Jak soutěž probíhá? Každý pejsek se v doprovodu svého páníčka předvede v záři reflektorů a ukáže svoji jedinečnou ošklivost. Podle společnosti, která nejošklivější psy na světě vybírá už padesát let, je to přehlídka okázalosti a hrdosti. Jejím poselstvím je „milovat všechna zvířata“. Akce ale není jenom o vzhledu nebo o tom, kolik má pejsek chlupů. Důležitý den pro psí miláčky začíná zábavným programem a přednáškou o péči o zvířata a možnostech adopce. Mnoho účastníků totiž zachránili jejich majitelé z útulků a množíren. 

Kromě ocenění „Nejošklivější pes“ dostane výherce i 1 500 dolarů, to je v přepočtu skoro 35 tisíc korun. Pejsci, kteří se umístí na druhém a třetím místě rovněž dostanou finanční odměnu.

V Česku přišlo na svět mládě ohroženého nosorožce černého

V Safari Parku Dvůr Králové nad Labem se 13. prosince 2022 narodilo mládě nosorožce dvourohého černého východního poddruhu, který je ohrožen vyhynutím. Je to samička, po narození vážila na svůj druh průměrných 28 kilogramů. „Nedlouho po porodu začala matka Molly mládě kojit a to dodnes dobře prospívá,“ uvedl zoolog Jiří Hrubý, který má v safari parku chov nosorožců na starosti.

Safari Park nyní chová 20 nosorožců, z nichž 14 je nosorožců černých východního poddruhu a šest je nosorožců jižních bílých. Nosorožci černí jsou ohroženi vyhynutím, v přírodě žije posledních zhruba 900 jedinců. Nosorožců bílých jižních žije v Africe přibližně 20 tisíc. Safari park je v chovu nosorožců světovou velmocí a několik zvířat již odvezl i zpět do Afriky.

Kouzelní mořští koníci jsou k vidění v Zoo Olomouc

Zoologická zahrada na Svatém Kopečku u Olomouce po několikaleté pauze opět chová mořské koníky díky soukromému chovateli. K vidění je tam teď deset mořských rybek, které se vyznačují zvláštním tvarem připomínajícím koně. Návštěvníci je mohou spatřit v expoziční nádrži pavilonu šelem a v mořských akváriích. „Jen málokomu se povede najít všechny, jsou to vskutku mistři kamufláže,“ uvedl zástupce vedoucího pavilonu šelem a mořských akvárií olomoucké zoo Josef Drtil.

Mořští koníci jsou pověstní otcovskou rodičovskou péčí. Samci mají na bříšku váček, do kterého jim samička naklade vajíčka, a dál se již o nic nestará. Aby samec vajíčka získal, musí pomocí pohybů a změny barvy upoutat pozornost samičky. „Sameček, který pojme několik set vajíček, si vajíčka sám oplodní a nechá je v sobě vyvíjet až do fáze, kdy jsou malí koníčci schopní samostatného života, a doslova je porodí i s viditelnými kontrakcemi. Vývoj ve vaku tak trvá do 28 dnů,“ uvedla mluvčí zoo Iveta Gronská.

Adopce zvířecích sirotků je v plném proudu

Ne každé zvíře v Zoo Praha se těší pozornosti sponzorů či adoptivních rodičů v uspokojivé míře. Některé druhy jsou neprávem opomíjené, a to se snaží zoologická zahrada změnit. „Některá z našich zvířat mají mnoho sponzorů a adoptivních rodičů. V tomto ohledu jsou nejoblíbenější surikaty, vombat nebo tučňáci. Několik druhů se však nachází na opačné straně škály, a to buď proto, že je chováme příliš krátce, nebo jsou zkrátka přehlížené,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek s tím, že kromě savců jsou v kampani zastoupeni i ptáci, ryby, plazi či bezobratlí.

Lidé mohou přispět na zebru Grévyho, která je největším a nejohroženějším druhem těchto lichokopytníků, nebo na pralesní prasata štětkouny africké. Podporovatele hledá zoo také pro africké primáty talapoiny severní, pralesní želvu ohebnou, dravou ploštici zákeřnici hrozivou, kriticky ohroženého asijského sumce pangase vláknoploutvého a příbuznou kachen husici australskou. Adopční či sponzorský formulář najdou zájemci na webu pražské zoologické zahrady. Adoptivní rodič zaplatí pevnou sumu na jeden rok, sponzoring je jednorázová nebo trvalá podpora zvířete libovolnou částkou od 100 korun výše. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací ze Safari Park Dvůr Králové, Ekolist, Zoo Praha

Jedná se o poměrně neobvyklý formát výstavy. V prostorách Domu umění města Brna, kde se koná, se pohybují kočky z útulku Tlapky Mochov. Zájemci si je mohou adoptovat, zvířata totiž nejsou výstavním exponátem, ale rozšiřují umění o etický aspekt, který byl v životě autorky důležitý. Seznam všech devíti koček s jejich charakteristikami i formuláře adopčních smluv jsou k dispozici například na pokladně. V době, kdy je výstava přístupná veřejnosti, se chlupaté kuličky přirozeně pohybují v sálech, mimo otevírací dobu přebývají ve vlastním oddílu, kde mají všechno, co potřebují.

Monografická výstava ESTER KRUMBACHOVÁ představuje autorčinu dvacet let nepřístupnou pozůstalost. Návštěvníci v muzeu najdou rozsáhlou síť původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se umělkyně po celý život zabývala a obklopovala. Představeny jsou tam jak její malby a kresby, kostýmní návrhy, šperky, tak dopisy přátelům (a kočkám), deníky a soukromé fotografie. Výstava potrvá do 6. března tohoto roku.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Radio Wave a Dům umění města Brna

Potřebné zahřeje nové oblečení

Dopravní podnik města Brna věnoval na charitu zimní bundy. Jedná se o dohromady 264 obnošených kusů, které zaměstnanci vrátili výměnou za nové. Oblečení poputuje mezi potřebné v kraji. Padesátka jich okamžitě najde uplatnění v brněnském sociálním šatníku, zbytek zamíří za lidmi bez domova do Vyškova, Znojma a Blanska.

„Od loňského roku oblékají naši zaměstnanci nové uniformy. Dosavadní, které ještě mohou posloužit, naši lidé vrací. Bylo proto logické hledat pro ně uplatnění. V únoru jsme sociálnímu nadačnímu fondu darovali 168 bund, dnes předáváme dalších 264. Jsme rádi, že budou mít využití a lidem v nouzi pomohou,“ sdělil generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Pracovnice oděvního skladu brněnského dopravního podniku musely 80 softshellových a 184 zimních bund před odvozem zbavit nášivek s logy dopravce, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.

Podpoř strom. Jak? Adopcí

Brno rozjelo poměrně unikátní akci. V rámci projektu Podpoř svůj strom si mohou zájemci adoptovat dřeviny. Iniciativa je určena každému, komu není veřejná zeleň ve městě lhostejná, chce podpořit její údržbu a podílet se tak na zkvalitňování životního prostoru v Brně.

Částky, kterými je možné podpořit vybraný strom, startují na stokoruně. Přímo na stránkách Brno iD v sekci Podpoř svůj strom nebo proklikem z webu priprav.brno.cz lze vstoupit do mapy, kde si zájemce vybere strom, který se mu líbí nebo je třeba v blízkosti jeho bydliště. Na výběr jsou stromy mladé, vysazené v letošním roce, ale i ty památné. U každého stromu, který byl do projektu zařazen, je jeho fotografie a popisek. Zájemci si navíc mohou zvolit z 9 motivů voucherů, do nichž vepíšou vlastní text přání, pozdravu či věnování a následně si vygenerovaný voucher vytisknou.

„Myslím, že to může být milý dárek na nadcházející Vánoce, kterým nejenže uděláte radost obdarovaným, ale zároveň svými penězi podpoříte kvalitu a rozvoj stromů v našem městě. Při minimální podpoře se uživatelé stanou takzvanými přispěvateli na péči o strom. Od částky 500 korun se pak stanou adoptivním rodičem zvoleného stromu a v případě souhlasu bude jejich jméno uvedeno po dobu jednoho roku na mapě,“ uvedl první náměstek primátorky města Brna Petr Hladík.

Tři brněnské základní kameny byly posvěceny papežem Františkem

Papež František v polovině listopadu v rámci soukromé audience posvětil tři základní kameny, které se stanou součástí staveb Brna spjatými s osobou Gregora Johanna Mendela. Jeden z nich je určený i pro rekonstrukci Mendlova náměstí. S papežem se v Římě setkali zástupci města, Řádu svatého Augustina a Mendel organizace.

„Velmi si vážím toho, že jsme mohli být přítomni soukromé audienci u papeže Františka. Nebylo by to možné bez vzájemné úcty, respektu a spolupráce, které nás s augustiniánským řádem pojí. Přestože augustiniáni museli snášet mnohá historická příkoří, žijí s námi po staletí. Přinášeli našemu městu, jehož reprezentantem je i Gregor Johann Mendel, kulturní a vědecký rozkvět. Je symbolické, že právě augustiniánské opatství na Starém Brně věnovalo základní kameny, které byly dnes posvěceny,“ uvedla primátorka města Brna Markéta Vaňková.

Posvěcené kameny papežem mají pro představitele řádu, jehož byl Gregor Johann Mendel opatem, zvláštní význam. Pochází totiž ze základů kláštera, který v roce 1323 založila dvojnásobná královna a manželka českých panovníků Václava II. a Rudolfa Habsburského Eliška Rejčka.

S kameny jsou plány následovné. Jeden z nich se stane součástí opraveného Mendlova náměstí, druhý zamíří do připravovaného monumentu Gregora Johanna Mendela, třetí bude součástí obnoveného Mendelova skleníku, který vznikne na půdorysech toho původního. V zahradách augustiniánského opatství nyní archeologové zkoumají základy původního skleníku. V něm Gregor Johann Mendel podle všeho prováděl své pokusy s křížením hrachu, na jejichž výsledcích definoval základy dědičnosti.

Zdroj: Brno, České noviny, Brněnská drbna

Kvůli pandemii přibylo v útulcích za poslední rok mnoho psů a koček, o které se jejich majitelé po skončení lockdownu a návratu k normálnímu životu již nezvládají starat. S originálním způsobem, jak psům a kočkám najít nový domov a odlehčit přeplněným útulkům, proto přichází kampaň The Purrfect Match.

Chovatelé z mnichovského útulku zatím vytvořili profily zvířatům, u kterých se již delší dobu nedaří najít nového majitele. U každého profilu je kromě fotografie také popis daného mazlíčka. V případě propojení se potenciální zájemce spojí se zástupci útulku a začnou spolu komunikovat. „V chatu se vyjasní první otázky, třeba zda osoba vlastní zahradu,“ uvedla mluvčí mnichovského spolku na ochranu zvířat, který útulek provozuje. Pokud zájemce o zvíře stojí i nadále, může se s ním přijít seznámit do útulku. Později chovatelé rozhodnou, zda se k sobě chlupáč s možným páníčkem navzájem hodí, a pokud ano, nový majitel si může mazlíčka odvést.

Zdroj: Radio Wave

V Růžové zahradě pocházející ze sedmnáctého století se dnes nachází 35 druhů růží, ze kterých si mohou zájemci o adopci vybírat. Kromě deseti volných vstupů do zahrady získají v době květu také tři kusy řezané květiny. „Adopce růží nás napadla proto, abychom na zámek Děčín nalákali více místních, a oni tak měli důvod pro obyčejnou procházku zahradami nebo na zámecké nádvoří,“ vysvětlila ředitelka zámku Miroslava Poskočilová.

Druhou možností je adopce vinné révy na místní vinici v Jižní zahradě. Adoptivní majitelé pak budou mít na podzim možnost vlastní sklizně ovoce. „Obě akce jsou víceméně myšlené jako podpora zámku a podpora života na zámku, aby místní získali sounáležitost se životem na zámku, aby zámek patřil nám všem,“ dodala Poskočilová.

Zdroj: ekolist.cz

Do sbírky se o Velikonocích zapojil například on-line obchod ZOOT. Každým nákupem zákazníci automaticky podpořili kvalitu života slepic deseti korunami. Za čtyři dny se tak ve sbírce podařilo vybrat přes 50 tisíc korun. „Jednou z dlouhodobých strategií ZOOTu je důraz na zodpovědné nakupování. Proto se nám líbí aktivity Slepice v nouzi, která nejen pomáhá přímo slepičkám, ale rovněž se snaží edukovat ohledně nákupu správných vajec, a tím zpříjemnit život zvířat samotných,“ uvedla brand manažerka ZOOTu Michaela Lelková.

Iniciativa Slepice v nouzi propaguje domácí chov drůbeže a radí začátečníkům při zakládání vlastního hejna. Mimo to spravuje mapu českých prodejců vajec od spokojených slepiček. Pokud lidé nemají možnost nakupovat přímo od malých chovatelů, mohou se řídit speciálními kódy na vejcích v obchodech. První číslo kódu totiž vždy informuje o způsobu chovu. Autoři projektu doporučují kupovat vejce označená jedničkou či nulou, tedy vejce z volného či ekologického chovu s venkovními výběhy.

Důvodem spuštění akce Adoptuj si budku je především mizení stromů v důsledku kůrovcové kalamity. Ptákům se z tohoto důvodu snižují hnízdní možnosti. Projekt umožní výstavbu nových budek, které budou umístěny do městských lesů. Vyrobeny jsou ze dřeva z městských lesů pod záštitou certifikace PEFC, kde se hospodaří trvale udržitelným způsobem. Akce potrvá do konce září.

Zájemci si mohou vybrat z několika druhů budek pro sýkorníky nebo rehkovníky za asi 300 korun. V nabídce jsou i větší příbytky pro kalouse ušatého, puštíka a sýce za 600 korun. Po instalování budky na místo obdrží adoptující GPS souřadnice a certifikát o adopci.

Organizace Chrti v nouzi ročně z Irska, kde se dostihy konají, přiveze až sto psů ročně. Zachráněný pejsek získává druhý život a s ním šanci dožít se dvanácti až třinácti let. Jako závodním psům na dostizích jim přitom nejsou prorokovány více než čtyři roky života, protože s klesající výkonností ztrácí chrt na atraktivitě.

Chrta si je možné adoptovat na webových stránkách iniciativy, nejprve je však potřeba vyplnit dotazník způsobilosti. Zároveň osvojení mazlíčka předchází návštěva přímo u zájemců i s některým již adoptovaným chrtem. Zájemce má díky tomu možnost vidět, jak se pes bude chovat v domě nebo bytě. Zároveň se dozví všechny potřebné informace o počáteční péči, výchově a správném krmení.

Adopční poplatek, ve kterém je zahrnut převoz psa do České republiky, kastrace, odčervení a další veterinární náklady, činí šest tisíc korun. Zájemci, kteří chtějí pejskům pomoci, ale nemohou si je nechat natrvalo, mají možnost organizaci podpořit alespoň poskytnutím dočasné péče. Ta zvířeti pomůže přečkat období po příjezdu do Česka, než mu bude nalezen milující domov. Další variantou pomoci je zapojení se do chrtí aukce, zaslání daru nebo nákup kalendáře.

„Odhaduji, že se běhu zúčastnilo zhruba čtyři sta účastníků. Na startovném v kasičkách se vybralo 49 200 korun a se sponzorskými dary to dělá 89 200 korun,“ řekla pro Brněnskou drbnu organizátorka Barbora Poláková. K vysoké účasti přispělo i slunečné počasí a bohatý doprovodný program. Návštěvníci mohli podpořit útulky i dalšími způsoby, například zakoupením pamlsků nebo náramků s logy útulků, na jejichž konta vybraná částka poputuje. Jsou jimi útulky Dočasky, Tlapky na cestě a Útulek Tibet.

Neméně důležitou součástí akce byla prezentace psů z útulků s cílem najít jim nový domov. „Na místě jsme měli připravené pejsky k adopci a ve všech případech se s námi spojili lidé, kteří splňují naše konkrétní podmínky. Pejsci dokonce i s účastníky, kteří chtěli, běželi,“ řekla Brněnské drbně provozovatelka jednoho ze zapojených útulků Dočasky Ája Černá.

Zdroj: Brněnská drbna

„Každé dítě má nárok na přesné informace ze své minulosti. Vzpomínky mají klíčový význam pro sebepřijetí, pocit jistoty a bezpečí. Kufřík s sebou nese poselství: Jsi pro nás důležitý, máme tě rádi, máš zde své místo. Pomůžeme ti, jsme tady pro tebe. Vykroč na svoji cestu a napiš svůj šťastný životní příběh,“ vysvětluje projektová ředitelka Iva Říhová. Děti v kufříku najdou třeba fotografie, první dudlík nebo vzkazy od lékařského personálu.

Projekt vznikl před čtyřmi lety se záměrem zapojit postupně všech šedesát porodnic v republice a zajistit tak vzpomínkový kufřík pro každé odložené novorozeně. K dnešnímu dni už kufříky fungují ve čtyřiačtyřiceti zařízeních a další jsou v pořadí.

Fakultní nemocnice Olomouc se připojila už v roce 2016 jako třetí v republice. „Děti, které jejich biologičtí rodiče opustí v porodnici nebo je odloží do babyboxu, zůstávají bez vzpomínek na období těsně po narození. Projekt je velmi záslužný, protože dětem může ve vyšším věku pomoci při hledání vlastní identity a svého místa ve světě,“ oceňuje ředitel nemocnice Roman Havlík. Zde už miminkům rozdali dvacet čtyři kufříků. Celorepublikově je to přibližně devět set.

Nadační fond La Vida Loca, který za projektem stojí, se ale nevěnuje pouze novorozeným dětem. Pro školáky připravuje přednášky zaměřené na podporování vztahů ve třídě i mimo ni, poznávání sebe sama nebo budování mezigeneračního respektu. Seniory podporuje v rámci obdobného programu například v uvědomění si nových možností, které se stářím přicházejí.

„Adoptovat zvíře v brněnské zoo může kdokoliv. Příspěvek slouží na nákup krmení pro vámi vybrané zvíře. Nejnižší částka, kterou můžete přispět, je 500 korun na rok,“ vysvětlila tisková mluvčí zoo Gabriela Tomíčková. Mezi dlouhodobě nejoblíbenější zvířata se řadí surikaty se svými třemi sty podporovateli.

Vyřídit adopci do Vánoc sice již nestihnete, ale jako motivující start do nového roku nebo inspirace pro dobročinné předsevzetí je adopce zvířete ideální. Netradiční rodič nebo přispěvatelé pak od zoo dostávají kromě připraveného netradičního programu a samolepek i volné vstupenky.

Kočky, nebo káva?

Jednoznačně káva s kočkou na klíně. Možná to zní jako klišé, ale oba jsme se dopracovali k tomu, že milujeme jak kočky, tak dobrou kávu a nejlepší je spojení těchto dvou věcí. Michal začal s výběrovou kávou, já (Kačka) jsem od malička měla ráda kočičky a postupně jsme jeden druhého naučili právě tu druhou věc, takže v tom teď jedeme společně.

Kde se poprvé vzala myšlenka založit kočičí kavárnu?

V srpnu 2015 v autě, když jsme se vraceli z dovolené z Tater. Jen nás to tak napadlo, protože jsme tou dobou hodně řešili, co budeme v budoucnu dělat, a také protože v té době nebyla ještě v Brně žádná kočičí kavárna. Když jsme potom navíc zjistili, že žádná kočičí kavárna v Česku nefunguje jako adopční, bylo jasné, že to musíme alespoň zkusit.

Jak náročné bylo proměnit váš nápad v realitu?

Bylo to náročné hodně, ale když něco děláte s láskou a máte plno nápadů a energie, tak vám to mnohdy ani nepřijde. Nicméně celkově byl pro nás ten půlrok před otevřením Pelíšku velmi obtížný, protože Kačka ještě studovala a do toho jsme řešili crowdfundingový projekt, rekonstruovali vlastními silami prostor, běhali po úřadech a tak dále.

Je realizace kočičí kavárny ještě náročnější, než kdyby byla bez koček?

Nemyslíme si, že by nám to nějak stěžoval fakt, že budeme mít v kavárně kočky. Jedná se jen o jednoduchá opatření, jako například že kočičky nesmí za bar a do kuchyně, plus pár stavebních úprav. Spíš pro nás bylo náročné zjistit všechny informace k otevření kavárny jako takové.

S jakými očekáváními jste do projektu vstupovali?

Hlavně s tím, že budeme mít možnost oba dělat to, co máme rádi, a zároveň budeme prospěšní tím, že budeme nacházet nové domovy kočičkám z útulku. Pelíšek je vlastně takové spojení úplně všech věcí, co máme oba rádi – od koček po pečení dortů, focení nebo kávu, takže pro nás oba to byla vidina dokonalé práce. Je pravda, že v té euforii jsme ani nemysleli na případné problémy a těžkosti, které nás čekají, a byli jsme spíš hodně nadšení a natěšení.

Nadšení mi připadáte neustále. Co vás na vaší práci baví?

Svoboda. V tom smyslu, že můžeme třeba každý den vymýšlet, co nového upečeme do kavárny nebo co změníme v interiéru, aby to bylo příjemnější pro hosty nebo zajímavější pro kočičky. Pořád je co zlepšovat a my na sobě a na Pelíšku chceme neustále pracovat. Taky nás hodně baví, když se k nám vrací stálí hosté a my jim můžeme dělat radost dobrou kávou nebo dortíkem. A samozřejmě – každá adopce, to je pro nás ta nejlepší odměna.

Našli jste nový domov už stovce koček. Čekali jste takové číslo po roce provozu?

Vůbec ne. My jsme doufali v jednu až dvě adopce za měsíc, vycházeli jsme z toho, kolik jich má za měsíc útulek, se kterým spolupracujeme. Že máme v průměru 9-10 adopcí za měsíc, je úplně skvělé a moc to pomáhá i útulku. Adopce z Pelíšku jdou nejspíš tak rychle proto, že lidé se můžou s kočičkou v kavárně seznámit lépe než při návštěvě v útulku. Taky se stává, že jde k nám člověk na kávu a vůbec dopředu netuší, že si ho u nás nějaká kočička vybere… a potom už se jí jednoduše musí podřídit (smích).

Odkud se k vám do Pelíšku kočky dostávají?

Z menšího útulku Opuštěné kočičí tlapky. Moc nám vyhovuje spolupráce právě s nimi hlavně z důvodu velké ochoty s námi spolupracovat a společně vždy nalézt nejlepší řešení. Tím že jsme první kavárna svého druhu v Česku, jsme na všechno museli společně dojít sami a s Anežkou Dvořákovou z Tlapek je skvělá domluva.

Daří se vám nalézt domov pro každou z kočiček?

Některé kočky najdou domov hned, některé jsou u nás déle. Ale každá, co byla v Pelíšku, našla svůj nový domov. Platí to i třeba pro Sisinku, které je kolem 15 let, má jedno oko a v útulku byla dlouho. A protože potkávat denně všechny ty kočičky a pak se s nimi jen tak rozloučit není vůbec jednoduché, tak si nějakou kočičku adoptovala skoro každá z našich brigádnic (smích). Celkově se snažíme, aby u nás kočky nebyly déle než tři měsíce, protože jsme zjistili, že to je taková hranice toho, kdy si kočička pobyt v kavárně užívá. Poté už začíná mít dost kavárenského prostředí a nejradši by byla v klidu u někoho doma.

Můžete popsat, jak funguje proces adopce?

Když se někomu během návštěvy v Pelíšku některá z našich kočiček zalíbí, dáme mu k vyplnění adopční dotazník. My se na něj poté podíváme s Anežkou z útulku a společně rozhodujeme, zda je to dobrý domov pro danou kočičku. Když je vše v pořádku, což většinou bývá, tak se domlouváme telefonicky na adopci. Poté se podepíše adopční smlouva, pobavíme se o krmení a nového majitele vyfotíme. Ten ještě zaplatí adopční poplatek 900 korun za kočičku, který jde celý útulku a je to částečná kompenzace za péči, kastraci a očkování. Celý tento proces může být docela rychlý, podle domluvy má nový majitel kočku doma většinou do týdne.

Lze si představit nějakého typického návštěvníka kočičí kavárny?

Do Pelíšku chodí různé typy lidí, spíš asi více mladých lidí a studentů, ale hlavně o víkendu nás navštěvují více rodiny a starší lidé. Celkově se k nám hodně lidí vrací a hledají u nás místo, kde by si mohli odpočinout a strávit delší dobu, což nás vždy potěší. Také k nám chodí lidé pracovat nebo se učit, což se jim ne vždy podaří, protože jim třeba nějaká kočička ukradne propisku (smích).

Jaké jsou pro vás hlavní zásady ve vaší práci?

Poctivost ve všem co děláme – ať už se jedná o suroviny do dortů, co si v Pelíšku sami pečeme, nebo o přípravu výběrové kávy. Těžko by se nám nabízelo hostům v kavárně něco, o čemž nejsme sami přesvědčeni, že je to nejlepší, co můžeme v tu chvíli nabídnout. Také sázíme na autentičnost, snažíme se na nic si nehrát a doufáme, že se nám daří zůstat při zemi.

Jak byste zhodnotili premiérový rok Pelíšku?

Událo se toho opravdu hodně, například jsme stihli zjistit, že mít umisťovací kočičí kavárnu není jen velká radost, ale i kopa starostí, hlavně z provozního hlediska. Ale všechno jsme zvládli a už víme, jak na to, takže na to jsme pyšní. Jsme za ten rok sice hodně unavení, ale všechna únava jde stranou právě ve chvílích, kdy si uvědomíme, že díky Pelíšku našlo domov už 100 opuštěných kočiček. To je neskutečné a nikdo z nás takové číslo za rok nečekal. Myslím, že za tu dobu jsme také hodně dospěli a z našeho předešlého studentského života se najednou hrozně rychle stal ten dospělácký (smích).

Medailonek:

Kačka a Michal mají rádi dobré filmy, knihy, cestování, chutné jídlo a jeden druhého. On fotí svatby a maturitní plesy, ona ráda peče a vymýšlí nové dobroty. Společně si v Brně před rokem otevřeli Pelíšek, který je první adopční kočičí kavárnou v republice. Všechny kočky sem přišly z útulku Opuštěné kočičí tlapky, dostávají zde originální jména jako Heřmánek, Badyán nebo Mandragora a čekají na svůj nový domov. Vedle péče o kočičky se Michal s Kačkou zaměřují na přípravu výběrové kávy, pečení vlastních zákusků a vytváření příjemné atmosféry.

Jen před několika dny se v útulku Zlín-Vršava uskutečnila tradiční akce Vánoce v útulku. Jejím cílem je podpořit zvířata v nouzi. Akce nabízí každoročně zábavný program včetně vánočního občerstvení.

Na projektu spolupracuje také místní Základní škola Komenského II. „Děti celý podzim sbírají krmivo, pamlsky, deky, hračky – to vše se poté sejde na akci pod stromečkem a putuje do útulku,“ vysvětlila roli zapojené třídy manažerka projektu Martina Bukovjanová. Organizátoři také posléze oceňují nejlepší sběrače i třídu, takže mají děti motivaci navíc.

Zapojit se může i veřejnost. Město dodalo vánoční stromeček, pod který mohou zájemci přinést nadílku pro zvířata. Žádanými dárky jsou nejen hračky a pamlsky, ale také deky, matrace či pelíšky.

Organizátoři během akce vybírají peníze, které posléze putují na konto útulku. Návštěvníci je mohou vhodit přímo do kasičky nebo lze útulek podpořit zakoupením občerstvení či drobných dárků. Náklady na ně pokrývá příspěvek od kraje, který dostává Němá tvář dvakrát za rok.

„Podařilo se nám vybrat 13 246 korun a všechny peníze putují na konto útulku, kde se nejčastěji využívají na operace zvířat a následnou péči o ně,“ uvedla Bukovjanová. Dvě místní firmy navíc pomohly vlastními sbírkami a přispěly tak k celkovému obnosu dalšími osmi tisíci korunami.

Projekt Němá tvář funguje už osm let. Jeho členy jsou studenti místní fakulty multimediálních komunikací. Primárním cílem je najít nový domov co největšímu množství opuštěných zvířat. Studenti se také snaží zvýšit povědomí o útulku Zlín-Vršava nebo prostřednictvím různých akcí vybírat na jeho konto finance.