zahrnuje mrtvici a další problémy s cévami v mozku. Stejný výzkum spojil každodenní jízdu na kole s mnohem lepšími zdravotními výsledky napříč všemi oblastmi – 47% pokles úmrtí z jakékoli příčiny a 24% pokles diagnóz rakoviny.

Výzkumníci čerpali data ze skotské longituduální studie, což je záznam ze sčítání lidu, který zahrnuje osoby ve věku 16 až 74 let. Účastníci v roce 2001 uvedli svůj hlavní způsob dojíždění. Výzkumníci je rozdělili do tří skupin: cyklisté, chodci a neaktivní cestovatelé. S každou osobou byly následně propojeny hospitalizace, záznamy o lékařských předpisech a úmrtní listy. Tento přístup umožnil týmu vypočítat poměr rizik, což je statistika, která porovnává pravděpodobnost události v jedné skupině s jinou v průběhu času. Cyklisté vykazovali poměr rizika 0,53 pro úmrtnost ze všech příčin, což znamená o 47 procent nižší riziko než řidiči automobilů nebo cestující hromadnou dopravou.

Cacau se na prkně pohybuje s neuvěřitelným klidem a jistotou. Závod byl rozdělený do několika kategorií podle velikosti psích účastníků a nabízí různé disciplíny – například tandem s páníčkem, nebo jiným čtyřnohým surfařem. Mezi závodníky byli labradoři, teriéři i kokršpanělé. Nezbytnou výbavou pro ně byla záchranná vesta. Body se jim přičítaly za to, jak dlouho na prkně vydrželi, jak se jim dařilo balancovat nebo jestli předvedli za jízdy nějaký trik.

Za labradorem Cacau z Brazílie skončil na druhém místě oříšek jménem Koa a bronz si vybojovala čtrnáctiletá francouzská buldočka Faith – fenka zachráněná z útulku, kterou časopis Sports Illustrated už v roce 2021 díky jejím surfařským dovednostem označil za nejvíc cool psa všech dob.

První chytré skříňky i v Česku
Po úspěšném zavedení služby na Slovensku a v Maďarsku přichází koncept chytrých skříněk LOX také do České republiky. Pilotní fáze odstartovala ve třech lokalitách – dvou pražských (Centrální park Pankrác a víceúčelové hřiště v Podolí) a jedné brněnské (u přehrady Prýgl).

Princip je jednoduchý. Uživatel si prostřednictvím mobilní aplikace může na 90 minut zdarma vypůjčit sportovní vybavení ze skříňky LOX. Obsah skříněk je přizpůsoben lokalitě – například na týmové sporty zde najdete fotbalové míče nebo badmintonové sady, pro individuální cvičení pak kettlebelly či posilovací gumy.

O dodávku, pravidelnou kontrolu a obnovu vybavení se stará Decathlon, který do projektu vkládá nejen své know-how, ale i své produkty.

Sport bez bariér
„Naší dlouhodobou vizí je, aby měl každý možnost sportovat, bez ohledu na věk, prostředí nebo finanční situaci. Chytré skříňky LOX tomu skvěle napomáhají – jednoduše, dostupně a bez zbytečných překážek,“ vysvětluje Jan Černý, Customer Experience Leader Decathlonu v ČR.

Podobně mluví i zakladatel a CEO startupu YourLOX Patrik Dolinský: „Chceme proměnit veřejný prostor v místa, která podporují zdravý životní styl. LOX není jen technologie – je to nástroj pro větší dostupnost pohybu pro každého, ať už má vlastní vybavení nebo ne.“

Projekt chytrých skříněk zároveň zapadá do širší strategie Decathlonu v oblasti udržitelnosti. Společnost už nyní nabízí služby jako je půjčovna Rent nebo výkup použitého vybavení Buy Back. Myšlenka „méně je někdy více“ tak dostává další konkrétní podobu.

Výzkumníci zkoumali, jak 12 trenérů vnímá roli soucitu v jejich práci s vrcholovými sportovci. Vedli s nimi rozhovory a zjistili, že mezi nimi panuje široká shoda na tom, že právě zmiňovaný soucit má v tréninzích své místo. „Všichni trenéři, které jsme sledovali, zastávají názor, že používání soucitu má prospěšné výsledky ve sportovním prostředí. Mnozí z nich tvrdí, že je to něco, co už tak či onak praktikují,“ řekla hlavní autorka studie Emilia Backmanová, která působí na katedře psychologie na Kodaňské univerzitě.

Soucit ve sportu je přitom víc než jen projev empatie. Hraje klíčovou psychologickou úlohu v tom, že umožňuje trenérům a ostatním kolem porozumět zklamání, které sportovci zažívají, když se jim nedaří, a pomáhá zmírnit jejich utrpení.

Soutěže se účastnilo na 1 500 sportovních fotografů z 83 zemí. Porotci hodnotili téměř 9 000 snímků a další ocenění udělovali napříč různými sportovními kategoriemi, dohromady vzešlo 24 výherních fotografií. Nejde ale o snímky jen z profesionálních soutěží, přihlásit zajímavé sportovní momenty může kdokoliv. Jde hlavně o to zachytit výjimečné momenty a emoce ve sportu.

Nejlepší snímek gymnasty Daikiho Hashimoty byl pořízen během mistrovství světa ve sportovní gymnastice v roce 2023 v belgických Antverpách. Zachycuje naprosto magický moment v typické gymnastické sestavě. Pořídit dokonalou sportovní fotografii není jen tak, právě focení dynamického sportovního prostředí není pro každého.

Na druhém místě v hlavní kategorii se umístil Isaac Julián Morillas Sánchez, jehož vzpěrač díky dobře zvolenému úhlu pohledu vypadá, jako by mu z očí tryskala světla, skoro jako by měl superschopnosti. Neuvěřitelně vypadá i bronzový snímek od Ryana Pierse, potápějící se surfařka vzhlíží k hladině s nádhernou vlnovou scenérií.

Bývalou hokejovou hráčku jmenoval asistentkou trenéra v červenci nastupující hlavní kouč Dan Bylsma. Toto duo spolu dříve trénovalo u druholigového týmu Krakenů. Sama se vyjádřila, že bude ráda, pokud tento krok povede k nominování dalších žen do podobných pozic.

Asistentka trenéra týmu Kraken vyhrála v roce 2010 jako hráčka mistrovství světa žen do 18 let a v předchozím roce získala stříbro. Získala stříbro také na mistrovství světa žen v roce 2015.

Campbellová se během svého působení u Coachella Valley Firebirds (druholigový tým Kraken) stala první ženskou trenérkou v American Hockey League (AHL). Hlavní trenér Blysma věří v její schopnosti a vlastnosti, navzájem se podle něj doplňují a pomáhají si.

Tento koncept koncem 19. století oslovil Pierra de Coubertina, zakladatele olympijských her, který věřil, že moderní hry by měly znovu spojit „svaly a mysl“. V roce 1912 se proto na olympijských hrách ve Stockholmu konaly první umělecké soutěže, které zahrnovaly literaturu, malířství, sochařství, hudbu a architekturu. Prvním dílem, oceněným zlatou medailí, byla „Óda na sport“, napsaná pod pseudonymem samotným Coubertinem.

Myšlenka uměleckých soutěží však nezískala z počátku přílišnou podporu veřejnosti a v prvním roce se přihlásilo jen málo účastníků. Účast se sice postupně zvyšovala, některým ale byla trnem v oku. Nakonec došlo k jejich zrušení. Podle Coubertina za to mohl strach veřejnosti z klasiky a nedostatečné porozumění sportovní tematice v umění.

Po návratu k moci v srpnu 2021 úřady Tálibánu zakázaly dívkám a ženám v Afghánistánu navštěvovat střední školy nebo univerzity, zakázaly jim vstup do parků, tělocvičen a veřejných lázní, sportovkyně se musely vzdát svých sportů. Většina členek bývalého ženského judistického týmu odešla, některé se ale navzdory zákonům stále shromažďují v soukromí, aby trénovaly na dálku. Momentálně ženy učí Qudsia Khalili, 22letá nadějná judistka. Svůj trénink natáčí na mobil opřený o sloup tělocvičny a vysílá jej prostřednictvím videohovoru.

„Dívky, které takto trénují, mají různé motivace. Některé to dělají proto, aby zlepšily své duševní zdraví, jiné, aby navázaly přátelství s dalšími ženami,“ řekla na skupinovém hovoru přes WhatsApp členka bývalého týmu. Stále prý sní o tom, že se jednou stane mistryní světa. Navzdory nebezpečím má pocit, že trénink juda jí pomáhá udržet si pocit nezávislosti a kontrolu nad svou budoucností. „Pokaždé, když je trénink, cítím, že je nějaká naděje,“ dodala.

Live blog na webu Evropské atletiky doprovázel klonovaný hlas bývalé vicemistryně světa v běhu na 1 500 metrů Hannah Englandové, která pracuje jako komentátorka pro evropskou atletickou federaci. Anglická rodačka sice mohla komentovat výkony sportovců sama, protože je ve svých 36 letech běžně zvyklá na vystupování v televizi, sama však byla zvědavá na výkon umělé inteligence. „Jsem nadšená, že mohu ve spolupráci s Evropskou atletikou a vysílací unií EBU zkoumat používání umělé inteligence, abychom fanouškům přinášeli ještě více obsahu a mluvili jedním hlasem. V atletice pořád hledáme nějaké inovace a věřím, že tohle použití mého klonovaného hlasu může fanouškům vylepšit jejich zážitek a podnítí je k tomu, aby náš sport sledovali,“ uvedla Englandová.

Podle nedávné zprávy americké investiční banky Goldman Sachs by umělá inteligence mohla nahradit až 300 milionů pracovních míst po celém světě. Kromě toho by mohla vést k tvorbě nových pracovních míst a zvýšení produktivity v různých odvětvích.

Jaká je podle vás nejlepší cesta, jak dosáhnout v životě štěstí?

Pro mě dobře nastavené hodnoty a několik hlubokých blízkých vztahů, které dobře fungují i v nepohodě. A když se mi zdá, že nic nefunguje, je tady rozkvetlá kytička v betonu, lidi, jejichž osud je mnohem složitější a mají jiskru v očích a umí se těšit, tenisky na sport nebo procházku, krásné umění a modlitba. Myslím, že mě to dost vystihuje. Štěstí je otázka celoživotního nastavení a spokojenosti se životem. Je to taky o tom, kolik prostoru věnujeme aktivitám a činnostem, kterým chceme. Tohle jsou věci, které ovlivnit můžeme. 

Když se na to podíváme možná trochu odborněji (úsměv), otázkou je, jestli na štěstí nahlížíme jako na chvilkové prožitky nebo pouť životem. Obojí je v pozitivní psychologii pojato jako koncept pohledu na štěstí. Uvedu příklady na oboje. Prožívat situace s tendencí spíš k pozitivním nebo negativním zkušenostem/zážitkům je člověku do jisté míry dáno, přičemž šťastnější jsou lidé, u kterých převažují z hlediska prožívání ty pozitivní tendence. Dá se to ale i trénovat. Nedávno jsem jela ve vlaku, kde ne úplně dobře fungovala klimatizace a bylo vedro. Faktem je, že ve vagonu byla po dlouhé době velmi komfortní sedadla, měla jsem čas udělat si spoustu práce, to vlakové spojení jsem stihla, a tak ve finále hádejte, jaký jsem měla z toho pocit? Mohla bych říct taky, bylo to vše nanic. Samozřejmě i špatné prožitky a pocity patří k plnohodnotnému životu, jenom jim nedejme možnost převahy.

Co nejčastěji naše štěstí ovlivňuje?

Celoživotní štěstí je ovlivněno tím, co jsou pro nás důležité oblasti života, které pak hodnotíme jako uspokojivé. I navzdory osobní jedinečnosti „namíchání těchto oblastí“ jsou tady poznatky, které mají obecnou platnost: kvalitní blízké osobní vztahy, ve kterých cítíme jistotu, a láska. Šťastnější jsou i lidé, kteří v něco věří nehledě na to, jestli je to religiózní oblast nebo ne. Mít něco v životě, co nám dává prostor se dál posouvat, rozvíjet, poznávat sebe, sebepřijetí, smysluplnost nebo angažovanost apod. také souvisí s prožíváním štěstí. Umět pěstovat růže může být pro někoho smysluplné stejně tak, jako se naučit cizí jazyk, hrát na hudební nástroj nebo se naučit pracovat s nějakým počítačovým programem. Vzít v potaz možnost i jinak se uplatnit dává člověku prostor pro svůj osobní růst. Mějme i své vize.

Pro zajímavost, štěstí lidí ovlivňuje výskyt kriminality v místě, kde žijí, a taky určitá ekonomická úroveň pro zabezpečení potřeb pro život. Výsledky výzkumu v této oblasti ukazují na to, že například velké finanční výhry neudělaly výherce z dlouhodobého hlediska šťastnějšími. Prostor pro intervence zvyšování subjektivní pohody je možný. Když opomeneme genetiku a životní události, které nemá člověk pod kontrolou, zůstává zhruba 40 % pro oblasti, kterým věnujeme sami aktivně pozornost. Praktikování vděčnosti (např. napsat někomu nebo i vnitřní dialog, ve kterém děkuji), prosociálnost (projevování skutků laskavosti) nebo optimismus (představování si nejlepšího možného já) a záměrné zapojování se do aktivit (dobrovolnictví), které posilují prožívání štěstí, zvyšují subjektivní pohodu.

Věnujete se sama dobrovolnictví?

Ano, hodně z té práce, kterou dělám, je mnohokrát bez honoráře, ale naplňuje mě a zároveň je prospěšná i pro okolí. Učím na vysoké škole a tam se mnoho aktivit může brát jako dobrovolnictví. Další věc, kterou jsem iniciovala, je plogging, tedy sbírání odpadků během běhání. Každopádně to dobrovolnictví nemusí být nějaká masová akce, jako pojďme všichni najednou sázet stromy. Myslím tím to, co člověk dělá bez nároku na honorář, pro potěšení vlastní duše a pro smysluplnost činnosti pro své prostředí i veřejného dění. A to dělám.

Jsou lidé dnes šťastní stejně jako lidé před padesáti lety? A jsou (ne)šťastní ze stejných důvodů?

Vzhledem na to, že nástroje diagnostiky  se za poslední desetiletí dost mění, raději bych nevyvozovala zbrklé závěry. Taky je otázka, o kterých lidech se budeme bavit z hlediska sociálně-demografického. Opřu se o jména jako Robert Waldinger, George Vaillant a Edward Diener a kladu si otázku, jestli prožíváme stejně lásku a jestli mají lidé dostatek kvalitních mezilidských vztahů. Své štěstí obětujeme, pokud vztahy vytěsníme prací, drogami, politikou nebo sociálními sítěmi.

Ovlivnil koronavirus vnímání štěstí? Má vliv na vnímání štěstí v dnešní společnosti současná válka nebo finanční situace v Česku?

V podstatě jste vyjmenovala ty činitele, které způsobují člověku nejistotu, existenční úzkost a to k osobní pohodě, která se v odborných kruzích používá i jako pojem štěstí, neprospívá. Jsou to externí vlivy, které sám člověk nemůže ovlivnit, a o to víc jsme pak citlivější na tyto stresory jakými jsou epidemie, válka nebo nedostatek finančních prostředků pro život.

Před více než rokem Česká televize vysílala populárně naučný docuseriál Ke štěstí, jehož jste byla autorkou – jak se na pořad díváte s ročním odstupem času? Ovlivnil diváky?

Koukám na to jako na mé „tvůrčí dítě“ a tak cítím určitou zaujatost, samozřejmě pozitivní (smích). Taky to byl nesmírně originální mediální počin a jeho realizace probíhala v dost náročných společenských i ekonomických podmínkách, takže jsem hrdá, že jsme to vše s realizačním týmem zvládli. Potkala jsem mnoho zajímavých a inspirujících lidí. Pro mě osobně jsou taková setkání oslavou života, mám z toho velikou radost. Když se podívám na sebe, každým dílem jsem zkušenostně rostla, rozvíjela různé komunikační a interpretační dovednosti. Osobně si stěžuji na špatnou paměť. Musím říct, že práce s textem v mluveném projevu a opakování záběrů hodně trénuje rozumové schopnosti. Zpátky k pořadu. Na kritiku jsou ostatní (smích). Z mé profese vyplývá i kritické myšlení. Ty zkušenosti, které jsem nabyla z pořadu Ke štěstí včetně různých nedokonalostí, ráda využiji při tvorbě nového formátu, který se taky bude týkat dobrého fungování v našem životě.

Za pozitivní reakci uvedu příklad, který mě snad dojal. Byl dokonce od samotného experta na danou problematiku v díle. Ten si po jeho natočení uvědomil, že by se měl začat víc věnovat sobě a taky víc praktikovat to, co doporučuje. S odstupem času říká „cítím se výborně“.

Mohla byste nám přiblížit pořad, na kterém nyní pracujete?

Podobně jako Ke štěstí se bude týkat dobrého fungování, zdravého životního stylu a dlouhověkosti. Jak ten život naplnit, aby život nebyl jen dlouhý, ale i kvalitní. Je dobré si uvědomit, že čím dříve se sebou něco uděláme z hlediska dobrého fungování po stránce tělesné, psychické, sociální a spirituální, tím si zaděláváme na delší a kvalitnější život. Svůj život bychom měli obsadit dobrými aktivitami, pro které se rozhodněme a které nás naplňují. A nemusí to být zrovna to, co se obecně doporučuje. Důležité je, aby se člověk sám nad sebou zamýšlel a hledal pro své dobré fungování tu dobrou „skládačku“, která mu vyhovuje. Je potřebné, aby každý nahlédl sám do sebe – co je pro mě dobré, co mě dělá šťastným, co mi prospívá, co mi škodí? Doporučované modely a inspirace jsou vhodné, ale stejně je to individuální práce každého.

Něčemu takovému by se pořad měl věnovat. Popularizovat prospěšná témata, abychom si sami začali všechno skládat do určitých pilířů prospěšných pro dobré fungování v životě. V tom pořadu bych si zkusila být samotnou aktérkou společně s mediálně zdatným protagonistou v mužské roli. Pro mě je důležité, aby to celé o dlouhověkosti, kvalitě života a zdravém životním stylu neznělo jako nějaký strašák, ale tvořivé fungování. Čili filmařský oříšek. Už na něm pracuji!

S kvalitou života a štěstím souvisí i sport, a právě psychologií sportu se zabýváte. Sportují lidé dostatečně?

Obecně? Sportují nedostatečně. Do sportu zahrnuji pojetí lidské činnosti, kam patří tělesná cvičení realizované v jakékoliv formě bez ohledu na soutěžní charakter. Alarmující je to u dětí a mládeže. Obecně se pohybové aktivitě věnují víc chlapci než dívky. A například jeden ze tří dospělých Evropanů nesplňuje doporučení Světové zdravotnické organizace WHO týkající se tělesné aktivity.

K čemu je sport dobrý?

Benefity sportu? Jejda, to bychom tady mohly sedět docela dlouho. Tak aspoň částečně. V této hektické době bych zmínila, že sportování redukuje stavy úzkosti a depresivní nálady. Pomáhá redukovat agresivní chování, ke kterému dochází kumulací psychické tenze. Organizovaný sport pomáhá vytvářet nové sociální kontakty, které se zrovna u seniorů výrazně redukují. Prospěšné mohou být například turistické akce, zapojení se do cvičebních skupin atd. U dětí, například jedináčků, je prostředí sportu vhodné pro učení se akceptovat pravidla skupiny a brát v potaz pestrost chování vrstevníků. Pro sport nám stačí nejlevnější tělocvična – příroda. Je prokázáno, že 5 až 10 minut jakéhokoliv pohybu v přírodním prostředí (i zahrada, park) výrazně zlepšuje náladu! Osobně se snažím delší hovory vyřizovat během chůze venku.

Máte zkušenosti ze sportovní psychologické přípravy vrcholových sportovců – jaké problémy spojené s psychikou může sport jako profese způsobit?

Sport je velmi nejistá profese. Ne vždy je ukončení profesionální dráhy vrcholového sportovce přirozené. Mířím k zraněním a zdravotním problémům, jejichž důsledkem je předčasné ukončení kariéry sportovce. Tady vyvstává otázka, jaká je další seberealizace sportovce v životě. Velmi důležité je mít i tzv. rezervní plán pro tento případ. Redukuje to existenční úzkost a v době „kdy se daří“ to může být i oblast odreagování a kompenzace jednostranné zátěže. Na mysli mám například vzdělávání se. Život profesionálního sportovce se odehrává v určité sociální bublině a vystoupit z ní může být pro někoho velmi náročné. Závislost na vzrušení, emoční stimulaci výrazně zabarvenými situacemi soutěže, to může vést ke kompenzaci rizikovým chováním, například gamblerstvím.

Taky je špatné, když se sebeúcta buduje na základě sportovních výkonů. Být spokojený sám se sebou a mít pozitivní sebeobraz nezávislý́ na jakémkoliv výkonu je důležitý pro osobní pohodu. To by se mělo budovat už u dětí. Dráha profesionálního sportu přináší kočovný život. Obzvlášť sportovkyně mohou vnímat určitou nestabilitu podmínek pro běžný život jako zátěžovou pro vytvoření trvalejších intimních vztahů.

Na čem momentálně pracujete?

Teď dělám v rámci mého akademického působení na velmi zajímavém projektu, který se týká duševního zdraví, depresivního prožívání a suicidního chování adolescentů. Je to mezinárodní projekt Erasmus+, na kterém spolupracují univerzity z Česka (v Olomouci), Slovenska (v Košicích) a Polska (ve Varšavě). Jmenuje se Heads Up!, což neznamená hlavy nahoru, ale je to myšleno jako „řekni to, sděl to“.

Jste vy sama momentálně šťastná?

Jak jsem již řekla, štěstí je záležitost určitého vnitřního životního nastavení a také otázkou chvilkových prožitků. Pro mě je důležité, abych si ten život co nejvíce skládala z těch dobrých prožitků a zážitků – z kostiček různých událostí mého života se snažím skládat mozaiku. Například teď se nemusím cítit úplně perfektně, protože můžu mít nějaký chvilkový problém, ale nemění to nic na tom, že třeba odpoledne zas bude jinak. Nebo naopak. Cesta ke štěstí je pouť, je to celoživotní proces. Není to to, že se jednou dopracuju ke štěstí. To, jak ho žiju, je ta pouť.

Celkově se taky řídím tím, že určitým diskomfortem si zaděláváme na komfort. Když si na čas odepřu ten oblíbený croissant nebo kávu a potom si je zas dám, je to úplně jiný prožitek. Tak to je i v jiných oblastech. My jsme hédonisti, člověk je nastavený na to, že chce prožívat slast, ale tu slast prostě nejde donekonečna natahovat. I diskomfort k životu patří. Kdybych si zprůměrovala, jak to mám nastavené a jak funguji, tak sebe hodnotím jako člověka, který si váží svého života a určitě můžu s vděčností říct ano, jsem spíše šťastnější člověk. Je to taky aktivní práce, protože život průběžně naděluje úskalí. Holt se s tím musíme poprat, jít dál a taky si v tom vzájemně pomoci.

doc. PaedDr. Klaudia Zusková, PhD.

Mediální propagátorka zdravého životního stylu, kvality života, odbornice na psychologii sportu a cvičení a vysokoškolská pedagožka. Výzvy zná, a i přes různé úskalí jim jde s vervou vstříc. Získala ocenění za svou osmiletou práci ve vedení Evropské federace psychologie sportu. Vášní Klaudie je popularizovat své znalosti a zkušenosti přes média a osobní kontakt. Její silnou stránkou je schopnost interdisciplinárně propojovat témata, které integruje do vývoje mediálních formátů, přednášek i při koordinaci diskusních fór. Příklady jejích aktivit na téma zdravého životního stylu jsou tvorba originálního naučně-populárního dvanáctidílného televizního seriálu „Ke štěstí“, který ČT1 vysílala vloni, nebo koordinace probíhajících kulatých stolů v Poslanecké sněmovně ČR.

Podle nedávného průzkumu mezi třemi tisíci návštěvníky britského festivalu Parklife nechtěl na akci pít každý třetí návštěvník. Jedná se o poměrně zásadní proměnu. „Na festival se jezdilo proto, aby se člověk absolutně ztřískal. Teď nikdo nechce, aby se našel na videu na sociálních sítích, jak zvrací někde v koutě. Všechno je dnes o tom, co máte na sobě, jak vypadáte, jestli se dobře bavíte,“ poznamenal k proměně zakladatel Sacha Lord.

Festivaly se proto snaží přizpůsobit trendům, aby přežily a měly návštěvnost. Vznikají zcela nové koncepty, které propojují hudbu se sportováním. Například co se týká festivalu Love Trails v jižním Walesu v Británii, jeho aktivity se přes den různí: dlouhé běhy v přírodě, chození po horách, pádlování na kajacích nebo jóga, večer potom koncerty.

Projekt Sportbud se stal jedním ze dvou nápadů, které obdržely nejvyšší finanční podporu ve výši 100 000 Kč. Sportbud, navržená studenty Matúšem Longauerem a Lukášem Vránkem z fakulty sportovních studií, se specializuje na organizaci sportovních cest pro sportovní nadšence. Chtějí se zaměřit zvláště na zájezdy za fotbalem, tenisem a dalšími populárními sporty v Evropě. Začnou letos v červenci chorvatským tenisovým turnajem, první společnou událostí bude ovšem 28. června brněnské sledování fotbalového utkání české reprezentace do 21 let na MS v Evropě.

Lukáš Vránek, jeden ze zakladatelů agentury uvádí: „Chceme sportovním fanouškům nabídnout více než jen zajištění dopravy, ubytování a vstupenek. V rámci našich zájezdů plánujeme také doprovodný program a prolínání různých sportovních i nesportovních událostí na místě zájezdu.“ Pokud jste tedy z Brna a patříte mezi sportovní nadšence, neváhejte tento nový projekt sledovat.

Zakládací listinu nadačního fondu podepsalo 14 subjektů, mezi nimiž jsou stěžejní sportovní organizace (Česká komora fitness, Česká obec sokolská, Česká unie sportu, Česká asociace sportu pro všechny, Klub českých turistů apod.), Hospodářská komora ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Rada seniorů a mnohé další. Organizaci podpořilo také WHO i EuropeActive. Aktivitu podporují i zástupci Poslanecké sněmovny. Pravidelně se hýbající občané mají pozitivní vliv na naši ekonomiku, ale také společnost samotnou.

Nadační fond Aktivní Česko chce vytvořit platformu pro širokou spolupráci subjektů, které chtějí podporovat aktivní životní styl, rozpoutat diskuzi o jeho důležitosti, zlepšit pohybovou gramotnost a nabídnout občanům České republiky možnosti, jak se pravidelně hýbat. Jeden ze stěžejních bodů, které chce nadační fond řešit, je pohyb pracujících a investice do něj. Zapojit se mohou všichni: pohyb a zdravý životní styl je důležitý pro děti, mladé, staré, ženy i muže a měl by být mezi důležitými společenskými, vzdělávacími i politickými prioritami.

„Všechno to začalo, když jsem se vrátil zpátky do Stockholmu. Dvacet let jsem tu nežil a všiml jsem si, kolik je všude odpadků. A nikdo je nesbíral! Chtěl jsem to změnit,“ říká zakladatel ploggingu ve Švédsku Erik Alhstörm. „Slovo plogging je složenina slov sbírání odpadků a běhání. Samozřejmě ale nemusíte běhat. Můžete chodit, jezdit na kole, na kánoi.“

Plogging Česko zastřešuje Asociace společenské zodpovědnosti a ambasadorem je bývalý ministr zahraničních věci Tomáš Petříček s manželkou Ivou. Na webových stránkách projektu může každý sportovec zadat, kolik tašek odpadků už vysbíral. Zatím je zaznamenáno přes 14 tisíc tašek, ve skutečnosti jich ale může být mnohem více. Ne všichni běžci své úlovky zaznamenávají. O svém sportu informujete pomocí označení #ploggingcesko.

„Volné běhy využívám i pro různé přesuny. Vadí mi ale, když podél cest jsou kvanta odpadků, proto jsem se rozhodl zapojit do ploggingu, čímž dostává běhání další rozměr,“ říká brněnský maratonec Petr Kaňovský. „Je výhodné, že se při běhání dostanu na spoustu míst, kde by odpadky mohly ležet i desítky let, proto často i spontánně zvednu nějakou pet láhev či papír a poponesu do nejbližšího koše, často i několik kilometrů daleko.“

Ploggingem můžete od minulého roku podpořit nejen své zdraví a planetu, ale i přispět na charitu. Do seznamu aktivit jej totiž zařadila dobročinná aplikace EPP-Pomáhej pohybem od Nadace ČEZ. Při pohybu aplikaci zapnete a na konci aktivity získáte body, které pak můžete věnovat na projekty neziskových organizací, škol nebo obcí. Nadace ČEZ po vybrání požadovaných bodů podpoří projekty dopředu stanovenou částkou.

Vědci tímto výzkumem vytvořili dosud největší analýzu vztahu mezi úrovní fyzické aktivity a rizikem kardiovaskulárního onemocnění. Zabývali se daty uvedenými celkem ve 196 recenzovaných článcích, které zahrnovaly více než 30 milionů účastníků z 94 velkých studijních skupin. Výsledky ukazují, že určitý čas pohybu stačí ke snížení rizika srdečních chorob a mrtvice – hlavních příčin úmrtí na celém světě – a také řady rakovin.

Zmiňovaných jedenáct minut je však polovina z celku, který doporučuje anglická Národní zdravotní služba. Ta říká, že pro dospělé je vhodné věnovat se 2,5 hodiny týdně středně intenzivním aktivitám, případně 75 minut týdně intenzivním aktivitám.

I krátký pohyb může zabránit desetině z předčasných úmrtí

V případě „polovičního“ pohybu došlo podle studie ke snížení rizika rozvoje kardiovaskulárních onemocnění o 17 % a rakoviny průměrně o 7 %. U některých specifických druhů rakoviny bylo snížení rizika větší (například u rakoviny hlavy či krku bylo riziko nižší až o 14–26 %), u některých naopak menší (3–11 % u rakoviny plic, jater, tlustého střeva či prsu).  

„Pokud jste někdo, komu se zdá představa 150 minut středně intenzivní fyzické aktivity týdně trochu odstrašující, pak by pro vás naše zjištění měla být dobrou zprávou. Dělat nějakou fyzickou aktivitu je lepší než nedělat žádnou. To je také dobrá výchozí pozice – pokud zjistíte, že 75 minut týdně se dá zvládnout, můžete je zkusit postupně navyšovat až na celou doporučenou míru,“ říká doktor Soren Bradge, který spolu s kolegy na výzkumu pracoval.

Kromě svižné chůze se mezi středně intenzivní fyzické aktivity počítá například tanec, jízda na kole či turistika. Během tohoto typu pohybu se zvyšuje vaše tepová frekvence a zrychluje dýchání, ale zůstává zde schopnost mluvit. „Někdy stačí nahradit některé návyky. Zkuste například na cestu do práce místo auta použít kolo nebo chodit pěšky. Nebo se zapojit do aktivní hry se svými dětmi nebo vnoučaty, dělat činnosti, které vás baví,“ radí doktor Leonardo Garcia z Královské univerzity v Belfastu.

Dvaatřicetiletá běžkyně sérii zahájila 22. srpna a v pondělí 16. ledna za hlasitého potlesku shromážděných doběhla do australského Melbourne. Uběhla celkem 6300 kilometrů. „Nedokážu slovy vyjádřit, jak krásný pocit byl proběhnout cílovou rovinkou. Upřímně myslím, že to budu zpracovávat v dalších týdnech, měsících a letech,“ napsala ke svému výkonu běžkyně na facebookovém profilu, kde informovala o svém běhu. Pro zahraniční média přiblížila dobrodružství, které absolvovala. Během své cesty byla pokousána všemi druhy hmyzu jako jsou mravenci, komáři, pavouci, spálilo ji slunce, prožila mnoho různých bolestí a když doběhla do Melbourne, nohy jí natekly o další velikost. Párů bot použila za 6 300 kilometrů deset.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Erchana Murray-Bartlett (@tip_to_toe_2022)

Nešlo přitom „jen“ o sportovní výkon a pokoření rekordu. Svým počinem chtěla Erchana Murrayová-Bartlettová zvýšit povědomí o úbytku rostlinných i živočišných druhů v Austrálii, která trpí poklesem biodiverzity ze všech zemí téměř nejvíce. Pro environmentální charitativní organizaci Wilderness Society vybrala 100 000 australských dolarů (asi 1,5 milionu korun).

Zdroj: Ekolist, BBC