Stačí se rozhlédnout. Úsměv z mraků či ovoce na nás působí stejně jako ten lidský

Ukrojený meloun, rozmístění oken připomínající oči a ústa, nebo obličej, který naše fantazie najde v mracích na obloze. Podle vědců z australské univerzity v Sydney vidí mozek lidské tváře i tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Emoce, které v nás výrazy těchto „obličejů“ vzbuzují, jsou pak srovnatelné s těmi, které v nás vyvolávají opravdoví lidé.

„Víme, že objekty nejsou skutečné tváře, ale vnímání tváře přetrvává. Tato rychlá detekce tváří má velkou výhodu. Mozek používá hrubou šablonu dvou očí, nosu a úst. Spoustu věcí může tuto šablonu uspokojit, a vyvolat tak reakci, jako bychom viděli obličej,“ vysvětlil vedoucí výzkumu a psycholog David Alais.

Při spatření výjevů připomínajících obličej pak podle studie zažíváme emoce, které odpovídají tomu, zda na nás výraz působí vesele, smutně či třeba rozzlobeně. Vědci na to přišli díky experimentu, během kterého účastníkům ukazovali sérii obrazců představujících různé nálady od vzteku až po štěstí. Výsledky ukázaly, že je lidský mozek zpracovával stejným mechanismem, jako by patřily člověku.

Zdroj: The Guardian