Projekt Krásná práce oživuje česká řemesla. Lidé touží po ruční práci, říká zakladatelka

Mnohá tradiční česká řemesla zanikají, přesto se však najdou lidé, kteří se s láskou rukodělné výrobě věnují. Cílem projektu Krásná práce je navrátit lidovému umění prestiž a ukázat široké veřejnosti, že řemeslné výrobky mají své místo i v 21. století. O tom, čeho chtějí prostřednictvím projektu dosáhnout a jaké aktivity podnikají, jsme si povídaly s Klárou Hegerovou, designérkou a zakladatelkou projektu Krásná práce.

V čem spatřujete kouzlo tradičního lidového umění?

Kromě toho, že je české lidové umění ve svých špičkových polohách opravdu krásné, jde také o to, že v něm tkví naše kořeny. S každou řemeslnou technikou, která nenajde svého pokračovatele, zanikne kus naší historie. A to by byla velká škoda, protože tradiční rukodělná práce není nějaký přežitek, naopak může být vzorem pro nový životní styl návratu k přírodě, potřeby vlastního zakotvení a pocitu hrdosti na naše tradice.

Co vás přivedlo k myšlence založení projektu Krásná práce?

Zažila jsem poslední éru Krásné jizby, kam mě maminka často vodila a kde jsme nakupovaly modrotiskovou metráž, keramiku nebo rohože na chalupu. Právě Krásná jizba je takovým naším předobrazem, protože prezentovala lidové umění moderním způsobem. Ze začátku tedy šlo o obdiv k českému lidovému umění uprostřed městského prostředí. Až potom se přidalo objevování krásy a mistrovského zpracování řemeslných předmětů v odlehlých koutech celé republiky. Přišlo mi přirozené zprostředkovat často již zapomenuté řemeslné techniky lidem v hlavním městě. A projekt byl na světě.

Čeho chcete projektem Krásná práce dosáhnout?

Myslím, že v městském prostředí stále chybí instituce, která by lidem zpřístupňovala naše tradice a kořeny současným způsobem. Chtěli bychom lidi přesvědčit, že pro interiérové nebo oděvní doplňky nemusí chodit do skandinávských řetězců, ale mohou si pořídit předměty, které byly vyrobeny u nás, a to třeba lidmi, kteří zdědili svůj um a znalosti již v několikáté generaci. Současně se snažíme pomoci mistrům tradičních řemesel nabídnout a prodat své výrobky. Pokud řemeslník nemá dostatečný odbyt, tak se neuživí a svou dílnu musí zavřít.     

Říkáte, že chcete českým řemeslům poskytnout důstojnost, která jim náleží. Vnímáte, že je nyní s rukodělnými výrobky zacházeno nedůstojně? Proč?

Řemeslo je stále ještě považováno za nějakou formu nižšího umění oproti třeba designu nebo volnému umění. A to se snažíme změnit. Myslím, že když se naučíme zařadit řemeslné kousky do našich interiérů nebo je začneme používat ve svém běžném životě, dosáhneme neobyčejného účinku. Všichni na naší podzimní přehlídce obdivovali velkou keramickou kropenku s tupeskou růží, ale báli se pořídit si ji domů. Já bych ji klidně pověsila do zcela moderního interiéru. Ta by vyzněla, to by byla krása.       

S pomocí jakých aktivit se snažíte řemesla představovat veřejnosti?

Věnujeme se výstavní a osvětové činnosti. V průběhu naší každoroční přehlídky živých řemesel Krásná práce pořádáme workshopy, přednášky, dílny pro nejmenší nebo třeba promítání řady dokumentů s řemeslnou tematikou.

Řemeslo má pro mnoho lidí nádech minulosti. Proč má podle vás své místo v dnešní době?

Je potřeba si uvědomit, že řemeslo naprosto splňuje současné trendy etického a ekologického přístupu k životu. Řemeslné předměty jsou vyráběné ručně, pomalu, z lokálních materiálů a měly by vydržet celý život. Myslím, že hodně lidí vlastně samo inklinuje k rukodělné práci. Cítíme potřebu dotýkat se rukama materiálů jako vlna, dřevo, sláma nebo proutí, které mají nejen svou strukturu, ale i vůni a vlastní zvuk. Vidím to na workshopech, které pořádáme a které jsou vždy naplněné. Lidé touží po ruční práci, protože přináší uspokojení v dnešní digitální době.

Pracujete jako grafická designérka na volné noze. Řemesla a moderní design – jde to dohromady?

My všichni v Krásné práci jsme vystudovali výtvarné obory, k lidovému umění a řemeslu tedy nepřistupujeme jako historici nebo etnografové, ale spíš jako designéři. Cítíme, že jednou z cest, jak řemeslo podpořit, je spolupráce řemeslníků s informovanými, kvalitními designéry a umělci. Ve snaze o nějakou citlivou aktualizaci tradičních tvarů a dekorů, v jejich posunutí blíže současnosti, vidím způsob, jak řemesla zachovat pro další generace. Právě proto jsme loni založili novou edici Krásná spolupráce, kde každoročně představíme kooperace renomovaných českých designérů se špičkovými mistry řemesel.

Je řemeslná výroba v Česku spíše doménou starších lidí? Nebo se najdou i mladí lidé s vášní pro rukodělné výrobky?

Najdou a je to radost. Spolupracujeme s řadou mladých lidí, kteří se často sami učili řemeslo metodou pokus omyl a dostali se ve svém oboru na vrchol. Třeba pan Josef Fidler, který ovládá techniku ručně tkané žinylky na mistrovské úrovni, mi vyprávěl, že musel vyhodit kilometry příze, než se to naučil. Určitě bych zmínila třeba Jakuba Kopeckého, jehož nádherné valašské opasky a krpce jsme vystavovali na naší poslední přehlídce. Fascinující je také příběh pana Davida Adamského, kterému se podařilo oživit téměř zaniklou techniku zdobení opasků výšivkou pavím perem. Velmi tyto mladé řemeslníky obdivuji.

Prozradíte, jaké akce pod záštitou Krásné práce se nyní chystají?

Letos jsme zahájili velký projekt, který nás velmi těší – studenti produktového designu ze čtyř vysokých uměleckých škol v České republice začali navrhovat nové předměty ve spolupráci s řemeslnými mistry. Výslednou kolekci vystavíme letos na podzim v Praze a potom bude reprezentovat Českou republiku v galeriích Českých center po celém světě. Jde nám o předávání řemeslných znalostí mladým lidem, ze kterých by mohli vzejít noví pokračovatelé. Už teď jsme ze studentských návrhů, které jsme měli možnost zatím vidět, nadšení.

Medailonek

Klára Hegerová absolvovala obor Grafický design na Fakultě užitého umění a designu v Ústí nad Labem a získala Fulbrightovo stipendium, se kterým odjela studovat na School of Visual Arts v New Yorku. Po návratu vystudovala obor Dějiny a teorie designu na pražské UMPRUM. V současnosti se v rámci doktorandského studia věnuje historii československého korporátního designu. Pracuje jako grafická designérka na volné noze a vede tým Krásné práce.

Autorský článek Anety Šmejcové