Olympijské hry v poezii? Dříve se soupeřilo i v básních

Fyzická síla a duševní zdatnost se dříve neoddělovaly, naopak k sobě neoddělitelně patřily. Na starověkých olympijských hrách v Řecku nebyli sportovci jedinými hvězdami. Hry přitahovaly také básníky, kteří tam přednášeli svá díla. Soutěžící si objednávali umělce zvučných jmen, aby psali ódy na jejich vítězství, informoval server Radio Wave.

Tento koncept koncem 19. století oslovil Pierra de Coubertina, zakladatele olympijských her, který věřil, že moderní hry by měly znovu spojit „svaly a mysl“. V roce 1912 se proto na olympijských hrách ve Stockholmu konaly první umělecké soutěže, které zahrnovaly literaturu, malířství, sochařství, hudbu a architekturu. Prvním dílem, oceněným zlatou medailí, byla „Óda na sport“, napsaná pod pseudonymem samotným Coubertinem.

Myšlenka uměleckých soutěží však nezískala z počátku přílišnou podporu veřejnosti a v prvním roce se přihlásilo jen málo účastníků. Účast se sice postupně zvyšovala, některým ale byla trnem v oku. Nakonec došlo k jejich zrušení. Podle Coubertina za to mohl strach veřejnosti z klasiky a nedostatečné porozumění sportovní tematice v umění.