Výzkumníci trénovali systém na téměř dvou tisících skutečných fosilních stop a miliony dalších variant vytvořili simulací přírodních deformací. Díky tomu se umělá inteligence neučí jen „ideální“ otisky, ale i jejich proměny v reálném terénu. Při testování se její závěry zhruba v 90 procentech shodovaly s hodnocením lidských odborníků, což z ní může udělat užitečný druhý názor pro paleontology.

DinoTracker už pomohl upozornit i na velmi staré stopy s překvapivě ptačími rysy a znovu se podíval na nálezy ze skotského ostrova Skye. Neznamená to, že aplikace nahradí odborníky, ale může urychlit výzkum, zpřístupnit paleontologii širší veřejnosti a přiblížit dávný svět lidem, kteří by jinak kolem zkamenělé stopy možná jen prošli bez povšimnutí.

Fosilie pochází z geologického souvrství Chorrillo nedaleko města El Calafate, které vznikalo za teplého a vlhkého klimatu na záplavových planinách jižní Patagonie. Kostensuchus atrox měřil asi 3,5 metru na délku a vážil kolem 250 kg, čímž byl jedním z největších známých predátorů své doby. Podle vědců se jeho anatomie, včetně robustních končetin a zubatých čelistí, hodí pro lov na souši i v mělkých vodách, čímž poukazují, jak rozmanité životní strategie měli prehistoričtí krokodýlí příbuzní.

Objev Kostensuchus atrox významně rozšiřuje naše poznání o ekosystémech na konci druhohor a o tom, jak krokodýlí příbuzní soupeřili s dinosaury o postavení vrcholových predátorů. Fosilie je jedním z nejlépe zachovaných zástupců peirosauridů. Skupiny prastarých krokodýlomorfů, která žila na jihu Gondwany.

Zajímavostí objevu je samotné jméno dinosaura. Nově objevený dinosaurus dostal jméno Istiorachis macarthurae, přičemž první slovo znamená „hřbetní plachta“ a druhé odkazuje na příjmení jachtařky MacArthurové. Té se vědci takto rozhodli vzdát hold. Její vytrvalost a odvaha podle nich symbolicky odpovídají schopnosti tohoto tvora přežít v náročném prostředí pravěké krajiny. Spojení světa moderního sportu a paleontologie má podle autorů objevu přiblížit vědu i lidem, kteří se o dinosaury běžně nezajímají.

Objev znovu ukazuje, že i v Evropě lze stále nalézt zásadní stopy dávné minulosti Země. Každý nový druh pomáhá vědcům lépe pochopit vývoj ekosystémů i to, jak se zvířata přizpůsobovala měnícím se podmínkám. A zároveň připomíná, že věda může mít i lidský rozměr. Třeba v podobě jména, které propojí pravěk se současnými inspirativními osobnostmi.

Při běžných pracích v lomu si jeden ze zaměstnanců všiml podivných útvarů v hornině. Po bližším zkoumání se ukázalo, že se jedná o perfektně zachované dinosauří stopy. Tyto otisky patří dvěma rozdílným druhům – masožravému teropodovi Megalosaurovi, jenž dorůstal délky až šesti metrů, a býložravému sauropodovi rodu Cetiosaurus, jehož délka mohla přesáhnout 18 metrů.

Na průzkumu naleziště se podílelo více než 100 odborníků, včetně vědců z Oxfordské a Birminghamské univerzity. Během června 2024 se jim podařilo odkrýt pět sekvencí stop, přičemž jedna z nich měří neuvěřitelných 150 metrů. Díky tomuto objevu se lom Dewars Farm Quarry stal nejrozsáhlejším nalezištěm dinosauřích stop ve Velké Británii.

Paleontologové věří, že v lomu by mohly být objeveny další podobné stopy. Tento průlomový objev otevírá nové možnosti pro výzkum života v období jury a poskytuje neocenitelné informace o pohybu a chování pravěkých obrů, kteří kdysi dominovali naší planetě.

Podle dřívějších nálezů se v této části Země dinosauři měli rozšířit až mnohem později, nový objev tak výrazně změnil pohled vědců. Pozůstatky nového druhu, který byl pojmenován v jazyce východních Šošonů, kteří tuto oblast dříve obývali, byly nalezeny již v roce 2013. Až začátkem tohoto roku o tom vyšla studie paleontologa Davida Lovelace z Geologického muzea Univerzity ve Wisconsinu v odborném časopise Zoological Journal of the Linnean Society.

Tento druh dinosaura byl zhruba velikosti slepice a měl dlouhý ocas, nedochovala se ovšem jeho lebka, takže vědci s jistotou nevědí, čím se živil, ale vypadá to na všežravce. Stal se tedy nejstarším dinosaurem Severní Ameriky a svým stářím vyrovnal i ty nejstarší druhy, které byly nalezeny na jiných místech Země. Z těchto malých tvorů se pak evolučně vyvinuli tunoví obři.

Zkamenělina byla nalezena v takzvaném globálním geoparku UNESCO na ostrově Port Island, který se nachází zhruba 27 kilometrů severovýchodně od přístavního města. Zkamenělé pozůstatky patřily velkému dinosaurovi z období křídy, žil tedy před 145 až 66 miliony lety.

Pozůstatky se podařilo nalézt poté, co ostrovní oddělení památkové péče v březnu upozornilo na usazenou horninu, která obsahuje látky připomínající fosilii obratlovců. Vláda následně pověřila experty z pevninské Číny, aby provedli terénní výzkum. Odborníci odhadují, že tělo dinosaura se nejspíše skrývalo v písku a štěrku, než jej odhalila velká povodeň a pak opět zakryl sypký materiál.

Fosilii Gondwanax paraisensis našel lékař Pedro Lucas Porcela Aurelio ve městě Paraiso do Sul v nejjižnějším brazilském státě Rio Grande do Sul. „Být prvním člověkem, který se dotkl něčeho z doby před 237 miliony let, je mimořádné,“ řekl Aurelio, kterého paleontologie fascinuje už od dětství.

Plaz byl velký zhruba jako pes s dlouhým ocasem a vážil mezi třemi a šesti kilogramy. Pravděpodobně se pohyboval na území dnešní jižní Brazílie, když bylo na Zemi mnohem tepleji než dnes. Fosilie byla identifikována jako nový silesaurid, což je vyhynulá skupina plazů. Paleontologové diskutují o tom, zda silesauridi byli skutečnými dinosaury, nebo zda šlo o předchůdce těchto tvorů, kteří kdysi ovládali Zemi. „Pochopení vlastností dinosaurů by mohlo objasnit, co bylo pro jejich evoluční úspěch klíčové,“ uvedli vědci.

Když se mluví o dinosaurech, myslíme zvláště na ty obrovské ještěry, kteří se proháněli nekonečnými lesy a džunglemi. Existovali ale i mnohem menší druhy. Nový objev z jižního Japonska měl jen nějakých 10 kg a měřil kolem 80 cm. Jeho pojmenování je tedy příznačné, v překladu „gnóm ze Sasajamy“ tedy trpaslík. Šlo o býložravého dinosaura, který žil v období pozdní jury až pozdní křídy, píše odborný časopis Papers in Palaentology.

Podle všeho byl tento druh příbuzný jiným dinosaurům, jejichž ostatky byly nalezeny v Severní Americe, což není tak zvláštní, protože v té době byla ještě Eurasie propojená pevninou s Amerikou.

Před lety se povedlo v Mexiku objevit část lebky, která se stala katalyzátorem nejnovějších zjištění. Tento exemplář totiž naznačuje, že Tyrannosaurus osídlil Severní Ameriku mnohem dříve, než se dříve věřilo. Vzhled Tyrannosaura rexe, pravděpodobně největšího a nejimpozantnějšího suchozemského predátora v historii vyskytujícího se v Severní Americe před asi 66 miliony let byl ještě donedávna zahalen tajemstvím, zejména kvůli nepřítomnosti jeho blízkých příbuzných na kontinentu. Poslední objev vrhá na tuto záhadu nové světlo.

Tyrannosaurus mcraeensis, velikostně zhruba stejný jako Tyrannosaurus rex byl impozantním pojídačem masa. Výzkumníci zdůrazňují rozdíly v čelistní kosti, které naznačují, že nejde o přímého předka Tyrannosaura rexe. Všechno však naznačuje tomu, že existovaly i další neobjevené druhy dinosaurů. Také to vypovídá o tom, že se vrcholoví predátoři potulovali po jihu Spojených států nejméně před 72 miliony let.

Vědci zkoumali nový druh raného jurského sauropodomorfa, Qianlong shouhu, objeveného v Guizhou v Číně. Nález se skládá ze tří dospělých koster a pěti snůšek vajec. Mělo by se jednat o nejstarší fosilní důkazy spojující dospělé dinosaury s hnízdy. 

Výzkumníci použili různé techniky, jako jsou histologické tenké řezy a skenovací elektronová mikroskopie, aby prozkoumali mikrostrukturu skořápky vajec, která se v hnízdech našla. Podařilo se přitom odhalit podobnost s křídovými dinosauřími vejci, vyznačujícími se dvouvrstvou strukturou. Vápnitá vrstva Qianlongových vajec byla sice silnější než většina vajec s měkkou skořápkou, ale zároveň tenčí než odrůdy s tvrdou skořápkou. To znamená, že Qianlong snášel kožovitá vejce. Toto tvrzení podpořila analýza fragmentace vaječných skořápek. Podle vědců byla kožovitá vaječná skořápka pravděpodobně typickou pro plazí skupiny, jako jsou Avemetatarsalia, Archosauria a Testudines.

Fosilní pozůstatky nového druhu dinosaura, který získal jméno Vectipelta barretti, byly objeveny ve skalní formaci, jejíž stáří se datuje do období před 66 až 145 miliony let. Nový dinosaurus vykazuje jistou podobnost s ankylosaurem nazvaným Polacanthus foxii, který byl nalezen na ostrově před téměř 160 lety – zástupci rozsáhlé skupiny ankylosauria obecně mnohdy rovněž disponovali kostěným pancířem.

Přesto se badatelé nedomnívají, že by oba druhy byly blízce příbuzné. Vectipelta barretti se totiž od svého předchůdce objeveného v roce 1865 odlišuje jinou pánevní strukturou a podobou kostí na krku a zádech. Podle expertů měl také ostnatější pancíř.

Před rokem jsme informovali o nově nalezeném sauropodovi Olliem v Austrálii. Nyní vědci hlásí objev dalšího dinosaura. Byla objevena první téměř kompletní lebka patří jedinci přezdívanému Ann. Dinosaura se podařilo identifikovat jako druh Diamantinasaurus matildae.

Diamantinasaurus je součástí dinosauří skupiny Sauropoda, která se vyznačuje malými hlavami, dlouhými krky a ocasy, soudkovitým tělem a čtyřma sloupovitýma nohama. „Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl zúčastnit tohoto prvního objevu v Austrálii. Možnost vést výzkum těchto fosilií byla obrovská výsada. Tato lebka nám poskytuje vzácný pohled do anatomie tohoto obrovského sauropoda, který žil v severovýchodní Austrálii před téměř 100 miliony let,“ uvedl doktor Stephen Poropat, vedoucí výzkumník a paleontolog z Curtin’s School of Earth and Planetary Sciences.

Teropodi, pro nás známější jako masožraví dinosauři, kteří obývali prehistorickou Zemi, byli různých velikostí. Od obřího Tyrannosaura rexe velikosti autobusu až po menšího Velociraptora velikosti psa. Vědci se dlouho snažili přijít na to, proč se velikosti dinosaurů vyvinuly tak odlišně.

Nyní však díky studii zveřejněné v časopise Science víme, že se dinosauři překvapivě nemuseli vyvinout do své finální velikosti tím, že rostli pomaleji nebo rychleji než jejich předci.

Proč je největší známý dinosaurus tak velký?

Spousta zvířat, včetně dinosaurů, měla kosti, které se každoročně zpomalovaly nebo přestaly růst. Podobně jako u letokruhů tento znak odhaluje věk zvířete a lze jej také použít k výpočtu rychlosti růstu.

Tyto takzvané prstence se nazývají kortikální růstové značky, jak uvádí sám autor studie Michael D. D’Emic, paleontolog z Adelphi University.

Jak konkrétně souvisí prstence s růstem?

Celkově tým mezinárodních výzkumníků zkoumal 80 různých kostí teropodů, u kterých změřili zhruba 500 takových růstových prstenců. Výsledky ukazují, že široce rozmístěné prstence naznačují rychlejší růst a úzce rozmístěné prstence naopak ukazují, že zvíře rostlo pomaleji. Také zjistili, že neexistuje žádný vztah mezi rychlostí růstu a velikostí těla.

Speciální metoda otevírá nové výzkumné cesty v paleontologii a pomáhá vědcům lépe porozumět nejen samotným dinosaurům, ale také prostředí a komunitám, ve kterých žili. Vědci zjistili, že zatímco někteří dinosauři mohli často chroupat tvrdé kosti, jiní pravidelně jedli měkkou stravu. Kromě osvětlení chování různých druhů dinosaurů by tato inovativní technika mohla vědcům pomoci lépe porozumět starověkým prostředím, ve kterých tito tvorové žili. „Z toho, co jsme se naučili pomocí DMTA, budeme možná schopni rekonstruovat stravu vyhynulých zvířat a díky tomu vyvodit závěry o vyhynulých ekosystémech, paleoekologii a paleoklimatu,“ uvedla hlavní autorka studie Daniela Winklerová.

Vědci studovali celkem 48 zubů. 34 z nich bylo od teropodů a 14 od krokodýlů. Analýza překvapivě neodhalila důkazy o drcení kostí u Allosaura ani u tyranosaurů, ačkoli bylo dobře známo, že tyranosauři kosti pojídali. Podle vědců může být pro tento nečekaný objev několik důvodů. Například by se mohlo stát, že ačkoli Tyranosaurus rex byl schopen konzumovat kosti, bylo to méně běžné, než dříve odborná veřejnost předpokládala. Výzkumníci k analýze předložily dobře zachovalé zuby, takže se mohlo stát, že extrémně poškozené tesáky, které mohly poskytnout důkazy o drcení kostí, byly ze studijních vzorků vyloučeny. 

Šetření také odhalilo znatelné rozdíly mezi mladistvými a dospělými jedinci. „Studovali jsme dva mladé dinosaury a zjistili jsme, že u obou se ve srovnání s dospělými velmi lišilo potravní chování. Zjistili jsme, že nedospělé zuby se více opotřebovávají, což by mohlo znamenat, že se museli častěji krmit zdechlinami, protože jedli zbytky,“ vysvětlila Winklerová.

Mezinárodní tým objevil a shromáždil čtrnáct kostí druhu Epapatelo otyikokolo v Bentiabě v Angole postupně od roku 2005. Bentiaba se nachází na pobřeží Angoly, které tým nazval muzeem kvůli mnoha fosiliím, které se tam podařilo objevit.

Fosilie zvířete pochází z období pozdní křídy, což je velmi vzácné. „Tento nový objev nám umožňuje mnohem lépe porozumět ekologické roli tvorů, kteří létali nad vlnami Bentiaba na západním pobřeží Afriky přibližně před 71,5 miliony let,“ řekl člen týmu Michael J. Polcyn. Předpokládá se, že Epapatelo otyikokolo byl pterosaur živící se rybami podobný velkým současným mořským ptákům. Jeho křídla měla rozpětí až 5 metrů.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Sci News

Výzkumník Jordan Mallon ve spolupráci s kolegou Davidem Honem prozkoumal fosilní záznamy, podle kterých na Zemi kdysi žilo okolo 2,5 miliardy těchto masožravých dinosaurů. Nalezeno bylo ale dosud jen 32 fosilií dospělých jedinců, což není dostatečně široký vzorek. Odborníci nicméně na základě počtu těchto dinosaurů a jejich průměrného věku dožití vytvořili dva modely, podle kterých určili maximální velikost. V jednom z modelů vzali v potaz i možné rozdíly mezi samci a samicemi. Pokud by se tyto rozdíly projevovaly u tyrannosaurů, vědci odhadují, že by vážili až 24 tun.

Jedná se však o pouhé spekulace, jak potvrdili sami vědci. „Jde čistě o myšlenkový experiment podložený čísly,“ uvedl Mallon. Teprve až se najde Tyrannosaurus rex co do velikosti porovnatelný s výpočty odborníků, budou závěry o velikosti těchto dinosaurů skutečnými fakty.

Zdroj: České noviny, Novinky

Obrovský mořský predátor jménem Thalassotitan atrox obýval moře v oblasti dnešního Maroka zhruba před 95 až 66 miliony lety, dokud nevyhynul po dopadu meteoritu s názvem Chicxulub. Šlo o zástupce ze skupiny plazů mosasaurů, jejichž přeživšími potomky jsou dnes hadi a varani.

Nebyli to žádní malí tvorové, největší z nich mohli dorůstat až délky 15 metrů. Objevená fosilie lebky a čelisti poblíž Casablanky patřila zhruba 10metrovému kousku. Mosasauři se živili dalšími mořskými plazy, například plesiosaury, o kterých jsme psali nedávno. Objev francouzských paleontologů ukazuje, jak pestrý byl život na Zemi před vyhynutím neptačích dinosaurů.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost, University of Bath

Tohoto dinosaura byste si možná chtěli chovat jako domácího mazlíčka. Jde o býložravce ze skupiny thyreophora, jejímž zástupcem je třeba i slavný stegosaurus. Jakapil byl ale jedním z prvních takových dinosaurů a stegosaury podle všeho i přežil až do druhohorního období křídy. Nalezení jeho pozůstatků v Jižní Americe bylo velkým překvapením. Dříve se totiž předpokládalo, že se dinosauři skupiny thyreophora na tomto území nevyskytovali.

Jakapil byl dlouhý přibližně 1,5 metru a vážil jen 4–7 kg. Běhal po zadních a podobně jako obávaný Tyrannosaurus rex měl malé ručičky. Jeho tělo ovšem chránilo nepropustné kostěné brnění, které mu pomáhalo před útoky větších tvorů.

Zdroj: CzechCrunch, Scientific Reports

Tým paleontologů z Univerzity v Bathu objevil v řece Kem Kem fosilní pozůstatky (kosti a zuby) více než 10 dospělých plesiosarů, kteří měli až tři metry, a dokonce i jednoho mláděte. Na stejném místě byly nalezeny také vodní dinosauři spinosauři, žáby, krokodýli, želvy a různé druhy ryb.

Úplně poprvé byli plesiosauři zaznamenáni v nálezech v roce 1823. Podle všeho by bájnou lochnesskou příšerou měl být právě tento vyhynulý druh. Dlouho se ale tato fáma vyvracela právě tvrzením, že šlo pouze o mořské živočichy, což tento objev dementuje. Že by ale přežili až do našich věků právě ve Skotsku, je velmi nepravděpodobné.

Zdroj: Phys.org, 100+1 zahraniční zajímavost

Paleontologové při kopání v Číně našli vedle důkazů o starověkém ledu i stopy dinosaurů. Tento nový důkaz přispívá k dlouhodobé debatě o tom, zda dinosauři mohli přežít mrazivé teploty a zda teplota Země během období pozdního triasu a rané jury klesla pod bod mrazu. V článku publikovaném v časopise Science Advances paleontolog Paul E. Olsen a jeho kolegové vycházejí z nedávné terénní práce a tvrdí, že dinosauři mohli nízké teploty přežít – a také přežili.

Dinosauři během zimy

Olsen uvedl že je „totálně mylná představa“, že všichni dinosauři žili v horkém prehistorickém lese. Nové důkazy podporují představu o chladném triasu. Jde o důkazy, jež výzkumníci nazývají „troskami naplavenými na jezerech“. Když jezero v zimě zamrzne, led, který se tvoří na břehu, zachytí velká zrna sedimentu. Když poté přijde jaro a led se rozpadne, kusy ledu nesoucí hrubá zrna z pobřeží se posunou doprostřed a klesnou dolů. Jak se sediment v průběhu času hromadí, tato velká zrna jsou shromážděna na jednom místě. Je to výkonná metoda pro výzkumníky, kteří se snaží porozumět starověkým klimatům, protože rafting na ledu je jediný způsob přepravy velkých zrn.

Zatímco analýza sedimentů byla pro skupinu „zásadním objevem“, našli i něco jiného: stopy dinosaurů.

Toto je však stěží první důkaz, že dinosauři žili ve velmi chladném klimatu. Olsen uvedl, že postupně mnoho paleontologů podporovalo verzi, že mnoho (pokud ne všechny) druhy dinosaurů mělo na těle jako pokryv peří nebo struktury podobné vlasům. Vědci poprvé zdokumentovali dinosaura s vlákny (odborný termín pro vlasové struktury nebo peří) ve 30. letech 19. století, ale dle Olsena většina odborníků tato zjištění ignorovala.

Prvním exemplářem byl létající dinosaurus, který patřil do řádu Pterosaurů. Od té doby je uváděno, že tato vlákna má každý pterosaur, který byl řádně prozkoumán. A nejde jen o pterosaury. Před deseti lety vědci pracující také v Číně ohlásili objevení Yutyrannusaura, což v překladu znamená „opeřený tyran“. Název dostal podle podobných vláken, které pokrývaly jeho tělo.

Byli všichni dinosauři pokryti vlákny?

V novém článku Olsen a jeho spoluautoři používají nová data o sedimentech v jezerech, aby dokázali, že všichni dinosauři měli na těle tato vlákna. Jejich účelem je jednoznačně izolace. Proč si je Olsen tak jistý, že tyto konstrukce byly určeny spíše k izolaci než k letu? Říká, že jde o to, kde se na těle nacházejí: a v tomto případě všude. „U pterosaurů jde o pokrytí po celém těle,“ uvedl. Poukazuje také na fakt, že všechny druhy dinosaurů měly vlákna – nejen ty, kteří uměli létat.

Není pochyb o tom, že Země byla během pozdního triasu a rané jury mnohem teplejší než dnes. Nová studie však ukazuje, že starověká Země, stejně jako dnešní planeta, byla na různých místech velmi odlišná.

Zdroj: Interesting Engineering