Jak pozorovat a fotit vesmír? Poradí vám amatérský astro fotograf Miloslav Roháček

Díváte se někdy na krásnou noční oblohu a říkáte si, že byste rádi zachytili, co vidíte? Jenže vezmete do ruky mobil a na fotce není nic vidět. I amatér může vyfotit nádherné fotografie hvězd a vesmíru, jen musí mít hodně trpělivosti a snahy. Jak se k tomu dostal meteorolog Miloslav Roháček, se dozvíte v našem rozhovoru.

Jaké byly vaše začátky s astrofotografií?
K astrofotografii jsem se dostal více méně náhodou. Moje cesta začala původně v oblasti meteorologie, kde i několik let pracuji. Předtím jsem začínal jako takzvaný stormchaser, lovec bouřek, pozorovatel. Díky těmto zkušenostem jsem vlastně po celý rok měl co fotit, a to od zimních přeháněk až po letní gigantické bouře. Postupem času se samozřejmě zlepšovala dostupná technika. Na začátku v roce 2007 jsem začínal se 3mpx foťáčkem a dneska mám už několik zrcadlovek. Tento vývoj s sebou přinášel postupně větší a větší výzvy. Zkoušel jsem fotit přírodu, co šlo, ale podvědomě jsem stále tíhnul k vesmíru, o který jsem se zajímal už od mala. Někdy v roce 2021 jsem si koupil první teleskop, ale moje povinnosti mi nedovolily se tomu tehdy více věnovat. Až během posledního roku a půl jsem měl konečně dostatek času a lepší techniku, abych se ponořil do tohoto skvělého hobby. Focení bouřek, meteorologické analýzy mě dneska už živí, tedy původní hobby se stalo prací a já potřeboval nějaké „nové hobby“. Astrofotografie byla a je velkou výzvou, ale je to krásné.

Jaké speciální vybavení je potřeba?
Astrofotografie je drahý koníček, nemá cenu tvrdit, že vám na to stačí pár tisícovek. Je nutné, aby si každý na začátku určil, co reálně chce a od fotek očekává. Dalším prvkem, od kterého se odvíjí cena, je, kde se člověk nachází. Je rozdíl fotit z města, okraje města, malé vesnice či žít na úpatí hor. Pro základní astrofotografii je nutné mít nějaký lepší fotoaparát, zrcadlovku, bez zrcadlovku, případně zakoupit nějaký základní teleskop s možností přichycení fotoaparátu, případně mobilu (pak ale neočekávejte zázračné výsledky, pořád je to jen mobil). Co se zrcadlovek týče, sháníme světelnější objektivy. Clona značená jako F/číslo, například 135 mm s pevným ohniskem a clonou F/2.8 apod. Počítejme ale s tím, že světelné objektivy jsou dražší. Je nutné si říct, co chci fotit. Jestli detaily mlhovin a galaxie? Pak musím počítat s tím, že budu objekty více přibližovat. Díky tomuto přiblížení ale bude vznikat efekt tzv. star trails. To znamená, že čím delší čas se budeme pokoušet pobírat světlo (expoziční čas), tím výrazněji se hvězdy na obloze a následném snímku pohnou. Toto se dá vyřešit tzv. star trackerem, což je zařízení, které sleduje pohyb hvězd po obloze. Díky této synchronizaci lze docílit poměrně dobrých snímků i s běžnou zrcadlovkou.

Dále se doporučuje případně zakoupit tzv. astromodifikované fotoaparáty, případně alespoň filtry do zrcadlovek. Většina běžných fotoaparátů totiž není schopná dobře zachytit některé druhy světla, zejména červeně zbarvené objekty, mlhoviny. Pro tyto účely musí být fotoaparát přizpůsoben na astrofotografii anebo použít filtr, který pomáhá zachytávat správnou vlnovou délku světla nebo pomáhá s kompenzací světelného znečištění. V poslední řadě je nutností počítač. Je nutné brát v potaz, že snímky tzv. deep sky objektů budou vyžadovat značné výpočetní a výkonnostní schopnosti daného PC.

Jak může „obyčejný člověk“ s takovým focením začít?
Na začátku se stačí zajímat, číst, sledovat ostatní lidi a najít si svoji cestu. Každý nějak začínal a já jsem defacto také na začátku, mým primárním zaměřením je meteorologie, ale astrofotografie je něco, co přináší naprosto nové výzvy a zážitky. Pro začátek stačí pořídit stativ, protože bez něj není možné fotit. Postačí i kvalitnější mobil. V takovém případě ale bude člověk moct fotit jen oddálené objekty a nebude možné vyfotit nic detailnějšího. Pokud to člověka i tak baví, pak je možné zauvažovat nad investicí do prvních zrcadlovek, objektivů či teleskopů, montáží sledujících pohyb hvězd.

Astrofotografie je spíš o jakémsi „levelování“. Samozřejmě pokud má člověk dostatek zdrojů, je možné nakoupit věci i v hodnotě 500 000, ale myslím si, že krásné je právě sledování vlastního progresu a učení se z chyb, posouvání možností. Zmíním, že pro focení je vždy lepší fotit ne do formátu .jpg, ale do surového formátu .raw. To je věc, která hodně lidem uniká a může kazit výsledné fotky. Astrofotografie má jedno jednoduché pravidlo. Uvedu příklad: Pokud zachytíte například galaxii v Andromedě po 30sekundových expozicích, které vám dají dohromady dvě hodiny dat, a přesto je váš snímek zašumělý, pak potřebujete plus další dvě hodiny expozice, aby byl vidět posun k lepšímu, tzn. 4 hod + 4 atd., dokud není snímek dokonalý. Čím tmavší obloha tím lépe, a čím delší čas jsme byli schopni zachytit, tím lepší výsledná fotografie bude.

Jaký byl váš největší úlovek?
Mezi moje oblíbené cíle patří samozřejmě například galaxie v Andromedě. Nedávno se mi podařil celkem kvalitní snímek, který mi udělal radost, zejména když jsem srovnal svůj vlastní progres za poslední rok a půl, tak to člověka namotivuje k dalšímu focení. Nynější počasí tomu tedy moc nepřeje, protože v zimě je po většinu času zataženo a je to bez šance, ale těším se pak na letní měsíce, kdy mám pár cílů, které chci rozhodně zkusit zachytit nebo přefotit už nafocené věci.

Které jevy fotíte nejraději?
Zatím se zaměřuji na klasické mlhoviny anebo galaxie. Takže klasická mlhovina v Orionu, pás Mléčné dráhy, různé hvězdokupy, galaxie, vše možné. Na začátku je každý člověk nadšený a snaží se zachytit „všechno naráz“. I já mám tento problém, že se snažím vidět vše, ale nefunguje to tak, je to o trpělivosti. Samozřejmě kromě toho fotím během letní části roku desítky bouřek, domů se někdy vracím i se 2 000 snímky, takže množství fotek je opravdu enormní. No a aby toho neměl málo, tak jsem si přibral ještě astrofotografii…

Kde se dá nejlépe fotit noční obloha? Vy sám nefotíte daleko od hlavního města a přesto máte krásné snímky..
Jak jsem již zmiňoval, je vždy lepší být co nejdál od světelného znečištění. To se ve střední Evropě snáze řekne než udělá. Lidem, kteří se chtějí věnovat astrofotografii a nemají možnost uniknout ze spárů měst či okolí měst, mohu doporučit jen sehnat si filtry do fotoaparátů, případně sehnat astromodifikovaný fotoaparát. Po krátkém hledání na internetu si každý snadno ověří, že se i z blízkosti měst daří lidem z celého světa nafotit úchvatné záběry. Počítejme ale s tím, že bude nutné nafotit mnohem delší expoziční časy. To, na co by vám v poušti Atacama stačily 3 hodiny, budete z města fotit 8 hodin apod. Astrofotografie je také hodně o schopnostech v oblasti postprodukce, není to jen o slepém nafocení fotek a „jde se domů“. I z mála se dá dostat hodně, když člověk ovládá dobře postprodukci. Je to hodně individuální a záleží na tom, jak moc chcete, aby snímky byly realistické nebo spíš umělecké atd., těch úhlů pohledu je hodně. Asi bych to uzavřel takhle: Pokud vám to dělá radost, dělejte to, jak se vám líbí, buďte otevřeni kritice od zkušenějších, ale současně si nenechte tento koníček zkazit jen kvůli počátečním neúspěchům.