Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Projekt Patron pomáhá dětem z domovů najít vzory a osobní vazby pro dospělý život

Ilustrační foto: Unsplash

Teenageři v dětských domovech sice netrpí nedostatkem, ale v jejich okolí chybí pozitivní mužské a ženské vzory. Pokulhává také příprava na reálný dospělý život poté, co se za nimi zavřou brány instituce. Projekt Patron mladým dospělým nabízí pomoc a oporu dospělého dobrovolníka, který je provede osamostatněním.

Podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí odejde z dětských domovů na 400 mladých lidí ročně. Po dosažení plnoletosti se musí začlenit do života dospělých, na který mnohdy nejdou dostatečně připravení. Přichází hledání práce a nového domova i řešení zásadních otázek spojených s penězi. Polovina mladých dospělých se dostane do problémů s bydlením a třetina zažívá finanční těžkosti. Odchodem z domova také děti přichází o často jediné pozitivní vzory, jimiž bývají vychovatelé.

Tuto situaci si uvědomují nejen pracovníci sociálních služeb, ale také aktivní občané, kteří přemýšlí o tom, jak pozvednout své okolí. Jedním z nich je také Václav Šneberger z Ligy otevřených mužů (LOM), který v roce 2013 přišel s myšlenkou programu Patron. Ten stojí na dobrovolnictví dospělých, kteří se stanou parťákem, oporou a vzorem dětem, které z domovů odcházejí. Nejprve byl cílen pouze na muže a chlapce, ale v posledních letech se do něj mohou zapojit také ženy a dívky.

Ideálním Patronem je vyrovnaný člověk s odrostlými dětmi

Aby byl člověk vhodným průvodcem osamostatněním a každodenními radostmi a strastmi dospělého života, musí splňovat několik podmínek. Nezbytným je čistý trestní rejstřík, věk nad 30 let a založení vlastní rodiny či práce s dětmi po dobu alespoň tří let. Protože jde o dlouhodobé provázení, neměl by před sebou mít zájemce zásadní životní změnu a měl by vědět, že se bude moci mladému člověku věnovat několik hodin měsíčně po dobu následujících dvou i více let. Následuje pohovor s psychologem o motivacích a osobní historii, po němž úspěšné uchazeče čeká dvoudenní školení.

Patroni a Patronky se po zaškolení setkají na seznamovacím zážitkovém víkendu s dětmi, které jsou ve věku 16–21 let a blíží se svému osamostatnění. „V neformální atmosféře se v naprosté většině případů podaří, že se přirozeně utvoří partnerské dvojice,“ popisuje pro časopis Claudie Lukáš Talpa, odborný garant projektu. Dobrovolníci mají nastaven přísný etický kodex a musí ve vzájemném vztahu dodržovat pravidla týkající se především finančních a rodinných otázek. „Nesmí do toho vztahu dávat žádné peníze. I tak dost investuje, když třeba za dítětem dojíždí,“ vysvětluje Talpa v časopise Forum. Zakázáno je také seznamování s vlastními přáteli a rodinnými příslušníky. „Patroni musejí dbát na to, že jsou v kontaktu jeden na jednoho a že už jen seznámení s novým dospělým je pro dítě poměrně stresující záležitostí,“ dodává odborník.

Patroni a patronky procházejí pravidelnou supervizí pro sdílení zkušeností mezi patrony, k poskytnutí zpětné vazby od odborných garantů a též k podpoření patronů v jejich činnosti. Foto: Stránky projektu Patron

Svěřenci se učí příkladem Patronů

Patronství je dobrovolná práce na vztahu, který se buduje a vyvíjí. Na druhé straně je navíc dítě, které se v dospělých již několikrát zklamalo a může pro něj být složité si vybudovat důvěru k někomu novému. To popisuje i Patronka Zdenka Vyležíková, podle které to byl ve vztahu s její svěřenkyní největší problém. „Neznáte ji odmala, nevíte, proč je smutná, co má ráda, jak se k ní máte v dané chvíli chovat. Něco řeknete, ona se stáhne a vy nevíte, proč. Říct to nechce. Je smutná, vy ji chcete pohladit a ona couvne. Je to víc o vyčkávání. Je tam ale i obrovská radost, když vidíte, že je jí s vámi dobře,“ popisuje Patronka pro Claudii. Vztah se svěřenkyní se po 4 letech stále prohlubuje a Zdenka věří, že i její parťačka začíná mít důvěru v to, že může vydržet. V rámci dobrovolnictví jí pomohla vybrat školu, vozí ji na koleje, učí ji vařit a péct a odpovídá na otázky ohledně financí či partnerství.

Již od sedmnácti let zná svého dnes již šestadvacetiletého svěřence Karla pedagog Miroslav Hřebecký. „Ze začátku si ani neuvědomoval, že by měl mít nějaké otázky. Znal jenom svůj svět v ,děcáku´, a ten mu přišel jako daný. Snažil jsem se s ním bavit o tom, co žiju já, jaké mám problémy… Vyprávěl jsem mu třeba o hypotéce, rekonstrukci našeho domu anebo že jsem zrovna naboural auto a kolik mě stála oprava. A rovnou jsem ho pak vzal s sebou do autoservisu,“ popisuje Patron s tím, že s ním svěřenec navštěvoval i úřady. Společně také vybírali další učební obor a poté úspěšně hledali práci, kde Karel pracuje dodnes.

„Není to setrvale časově náročné, ale když kluk potřebuje, musím reagovat. Nejsem však jeho náhradní táta, nežiju jeho život. Nabízím mu názory, své příběhy. Jestli si z nich chce něco vzít, je už na něm. Ale myslím si, že si dokáže rizikové situace docela moudře vyhodnotit; má na to čich. Sbíral zkušenosti z okolí, viděl, jak někteří kluci od nich z děcáku dopadli…, “ doplňuje úspěšný benešovský Patron pro Forum.

Na podzim 2021 s projektem spolupracuje také Karlova univerzita, která své pracovníky motivuje k zapojení a předání životních zkušeností těm, kteří to potřebují.

Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím stránek projektu Patron, časopisu Claudie a článků v časopise Karlovy univerzity Forum

Související články

Zaručeně zlepší den

Tvář páníčka ovlivňuje náladu psů

Američané obnoví lesy zničené ohněm. Vysadí miliardu stromů

Češi jsou štědří. Darovali miliardy na charitu

Výzkumníci našli středověký poklad. Co se ukrývalo v Novém Jičíně?

Inspirativní rozhovor

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Přečtěte si rozhovor s Monikou Benešovou, která si díky odhodlání pomáhat druhým vysloužila ocenění Laskavec. Povídali jsme si o její cestě na Pacifické hřebenovce, o knize, kterou napsala i o tom, kde všude pomáhá jako dobrovolnice.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Stačí jen Jíst, meditovat, milovat

Inspirace z knihovny: Nikdy není pozdě změnit svůj život. Stačí jen Jíst, meditovat, milovat

Co s životem, když se zbortí všechny naše dosavadní jistoty? Utápět se v sebelítosti,…