Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Inspirace z knihovny: Jak znovu nalézt sebe sama? Pohádkový návod přináší kniha Ztracená duše

Foto: Gabriela Brázdová

I dospělí potřebují čas od času pohádky, které je pohladí po srdci. Držitelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková jednu takovou „pro velké” napsala. Jmenuje se Ztracená duše a vypráví metaforický příběh o ztrátě duše, plynutí času, naději a nalezení sebe sama.

Jedná se o velmi krátký příběh, který je tvořen především ilustracemi z pera Joanny Concejové. Malým rozsahem slov a právě krásnými obrázky může Ztracená duše připomínat knihy u nás velmi populárního Petra Síse.

Olga Tokarczuková vypráví příběh, ve kterém se většina lidí snadno pozná. Je o člověku, který příliš a rychle pracoval. Přitom však přišel o svou duši, kterou kdesi zapomněl. Zprvu si toho nevšiml, protože se mu bez ní nežilo nikterak zle – spal, jedl, chodil do práce, řídil auto, cvičil. Jenže po čase zjistil, že svět se pro něj nějak zploštil. „Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, ztracených duší, které svým majitelům nestačí. Je z toho jeden veliký zmatek, duše postrádají hlavu a lidem chybí srdce. Duše si uvědomují, že ztratily své majitele, ale lidem často vůbec nedochází, že ztratili vlastní duši.” Dotyčný začne pátrat, kde se stala chyba a hledat řešení. Vydává se na putování za obnovením kontaktu se svou esencí. 

Foto: Gabriela Brázdová

Čtenář knihu přelouská za pár minut, její myšlenky však doznívají mnohem déle. Nutí totiž k ohlédnutí se za svým životem. Po jejím dočtení se nabízejí otázky: Žiji skutečně a opravdově? Neztratil jsem já sám duši?  Kromě pokládání si otázek vybízí dílo k zpomalení, ba dokonce zastavení. Vždyť co nám uteče? Nežijeme nejvíc právě v těch momentech, kdy jsme autentičtí sami v sobě? Není práce, sport a neustálý výkon převážně únikem?

Slovo autorky článku:

Kniha se mi velice líbila, melancholické ilustrace perfektně dokreslují atmosféru příběhu. Navzdory tomu bych jakožto knihomolka ocenila více textu. To mě však přivádí k myšlence, jestli mou únikovou strategií není zaobalit se do slov, protože mi v nich je dobře a cítím se v nich bezpečně. Účel dílo evidentně splnilo. Vyvstaly nové myšlenky, nad kterými mám možnost se zamyslet a nějak s nimi naložit.

Související články

Zaručeně zlepší den

Některá zvířata mají podobné zlozvyky jako lidé. Třeba dloubání se v nose

Ve vesmíru je veselo. NASA zachytila usmívající se Slunce

Které evropské země vedou v užívání solární energie?

Vzniká centrum pro kontakt s mimozemšťany

Inspirativní rozhovor

Národní obrození si zaslouží u studentů více pozornosti, říká Karolína „Zoe“ Meixnerová o svém projektu Literární hysterie

Národní obrození si zaslouží u studentů více pozornosti, říká Karolína „Zoe“ Meixnerová o svém projektu Literární hysterie

Přečtěte si rozhovor s Karolínou Meixnerovou, autorkou knihy Průvodce literární hysterií 19. století a také vtipných videí o spisovatelích z téže doby. Proč se zaměřila na toto období? A jak vypadají její besedy? To vše se dozvíte.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Sny nám říkají mnohem více, než si myslíme. Jak je rozklíčovat?

Inspirace z knihovny: Sny nám říkají mnohem více, než si myslíme. Jak je rozklíčovat?

Noční výlety do říše snů jsou často skvělou zábavou a opravdovým odreagováním. Člověk v nich může…