Strašák zvaný éčka? Přídatné látky v potravinách nejsou čisté zlo

Látky začínající písmenem E. Éčka. Potraviny jsou jich plné, leckdy zaplňují ve výčtu surovin i několik dlouhých řádků. Je třeba se před nimi mít na pozoru? Co vlastně znamenají? A jak se v nich jako běžný spotřebitel zorientovat?

Hned na úvod je třeba ujasnit, co všechno vlastně do skupiny tzv. éček spadá. „Přídatná látka, resp. éčko, je taková složka potraviny, která se zpravidla nepoužívá samostatně jako potravina, ale záměrně se do ní přidává při výrobě, zpracování, ošetřování nebo skladování, čímž se ona sama anebo její vedlejší produkty stávají součástí potravin. V krátkosti jde tedy o látky, které se do potravin přidávají, aby vylepšily jejich vlastnosti – zlepšily chuť, prodlužily čerstvost, vylepšily barvu, přidaly lesk apod.,“ vysvětluje potravinářský chemik Martin Masár.

Konkrétně jde o barviva, konzervanty, antioxidanty, emulgátory, kyseliny, zásady, zahušťovadla, chuťové látky i náhradní sladidla. Původ těchto látek může být trojí – mohou být ryze přírodní, přírodně identické nebo čistě syntetické.

Už z těchto informací je evidentní, že skupina éček je široká a zahrnuje velmi pestrou škálu přídatných látek. Velmi široká je i škála hodnocení toho, zda a v jakém množství jsou či nejsou dané látky pro člověka vhodné. „Jistě mezi éčky najdeme taková, která jsou vhodnější, i taková, s jejichž příjmem bychom to neměli přehánět. Například přírodní barvivo kurkumín (E100) získávané z kurkumy by u člověka nemělo mít žádné nežádoucí účinky. Jeho syntetickou alternativou je azobarvivo tatrazín (E102) – ten už je méně vhodný, může u některých jedinců způsobit bolesti hlavy, kopřivku, alergickou reakci nebo tvorbu akné. Potenciálně může zapříčinit i hyperaktivitu u dětí, proto potraviny s jeho obsahem musejí mít na obale příslušné upozornění. Lze tedy říct, že při vyšší konzumaci některých syntetických aditiv už nějaké problémy nastat mohou,“ uvádí Masár.

Strach ale není na místě. Všechna používaná aditiva stejně jako potraviny obecně u nás podléhají přísné kontrole schvalování. Na trhu se tak zpravidla vyskytují pouze bezpečné potraviny – ať už s éčky, nebo bez nich.

Stejně jako mohou aditiva trochu škodit, mohou i hodně pomoct. „Význam mají hlavně tehdy, když díky nim dokážeme prodloužit trvanlivost nebo kvalitu dané potraviny, například u potravin podléhajících rychlé zkáze. Pokud by v nich tyto přidané látky nebyly, mohlo by snadno dojít k namnožení nežádoucích patogenních mikroorganismů, které mohou následně způsobit závažné onemocnění,“ podotýká Masár.

Jak se tedy v celém tématu snadno zorientovat? Masár v první řadě doporučuje nemít z éček přehnaný strach právě s ohledem na jejich podléhání přísným kontrolám. „Pokud by se někdo chtěl blíž podívat na to, jaká „éčka“ daná potravina obsahuje a případně se o nich dozvědět víc, dovolím si doporučit portál férpotravina, kde jsou tyto informace v přehledné a uživatelsky přívětivé podobě,“ uzavírá Masár stojící za instagramových účtem @okomchemika.

Autorský článek Kristýny Motlové