Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Inspirace z knihovny: Jak znovu nalézt sebe sama? Pohádkový návod přináší kniha Ztracená duše

Foto: Gabriela Brázdová

I dospělí potřebují čas od času pohádky, které je pohladí po srdci. Držitelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková jednu takovou „pro velké” napsala. Jmenuje se Ztracená duše a vypráví metaforický příběh o ztrátě duše, plynutí času, naději a nalezení sebe sama.

Jedná se o velmi krátký příběh, který je tvořen především ilustracemi z pera Joanny Concejové. Malým rozsahem slov a právě krásnými obrázky může Ztracená duše připomínat knihy u nás velmi populárního Petra Síse.

Olga Tokarczuková vypráví příběh, ve kterém se většina lidí snadno pozná. Je o člověku, který příliš a rychle pracoval. Přitom však přišel o svou duši, kterou kdesi zapomněl. Zprvu si toho nevšiml, protože se mu bez ní nežilo nikterak zle – spal, jedl, chodil do práce, řídil auto, cvičil. Jenže po čase zjistil, že svět se pro něj nějak zploštil. „Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, ztracených duší, které svým majitelům nestačí. Je z toho jeden veliký zmatek, duše postrádají hlavu a lidem chybí srdce. Duše si uvědomují, že ztratily své majitele, ale lidem často vůbec nedochází, že ztratili vlastní duši.” Dotyčný začne pátrat, kde se stala chyba a hledat řešení. Vydává se na putování za obnovením kontaktu se svou esencí. 

Foto: Gabriela Brázdová

Čtenář knihu přelouská za pár minut, její myšlenky však doznívají mnohem déle. Nutí totiž k ohlédnutí se za svým životem. Po jejím dočtení se nabízejí otázky: Žiji skutečně a opravdově? Neztratil jsem já sám duši?  Kromě pokládání si otázek vybízí dílo k zpomalení, ba dokonce zastavení. Vždyť co nám uteče? Nežijeme nejvíc právě v těch momentech, kdy jsme autentičtí sami v sobě? Není práce, sport a neustálý výkon převážně únikem?

Slovo autorky článku:

Kniha se mi velice líbila, melancholické ilustrace perfektně dokreslují atmosféru příběhu. Navzdory tomu bych jakožto knihomolka ocenila více textu. To mě však přivádí k myšlence, jestli mou únikovou strategií není zaobalit se do slov, protože mi v nich je dobře a cítím se v nich bezpečně. Účel dílo evidentně splnilo. Vyvstaly nové myšlenky, nad kterými mám možnost se zamyslet a nějak s nimi naložit.

Související články

Zaručeně zlepší den

Jak v létě správně pečovat o pokožku, abychom se vyhnuli rakovině?

Vzácný úkaz zaznamenán v Číně. Podívejte se, co vyrazilo dech veřejnosti

Duševní hygiena by měla být více zastoupena ve školní docházce, říká Češka studující experimentální psychologii v Oxfordu

Sochy ohrožených zvířat z písku potěší návštěvníky Pusteven

Inspirativní rozhovor

Kryštof Bartoš ze seriálu Devadesátky: Jsem trochu mimoň. V lese se zastavím a klidně třeba 20 minut sleduju pavoučka, jak splétá sítě

Kryštof Bartoš ze seriálu Devadesátky: Jsem trochu mimoň. V lese se zastavím a klidně třeba 20 minut sleduju pavoučka, jak splétá sítě

Přečtěte si rozhovor s hercem Kryštofem Bartošem, kterého můžete znát třeba ze seriálu Devadesátky. Jak se jeho život změnil díky úspěšnému seriálu? A u jakých aktivit si nejlépe odpočine?

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Africký příběh holky z Trutnova

Inspirace z knihovny: Africký příběh holky z Trutnova

Pro Hanu Hindrákovou je Afrika osudná. Řadu let zde působila jako dobrovolník a v africkém…