Senioři se setkávají s mladými díky programu nadace Krása pomoci

Na první pohled to zní jako běžné setkání dvou přátel. Scházejí se přibližně jednou týdně a společně si povídají nad šálkem kávy nebo se jdou projít. V tomto případě ovšem setkání zastřešuje nadace Krása pomoci a mezi dvojicí aktérů je padesátiletý věkový rozdíl.

„Stála jsem ve frontě na dort, přede mnou byl stařičký pán o hůlce, který si kupoval Pražský koláč. Byl to hrozně zvláštní moment. Pozorovala jsem, jak obtížné je pro něj zaplatit, odnést si koláč na stůl i najít volné místo. Když jsem se posadila, rozhlédla jsem se po cukrárně a oči mi spočinuly opět u tohohle pána. Seděl tam sám. Byl jediný, opravdu jediný, kdo v celé té velké cukrárně seděl sám a mně to bylo hrozně líto. Nikdo z nás nechce být sám,” vzpomíná Andrea Vyhnalová. Tehdy jí bylo dvacet let a ještě ten večer kontaktovala nadaci, aby se stala dobrovolnicí.

Senioři se mohou k programu připojit různě. „Nejčastěji je to na doporučení rodiny, známého, ale také díky našim kontaktním místům v nemocnicích,” vysvětluje koordinátorka dobrovolníků Jaroslava Kostohryzová. Následuje poměrně oříšek – propojit dobrovolníky a klienty tak, aby si ve dvojici co nejvíc rozuměli. „Klienta se snažím hlavně poznat – vyslechnu si životní příběh, jeho potřeby, problémy, jeho možnosti, co by si přál nebo naopak nepřál. U dobrovolníka probíhá podobné setkání,” říká koordinátorka. Důležitá je také lokalita.

Dobrovolník a senior se pak schází zpravidla jednou za týden. „Mohou spolu trávit volný čas venku i v domácnosti. Často společně vyrážejí ven, protože právě pohyb venku je pro mnoho našich klientů velký problém a takovéto procházky jsou naopak možností něco zažít a zároveň zlepšit mobilitu. V zimních měsících tráví čas třeba u kávy doma nebo při kulturní aktivitě,” vyjmenovává Kostohryzová.

Za pozitivní považuje koordinátorka programu už samotný fakt, že si klienti i dobrovolníci najdou nového přítele. Získávají navíc blízký kontakt s odlišnou generací. „Stěžejní je pro nás hlavně spokojenost s navázaným vztahem na obou stranách,“ doplňuje. Dobrovolnice Vyhnalová jen dodává: „Smysl? Dobrovolnictví je nejpřirozenější součástí života. Je to radost. Každý z nás touží být užitečný a dobrovolník, ten je maximálně užitečný. A šťastný.”