James Clear – Atomové návyky

Nepřepálit to na začátku, tak zní jedna z nejznámějších rad různých motivačních autorů. Stejně tak James Clear učí čtenáře, jak pomocí malých krůčků a vytrvalosti dosáhnout velkých změn. Vychází z uznávaných studií o tom, jak funguje naše mysl a chování – vypůjčuje si to nejlepší z biologie, psychologie a neurověd. Dozvíte se, jak se zbavit zlozvyků a jak efektivně získat nové prospěšné návyky (a také jak si na ně udělat v nabitém harmonogramu prostor). Motto knihy zní: „Zlepšete se jen o 1 % denně – a dokážete cokoliv.“

Margit Slimáková – Osobní receptář pro zdraví a pohodu

Margit Slimáková je známou specialistkou na výživu a zdravý životní styl . Osobní receptář navazuje na její bestseller Velmi osobní kniha o zdraví. Přináší opět řadu doporučení o stravování, pohybu, ale také duševní pohodě, která je pro zdraví neméně důležitá. Kapitoly jsou tematicky rozdělené, takže se můžete snadno vracet k tomu, co vás právě zajímá: výživa, pohyb, rodina, krása, domov, práce a pohoda. 

Oliver Burkeman – Čtyři tisíce týdnů (Time management pro smrtelníky)

Přečetli jste o time managementu všechno možné a pořád ne a ne najít vyhovující techniku? Zkuste Čtyři tisíce týdnů Olivera Burkemana. Nenajdete tu žádný konkrétní návod, ale zamyšlení nad tím, co je pro vás v životě důležité a jak si život poskládat dle svých priorit. Autor hned zkraje píše o tom, že není možné stíhat vše a také to, že je v pořádku nedělat někdy vůbec nic. Vychází z aktuálních psychologických výzkumů i klasické filosofické literatury. 

Pavel Kolář – Labyrint pohybu 

Inspirativní rozhovor o pohybu s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, který se už 30 let věnuje rehabilitační medicíně. Najdete tu spoustu překvapivých informací o tom, jak spolu souvisí naše psychika, vztahy, geny, stres a pohybový aparát. Právě odhalením skutečných příčin nemocí a chápáním organismu jako propojeného celku léčí známý odborník stovky pacientů. Nechybí ani konkrétní příběhy pacientů, díky kterým je kniha ještě čtivější.

Gretchen Rubin – Projekt štěstí 

Kniha s příhodným názvem popisuje autorčinu roční cestu za proměnou vlastního života. Každý měsíc se soustředí na jednu konkrétní oblast, popisuje úspěchy i nezdary. Je inspirativní a čtivá, ale také velmi osobní. Spíše než fakta v ní najdete inspiraci, jak proměnit život tak, abyste se v něm cítili spokojeněji. Texty nejprve vznikaly jako blogové články, v knižním vydání se proměnily v celosvětový bestseller. 

1. Vhodné pracovní prostředí

Pokud je vaše okolí chaotické, narušuje vaše soustředění. Existuje sice určité procento lidí, kterým chaos nevadí, ale většině se pracuje lépe na uspořádaném místě. Efektivní uspořádání kanceláře tedy není dobré podceňovat. Odstraňte nepořádek, připravte si k ruce vše, co budete při plnění úkolu potřebovat a nezapomeňte ani na drobnosti, jako je sklenice vody. Zkrátka vytvořte takové prostředí, které vám umožní práci dokončit bez toho, abyste od ní vstávali. Vyvětrejte, protáhněte se a pusťte se do práce. 

2. Jednoduše začněte

Pokud se cítíte unavení, vyčerpaní nebo se vám jen nechce začít s plněním nějakého úkolu, nečekejte na zázraky. Chuť se sama nejspíš neobjeví. Jednoduše si sedněte k počítači a začněte, i když máte pocit, že nevíte jak. Ve většině případů to trvá jen pár minut, než se „rozjedete“. Navíc nemusíte začít od začátku, klidně se jako první pusťte do části, o které víte, že vám půjde. K náročnějším částem se vrátíte zpětně. 

3. Eliminujte rušivé elementy

Pokud už na úkolu začnete pracovat, snažte se udržet souvislé soustředění. Práci tak zvládnete rychleji a efektivněji. Vypněte si notifikace na telefonu i počítači, e-mail od kolegy či klienta chvíli počká. Pracujete-li v open spacu nebo sdílíte kancelář s někým dalším, vezměte si sluchátka a pusťte si hudbu. Ideální jsou instrumentální melodie nebo zvuky, které odblokují hluk z okolí a budou vás stimulovat při práci (např. bílý šum). Nasazená sluchátka jsou i signálem pro vaše kolegy, aby na vás nemluvili. Mějte dopředu nachystané vše, co budete pro práci potřebovat – ať už jde o poznámky, psací potřeby, náhradní náplně do tiskárny nebo nabíječku na notebook. 

4. Snězte žábu

Seberozvojoví kouči označují jako žábu ten nejvíc otravný nebo nejtěžší úkol, který vás v daném dnu čeká. Právě tím se vyplatí začít, i když vás možná láká vyřešit raději několik snazších záležitostí, jako odpovědět na e-maily nebo odeslat objednávky. Tyto drobnosti vám ale ukrojí kus energie a navíc budete pořád myslet na to, do čeho se vám nechce. Pokud budete prioritní úkoly posouvat během dne, je velká šance, že se dostanete do stresu kvůli nestíhání. Proto s ním začněte a zbytek dne budete mít dobrý pocit a méně frustrace.

5. Pište si to do listy

Jakoukoliv věc, kterou musíte řešit, si napište na seznam úkolů. Nenoste povinnosti v hlavě, jednak vás budou zatěžovat a také je riziko, že na ně zapomenete. Abyste se vyznali v prioritách, označte jednotlivé položky barevně nebo pomocí symbolů.

Někteří specialisté na time management radí vyřešit záležitosti, které netrvají déle než 5 minut, hned. Například odpovědět na rychlý e-mail nebo si ho jen přesunout do složky k vyřešení na později. Neocenitelným přínosem to do listů je také pocit uspokojení, který budete mít při jeho odškrtávání.

6. Nezapomínejte na odpočinek

Práci prokládejte chvilkovým odpočinkem, jinak se budete brzy cítit vyčerpaní a během odpoledních hodin toho už moc neuděláte. Někomu vyhovuje např. technika pomodoro (25 minut práce a 5 minut odpočinku), pro jiného je lepší pracovat v delších úsecích. Vyzkoušejte více technik a najděte tu správnou pro sebe. V pauze se projděte, protáhněte, procvičte oči (doporučuje se alespoň na chvíli během práce na počítači dívat do dálky). Někoho motivují také malé odměny za splněné úkoly, například sladkost, káva nebo telefonát někomu blízkému. 

Věříme, že naše předchozí rady vám usnadní překonání prokrastinace a sníží stres s ní spojený. Pokud vám odkládání povinností značně komplikuje život a zdá se vám, že ji nemůžete překonat, je možná čas zamyslet se nad tím, zda jste skutečně spokojeni se svou prací a proč ji vlastně děláte.

Praktický průvodce komunikací 

„Když si chceš udělat pořádek v životě, musíš si nejdřív udělat pořádek v hlavě,“ píše Martin Poliačik v úvodu své knihy a nastoluje tím téma, kterému se dál podrobně věnuje. Studiem kritického myšlení se zabývá už od 90. let. Má za sebou desítky přednášek a školení. Díky této praxi věděl, na jaké informace lidé často reagují nebo co mají problém pochopit. Znalosti a zkušenosti přednášejícího převedl do ucelené psané formy, která je velmi povedeným průvodcem komunikací.

Pro začátek si čtenáři ujasní, co kritické myšlení znamená. Často se totiž zaměňuje s informační gramotností, která je ale jen jeho součástí (i když důležitou). Podobně se plete se selským rozumem. To je typ myšlení založený na pozorování praktických záležitostí. Kdysi fungovalo skvěle, ale v dnešní době už s ním nevystačíme. Kritické myšlení je komplexní způsob přemýšlení. Umožňuje nám sledovat, jak naše mysl funguje a jak komunikujeme. 

Kritické myšlení jako zbraň 

Proč kritické potřebujeme úplně všichni? Odpovědí je informační přetlak. Abychom se nenechali zahltit, je užitečné umět rozlišit mezi podstatným a nepodstatným (a také rozpoznat dezinformace). Lidská mysl je přirozeně líná. Málokomu se chce přemýšlet nad tím, jestli jeho přesvědčení mají skutečně opodstatněné základy. 

V tomto nastavení nás ještě víc utvrzují naše sociální bubliny, média, která si vybíráme jako zdroj informací, nebo také algoritmy sociálních sítí. Ty nabízí právě takové příspěvky, se kterými člověk nejvíc souzní. V knize najdete konkrétní tipy a nástroje, jak k informacím přistupovat. Naučíte se sestavit argument, správně pokládat otázky, ale také formulovat kritiku. Text doprovází řada ukázek z praxe, například rozhovorů, a také přehledné infografiky pro lepší pochopení.

Koho bude kniha bavit?

Pořádek v hlavě osloví čtenáře, kteří se rádi sebevzdělávají. Naučí je lépe přemýšlet nad informacemi a nad tím, jak funguje jejich mozek – kritické myšlení využijete v osobním i pracovním životě. Pokud nepatříte k fanouškům odborné literatury a přesto byste se o tématu rádi dozvěděli víc, je tato kniha i pro vás. 

Má totiž dvě části, které se vzájemně prolínají, ale jsou typograficky odlišené. První text představuje základní osu. Je srozumitelný, čtivý, nejde zbytečně do detailů. Dá se číst samostatně, a i tak je informačně hodnotný. Pokud ale chcete znát širší souvislosti a zajímají vás data, je tu pro vás druhá část. Najdete v ní definice, citace odborníků a odkazy na zajímavé aktuální studie z oblasti komunikace.

1. Uzavřete rok 2022

Ideální je už před vánočními svátky v práci, ve své hlavě a doma „uklidit“. Uzavřít všechny rozdělané úkoly, vystavit poslední faktury, stihnout vymést ty nejzaprášenější kouty a užívat si pohody s rodinou a blízkými bez toho, aby na nás někde číhalo nepříjemné překvapení. Ideálně odložte i telefony, tablety a počítače. Žijte přítomností.

Slyšeli jste někdy o vykuřovacím rituálu? Ano, jde o ty různé tanečky a čoudící smotky bylin ve filmech s indiány. Není to ale jen pohádka, vykuřovací rituály opravdu od pravěku slouží k očistě a odvedení všeho špatného. Pokud se vám taková vyhlídka líbí, konec roku je ideálním načasováním, kdy se na to vrhnout a vykročit tak vstříc roku 2023 s čistým štítem.

2. Naplánujte si nadcházející rok

Chcete pořád zhubnout těch pár kilo? Naučit se nový jazyk? Navštívit další zemi? Říkáte si to samé každý rok? Nastavte si reálné cíle. Místo toho, abyste si ihned kupovali permanentku do fitka, kam stejně nebudete chodit, vyberte si cvičení, které se vám zamlouvá a přihlaste se na první lekci. Pokud už reálně budete mít něco v kalendáři rezervované, donutí vás to trochu víc než jen myšlenka, že byste měli jít cvičit. Ta se dá totiž vždycky odložit.

Stejně tak asi není nutné kupovat si hned učebnici španělštiny, na kterou bude sedat prach. Objednejte si rovnou lekce, z těch se jen tak nevyvlíknete. To stejné platí i s návštěvou nové destinace – pokud si nekoupíte letenky hned nebo nevyberete termín, za půl roku už to vezme čas.
Není potřeba si plánovat rok minutu po minutě, ale můžete mít alespoň zběžný plán, kterého se budete během roku držet. Nemá smysl si dávat fádní a nereálné cíle, které nedodržujete už roky. Letos to zkuste jinak.

3. Vzdělávejte se

Možná to bude rovnou součástí vašeho plánu na další rok, ale seberozvoj by neměl ve vašich cílech chybět. Každý den si přečtete nějaká zajímavá fakta, konečně se pustíte do knihy, kterou dlouho odkládáte, koupíte si kurz, který vás naučí něco nového nebo se rozhodnete přihlásit do místního kroužku milovníků čehokoliv. Hlavu je potřeba stále zaměstnávat.

4. Soustřeďte se na spánek a stravu

Nedokopete se do postele před 12? Možná zkuste přemýšlet nad svými večerními návyky. Co takhle vypnout v 8 telefon a televizi? Nebudete za chvilku zralí na kutě? Spánek je jedním z nejdůležitějších aspektů našeho odpočinku, a proto bychom na něj měli dbát. Správné životosprávě pak samozřejmě přispívá i rozmanitý jídelníček. Můžete si ve svém plánu zadat, že každý týden uvaříte nějaké nové výživné jídlo.

Pokud chcete jít ještě dál, podívejte se, co to je mindfulness, a zkuste se naučit žít podle těchto zásad.

5. Čtěte Pozitivní zprávy

Otevřete noviny nebo zapnete zprávy a už na vás padá splín? Doba možná není růžová, ale je důležité si každý den přečíst alespoň něco hezkého. Zůstaňte věrni Pozitivním zprávám a my vám slibujeme, že vám budeme přinášet jen to nejlepší i celý další rok.

Autorský článek Barbary Tesařové

Pomalé ráno

Ráno dělá den. Nepočítá se do něj pouze snídaně, ale všechno, co je jeho součástí. To znamená, že už způsob, jakým se probudíme, hraje velkou roli. Víte, že pravidelně nestíháte? Tak si přivstaňte. Důležité je, abyste měli dostatek času se probrat a přeladit z noci na nový den. Ideální je proto hned po probuzení nešmátrat po mobilu, abyste si přečetli nejnovější zprávy. Dovolte si být sami se sebou. Pozdravte své tělo a navnímejte, jak se dnes máte. Teprve potom vstávejte a připravte si snídani, skočte do sprchy nebo cokoliv jiného, co je vám blízké a dělá vám dobře.
Ideální je si ze svých ranních aktivit udělat takový malý rituál, který budete pravidelně dodržovat.

Důležité maličkosti

Víte, že vám káva ze stánku po cestě do práce udělá radost? Nebo zbožňujete květiny? Proč pořád čekat, až vám někdo něco koupí? Dopřejte si to sami. Každá drobnost se počítá, protože když si dopřejete věci, které máte rádi, tak budete mít zaručeně větší chuť do života.

Dech zastává důležitou úlohu

Často zapomínáme dýchat a tuto činnost vykonáváme mělce a povrchně. Tím se nám však málo okysličuje tělo. Buňky přitom kyslík ke správné funkci potřebují. Proto začněte dýchat vědoměji. Nadechujte si nejprve do břicha a poté do plic. Zprvu se na to budete muset soustředit, časem se tato činnost zautomatizuje a vy o ní téměř nebudete vědět.
Jakmile prohloubíte svůj dech, automaticky zpozorujete nárůst energie, také se vám uvolní hlava. Když se budete soustředit na to, jak dýcháte, nebude tolik prostoru pro přílišné přemýšlení, která umí být leckdy vyčerpávající.

Stop toxickým vztahům

Máte ve svém okolí lidi, kteří vás doslova vysávají a po setkání s nimi se cítíte unaveně? Pak je nejvyšší čas zvážit, zda s nimi chcete trávit svůj čas. Vymotat se z toxických vztahů dá někdy práci, ale výsledek stojí za to. Jakmile člověka přejde smutek ze ztráty blízkých, tak se mu obvykle podstatně uleví. Na základě toho lze i poznat, že jste učinili krok správným směrem. Obklopujte se raději lidmi, kteří vás inspirují a podporují.

Hýbejte se

Nejen sport, ale pohyb všeho druhu v těle vyplavuje endorfiny. Proto má tolik sportovců veselou mysl a dobrou náladu. Pakliže po ní také toužíte, zařaďte pohyb do svého diáře a učiňte z něj pravidelnost. Nejen, že se budete psychicky cítit lépe, ale zpevní se celé vaše tělo. To stojí za zvážení, co myslíte?

Zdravá střeva

O střevech se často hovoří jako o druhém mozku. Vědci v mnoha studiích prokázali, že zdraví zažívacího traktu výrazně ovlivňuje naši psychiku a pocity. Při vnitřní disharmonii se lidé trápí, jsou smutní a podléhají snadněji strachům. Proto je potřeba pečovat o svůj mikrobiom. Vhodné je zainvestovat do kvalitních probiotik a oleje z tresčích jater, který pomůže střeva zhojit.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové

Rozum je dobrý sluha, ale zlý pán. Platí to dvojnásob v naší racionalizované společnosti, odkud se razantně vytratila citovost. Jsme tlačeni k výkonu, úspěchu, stoupání po kariérním žebříčku až do oblak. Honíme se za nedostižnými ideály, přičemž když pak dorazí těžká nemoc, všechno to, co pro nás bylo dřív důležité, se rozplývá do prázdna. Protože zdraví si za peníze nekoupíme. Často teprve tehdy dostává prostor citová část uvnitř nás a probouzí se intuice, kterou jsme měli celou dobu, ale do té doby ji příliš nevyužívali. Jaké to bylo, když s intuicí začala spolupracovat autorka knihy? Čeho všeho kromě nefunkčního vztahu s partnerem a práce se musela vzdát, aby se uzdravila?

Jitka Juliet Navrátilová žije od mládí v Londýně, kde pracuje jako profesionální průvodkyně. Autorka se vydala na cestu za uzdravením poté, co ji byla diagnostikovaná dvě nevyléčitelná onemocnění – revmatioidní artritida a lupus. Západní medicína neumí ani jednu z těchto nemocí léčit, pouze potlačuje příznaky. Autorka, která si nechává říkat Juliet, léčbu odmítla a vydala se na pěší pouť do Santiaga de Compostela. Tehdy ucítila hlas svého srdce, který ji volal právě do Jižní Ameriky. Po návratu z „výletu“ se tedy rozešla s přítelem, dala okamžitou výpověď v práci a vyrazila. To vše navzdory nesnesitelným příznakům, které autoimunitní nemoci doprovázejí. Uvědomila si, že není nač čekat. Respektive že život na ni rozhodně čekat nebude.

Její příběh je o dvou cestách. Jedna z nich je dobrodružná, vede ji amazonským pralesem, horami, pouští a pobřežím po celém latinskoamerickém kontinentu. Druhá, neméně dobrodružná cesta vede do jejího nitra a za hranice běžného vědomí, přes které ji přenese psychedelická rostlinná medicína ayahuasca, tabák mapacho a rostlina San Pedro. Jedná se tedy o netradiční formu cestopisu a příběhu důvěry, odhodlání a snahy porozumět nemoci, a tím i sám sobě.

Kniha je čtivá. Dozvídáme se z ní mnoho o tamních obyvatelích, způsobu jejich života i o jejich kultuře. Zásadní je však linka cesty za uzdravením, která se prolíná celou knihou. Právě ona taky žene čtenáře kupředu, protože chce vědět, jak to dopadlo a co tedy té Juliet pomohlo. Abych vás ještě více nalákala k četbě této inspirativní knihy, vybírám tuto ukázku: „Každý máme na vybranou, kým se staneme. Životní okolnosti mohou být těžké a může nám připadat, že na to, abychom je změnili, jsme v tomto velkém vnějším světě moc malí, slabí, nemocní či chudí. Ale i když se zdá, že podmínky života změnit nelze, je každý z nás schopen změnit svůj duševní postoj. Náš vnitřní svět je nám k dispozici s celým svým bohatstvím a potenciálem, který by mohl hory přenášet.“

Slovo autorky článku:

Na Juliet jsem narazila náhodou, když s ní byl rozhovor v DVTV. Okamžitě jsem pak utíkala do knihkupectví pro její knihu. Autoimunitní nemoci, kterých je celá řada, fungují totiž na zásadním principu, a tím je zblázněná imunita. Namísto, aby nemocného chránila, když potřebuje (například při setkání s virem a bakteriemi), je přehnaně aktivní a útočí sama proti sobě. To znamená, že dotyčný člověk tak likviduje sám sebe. Vzhledem k tomu, že se toto téma mě samotné týká, neskutečně mě zajímalo, jak to Juliet dokázala. Už při čtení knihy se dozvídáme odpovědi a je fascinující sledovat autorku na její cestě, kdy je jí chvíli lépe a pak se nemoc vrací v plné síle, což sama znám. Až nakonec dojde k poznání. Všechny poznatky, ke kterým během cesty dospěla a jsou rozeseté v celé knize, pak ještě v závěru shrnuje.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové

2050

Nováčkem na podcastové scéně je počin oceňovaného projektu Fakta o klimatu. V podcastu 2050 se moderátoři Petr Holík a Vendula Svobodová společně s hosty snaží pomoci posluchačům, aby se v otázce změny klimatu lépe orientovali. Sami autoři podcastu tvrdí, že nechtějí prohlubovat „klimatickou depresi“, ale chtějí, aby lidé věděli o řešeních, která jsou v současné době už k dispozici a lze je použít. Podcast i celý projekt je založený na faktech a vědeckých poznatcích, zároveň ale připouští, že v některých otázkách zatím nemají jasno ani odborníci. V první sedmidílné sérii se autoři věnují tématu dekarbonizace světa a dosažení uhlíkové neutrality, a to především v Česku a Evropě. Pokud chcete společně s tvůrci prozkoumat svět budoucnosti, ve které nám neteče do bot, je tahle série přesně pro vás!

View this post on Instagram

A post shared by 2050 (@2050_podcast)

EKOmaniaci

Pro autorku podcastu EKOmaniaci Pavlu Wernerovou je udržitelnost celoživotním tématem. Na blogu Za lepší život se snaží inspirovat čtenáře k ekologickému uvažování ve všech sférách života, na téma Zero Waste pořádá přednášky pro veřejnost i firmy. Na svém kontě má také knihu Konec doby odpadové. Rozmanitost tématu udržitelného životního stylu se promítá také do samotného podcastu. V něm Pavla zpovídá hosty z nejrůznějších oborů. Pustit si tak můžete rozhovor s terapeutkou enviromentálního žalu, vizionářem v oblasti zelené energie nebo třeba výrobcem elektromobilů.

Fashion Session

Módní průmysl a fast fashion je v rámci přemýšlení o udržitelném způsobu života kapitola sama pro sebe. Slovenské moderátorky Zuzana Dutková a Natália Pažická se ve svém podcastu nebojí mluvit o kontroverzních tématech a snaží se ukázat, jak a kým je oblečení z řetězců vyráběno. Ve zhruba půlhodinových epizodách se dozvíte důležité informace o certifikátech, rozdílech mezi slow a fast fashion, ale i upřímné výpovědi o tom, že přejít na udržitelnější způsob života není snadné a nejde to hned.

View this post on Instagram

A post shared by FASHION SESSION (@fashionsessionpodcast)

NILA podcast

Jedním ze zástupců české pomalé módy je značka NILA. Její podcast ale není pouze o obsahu šatníku. V příjemných delších rozhovorech se moderátoři společně s hosty snaží najít cestu ke smysluplnému životnímu stylu i zdraví, inspirovat a umožnit posluchačům na chvíli vydechnout. Tématy podcastu jsou tak mimo jiné i knihy, přístup k rodičovství a vzdělávání nebo život na venkově.

Začneme možná trochu zhurta – prochází dnes mužství krizí?

Hovoří se o tom už pár let. Někteří chlapi na to slyší a makají na sobě. Jiní se tomu zasmějí a máchnou rukou. Mně ale víc a víc dává smysl mluvit o krizi chlapectví. Pak totiž zpozorní i ti, kteří tou rukou mávli – už se to netýká jen jich, ale i jejich synů a dcer. Většinou však začnou něco dělat až v momentě, kdy dostanou obří životní ránu, které jsme dali krásný název „krize středního věku“.

Co tedy mužství ohrožuje?

Nejasnost rolí, nedokončený odchod od matky, nepřijetí otcem i nedokončený přechod do dospělosti, tedy nepřevzetí odpovědnosti za sebe, svůj život a své činy. Zní to až pateticky, ale velká část mužů se s tímto potýká nebo v tom žije. Vidí to všichni kolem nich, jen ne oni samotní.

Nežádá si však dnešní doba jiné muže než třeba před dvaceti, třiceti lety?

Částečně ano. Od dnešních mužů se na první pohled vyžadují jiné věci. Už nemusíme tak často plnit roli bojovníka, ochránce rodiny, rodu, hodnot, vlasti. Nemáme větší slovo a nikdo už nám z úcty nevyká.

Ale kdo vlastně určuje, jak má dnes vypadat muž? Něco tušíme a cítíme, něco odkoukáme z rodiny a zbytek čerpáme z filmů či knih. Jako malí kluci se učíme pozorováním, nejlépe od táty nebo od dědy. Ale co když tu nejsou? A co je vlastně ženské a co mužské? Nemáme nastavené hranice, role, očekávání a dohody. V něčem je to možná posun kupředu, ale jinde příčina zmatků.

Cílem vaší iniciativy je tedy rozvíjet vědomé mužství…

Muži by si měli být vědomi toho, co dělají a nedělají. Je to spojené s přebíráním odpovědnosti za sebe, své činy a později za druhé lidi, rodinu, společenství… Muž by měl být zodpovědný za to, co tu nechá pro své děti a děti svých dětí.

A jaká je v tom všem role ženy?

Abych se stal mužem, potřebuji se oddělit od matky. Muže dělají mužem činy, jiní muži, zkušenosti. Potřebuje věci zkoušet, zažít si úspěch i naučit se vyrovnat s neúspěchem, zvednout se, přijmout výzvu a dokončit ji. A o tom se potřebuje bavit s otcem. Jako matka musíte synovi od určitého věku prostě důvěřovat.

Zejména puberta je ideálním časem na různé rituály, kdy by kluci měli trávit víc času s otcem a bavit se o agresivitě, sexualitě, motivaci, spiritualitě. Výchova dítěte je však ohraničený projekt, který je potřeba dokončit. Dnes se ta doba díky studiu prodlužuje – věk, kdy se mladí lidé cítí být dospělými, je 36 let. Takže spousta mužů, kteří již mají děti, sama ještě nedospěla.

Ale co když otec přítomen není, nechce se ve výchově angažovat, nebo sám neumí to, co by měl předávat?

Pak jsou tu prarodiče, jiní chlapi v rodině či prostě jiní muži v okolí, kteří mohou být příkladem. Ale vím, že to není vždy jednoduché.

Partnera, který tímto vzorem není, mohou ženy lehce popostrčit. Přestat mu dělat maminku a bez výčitek mu vysvětlit, že se od té své vlastní potřebuje odpoutat, a že to dělá také pro své děti. Pošlete ho na kurz nebo mu pořiďte knihu na toto téma, a pak už mu jen nechejte prostor.

Je nějaká věková hranice, kdy na sobě muži mohou začít pracovat?

Nikdy není brzy ani pozdě. Začíná to uvědoměním, co se mi to vlastně děje a proč. A že kdo se nemění, bude změněn, a ne vždy tak, jak se mu bude líbit. A přesně to si ukazujeme na mužských kurzech a kruzích.

S jakými reakcemi se nejčastěji setkáváte, když toto téma otevřete?

První reakce většiny mužů je odmítání. Oni jsou přece v pořádku, to všichni ostatní jsou rozbití. Muži se navíc většinou neumí bavit s ostatními muži. Jsou zvyklí, že si musí nejdřív „poměřit pindíky“, nebo stále s někým bojovat o to, kdo bude alfa samec. Je to úsměvné, ale takhle to na nevědomé rovině funguje a děje se nám to od dětství.

Proč se k vám tedy přihlašují?

Na Mužské kruhy a kurz Zralé mužství se hlásí ti, kteří mě znají, mají doporučení od jiných mužů nebo hledají záchranu. Na kurzy pro otce a syny či dcery přijíždí polovina mužů jen proto, že jim je koupily jejich ženy. Ve chvíli, kdy se debaty o mužství dotýkají jejich dětí, jsou ochotni naslouchat a připustit si, že by se sebou mohli něco dělat. Když pak ale zažijí tu hloubku a sílu mužské skupiny, výrazně jim to mění život a přináší spoustu pozitivního.

Jak se takové probuzení projevuje?

Jsou to dojemné chvíle, kdy si dávají do pořádku vztahy s tátou nebo s mámou. Muži mnohdy pláčou štěstím. Začínají chápat, co se jim děje, a že to není jen jejich chyba. Vidí svá zranění a traumata, i to, jak se je snažili maskovat, a tím ubližovali lidem kolem sebe. To často nastartuje proces, který je nezastavitelný. Je to proměna nezralých mužů v dospělé, vědomé a zralé muže.

Proč se vaše kurzy konají v přírodě, když se životy většiny z nás odehrávají v moderních domech, kancelářích a školách?

Některé krátké kurzy děláme i v moderních domech. Ale příroda má tu krásnou vlastnost, že nás dokáže zastavit a vrátit k naší podstatě. Navíc jsme její neoddělitelnou součástí. A to, co se nám děje, je často právě kvůli bariérám, které jsme si jako civilizace vystavěli. 

Na kurzech také často odkládáme telefony a počítače, což na akcích pro rodiče s dětmi paradoxně mnohem lépe zvládají děti. Mají tam živé kamarády a pozornost rodiče, o kterou nemusí bojovat se sourozenci, ale ani s tím telefonem, počítačem, televizí a podobně. Díky přírodě se všichni zklidní a řeší podstatné věci. Jsou to chvíle, kdy se dotýkají své duše a vidí ty vtipné hry ega. 

Medailonek

Pavel Kučera aktivně působí jako konzultant, facilitátor a trenér týmové spolupráce. Zaměřuje se na seberozvoj a leadership. Je zakladatelem iniciativy Otec a syn, která nabízí kurzy pro chlapce od šesti let, ale i pro muže každého věku a jejich blízké. Mezi nejžádanější patří kurzy Transition pro mladé muže na cestě do dospělosti, kurz Quo Vadis pro dospělé muže, který je založený na archetypech, a kurzy pro dvojice (Otec a syn, Otec a dcera, Matka a syn). K setkávání pak slouží uzavřená skupina Zralé mužství a otevřené Mužské kruhy.